Prevence a laboratoř

Co může ukázat preventivní vyšetření aneb stručný průvodce laboratorními výsledky pro chovatele

Odhalení onemocnění dříve než se začne projevovat klinicky zvyšuje šanci na uzdravení nebo aspoň významné prodloužení života. Co je tedy možné testovat a co z toho poznáme? Co může ukázat hematologické vyšetření?

Biochemické vyšetření krve hodnotí funkci ledvin, jater, slinivky a hladinu glukózy a minerálů. Ledviny psa nebo kočky zodpovídají za vylučování odpadních produktů metabolismu, nadbytku sodíku a vody z krevního řečiště. Testy odhalí jejich onemocnění a selhávání.

Játra jsou orgánem s celou řadou funkcí. Zbavují organismus škodlivin a zároveň zpracovávají živiny a syntetizují látky důležité pro fungování organismu. Vyšetření jater psa, kočky nebo dalších zvířat nepoukazuje jenom na jejich vlastní onemocnění, ale též může pomoci odhalit onemocnění nadledvinek (Cushingův syndrom), infekci, leukémii, krvácivé stavy, stres a neschopnost organismu bojovat s infekcí. Také nám dokáže říci, jestli pacient není dehydratovaný.

Slinivka je další životně důležitý orgán, který vylučuje některé trávící enzymy a hormony pomáhající regulovat metabolismus. Vyšetřením krve můžeme poznat její zánět, nedostatečnou funkci nebo cukrovku. Glukóza je základní živina nutná pro fungování organismu. Její změny mohou indikovat cukrovku i jiné orgánové abnormality. Minerály jsou též kriticky důležité pro fungování těla, jejich hladiny v krvi jsou přísně udržovány v poměrně těsných hranicích. Nejčastější příčinou jejich imbalance bývá dehydratace organismu.

Hematologické vyšetření psa nebo kočky měří počty a zastoupení jednotlivých typů krvinek. Také si všímá změn v jejich vzhledu, které mohou signalizovat určitá onemocnění. Červené krvinky jsou nejpočetnější a nejdéle žijící krevní buňky. Na speciální bílkovinu vážou kyslík, který potom transportují z plic do celého těla. Bílých krvinek je několik typů a každý má svou specifickou funkci. Obecně jsou zodpovědné za boj s infekcemi. Krevní destičky mají na starost srážení krve. Z hematologického vyšetření tedy můžeme rozpoznat anémii, zánět, infekci, stres, leukémii, krvácivé poruchy, neschopnost bojovat s infekcí a stav zavodnění organismu.

Nezbytným doplněním k vyšetření ledvin a jater psa a kočky je i vyšetření moči. Kromě toho nejlépe ukáže zánět vývodných močových cest a tvorbu krystalků v moči.

U starších zvířat se doporučuje ještě vyhodnocení funkce štítné žlázy vyšetřením jejích hormonů. Ty jsou důležité pro správně fungující metabolismus. U starších psů se setkáváme se sníženou funkcí, zatímco u starších koček se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Ze dvou zkumavek krve tak můžeme získat spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nemocný pes a léky

nemocný pes

Byli jsme tady před týdnem a to očíčko se mu za tu dobu vůbec nezlepšilo. A dávala jste mu do oka tu mast, co jsem Vám předepsal? Ne pane doktore, my ji ještě nekoupili.“ z veterinární ordinace

Úspěšná léčba nemocného psa je závislá na řadě faktorů. Patří sem včasné rozeznání příznaků, pravdivé informace pro ošetřujícího veterináře, správné určení příčiny a samozřejmě léčba neboli opatření, která jsou přijata.

O tom, co a jak se bude dělat, rozhoduje veterinář. Na majiteli zvířete pak je, aby jeho doporučení uvedl v praxi. Hovoří se o takzvané „domácí péči“. Ta se může týkat řady oblastí. Patří sem výživa psa (diety, četnost krmení atd.), omezení či zvýšení jeho fyzické zátěže, úprava prostředí, v kterém se nachází ( např. umístění nemocného kotcového psa v domě) a také podávání léků.

Na první pohled se zdá, vše výše uvedené jako naprostá samozřejmost. Zkušenost učí, že to až tak jednoduché nebývá, že pro řadu lidí je nemocný pes velmi složitým problémem, a že zvláště podávání léků dělá lidem a jejich psům potíže.

Léčiva obecně bývají označována jako farmaka a vědní obor, který se jimi zabývá se nazývá farmakologie. Vše co se týká přípravy, kvality, zkoušení, označování, skladování a vydávání léčiv, je obsaženo v tak zvaném lékopise, který je jakousi přesné postupy a přístupy stanovující normou.

Celá oblast je velmi složitá a studium lékárnictví je právem považováno za jeden z nejtěžších oborů. Můžeme být jen rádi, že na nás běžných smrtelnících není požadováno, abychom byli v této oblasti odborně vzdělaní.

I když nejsme lékárníci, je asi dobře připomenout, že lék většinou není v koncentrované formě, ale že se skládá z několika složek, mezi které např. patří:

  • základní složka – účinná látka
  • korigující složka – látka, která upravuje některé vlastnosti léku, jako je např. chuť
  • vehiculum – látka, v které je účinná složka léku rozpuštěna nebo rozmělněna, tedy jakýsi lidově řečeno „nosič“

Je třeba si také uvědomit, že v případě léků platí některé zásady. Mezi ně např. patří:

  • psovi dáváme jen to, co předepsal veterinární lékař. Parkovou univerzitu a v ní působící dámy a pány doporučující pilulku, která jejich psovi pomohla, a proto je zázračná, je lepší neposlouchat.
  • používané léky musí být správně skladované. Asi není rozumné dát skleničku s kapkami na okno, kam svítí sluníčko s tím, že ji dobře vidíme a nezapomeneme kapky dát
  • nesmí se používat léky prošlé. Cena léků není zanedbatelná. To ale neznamená, že si máme brát léky s prošlou exspirací, které nám někdo za menší cenu či zadarmo nabídne. V lepším případě nemusí mít požadovanou účinnost, v horším případě mohou i uškodit.
  • používané léky musí být dávány v množství a v čase doporučeném veterinárním lékařem. Představa, že se nic neděje, když v neděli posunu dávku antibiotik o pět či šest hodin (byli jsme na oslavě a chceme se vyspat) je zavádějící stejně jako názor, že dvojnásobná dávka léku bude mít dvojnásobný účinek. Často se stává, že příznaky onemocnění odeznějí, pes se jeví zdravý, ale podle pokynů veterináře má lék užívat ještě několik dní. Určitě se v takovém případě vyplatí léky podle původního předpisu dobrat a léčbu nepřerušit.
  • je třeba dodržovat pokyny týkající se samotného podávání léků. Něco se dává před a něco po krmení a jsou i léky, které se např. nesnášejí s určitým typem potravy. Doporučení v této oblasti nejsou zbytečným otravováním pacientů a jejich majitelů, ale snahou zabezpečit co nejlepší účinnost léku.

Někdy je třeba přemýšlet i nad množstvím léku, které máme psovi podat. Základní množství určí veterinář, který např. stanoví, že pes bude brát čtvrtinu nebo polovinu tablety a nás čeká problém, jak to malé, kulaté nic rozdělit. Jsou prášky, které se dělí snadno, jsou prášky, u kterých to může být problém.

Sicilský chrt, norwich teriér – foto Jan Tichý

Lepší, než lámat malou pilulku nebo velkou tabletu mezi prsty, je použít ostrý nůž a tabletku přeseknout. Může se stát, že budeme muset i něco odměřit. Nelze očekávat, že běžný člověk doma má analytické váhy nebo odměrné válce. Existuje termín „domácí měření“, pod kterým se skrývá nikoliv přesná míra, ale velmi přesný odhad s použitím dostupných „měřidel“.

