Problém zvaný škrkavka

„Přivezli jsme si domů štěňátko. Hned v prvním exkrementu, který vytvořilo doma na koberci, mělo klubko hádků. Volali jsme chovatelce a ta nám řekla, že štěňata hrabala na zahradě a žrala žížaly. Moc se nám to nezdá. Co máme dělat?“ dotaz v ordinaci

Výše uvedená majitelka přinesla do ordinace vzorek trusu a také jednoho hádka. Nebyl důvod moc zkoumat, oč se jedná. Štěně mělo škrkavky. Majitelka dostala radu, jak odčervit a žížaly vstoupily do naší databáze lidmi vymyšlených hloupostí. Měla jsem příležitost se chovatelky na případ zeptat. Byla velmi překvapená a říkala, že štěňata má v naprosté čistotě, nepřijdou do kontaktu s jinými psy a neví tedy, kde by škrkavky mohla získat. Není sama, kdo neví, jak vypadá vývoj tohoto z pohledu štěňat nepříjemného a celkem nebezpečného parazita.

Jak vypadá škrkavka psí?

Vnitřní parazity je možné podle tvaru a velikosti rozdělit na červy oblé, červy ploché a prvoky. Z červů oblých se v našem chovu často vyskytuje právě škrkavka psí (Toxocara canis). 

Dospělá škrkavka má zhruba 15 cm dlouhé, na koncích zašpičatělé a chitinovým obalem pokryté tělo. Žije v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Samičky kladou poměrně velká tlustostěnná vajíčka. Ta s obsahem střevním opouštějí organismus psa, na vzduchu dozrávají a jsou připravená nakazit dalšího hostitele.

Ve středoevropském klimatickém prostředí může být vajíčko škrkavky životaschopné 1 – 2 roky. Nepříjemné je, že vzhledem k síle a pevnosti obalu, jsou škrkavčí vajíčka velmi odolná. Psem pozřené dozrálé vajíčko se dostává zažívacím traktem do střeva. Zde se z něj uvolní malá larvička, která přes stěnu střevní vniká do drobných cévek – krevních kapilár. Tím začíná její dlouhé putování, které jí i dalo název – migrační larva.

škrkavka psí vajíčka a larva
Z vyšetření trusu můžeme ve střevě zjistit jak larvu, tak vajíčka škrkavky psí

Vývoj škrkavky je docela složitý

Další cesta migrační larvičky může být dvojí:
1) Larvička, nesená krevním oběhem, se přes játra a srdce dostává do plicních sklípků a postupně až do horních dýchacích cest hostitele, kterého dráždí ke kašli. Do tlamy vykašlanou larvičku pes polyká a tím ji vrací zpět do zažívacího traktu a hlavně pak do tenkého střeva, kde škrkavka psí dospívá. Celý vývoj probíhá cca 3-4 týdny, tedy za tuto dobu od pozření vajíčka může mít pes ve střevě dospělou a rozmnožování schopnou škrkavku.
2) V případě fen vlivem hormonální hladiny vývoj škrkavky probíhá jinak. Již v době, kdy je fenka malým štěnětem je výše popsaný vývoj pozměněn nebo přesněji řečeno zastaven. Larvičky jsou krevním oběhem zanášeny do různých orgánů. Tam se usadí a opouzdří se. Jsou nazývány larvami somatickými (somatický – tělesný) a do určité míry připomínají „spící princezny.“ Jejich klid je ale zdánlivý.

Jak se budí spící larvy?

Pes se může škrkavkami nakazit pozřením dozrálých vajíček. Daleko častějším zdrojem, hlavně v případě štěňat, však jsou somatické larvičky, které mohou za určitých okolností pokračovat ve svém vývoji. Takovým „impulsem k jejich probuzení“ je březost feny. V tomto období probíhající hormonální změny způsobí, že se část somatických larviček uvolní zpět do krevního řečiště a přes placentu se dostává do plodů v děloze. Přitom dále pokračuje jejich vývoj.

Tento proces probíhá zhruba od šestého týdne březosti a v praxi znamená, že již deseti až čtrnáctidenní štěňata mohou mít ve střevě dospělé a rozmnožování schopné škrkavky. Určité množství somatických larev je po porodu krví zaneseno do mléčné žlázy feny a štěně s přijímaným mlékem získává další „porci“ infekce.

