Bakteriální zánět kůže a jak na něj

MVDr. Hana Prausová

Zánět kůže (dermatitis) dělíme na povrchový a hluboký, logicky podle toho, jaké vrstvy kůže postihuje. Dlouho se tento problém řešil pouze s pomocí antibiotik, ale s přibývající rezistencí bakterií se začaly hledat nové cesty. U hlubokých pyodermií zatím u antibiotik musíme zůstat, ale u těch povrchových už naštěstí máme i jiné možnosti.

Nejčastějším původcem potíží bývá Staphylococcus pseudintermedius, běžný komenzál sliznic a kůže, který se za pro něj příhodných podmínek změní v patogena. Tou podmínkou může být obyčejné zapaření nebo poranění kůže, napadení parazity, ale též nějaké vnitřní onemocnění nebo alergie. Proto se nemůžeme spokojit pouze s diagnózou bakeriální pyodermie, ale musíme se pokusit najít i její skryté příčiny.
Tam, kde to je možné, se doporučuje začít s léčbou pomocí dezinfekční látky zvané chlorhexidin. Je to v případech, když nejsou zasaženy příliš velké plochy těla nebo je-li celotělové postižení lehké a teprve počínající. Existují šampony, roztoky, gely nebo pěny, výběr závisí na preferencích majitele i na tom, co snese pacient.

Šamponování má i tu výhodu, že pomůže odstranit z těla krusty a šupiny, ve kterých jsou bakterie přítomny, a urychlí tak uzdravování. Tato terapie se vždy doporučuje jako doplňková i tam, kde se musí použít terapie antibiotiky. Zkrátí dobu jejich podávání a snižuje riziko vzniku rezistentních kmenů.

V roce 2015 byla uveřejněna studie, která prokázala stejnou účinnost 4% chlorhexidinu jako mělo antibiotikum amoxicilin s kyselinou klavulanovou. Za čtyři týdny léčby došlo k likvidaci bakterií u všech psů a to i v případě, že měli rezistentní variantu výše zmíněné bakterie.
Jako doplněk k diagnostice je vždy možné provést bakteriologické vyšetření k určení citlivosti dané bakterie na antibiotika. Důrazně je to však doporučováno v chronických nebo vracejících se případech, ale též u pacientů, kteří jsou i z jiných příčin opakovaně léčeni antibiotiky. Striktním dodržováním zásad rozumného užívání antibiotik totiž chráníme i sebe. I když je riziko, že se od psů nakazíme, velmi malé, případy přenosu na člověka zdokumentovány už byly.

Další články. Mohlo by Vás zajímat.