Např. po okraj naplněná kávová lžička má obsah 5 ml, polévková lžíce 15 ml a jedna kapka z běžného kapátka 0,2 ml. Je ale třeba vědět, co, čím a komu odměřujeme. Určitě není rozumné stanovovat pomocí polévkové lžíce potřebný objem projímadla a pak si s ní, aniž bychom ji umyli, nabírat polévku.

Výše uvedená pravidla určitě není problém dodržet. Daleko horší už ale může být zvláště lék předepsaný pro vnitřní užití, do psa dostat. O tom, ale bude příští povídání.


Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Dezinfekce, dezinsekce a deratizace podruhé

Chtěli jsme důkladně vydezinfikovat kotec pro štěňata. Něco jsme koupili v drogérii, zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Bylo na tom napsáno, že se to má ředit 1: 10. Tak jsme si řekli, že to uděláme silnější, aby to opravdu působilo, a nic ředit nebudeme. Štěňata teď zvrací a motají se. Myslíte si, že to může být z té dezinfekce?“ z veterinární ordinace

Hodně lidí říká, že návody jsou jen pro ty hloupé a že je normální člověk nepotřebuje číst. Leckdy to je možná pravda, jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují zásady, které je nezbytně nutné dodržovat a v následujícím textu jsou uvedeny ty nejdůležitější.

Pracovní roztoky se připravují přesně dle návodu

Některé přípravky se používají neředěné, u některého výrobce uvádí návod jak připravit tak zvaný pracovní roztok tedy roztok, který budeme přímo používat.

Často míváme sklony si věci zjednodušovat a někdy také máme pocit, že když někam něčeho dáme víc, bude to lépe fungovat. Podobný přístup v případě dezinfekce je nesmyslný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že roztok v silnější koncentraci, než je požadováno, může ublížit a také nemusí být účinný. Mimo to kvalitní dezinfekční prostředky něco stojí a při zvýšené dávce, než je požadováno, vlastně vyhazujeme peníze.

Problém může vzniknout i tam, kde si člověk řekne, že výrobci ve svých návodech přehánějí a že menší množství nebo kratší doba působnosti musí stačit. Je to smutné, ale většinou nestačí. Při přípravě pracovních roztoků by se měl dodržovat návod a člověk by opravdu měl vážit, či měřit. Klasický český přístup „přece to odhadnu“ většinou končí tak, že je koncentrace nedostatečná nebo naopak příliš silná.

Důležitý je čas působení přípravku. Prošlá expirace může znamenat neúčinnost. Označení přípravku

Neuvádí-li výrobce jinak, ředí se přípravky studenou vodou

Je třeba počítat s tím, že použije-li se teplá nebo horká voda, dochází k jejímu odpařování a tím se mění i koncentrace pracovního roztoku

Při přípravě dezinfekčních roztoků se dodávaný přípravek považuje za stoprocentní

Může se stát, že na lahvi s dezinfekčním prostředkem je napsáno, že se jedná o 5% roztok něčeho a zároveň se v návodu uvádí, že se přípravek má použít v 3% ředění. Normální člověk se začne děsit nutnosti propočítávání % a vzpomíná na školní léta, předmět chemii a křížové pravidlo. Trápí se ale zbytečně. 3% pracovní roztok v tomto případě připravíme smícháním 97 ml vody a 3 ml roztoku.

Předměty znečistěné infekčním materiálem se nejdříve dezinfikují a teprve pak myjí

Uvedený postup zabraňuje dalšímu šíření infekce a chrání nejen zvíře a prostředí, ale i toho, kdo s materiálem pracuje. Mohlo by se zdát, že se tento bod týká pouze veterinárních pracovišť. S infekčním materiálem ale mohou přijít do kontaktu i nástroje, které běžně používáme doma.

Může se stát, že odstraňujeme srst v okolí zhnisané rány a při tom sekretem z ní vytékajícím umažeme nůžky. Nebo má pes průjem a existuje podezření, že se jedná o problém infekčního původu. Znečistěné místo je lepší polít dezinfekčním prostředkem, např. Savem a teprve následně drhnout a mýt.

Pracovní plochy se při běžné údržbě naopak nejdříve mechanicky očistí a pak teprve dezinfikují

Upravujeme příteli nepříliš čistého, ale zdravého psa a na stůl z něj vypadává hlína a bláto. Asi budeme chtít stůl před dalším použitím vydezinfikovat. Přímé nebezpečí ale pravděpodobně nehrozí a lepší a jednodušší je mechanicky nečistoty odstranit a pak teprve dezinfikovat.

Bez doporučení výrobce se dezinfekční přípravky nesmějí míchat s jinými látkami

Leckdo si myslí, že získá víceúčelový dezinfekční prostředek tím, že smíchá přípravek, u kterého je uvedeno, že působí na viry s dalším, který má působit na plísně. Výsledek ale může být zcela mimo očekávání. V lepším případě se získá nefunkční roztok, v horším pak tekutina, která může mít řadu nečekaných vlastností, např. schopnost rozleptat věci, s kterými se dostane do kontaktu včetně psí i lidské kůže.

Dezinfekční přípravky je třeba skladovat v původních nebo v jasně označených nádobách

Dezinfekční roztoky často bývají ve velkém balení, s kterým se může obtížně manipulovat. Běžně se tedy potřebná část přelívá do jiné menší a vhodnější nádoby. Další nádobu používáme i tam, kde připravujeme pracovní roztok. V obou případech nastává situace, kdy se dezinfekční roztok odlévá do jiného, než originálního obalu. V takovém případě je nezbytně nutné jasně označit, co náhradní obal obsahuje.

To označení by mělo být v rámci možností trvanlivé, tedy takové, které se nedá setřít nebo smýt. Případů, kdy si někdo nalil do lahve od piva dezinfekční roztok a pak se napil, není málo a asi se nejedná o zážitek příjemný. Pivo má určitě lepší chuť, pravděpodobně po něm nedostaneme průjem a určitě nám nepoleptá zažívací trakt.

Při práci s dezinfekčními přípravky je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce

Bezpečnost práce je termín, který lidé příliš nemilují. Je to ale věc, nad kterou je třeba přemýšlet a kterou je třeba dodržovat a to i v případě dezinfekčních prostředků. Bezpečně určitě nepracoval pán, který s představou, že výborně vtipkuje, nastříkal své kolegyni do vlasů Septonex a neuvědomil si, že mimo vlasů spray zasáhne i její oči. Bezpečně nepracuje ani ten, kdo nalije dezinfekční prostředek na stůl, kde se manipuluje s potravou a pak na něj položí chleba. Dalších příkladů se najde celá řada a zdaleka ne vždy jsou úsměvné.

Parson Russell teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Vždy je nutno dodržovat přesně návod výrobce

Tato oblast se netýká jen dříve uvedeného ředění dezinfekčních prostředků a dodržení doby exspirace. Důležitá je i doba, po kterou má přípravek působit a důležité jsou i informace o způsobu manipulace a případné první pomoci.

Přítomnost mikroorganizmů v prostředí nebo na pracovních plochách a nástrojích je možné ověřit

Tento bod je velmi důležitý z hlediska veterinárních, zdravotních či potravinářských provozů, kde by kontrola prostředí měla být samozřejmou věcí. Týká se ale i jiných pro zvířata určených zařízení. Prostřednictvím laboratorního vyšetření může např. majitel úpravny zjistit, zda místnost, v které dělá psy krásné, není zároveň zdrojem např. plísňové infekce.