Týká se to jen prvního vrhu fenky?

V době březosti a laktace se neuvolní všechny ve feně uložené larvičky, ale jen jejich část. Zbytek zůstává k dispozici pro další vrhy. Fena si nežádoucí zásoby somatických larviček vytváří v době, kdy je ještě psím batoletem. V praxi to znamená, že množství škrkavek u našeho vrhu do značné míry ovlivňuje přístup chovatele, od kterého jsme si fenku koupili. Zásoba „spících“ larviček je dále doplňována v průběhu celého života feny, například i tím, že olizuje své potomstvo a s odstraňovanými nečistotami polyká i vývojová stádia škrkavek.

Jak škrkavky škodí?

Škrkavky štěně zatěžují v několika směrech. Parazitují v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Znamená to, že do určité míry sdílejí se psem jeho krmnou dávku. Škodí však také mechanicky. Samotná přítomnost poměrně velkých červů omezuje činnost střeva. Při opravdu velké invazi škrkavek může dojít až k jeho ucpání nebo dokonce prasknutí.

Porcelaine, mops – foto Jan Tichý

Larvičky procházející stěnou střevní ji zraňují, stejně jako další části organismu, kterými putují. Organismus značně oslabují i toxiny, které škrkavky vylučují. Zaškrkavčená štěňata bývají smutná, hubená a mají nafouklá a bolestivá bříška. Srst bývá matná, zježená a oči mají typický, jakoby zaslzený výraz. V horších případech se objevuje chudokrevnost a někdy dokonce i nervové potíže.

V trusu se mohou objevit červi připomínající tvrdý stočený drát. I malá, na chování a vzhledu štěněte ještě neviditelná invaze, dokáže rostoucímu organismu způsobit řadu potíží. Velmi negativně ovlivňuje jeho celkový vývoj, snižuje odolnost a zhoršuje průběh závažnějších onemocnění. Zaškrkavčené štěně většinou není schopné si na základě očkování vytvořit potřebnou hladinu protilátek a také hůře snáší přechod od chovatele k novému majiteli.

U dospělých psů nemívá invaze škrkavek žádné vnější příznaky a psa zdaleka nepoškozuje tak, jak to je v případě štěňat. To ale neznamená, že by se toxokaróze, jak se onemocnění nazývá, u dospělých psů neměla věnovat pozornost.

Nejdůležitější je prevence

Boj se škrkavkami není, vzhledem k jejich složitému vývoji, nijak jednoduchý. Dostupné přípravky dokáží postihnout dospělé škrkavky ve střevě napadeného jedince, v některých případech i určitá vývojová stádia, zatím však nejsou běžně k dispozici léky schopné zlikvidovat somatické larvičky. Znamená to, že je třeba přes veškerou péči počítat s tím, že se zvláště u štěňat mohou škrkavky objevit.

Rozumný chovatel s možnou invazí škrkavky psí vždy počítá

Stejně jako u očkování by si v případě odčervení psa měl chovatel předem stanovit časový rozvrh neboli odčervovací schéma. Časové rozestupy by měly být voleny se znalostí vývoje příslušného cizopasníka. Následující schéma je pouze jedním z možných.

  • 1) Feny se obvykle odčervují před krytím, někdo doporučuje ještě odčervení v první polovině březosti. Lepším řešením je vyšetření trusu, které řekne, zda je či není třeba odčervovat a také odhalí parazity, na které lze odčervení zaměřit.
  • 2) První vyšetření trusu štěňat doporučujeme ve věku 2 – 3 týdnů a pak ještě nejméně 2x, a to po 2 – 3 týdnech. Je to rozumnější než přímo odčervovat. Není nutné vyšetřovat trus každého štěněte zvlášť. Stačí směsný vzorek od celého vrhu. Pokud by totiž škrkavky mělo jedno štěně, je třeba odčervit i jeho sourozence.
  • 3) Pokud chovatel štěňata nechává očkovat, je třeba počítat s tím, že mezi očkováním a odčervením by měl být alespoň desetidenní rozestup.
  • 4) Po odchodu štěňat by měla být fena alespoň dvakrát vyšetřena preventivně na přítomnost parazitů.
  • 5) U dospělých psů by mělo být prováděno 2x ročně koprologické vyšetření, které určí, zda je odčervení psa nutné či ne. Pokud se nález škrkavek potvrdí, je třeba psa odčervit a vyšetření a eventuálně i další odčervení s 3-4 týdenním intervalem zopakovat. Pes může být odčervován i preventivně, je ale třeba počítat s tím, že takové odčervení asi postihne škrkavky, v případě jiných parazitů, např. giardií úspěšné nebude.