Problematika dezinfekce, jejího provádění a používaných přípravků je velmi obsáhlá. Pozornost jí věnuje i naše legislativa, např. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví nebo Zákon č.350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.

Nabídka vhodných prostředků je v současné době velmi pestrá. Běžný majitel psa se možná k různým specialitám nedostane. Pravdou ale je, že na první pohled obyčejné SAVO dokáže být velmi účinné a je snadno dostupné. Poradit, co použít a jak postupovat, by měl i ošetřující veterinář.

reprodukce psů webinář

Majitele psů samozřejmě zajímá i dezinsekce, tedy hubení hmyzu a škodlivých členovců. Pod složitým názvem se skrývá boj s blechami, klíšťaty a jinými „breberkami“. Je třeba si uvědomit, že:

V PŘÍPADĚ DEZINSEKCE PLATÍ STEJNÁ PRAVIDLA JAKO U DEZINFEKCE

Z hlediska chovatelů psů nebo z hlediska např. úpraven, psích hotelů atd. je dezinsekci možné rozdělit do dvou oblastí:

  1. co děláme sami – např. preventivní opatření proti blechám, které se množí v prostředí, tedy mimo svého hostitele
  2. a o co je lepší pořádat odbornou firmu – např. v okamžiku, kdy se nám v bytě objeví šváby, sami si neporadíme

Do odborných rukou by mělo patřit i poslední z trojice „D“ – deratizace. Jedná se o hubení škodlivých hlodavců a jedná se o stále aktuálnější problém. Odbornou pomocí tady může být deratizační firma, odbornou pomocí ale může být i temperamentní parson russell teriér, lakeland, welsh či foxteriér. Určitě si také většina kníračů vzpomene, proč se dříve jmenovali stájoví pinčové a proč byl každý majitel koní rád, když takového kosmatého vousatého suveréna ve své konírně měl.

Čtěte také: DDD aneb dezinfekce, dezinsekce a deratizace


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nutnost testování antibiotické citlivosti a vznik antibiotické rezistence v praxi malých zvířat

testování antibiotické citlivosti

Obrátila se na nás ze Slovenska majitelka fenky zlatého retrívra, které nechala udělat na začátku hárání bakteriologické vyšetření. Deset dní před krytím jí přišel výsledek: vyšetření anaerobních bakterií je zatím negativní, pokud se objeví pozitivní nález, budeme vás kontaktovat; při aerobní kultivaci byl zachycen Acinetobacter spp. a Staphylococcus pseudintermedius ve velmi nízké koncentraci. Veterinární lékař této chovatelky nasadil doporučená antibiotika dle vyšetření citlivosti. Den po krytí feny přišly dodatečné výsledky: byly prokázané striktně anaerobní bakterie, antibiogram bude následovat (může trvat až 12 dní). Dotaz byl takový, jestli je vhodné po nakrytí feny zahájit léčbu antibiotiky, které daná laboratoř doporučuje. Vzhledem k velmi nízkému záchytu bakterií a předchozí léčbě bylo doporučeno nepodávat antibiotika opakovaně.

Antibiotická rezistence není problém jen humánní (lidské) medicíny, ale i medicíny veterinární. Výskyt bakterií, které jsou rezistentní vůči aktuálně dostupným antibiotikům v populaci zvířat nebo lidí, je velmi znepokojivý. Dojde-li k rezistenci, dříve úspěšné léky již nelze považovat za účinnou léčbu a je třeba vyvinout nové léky. Rezistence se může vyvinout několika různými způsoby. Při správném používání (to znamená, že se používá správné antibiotikum a podává se tak, jak je předepsáno po přiměřenou dobu) je však menší pravděpodobnost, že antibiotika přispějí k výběru organismů rezistentních na antibiotika.

Rezistence mezi bakteriálními populacemi může nastat několika mechanismy, včetně zavedení rezistentních bakterií do dříve senzitivní populace, genetickými mutacemi, výběrem rezistentních kmenů prostřednictvím tlaku antibiotik nebo šířením rezistentních bakterií způsobeným špatnou kontrolou infekce. Rezistentní bakterie mohou dále přenášet geny rezistence na jiné dříve naivní bakteriální populace.

Aby bylo možné předcházet vzniku rezistence, musí lékařské komunity monitorovat a omezovat používání antibiotik tzv. na slepo. Jakmile se objeví rezistentní kmen, je znovu objevení citlivosti na antimikrobiální terapii obtížné a velmi zdlouhavé. Nedávný článek zkoumal veterinární fakultní nemocnice v programech pro kontrolu infekce a ukázal, že většina institucí uznala důležitost biologické bezpečnosti a potenciálního rizika spojeného s prací ve veterinární nemocnici. Přesto jen málo z nich mělo vzdělávací programy pro zaměstnance, dlouhodobé programy dozoru nebo plány na zajištění a prosazování základních opatření biologické bezpečnosti

Většina studií a literatury se zaměřuje na to, jak využívání antibiotik v chovech hospodářských zvířat ovlivňuje vývoj a šíření rezistentních bakterií skrze potravinový průmysl. Jen několik studií dokumentuje přítomnost bakteriálních kmenů rezistentních na antibiotika v praxi malých zvířat. Většina z těchto studií se zaměřuje na MRSA (Meticilin rezistentní Staphylococcus Aureus), který může být přenášen ze zvířete na člověka.

Studie z Finska popisuje, že 27 % psů přijatých do veterinární nemocnice bylo léčeno perorálními antibiotiky. Autoři této studie dospěli k závěru, že užívání antibiotik u psů je pravděpodobně liberálnější než u potravinářských zvířat, protože ve srovnání s použitím v zemědělství není používání antibiotik u společenských zvířat přísně regulováno, ale je dáno emocionální vazbou lidí na potřeby jejich domácích mazlíčků.

Jiná studie prokázala, že u 17 % předepsaných terapeutických antibiotik byla potvrzena infekce u 45 % podezření na infekci a u 38 % nebyl prokázána žádná infekce. Nejčastěji předepisovaným antibiotikem byl amoxicilin-klavulamát, následovaný cefazolinem/cefalexinem, enrofloxacinem, ampicilinem/amoxicilinem a doxycyklinem. Doxycyklin byl nejčastěji předepisován bez doložených důkazů o infekci a amoxicilin-klavulamát byl nejčastěji předepisován buď s potvrzením, nebo s podezřením na infekci.

Úspěšná léčba antibiotiky je založena na 4 principech:

  1. identifikace původce choroby a výběr vhodného léku pro léčbu,
  2. dosažení účinné koncentrace léčiva v místě infekce po dostatečně dlouhou dobu,
  3. volba dávky, frekvence a způsobu podání dávky, která maximalizuje pravděpodobnost vyléčení, zabrání relapsu a minimalizuje riziko vzniku rezistence bez poškození zvířete,
  4. použití specifické a vhodné podpůrné léčby ke zlepšení schopnosti zvířete překonat infekci a související chorobné stavy

Provádění bakteriologického vyšetření je vždy důležité, ale v následujících případech je zvláště významné:

  1. podezření na komplikovanou nebo život ohrožující infekci,
  2. pacient nereaguje na počáteční léčbu,
  3. infekce je rekurentní (opakovaná) nebo refrakterní (odolná),
  4. pacient je imunosupresivní,
  5. je třeba sledovat prokázanou infekci,
  6. podezření na infekci multirezistentními bakteriemi,
  7. jakákoli infekce močových cest nebo pyodermie, která vyžaduje systémovou ATB léčbu.

V knize Antibiotic Use Guidelines for Companion Animal Practice je doporučena kultivace pro všechny infekce močových cest nebo pyodermie, které vyžadují systémovou antibiotickou terapii (bod 7 výše). Tyto infekce jsou nejčastějšími důvody pro vydávání antibiotik v praxi domácích zvířat a jsou často spojené s bakteriálními druhy, které mohou mít klinicky významnou rezistenci na antibiotika, jako je MRSA a E. coli produkující ESBL (bakterie produkující širokospektrou betalaktamázu).

Empirická antibiotická léčba, čekající na laboratorní výsledky, bude ale vždy vyžadovat individuální posouzení lékařem na základě typu infekce a stavu pacienta.

Použitá literatura:

BOOTHE, DVM, PHD, Dawn Merton. Guidelines for the Use of Antibiotic Drugs [online]. 2011 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.msdvetmanual.com/special-pet-topics/drugs-and-vaccines/guidelines-for-the-use-of-antibiotic-drugs

SHEA, Annie, Robert MCCARTHY a Joann LINDENMAYER. Therapeutic Antibiotic Use Patterns in Dogs: Observations from a Veterinary Teaching Hospital [online]. 2011 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3106276/

MIRANDA, Carla a Vanessa SILVA, et al. Impact of European pet antibiotic use on enterococci and staphylococci antimicrobial resistance and human health [online]. 2021 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.futuremedicine.com/doi/full/10.2217/fmb-2020-0119

JESSEN, Lisbeth Rem (University of Copenhagen), DAMBORG,Peter(University of Copenhagen), SOPHR, Anette (Evidensia Faxe Animal Hospital), GOERICKW-PESH, Sandra(University of Veterinary Medicine, Hannover), et al.Antibiotic Use Guidelines for Companion Animal Practice (2nd edition) [online]. 2. Frederiksberg: Companion Animal Group, Danish Veterinary Association, 2000 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://cortexeventos.com.br/wp-content/uploads/2020/09/Complemento.pdf

Warren A, Townsend K, King T, Moss S, O’Boyle D, Yates R, Trott DJ

Aust Vet J. Multi-drug resistant escherichia coli with extended-spectrum beta-lactamase activity and fluoroquinolone resistance isolated from clinical infections in dogs. 2001 Sep; 79(9):621-3.

Faires MC, Tater KC, Weese JS J. Am Vet Med Assoc. An investigation of methicillin-resistant Staphylococcus aureus colonization in people and pets in the same household with an infected person or infected pet. 2009 Sep 1; 235(5):540-3.

Survey of condition-based prescribing of antimicrobial drugs for dogs at a veterinary teaching hospital.

Rantala M, Hölsö K, Lillas A, Huovinen P, Kaartinen L

Vet Rec. 2004 Aug 28; 155(9):259-62.

Čtěte také: Odběr vzorků na bakteriologii trusu


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

DDD aneb dezinfekce, dezinsekce a deratizace

Půjčila jsem sousedce přenosku, aby mohla odnést svoji kočku k veterináři. Řekli jí, že kočka má plíseň Microsporum canis. Teď máme stejné podezření u naší Ajky. Myslíte si, že se mohla nakazit přes tu přenosku?“ z  veterinární ordinace

Péče o psa se netýká jen zvířete samotného, ale i jeho okolí. Pojem to je široký od pelíšku přes přenosku pro cestu autem až po kotec a výběh. Důležité je jakým způsobem prostory, v kterých se pes pohybuje, udržujeme v čistotě.

Obecně platí, že čím méně „chemie“ tím lépe pro našeho psa a nakonec i pro nás. Je ovšem oblast, v které výše uvedené pravidlo úplně neplatí. Řeč je o dezinfekci a dezinsekci, tedy o případech, kdy se nebráníme jen prosté špíně, ale i původcům různých zdravotních problémů. V literatuře v této souvislosti můžeme najít zkratku DDD. Třetí D patří deratizaci, která bývá s dezinfekcí a dezinsekcí dávána do jednoho balíčku.

Definice říkají, že dezinfekce je záměrné ničení choroboplodných zárodků, dezinsekce členovců a hmyzu a deratizace likviduje krysy a další nežádoucí hlodavce.

Dezinfekce a dezinsekce jsou nezbytnou nutností v různých veterinárních zařízeních, své by o nich ale měli vědět upravovatelé psů, zaměstnanci útulků a majitelé větších chovů. Základní znalosti určitě neuškodí ani běžnému majiteli psa, kočky či jiných zvířat. Nikdy nevíme, co nás čeká a je lepší být připraven než pak pracně hledat informace.

Nejčastěji se asi potkáváme s dezinfekcí. V praxi to znamená, že se snažíme přerušit cestu zárodku od zdroje infekce k vnímavému jedinci. Tu cestu můžeme zahradit, můžeme se postarat o to, aby se daný zárodek dál nemnožil, a také můžeme zárodek zničit.

O tom, že je čas od času třeba část psího těla, nástroje či různé pomůcky nebo prostředí, v kterém se pes pohybuje, zbavit původců infekčních onemocnění, asi není třeba nikoho přesvědčovat. Způsobů využití dezinfekce je ale celá řada. K tomu, aby naše činnost byla úspěšná, je třeba vědět, co použít a jak to použít.

Dezinfekční prostředky. I přenoska může být zdrojem infekce – foto Jan Tichý

Tři kategorie dezinfekce

  • fyzikální – teplo, osvit atd. Do této kategorie mimo jiné patří vyváření, žehlení, vypalování či horká voda
  • chemická – prostřednictvím různých chemických látek a sloučenin
  • Kombinovaná – fyzikální + chemická

Způsoby dezinfekce

  • omýváním – tento způsob asi není nutné nikomu vysvětlovat, nejjednodušší dezinfekcí je např. mytí rukou
  • ponořením do roztoku – tento způsob se často používá u různých nástrojů. Do příslušného dezinfekčního roztoku se „namočí“ dezinfikovaný objekt a ponechá se v něm po předepsanou dobu
  • otíráním – i tento způsob je dobře známý. V dezinfekčním roztoku namočenou gázou, čistou látkou či jiným savým materiálem se otírá např. stůl, vytírá se podlaha, psí pelíšek atd. Velmi oblíbené jsou různé dezinfekčním roztokem napuštěné ubrousky
  • postřikem – v tomto případě se může jednat o ošetření malé plochy, např. místa, kde bude aplikována injekce, může se jednat ale i o velkoplošný zásah. Jsou situace, kdy nezbývá nic jiného než naplnit stříkačku určenou k postřiku stromů dezinfekčním prostředkem a její pomocí ošetřit celou místnost, kotec či jiný velký prostor
  • aerosolem – aerosol je ve své podstatě směs kapalných nebo pevných částic rozptýlených v plynném prostředí. V uvedeném případě se v prostředí vytváří jakási pomyslná mlha, která obsahuje mikroorganismy ničící částice. Vypadá to velmi elegantně. Žádný nedůvěru působící „hadr“, žádná klouzavá rozlitá tekutina a k tomu většinou jasně dezinfekční vůně. Je ale třeba si uvědomit, že pravidelné používání aerosolových dezinfekčních prostředků nemusí každý dobře snášet. Co je ve vzduchu, to dýcháme a pokud je ve vzduchu rozptýlená dezinfekce, dýcháme i jí a to naše plíce nemusí dobře snášet.
  • pěnou – příjemný způsob dezinfekce. Pěna mívá dobrou přilnavost a pokryje celou dezinfikovanou oblast.
  • osvitem – další z dobře známých způsobů dezinfekce. Nejčastěji jsou používány tak zvané germicidní lampy, které ničí bakterie. V domácnostech běžně užívaným prostředkem pro dezinfekci osvitem je horské sluníčko
  • dýmováním- tento způsob dezinfekce se nejčastěji používá v případě plísní. Má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se dým např. v dobře uzavřené místnosti dostane takřka všude, tedy i tam, kam bychom s omýváním či postřikem nedosáhli. Nevýhodou může být případné znečištění dezinfikovaných věcí a prostor
  • plamenem – jsou situace, kdy letlampa je tím nejlepším způsobem, jak se zbavit nežádoucích mikroorganismů
  • horká pára – může být ideální např. v případě kotce, či psí boudy
veterinární dermatologie