A co prostředí?

Asanace prostředí není v případě škrkavek nijak jednoduchá záležitost. Vajíčka jsou nesmírně odolná a běžné prostředky na ně nestačí. Zničí je snad jen horká voda, louh a oheň. V malých chovech se problém řeší celkem snadno. Většinu věcí lze vydrhnout horkou vodou, měkké podložky se vyvaří nebo spálí. Ve velkých chovatelských zařízeních podobná opatření dají více práce.

Největší problém tvoří výběhy. Písek, trávu nebo zeminu prostě desinfikovat nejde. V případě silného zamoření škrkavkami se nabízí jediná možnost. Odstranit půdu do hloubky 15 – 20 cm. To určitě není nijak jednoduchá a snadná práce a také se nedá příliš často opakovat. Takže zbývá jediné. Pravidelně sbírat exkrementy z výběhů a dělat vše pro to, aby trus našich psů nebyl zdrojem infekce škrkavek.

Pozor na lidi s horší imunitou

Stejný typ vývoje jako u fen nebo spíše jeho část prodělává psí škrkavka i u pro ni netypických hostitelů, mezi které patří např. hlodavci, prasata a ke škodě všech zúčastněných také člověk. V případě lidí se škrkavka psí do stádia dospělého jedince nikdy nedostane a svůj vývoj končí v popisované fázi somatických larviček. Ty ale mají schopnost se usazovat v obzvláště nepříjemných místech, např. ve vlásečnicích očního pozadí. Poškození, která mohou způsobit, jsou závažná.

U většiny lidí si imunitní systém organizmu s larvičkami škrkavek dokáže poradit. Ohroženy mohou být malé děti nebo lidé s výrazně oslabenou imunitou. Je málo nemocí, kterými pes dokáže člověka ohrozit. Škrkavky mezi ně patří, a i když se jedná o ojedinělý problém, je přece jen třeba s touto možností počítat.

Škrkavky a nejen ony, jsou jedním z důvodů, proč se dětská pískoviště mají zakrývat a proč v některých státech písek z nich pravidelně prohánějí pecí. To, že máme sbírat exkrementy, které naši psi zanechají na chodníku nebo v parku, nemá jen estetický význam a pejskaři by si to měli uvědomit. Potěšitelné je, že člověk se psem, který má v ruce připravený igelitový pytlík nebo speciální sáček už není vůbec výjimkou.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Škrkavka psí, její vývojový cyklus

a co to znamená pro odčervování

Váš pejsek se škrkavkami může nakazit dvěma způsoby. Buď pozře ze země přímo vajíčko nebo si uloví nějakého přenašeče, např. myš. Další osud tohoto parazita záleží na věku a imunitě jeho hostitele. Jinak probíhá infekce u štěňat do šesti měsíců a jinak u psů starších. Z vajíčka se ve střevě vylíhne larvička, která se přes jeho stěnu dostává dál do těla.

škrkavka psí
Nález škrkavky u psa

Škrkavky u štěňat

U štěňat putuje larva škrkavky tzv. hepatotracheální migrací (přes játra a krevní oběh) do průdušnice. A po vykašlání a spolknutí skončí opět ve střevě. To už je konečně natolik zralá, aby se z ní vyvinula dospělá škrkavka psí, která se může dále množit a vylučovat vajíčka do prostředí. Tomu se říká patentní infekce a jenom tu dokáže odčervení zlikvidovat.

U starších psů se ale vyvine přirozená imunita, která zabrání hepatotracheální migraci. Larvičky si tak putují tělem (tzv. somatická migrace) a usadí se v různých tkáních, kde se „uloží ke spánku“. Na tuto infekci ale odčervení nezabírá.

Jiná je situace, pokud pes pozře přenašeče, ve kterém si larvička škrkavky už odbyla své putování a tak se může rovnou usadit ve střevě. V tomto případě se opět jedná o patentní infekci s vylučováním vajíček do prostředí citlivou na odčervení.