Na co nezapomenout

Má-li být dezinfekce účinná, je třeba si uvědomit, co všechno výsledky naší práce ovlivňuje. Je to zejména volba správného přípravku, pří které je třeba myslet na:

  • spektrum účinnosti přípravku – je nutné vědět, proti čemu bojujeme. Jsou přípravky, které působí jen na bakterie, přípravky, které působí na viry, přípravky, které působí na plísně, přípravky, které působí nejen na plísně, ale i na jejich spory a přípravky, které mají širší spektrum účinnosti a působí např. na viry a bakterie. Objevila-li se v našem chovu parvoviróza, asi přípravek, který je účinný jen na bakterie, nebude tím nejvhodnějším pro dezinfekci prostředí.
  • místo, které dezinfikujeme-jiné přípravky se používají v potravinářství a jiné na chirurgických sálech transplantačních center, jiný přípravek použijeme na dezinfekci mléčné žlázy fenky po návratu z procházky ke štěňatům a jiný na prostory, v kterých přebývala kočka postižená plísní
  • vliv prostředí – budeme-li např. v letním horku dezinfikovat kotce, je třeba počítat s tím, že se část tekutých přípravků odpaří
  • vliv na prostředí – koncentrovaná kyselina solná asi zničí leccos. Použijeme-li ji ale na dezinfekci truhlíku s pelargoniemi, který použil sousedův zdravý pes jako pomyslný patník, může se stát, že nebudeme mít ani truhlík ani pelargonie

Při práci s dezinfekčními přípravky a na návodech k použití jsou uvedeny výrazy, kterým běžný člověk nemusí rozumět. Na co je tedy možní narazit:

  • detergentní – čistící, mycí
  • baktericidní- ničící bakterie
  • germicidní – ničící bakterie
  • virucidní – ničící viry
  • fungicidní – ničící plísně
  • sporicidní – ničící spory plísní nebo bakterií
  • expozice – doba, po kterou má přípravek působit
  • expirace – doba použitelnosti nebo také doba, do které je nutno přípravek spotřebovat
  • pracovní roztok – roztok, který se podle návodu připravuje v případech, kdy se přípravek nepoužívá koncentrovaný
  • koncentrace pracovního roztoku – některé dezinfekční roztoky je třeba před použitím ředit. V návodech jsou většinou uváděny požadavky v objemových dílech nebo v procentech. Např. může být uvedeno, že se smíchá 98 ml vody + 2 ml koncentrovaného dezinfekčního roztoku nebo že se pracuje s 2% roztokem
  • doba použitelnosti pracovního roztoku – doba, do které je nutno pracovní roztok spotřebovat

Normální člověk různé poučky a přesně formulovaná pravidla příliš nemiluje. Jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují prostě určité zásady, které ne nezbytně nutné dodržovat. O nich ale příště.

Čtěte také: Separační úzkost


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pes na zahradě

Pes na zahradě

„Bydlíte v činžáku a máte psa? To bych nemohla, psa byste si přece měli pořizovat, jedině když máte zahradu,“ „moudrá“ paní v parku.

Výše uvedené, a dlužno říci že nesmyslné, prohlášení lze slýchat poměrně často. Pravdou ale je, že otázku, zda psa ustájit doma nebo venku, řeší celá řada majitelů.

Odpověď není jednoduchá. Je totiž třeba zvážit, zda se jedná o psa, který na zahradě pobývá přes den nebo ve společnosti svého majitele a jinak má své „bydliště“ (pelíšek, misku na žrádlo atd.) v domě nebo o psa, který je na zahradě trvale umístěn. V druhém případě je třeba zvažovat celou řadu informací.

Důležitou roli hraje místo bydliště majitele. Jiná to bude v teplejší nížině a jiné na horách. Obecně je ale možné říci, že trvale může být venku umístěna většina plemen. Výjimku tvoří společenská plemena (např. maltézský psík, čivava, čínský chocholatý pes, pražský krysařík atd.) a také plemena naháčů . Jsou to plemena bez srsti, takže i laik pochopí, že je nemá před nepřízní počasí co chránit (jedná se např. o peruánské nebo mexické naháče).

Německý krátkosrstý ohař, pražský krysařík – foto Jan Tichý

Celoroční pobyt venku asi nebude svědčit některým krátkosrstým plemenům, jako je sicilský chrt nebo faraonský pes. Naopak pobyt v kotci vyhovuje jiným krátkosrstým plemenům, např. německému krátkosrstému ohaři, německému boxerovi nebo krátkosrsté kolii. I vysloveně špatné počasí zvládá většina pasteveckých a salašnických plemen (border kolie, německý ovčák, australský ovčák, chodský pes, bernský salašnický pes) a plemena molosů (např. středoasiat, kavkazan). Zapomenout bychom neměli na knírače všech velikostí a také na většinu pracovních teriérů (jack russell terier, parson russell terier, jagdterier, erdel terier, irský terier atd). Pobyt v horách vysloveně vyhovuje bernardýnům, českým horským psům nebo pyrenejským horským psům.

Bouda nebo kotec?

Má-li být pes trvale umístěn mimo byt, je třeba mu poskytnout potřebné prostředí, tedy odpovídající boudu a eventuálně kotec. Důležité je umístění kotce a boudy. Mělo by se volit stinné a suché místo bez průvanu. Přemýšlet je třeba i nad vzdáleností od sousedů nebo od ulice. Určitě není sousedům příjemné poslouchat celý den štěkajícího psa.

Bouda by měla být dostatečně, ale nikoliv přehnaně velká. Malá bouda je pro psa nepohodlná, velkou si obtížně zahřeje. Uváděno bývá, že správná velikost boudy je taková, aby si v ní pes mohl pohodlně stoupnout a pohodlně lehnout s nataženými končetinami. Bouda by měla být zateplená a výhodné jsou boudy s předsíňkou. Rozumná je odklápěcí střecha, protože se bouda snadněji udržuje.

Kotec by měl být dostatečně velký a měl by se snadno uklízet. Vhodné je v něm umístit odpočinkové místo, které zůstane suché, i když prší. Vyhovující je např. dřevěná podlážka. Přemýšlet je třeba i nad oplocením kotce. Mělo by být zapouštěné do země, aby se pes nepodhrabal, tak vysoké, aby je nepřeskočil a z takového materiálu, aby se neporanil. Nevhodné jsou např. pletiva s velkými oky, v kterých snadno uvízne tlapka.

Do vybavení patří dvě dobře omyvatelné misky. Jedna na vodu a druhá na krmení. Voda by se měla každodenně měnit a v zimních měsících kontrolovat, zda nezamrzla. Miska na krmení by se měla každý den mýt a případné nesnědené zbytky potravy likvidovat. Každodenní odstraňování exkrementů je povinností. Zvláště, když se jedná o mladého psa, je rozumné mu dát k dispozici i nějakou hračku.

Majitelé psů se často ptají, od jakého věku je možné štěně do kotce a boudy umístit. I tady hraje roli celá řada faktorů. Snadněji si na kotec zvyká pes, který z něj pochází. Není rozumné si v listopadu přinést štěně, které bylo odchováno v panelákovém přehřátém bytě a dát ho rovnou do boudy, do které svojí velikostí musí nejdříve dorůst. V takovém případě je třeba štěně na boudu postupně navykat. Rozumné je si pořídit štěně z jarního vrhu, u kterého přechod na nové bydlení připadne do teplejších měsíců a nenastávají tak žádné problémy.

Majitel může zvolit i variantu, při které má pes k dispozici celou zahradu a v ní někde umístěnou boudu. Je totiž třeba dávat pozor na to, jak se pes chová u plotu. V řadě případů jej rozčilují okolo jdoucí psi, na které je schopný přes plot útočit. Problémem bývají i děti, které leckdy těší psa za plotem dráždit. Pak se jednou nedovře branka, pes se dostane na ulici a může dojít k maléru.

Jiný pes se vydráždit nedá, ale může se z něj stát velký loudil. Ne vše, co mu „laskavý“ okolojdoucí nabídne, ale svědčí psímu žaludku. Počítat je třeba i s tím, že pes bude okolo plotu běhat sem a tam a vyběhá si cestičku-mlat, kde nepřežije žádná pěkná kytička.

Jsou psi, kteří se naučí na zahradě chodit po cestičkách a neohrožují práci svého majitele- zahrádkáře. Jsou ale i psi jiní, pro které je hrabání v záhonech zábavou, a kteří dokáží očesat majitelem pěstované jahody dřív, než dozrají. Pes na zahradě může být radostí i starostí.

Na závěr jedna psí prosba. Hodně lidí říká: „Nemám zahradu, nemohu mít psa“ a domnívá se, že pes na zahradě je spokojený pes. Není to pravda. I pes, který je umístěn mimo lidské obydlí potřebuje pravidelný kontakt s člověkem a potřebuje i pravidelný pohyb. Hodně smutných a leckdy zanedbaných psů sedí za plotem a smutně se dívá na své čtyřnohé kolegy z činžáků, které jejich majitelé pravidelně vodí na procházky.

Čtěte také: Separační úzkost


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Parková univerzita

To, že má pes blechy, dokazuje, že je zdravý. Jestli ho máte rádi, tak ho těch blech nebudete zbavovat,“ říká „moudrá paní v parku a majiteli psa začátečníkovi.

Výše uvedená rada není výmyslem, ale vlastní zkušeností. Pravdou je že zazněla asi před 30 lety a že dnes určitě i laici vědí, že pes by blechy ve svém zájmu i v zájmu svého okolí mít neměl. Pravdou také je, že začínající i zkušení majitelé psů jsou často vystaveni názorům, kterým se možná divíme nebo smějeme, ale kterým bohužel hodně lidí věří. Stačí, aby jim rádce sdělil, že on nebo ona už vychovali hodně psů a dobře vědí, jak to má být.

Norwich teriér, pointer – foto Jan Tichý

Pro takové rady se vžil název „parková univerzita“ a zkušenost učí, že se s ní majitelé psů nejvíce setkávají na místech, kde své čtyřnohé kamarády venčí a tedy na psích pláccích a v parcích. Vzdělávání parkové univerzity se týká široké problematiky chovu psů a hlavně péče o ně od výchovy přes výživu a hodnocení exteriéru až po oblast veterinární. Oblíbeným předmětem je i psí reprodukce.

Možná následující příklady někoho pobaví, psům, jejichž majitelé parkové univerzitě věří, ale může být ublíženo. Problém je i v tom, že rádoby odborné rady někdy znějí docela rozumně.

Mýtus a skutečnost

Vy chcete dát to malé štěně očkovat? V žádném případě to nedělejte. Je to chemikálie a štěněti jen ublíží. Lepší mu je dávat každý den olomoucké syrečky, pak žádnou psinovici nedostane.

Někdy se těžko vysvětluje, že infekční onemocnění např. typu psinky nebo parvovirózy z našeho chovu ještě nevymizely, že stále na ně hynou štěňata i dospělí psi, a jak moc je důležitá prevence.

Má blechy? Pomoc je jednoduchá. Vykoupejte ho v terpentýnu nebo v petroleji a bude po blechách.

Majitelka poslechla a psa v terpentýnu vykoupala. Jak to bylo s blechami nikdo nesledoval, protože dalo velkou práci psovi zachránit život.

Chovatel vám poradil, abyste krmili syrovým masem? Říká tomu barfování? To je hloupost, pes, který žere syrové maso, bude zlý a kousavý.

Majitel by se měl řídit při volbě krmení tím, jak jeho psovi svědčí. Kousavost a krmení syrovým masem nemají nic společného.

Veterinář mu napsal antibiotika a řekl, že je máte dávat 4x denně? Nesmysl, stačí jednou, dyť to je malý pes a velká dávka by ho mohla zabít.

Paní doktorka v ordinaci se divila, proč léčba psovi nezabírá. Majitelka se ale přiznala, že poslechla zkušenou paní v parku a nechala si vysvětlit, jak to je správně.

Drbe si uši? Musíte mu tam nalít kysličník, všechna špína vyšumí a on si uši přestane drbat.

Majitel poslechl. Vycházel i z toho, že se u dětí podobné ošetření používá. Jenže něco jiného je zánět zevního zvukovodu psa a něco jiného zánět středního ucha u dítěte. Chudinka pes si nejen dál uši drbal, ale potýkal se s hnisavým zánětem zevního zvukovodu.

Jezdí po zadečku? To má určitě červy. Strčte mu do krku čtyři stroužky česneku a bude klid.

Česnek nepomohl. Pes neměl červy, ale ucpané anální žlázky, které bez ošetření praskly. Pro psa to znamenalo bolest a pro majitele několik návštěv u veterináře.

Dívám se, že ten pes olizuje vaše dítě. To se nebojíte, že od něj dostane do mozku motolici? Když máte děti, nemáte mít psa. Je to nebezpečné.

Existuje minimum onemocnění, které může pes přenést na člověka a motolice v mozku v našich podmínkách mezi ně nepatří. Malému dítěti je určitě nebezpečnější cizí špinavá ženská olizující upadlý dudlík než dobře udržovaný a vychovaný pes.

Paní učitelka ve školce říkala, že naše Romanka dostala ty roupy od nějakého psa. Jiného než toho vašeho nezná. Tak ho koukejte odčervit. Sousedský spor v domě.

Roup jako cizopasník u psa neexistuje. Pokud má dítě roupy, získalo je nejspíše v dětském kolektivu, kde se moc nedbá na hygienu a mytí rukou.

Vy ji nechcete připustit? Každá fenka musí mít alespoň jednou štěňata. Jinak bude nemocná a vy o ni přijdete. A když bude mít jednou štěňata, už nikdy nebude mít falešnou březost.

Není důvod proč krýt fenku, pokud majitel o štěňata nestojí. Záněty dělohy nebo nádorky na mléčné liště mají feny, které štěňata měly i ty, které mateřství neprožily. Falešné mateřství nebude mít, když bude mít štěňata. Po příští říji se ale falešné mateřství zase ukáže.

Jack Russel teriér, phalene – foto Jan Tichý

Stěžujete si, že vyje, obtěžuje fenky i lidi v rodině. Pomoc je snadná. Sežeňte mu nějakou fenu a bude pokoj.

Hodně špatná rada. Není to o tom, že si pes jednou užije a pak dá pokoj. Naopak. Jak objeví půvaby krytí, bude se jej domáhat o to víc.

Když nebude krýt, budou mu zůstávat spermie ve varlatech a udělá se z nich nádor.