Březí feny

Zvláštní kapitolou jsou březí fenky. Po 45. dni březosti u nich dojde vlivem hormonálních změn k „probuzení“ larviček ve tkáních a jejich přestupu přes placentu do plodů. Štěňátka se tak již narodí se škrkavkami.

Některé larvičky se dostávají přes mléčnou žlázu do mléka a tím opět dochází k nakažení štěňat. A protože jediná infekce škrkavkami zajistí fence dostatek larviček pro všechny vrhy, doporučuje se vždy odčervování štěňat, i když u fenky patentní infekci neprokážeme.

Výskyt škrkavky u psů

Jaký je výskyt škrkavek u populace našich psů, nevíme. Neexistují žádné studie, které by to mapovaly. Čísla z jiných zemí jsou nepřenosná, protože se neliší jen jednotlivé země, ale i jejich regiony.

Na veterinární fakultě v holandském Utrechtu proběhla v letech 2011 až 2014 rozsáhlá studie, která sledovala výskyt reinfekcí škrkavkami u skupiny 938 psů. Po tuto dobu prováděli každý měsíc parazitologické vyšetření trusu od každého psa zahrnutého do studie. Všichni byli starší šesti měsíců.

Celkový podíl pozitivních nálezů byl 4,5 %. Téměř 70 % psů nikdy nemělo žádný záchyt škrkavky, u 17,5 % psů byl záchyt pouze jednou a u 14,6 % psů vícekrát. Medián výskytu první infekce byl 5 měsíců a reinfekce 9 měsíců. Jako rizikové faktory byly identifikovány požírání trusu nebo půdy, venčení na volno, urologické nebo respirační potíže, stres a užívání kortikoidů.

Jaké závěry z toho pro nás můžeme vyvodit?

  • 1. U dospělého psa není příliš velké riziko, že bude mít patentní infekci a bude zdrojem infekce pro okolní prostředí.
  • 2. Rutinní odčervování naslepo je ve většině případů zbytečné.
  • 3. Pravidelné vyšetření trusu jednou za čtvrt až půl roku odhalí nosiče nákazy a umožní cílené odčervení psa.
  • 4. Větší obezřetnost je zapotřebí u psů spadajících do některé z rizikových skupin (koprofágie, geofágie, venčení na volno, chronické onemocnění, stres, kortikoidy).

Poznámka na závěr

Škrkavky u psů nás zajímají nejen kvůli jejich možnému onemocnění, ale i pro možný přenos na člověka. I my jim sloužíme jako přenašeči, stejně jako třeba ta výše zmíněná myš. Jen mají tu smůlu, že (pokud nás nesežere vlk) se naším prostřednictvím do defenitivního hostitele už nedostanou. Aby se vajíčko stalo infekčním, potřebuje několik týdnů na dozrání ve venkovním prostředí. Proto řetězec nákazy nejúčinněji přerušíme uklízením trusu po našich miláčcích.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Myslivost: Cizopasníci psů

Ne, parazity nemá, je přece odčervený!

Takto majitelé často reagují na návrh veterináře dát vyšetřit trus průjmujícího zvířete na přítomnost parazitů. Jak ale samo slovo „odčervit“ říká, týká se to pouze červů. Existují však paraziti mnohem menší, kteří ale dokážou naše čtyřnohé společníky potrápit často i mnohem více.

Giardia canis

Těmi parazity jsou prvoci, tedy jednobuněčné organismy a z nich nejčastěji giardie. Genetickými studiemi se zjistilo, že jich existuje osm skupin označených písmeny A až H. Některé se drží striktně jednoho hostitelského druhu, jiné však tak vybíravé nejsou a napadají víc druhů najednou, včetně člověka.

Hygiena především

Běžné parazitologické vyšetření psa nedokáže rozlišit o kterou skupinu se jedná, proto je vždy zapotřebí předběžná opatrnost. Přistupujeme k infikovanému zvířeti jako k možnému zdroji infekce i pro jeho dvounožce. Hlavně u dětí je nutné dbát na základní hygienická opatření. Jako rarity byly zdokumentovány případy přenosu vánočním pudinkem kontaminovaným trusem hlodavců a dršťkovou polévkou připravenou z vnitřností infikovaných ovcí.