Čirý nesmysl. Spermie nikde nezůstávají, ale odcházejí s močí.

Vy máte čistokrevnou fenku a přeskočil vám ji voříšek? Tak to máte smůlu, už vždycky bude rodit jen křížence.

Je to s podivem, ale dotazy, zda to je pravda, stále občas padnou a někdy se těžko vysvětlujete, že předchozí krytí nemá na plemennou příslušnost dalšího vrhu žádný vliv.

Teď jste byli u psa a byli svázaní? Tak to už ji nemusíte hlídat. Ona se po krytí zašpuntuje a další pes už jí nemůže oplodnit.

Tohle tvrzení nespadá jen do kategorie parkové univerzity. To si bohužel myslí i někteří chovatelé a pak se diví, že jim má fenka vrh, v kterém jsou potomci po různých otcích.

Já se na vás dívám, jak toho psa voláte a on k vám nejde. Nevím, když nakonec přijde, proč ho chválíte. Nařezat mu máte, aby věděl, že má poslouchat.

Nejlepší způsob, jak odnaučit psa přivolání.

Podobných rad by se našlo mnohem víc. Velmi často připomínají situace z filmu Kulový blesk, kde se jedna z účastnic výměny bytu neustále odvolává na sousedku (Máňa říkala). Pokud se někomu zdá být dnešní povídání poněkud aprílové, tak se mýlí. Všechno to jsou praktické zkušenosti.

Čtěte také: Raná socializace- důležité období v životě štěněte


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Průvodce psí reprodukcí

Žijeme v době internetu a hodně lidí hledá informace právě v něm. Leckdy máme problém se v získaných informacích orientovat a hlavně často nevíme, zda jsou či nejsou pravdivé a odborně podložené. Internet prostě snese hodně.

Trochu lepší to je v odborných publikacích. Na našem trhu jich je celkem dost. Většina bývá přeložená ze zahraničních materiálů a i v jejich případě můžeme narazit na problémy. Např. holandská literatura často doporučuje vakcinaci proti Aujezského chorobě. Zvláště majitelé loveckých plemen by to určitě přivítali, ale vakcína u nás není a zatím se nezdá, že by se v budoucnu situace zlepšila.

Velkým problémem v publikacích zaměřených na reprodukci bývá to, že jsou z pera zkušeného chovatele, který toho sice z praktického pohledu hodně ví, ale detailní odborné znalosti mu chybí. Může to být i naopak. Veterinář radí, co a jak dělat, ale při bližším zkoumání zjistíte, že nikdy nezažil přirozené krytí nebo přirozený porod fenky.

Z uvedených důvodů určitě udělá radost všem, kdo se o reprodukci psů zajímají, novinka na našem knižním trhu. Jmenuje se PRŮVODCE PSÍ REPRODUKCÍ a podepsáni pod ní jsou Roman Kvapil a Renata Kvapilová. Majitelé psů z Prahy a okolí a také chovatelé boxerů a bostonků určitě vědí, že se jedná o dva veterináře působící v tak zvané „malé praxi“ a také o zkušené chovatele.

To, že se v autorech snoubí odborné vzdělání s chovatelskou a veterinární praxí je na publikaci znát. Zájemce v ní najde nejen podstatné informace, ale i velký počet autentických fotografií.

To, jak je knížka výborně strukturovaná, zjistí čtenář v okamžiku, kdy si otevře seznam kapitol. Od anatomie pohlavních orgánů přes fyziologii pohlavních funkcí, krytí, březost, porod, výživu štěňat až po různá onemocnění typu pyrometry a kastraci, v ní začátečník i zkušený chovatel najde potřebné informace.

Asi by se daly jednotlivé pasáže probírat podrobněji. Daleko rozumnější ale je si knížku pořídit. Určitě nebudete litovat.

Kniha je v prodeji i u nás v Labvetu.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Separační úzkost u psa

separační úzkost u psa

Nevíme, co máme dělat. Když odejdeme z bytu, Roxana vyje, štěká, škrábe na dveře a udělá nečistotu manželovi v posteli. Sousedé se zlobí, mají malé dítě a to nemůže spát. Dveře musel manžel oplechovat. Jsou na to nějaké léky?“ z veterinární ordinace

S popisovaným problémem se čas od času asi setká každý veterinář a určitě jej řeší na cvičácích a v psích školách a školkách, tedy všude tam, kde se zabývají výchovou psů. Nepříjemné chování má i svůj odborný název – separační úzkost.

Separační úzkost u psa může být vrozená a pak je boj s ní velmi problematický. Může být ale i získaná. Někdy si lidé myslí, že se jedná o nevychovanost nebo o projev nudy. Nelze to jednoznačně vyloučit ale ani tvrdit u všech případů. Velmi často je separační úzkost projevem panického strachu a dala by se označit za psí fobii. V takovém případě ji pes nedokáže vědomě zastavit a je třeba si uvědomit, že to pro něj není příjemná záležitost a že takové panické záchvaty strachu jsou velkým stresem.

Projevy

Projevy separační úzkosti jsou různé, od štěkání, vytí a naříkání, přes snahu se dostat z uzavřeného prostoru násilím ven, kálením v místech, kde by to pes nikdy nedělal až po individuální projevy typu nadměrného slinění, drbání se, zrychleného dýchání a třesu.

Separační úzkost postihuje psy, když zůstanou sami doma nebo uzavření v kotci. Řada psů velmi těžko snáší, když mají zůstat bez dozoru v autě a s naříkajícími psy se velmi často setkáváme u různých obchodů.

Separační úzkostí trpívají nervově labilnější psi a velmi často psi „závisláci“. Znáte to, takový svého pána nesmírně milující pes s ním chce být v úzkém kontaktu neustále. Chodí za páníčkem po bytě, spí s ním v posteli, a pokud mu to je dovoleno, provází majitele i na toaletu. Naříká, když má zůstat v jiné místnosti a pokud jej majitel uváže před krámem k nelibosti prodavaček i nakupujících kvílí tak, že jsou z toho nervózní všichni v okolí.

Někdy je separační úzkost vyvolána stresujícím zážitkem, který psa potká, když je v bytě sám. Může se např. dostavit u epileptika, kterého postihl záchvat v době, kdy byl majitel v práci. Vím o psovi, který uváděnými problémy začal trpět po té, co v domě prováděli rekonstrukci a pracovali s hlučnou sbíječkou. Příkladů by se asi našla celá řada.

Co se dá se separační úzkostí dělat?

Jako první by se mělo uvést to, co se dělat nemá. Určitě není vhodné psa trestat. Vrátit se domů a psovi vynadat případně sáhnout po fyzickém trestu je nesmysl. Nešťastník si většinou neuvědomí, zač je trestán. Pravidlo říkající, že člověk má projevit nespokojenost v okamžiku, kdy pes projeví nežádoucí chování, se tady těžko dodržuje. Naopak podobné trestání stav psa spíše zhoršuje, než pomáhá. Ke strachu ze samoty se přidá ještě strach z toho, co bude, až se páníček vrátí domů.

Separační úzkost se dá ovlivnit různými medikamenty. K dispozici jsou uklidňující léky, přípravky na bázi feromonů, spreje a dokonce i obojky, které uklidňující látku vypouští během doby, kdy je pes sám doma. Na internetu je poměrně široká nabídka, vhodné je ale vše konzultovat s veterinářem.

Těžko asi budeme své psy podmiňovat kvůli tomu, že nechtějí být sami, celoživotnímu podávání uklidňujících přípravků. Z naší strany by to možná bylo pohodlné, ale psovi nadbytek chemikálií určitě neprospívá.

Nejlepší je psa postupně na samotu navykat. Začíná se tím, že se pes třeba jen na malou chvíli ponechá sám v jiné místnosti. Doba, po kterou je sám se postupně prodlužuje. Začíná se minutami a končí např. hodinou.

Porušení zaběhnutých stereotypů

Vhodné je se např. obléknout tak, jako když jdeme ven. Pes znejistí, ale majitel neodejde a zůstane doma. Pes tak ztratí prvotní impuls ke strachu.

Podobně lze naznačovat, že opravdu odcházíme, ale jen otevřeme dveře a zase se vrátíme zpět. Později opravdu odejdeme, ale jen na minutu nebo dvě. Čas, po který majitel byt opouští, se pomalu prodlužuje. Podobné tréninky by se měly dělat několikrát denně a to vždy s ohledem na reakci psa.

Někdy pomůže zdánlivá hloupost

Měli jsme foxteriéra Arga. Byl to celkem sebevědomý pes, přesto, když měl zůstat doma sám, dával svoji nespokojenost velmi hlasitě najevo. Jednou zapomněla matka vypnout rádio. Pes spal v jedné místnosti a rádio hrálo ve druhé. Žádný nářek se neozval. Argulínek si prostě neuvědomil, že jsme všichni odešli, rádio přece hrálo a to jsme si pouštěli jen, když jsme byli doma.

Občas si lidé myslí, že když truchlícímu psovi pořídí kamaráda, nebude se sám doma bát. K jejich velkému zklamání bývá situace úplně jiná. Nový pes rychle okouká chování problematického kolegy a přidá se k němu. Místo jednoho vyjícího psa pak často majitelé mívají vyjící psy dva.

Prevence

S určitou separační úzkostí se asi někdy setkali všichni majitelé psů nebo přesněji řečeno ti, kteří si přinesli domů malé štěně. Řeč je o tesknění po mámě fence a po sourozencích. Štěně si ale většinou rychle na nové prostředí zvyká. Majitel by ale s nebezpečím separační úzkosti měl počítat a měl by štěně zvykat na samotu. Není to žádné trápení psů, ale důležitá součást výchovy. Samozřejmě ale musí počkat, než se štěně v novém prostředí aklimatizuje.

Zvláště v současné době, kdy je celá rodina včetně dětí neustále doma, je třeba štěně na to, že se jednou vrátíme do práce a do školy, připravit. Je třeba ho nechávat samotné v místnosti a později odejít na procházku bez něj. Normální štěně čas bez nás prospí a na to, že majitel nemusí být vždy k dispozici, si bez problémů zvykne.

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Opravdu stoupají počty psů?

Když se v médiích objeví článek na téma psi, vždy je na místě se trochu bát. Řada z nich totiž psům a jejich majitelům příliš nepomáhá. Podobné to je i v současné době, kdy se novináři soustředili na stoupající počty psů a otevřeli otázku: „Jsou majitelé schopní nové čtyřnohé členy rodiny vychovat?“ nebo „Vzniká generace nezvládnutelných psů?“

Otázky to jsou určitě zajímavé a často bývají dávány do souvislosti s tím, že jsou uzavřeny cvičáky a také školy a školky pro psy. Kdo má zájem ale určitě, najde kontakt na někoho, kdo mu poradí. I na našem webu jsou různé zajímavé nabídky. Pro některé majitele určitě může být výchova psa bez odborné pomoci složitá, na druhou stranu je třeba říci, že uvedené instituce mohou majiteli poradit, ale to, jakou autoritu u svého psa má, za něj nevyřeší.

Německý krátkosrstý ohař, štěňata malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Osobně nemám velké obavy z toho, že v době, kdy se situace vrátí do normálu, se začnou plnit útulky. Člověk si na psa rychle zvykne a nerad se ho vzdává. Potíže ale mohou vznikat vlivem horšící se ekonomické situace rodin. Pes přece jen něco stojí, v rodinném rozpočtu se s ním musí počítat a na to je třeba myslet dřív, než si štěně domů přivedeme.

Jak to je doopravdy se zvýšeným zájmem o psy? Je to jen názor nebo existují nějaké důkazy?

Chovatelské kluby a poradci chovu určitě mohou dosvědčit, že zájem o štěňata všech plemen je velký. Lidé současnou dobu a to, že jsou více doma, často vnímají jako příležitost si splnit dávné přání a také přání dětí a psa si pořídí.

Určitý důkaz toho, že v loňském roce byl větší zájem o štěňata, je možné hledat v počtu zápisů psů a fen do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie. Pod označením „zápis do plemenné knihy“ se skrývají počty u nás narozených štěňat s průkazem původu a počty zapsaných importovaných psů fen z jiných států a to jak štěňat tak dospělých jedinců.

Každý pes dostane své číslo zápisu, které v podstatě říká o kolikátého jedince plemene zapsaného do naší plemenné knihy se jedná. Čísla zápisů jsou jedním z identifikačních znaků psů a jsou také výborným podkladem pro zpracování roční statistiky. Výsledkem je přehled říkající, jak to z pohledu počtu nových psů a fen vypadá v rámci jednotlivých plemen i v rámci Českomoravské kynologické unie celkem.

V posledních letech se ročně do naší plemenné knihy zapisovalo okolo 42-43 000 jedinců (štěňat a dovezených psů). V roce 2018 to bylo 42 986 jedinců, v roce 2019 44 116 a v roce 2020 46 105. Z uvedených čísel vyplývá, že počet zápisů rostl již v předchozích letech, ale za loňský rok poskočil cca o 2 tisíce.

Zajímavé není jen celkové číslo, ale i to, jak si vedou jednotlivá plemena. V níže uvedené tabulce je TOP patnáct plemen za rok 2020 a pro zajímavost tabulku doplňují naše národní plemena.

Zhruba se dá říci, že dlouhodobě vedou němečtí ovčáci a jezevčíci. Na dalších místech v TOP patnáctce k určitým změnám ale dochází. Je vidět, že zájem je o plemena, s kterými lze dělat různé sportovní aktivity, např. border kolie, australský ovčák nebo malinois. Své příznivce mají plemena, která by se pro svoji přátelskou povahu dala řadit mezi psy rodinné, např. retrieveři a stafordšírští bulteriéři a třetí kategorii tvoří menší společenská plemena, např. yorkshire teriér , čivava nebo kavalír king Charles španěl. Stranou nezůstávají ani plemena lovecká (jezevčík, německý krátkosrstý ohař).

Malý hrubosrstý vendeéský basset, jezevčík hrubosrstý – foto Jan Tichý

Připomenout je určitě třeba, že Českomoravská kynologická unie je u nás největší organizací zastřešující chov psů s průkazem původu, ale není organizací jedinou. Počítat je třeba s tím, že se moc neví, jaký podíl mají v české a moravské psí populaci ti s průkazem původu. Odhaduje se, že tvoří necelou 1/4 .

Pořadí plemen podle počtu zápisů do plemenné knihy ČMKU v roce 2020

pořadíplemenopočet zápisů
1.Německý ovčák4 621
2.Jezevčík1 973
3.Stafordšírský bullterier1 506
4.Border kolie1 342
5.Labradorský retriever1 333
6.Čivava1 326
7.Australský ovčák1 093
8.Yorkšírský terier1 075
9.Zlatý retriever887
10.Kavalír King Charles španěl809
11.Belgický ovčák – Malinois805
12.Německý ohař krátkosrstý731
13.Francouzský buldoček682
14.Německý špic681
15.Pudl620
19.Chodský pes549
32.Český fousek402
41.Pražský krysařík302
52.Československý vlčák247
77.Český strakatý pes145
89.Český horský pes89
235.Český teriér3

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online