Giardiáza je diagnostikována celosvětově. Studie v USA prokázaly prevalenci u zdravých zvířat 5% a u nemocných 15%. Americký úřad pro nákazy CDC udává prevalenci u dospělých lidí 2% a u dětí 6-8%. V rozvojových zemích je nakaženo až 33% lidí. V ČR bývá ročně hlášeno přes 100 případů. V naší laboratoři záchyt giardií nebývá žádnou vzácností, a to především u mladých zvířat.

K nákaze dochází cystami, které vylučuje infikovaný jedinec trusem. Infekční jsou okamžitě po defekaci. V prostředí jsou velmi odolné, ve vlhkém a chladném prostředí vydrží několik měsíců, běžné chlorování vody ani opakované zmražení a rozmražení je nezničí. Spolehlivý je var, UV záření, horké a suché počasí.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Parazit přilne ke střevnímu epitelu a vyvolá morfologické a biochemické změny střevní sliznice, které vedou ke zhoršenému vstřebávání živin. U většiny, hlavně dospělých zvířat, probíhá infekce, aniž bychom dokázali rozpoznat příznaky. U mláďat a imunitně ne zcela kompetentních jedinců však může vyvolat průjmy, často s hlenem a krví.

Diagnóza se určuje na základě parazitologického vyšetření trusu. Není-li hned napoprvé pozitivní, doporučuje se vyšetření zopakovat ještě dvakrát v rozestupu několika dní. Popřípadě je možné provést sice dražší, ale citlivější imunochromatografický test.

Kontrolu léčby provádíme opět vyšetřením trusu, a to za týden a za měsíc po jejím ukončení. Příčinou neúspěchu může být reinfekce z prostředí, ale bohužel též rezistence parazita k použitému preparátu.


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Jak často odčervovat psa?

Mám koupit odčervení pro psa?

Je nutné, aby zdravý pes užíval prášky na odčervení, nebo to mohu vyřešit jinak?

Musím odčervovat pravidelně?

Pravidelné preventivní odčervování už dnes nelze jednoznačně doporučit. Je ale zřejmé, že domácí zvířata určitému riziku vystavena jsou.

odčervování psů

Zodpovězte si nejprve na několik otázek:

Je v domácnosti více zvířat, která chodí ven?

Je v okolí vašeho bydliště hodně zvířat?

Neodolá ten váš miláček a smlsne si na exkrementech jiných zvířat?

Loví?

Je ve styku s malými dětmi nebo lidmi s oslabenou imunitou?

Odpovíte-li na všechny otázky NE, je riziko nízké a stačí dvakrát ročně vyšetřit trus v laboratoři a odčervit v případě pozitivního nálezu. Odpovíte-li alespoň na jednu otázku ANO, potom vyšetřujte čtyřikrát do roka.

Vyšetřování trusu poskytne celou řadu užitečných informací, nejen je-li nutné odčervit, ale i zpětně, jestli bylo odčervení účinné a jestli nevzniká rezistence na určité antiparazitikum. Navíc nám i poskytne přehled o celkové situaci v populaci v dané lokalitě a pomůže utvářet doporučení do budoucna. Zatím bohužel chybí dostatek studií, které by prevalenci (to jest výskyt parazitů) u nás mapovaly.

Stačí přinést trus velikosti vlašského ořechu ve skleničce či kelímku od jogurtu a odpoledne budete mít výsledky v e-mailu.

Není nutné se objednávat, vzorek trusu pouze předáte v laboratoři. Máte-li v domácnosti zvířat téhož druhu víc, obvykle postačí jedno vyšetření ze směsi celé skupiny psů, koček nebo dalších zvířat téhož druhu.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Vyšetření si můžete objednat i online. Vhodně zabalené čerstvé vzorky pak lze zaslat (tak aby necestovaly přes víkend) nebo donést na adresu Labvet, Bubenské nábřeží 306/13, Pražská tržnice hala 27, Praha 7, 170 00. V případě zásilek sdělujeme výsledky po připsání platby na náš účet.


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

eCanis

Odčervování psů postavené na hlavu?

Pravidelné, rádoby preventivní určitě.

Věděli jste, že 9 z 10 psů bere léky na odčervení zbytečně?

Pes je, pravda, schopen sežrat leccos, ale to ještě neznamená, že se s tím jeho organismus nedokáže vyrovnat.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Pokud je váš pes nakažen, dozvíte se čím a jak to léčit. Běžná antiparazitika nemusí stačit.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Poslat trus na vyšetření


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online