Jak se zbavit plísní u králíků a morčat

Jsou malí, roztomilí, chlupatí (tedy většinou). Prostě ideální zvířátka k pomazlení pro děti. Radost z nového přírůstku do rodiny však může být vystřídána trpkým rozčarováním, když se na kůži majitelů objeví zarudlé flíčky či jiné změny.

Při nákupu je zapotřebí si zvířátko řádně prohlédnout, zda na sobě nemá nějaká lysá místa či šupinky. Kožní plísně, které si tak lidé donesou jako bonus s novým mazlíčkem, bohužel nejsou žádnou vzácností.

Vyšetření pro zvířátko není bolestivé, provede se povrchový seškrab ze změněných míst, ten se nasadí na speciální kultivační půdy a potom se čtrnáct dní sledují a vyhodnocují makroskopické i mikroskopické znaky rostoucí plísně. Na jejich základě se určí její druh. Léčbu je však možno zahájit ještě před druhovým dourčením, to na výběr preparátů nemá vliv.


Čtěte také: Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Hemolýza vzorku a jak se jí vyhnout

Aby vyšetření krve bylo validní, je zapotřebí odebrat a zpracovat vzorek tak, aby nedošlo k hemolýze. Obecně se dá říci, že ředícím efektem ovlivní vyšetření všech analytů, ale u některých je to obzvlášť významné. Ke zvýšení hodnot dochází u ALT, AST, močoviny, kreatininu, lipázy, kreatinkinázy, T4, K, Mg, P a Fe. Naopak nižší hodnoty můžeme čekat u hematokritu, počtu erytrocytů, fibrinogenu, APTT, ALP, albuminu, bilirubinu, glukózy, inzulinu, kortizolu, Na a Cl. Již slabá hemolýza (světle růžové sérum, tj. cca 60 mg hemoglobinu/dL) způsobí klinicky významné odchylky u AST, K, Na a Cl. I když je interference přibližně lineárně závislá na výsledné koncentraci hemoglobinu, rozhodně se nedoporučuje žádná matematická korekce.

Zde je několik zásad, jejichž dodržování nám pomůže vyhnout se hemolýze vzorku:

  • neodebírat krev přes kanyly
  • turniket nenechávat na končetině déle než minutu
  • správně umístit jehlu do žíly, špatné umístění způsobí pomalý tok krve a ten je potom příčinou hemolýzy
  • při odběru stříkačkou netáhnout příliš silně za píst a při vyprazdňování stříkačky zase příliš silně na píst netlačit
  • nepoužívat tenké jehly (t.j. 25G a menší)
  • odběrové místo zahřát, nedrhnout a necvičit s ním
  • alkohol z kůže nechat před pukcí dobře odpařit
  • nevyndávat jehlu s ještě napojenou vakuovou zkumavkou
  • zkumavky plnit do správného objemu, vyšší množství aditiva způsobí hemolýzu, proto je zapotřebí vybrat vhodnou zkumavku podle očekávané náročnosti odběru
  • zkumavky neprotřepávat, jen promíchat opatrným obracením:
    1) zkumavky s aktivátorem 5x převrátit a nechat 30 minut srážet
    2) sérovky bez aktivátoru nepřevracet a nechat ve vertikální poloze srážet 60 minut
    3) zkumavky s citrátem na koagulační testy převrátit pouze 3-4x
    4) ostatní antikoagulační zkumavky jemně převrátit 8-10x

Rovněž doba transportu a čas mezi odběrem a stočením krve hrají významnou roli při vzniku hemolýzy. Jestliže se převáží nestočená krev, je zapotřebí vzorek zajistit tak, aby byl uchráněn před prudkými otřesy.

Když lupy chodí aneb dravčík

Ne, nepřebrali jste. Za pohyb kožních šupinek může roztoč cheyletiella neboli dravčík, který je nese na sobě a (sám pouhým okem neviditelný) způsobuje výše zmíněný jev. Na rozdíl od svrabu, který se „zavrtává“ do kůže, dravčík žije na jejím povrchu a živí se keratinem z pokožky. My to vidíme jako lupy u psa nebo kočky.

Dravčík

Na psech parazituje Cheyletiella yasguri, na kočkách Cheyletiella blakei a na králících Cheyletiella parasitivorax. Ač člověk není jejich hostitelem, přechodně si mohou pochutnat i na něm a projeví se jako červené svědivé pupínky.

Častěji prý bývají postiženi majitelé koček než psů. Onemocnění je velmi nakažlivé a přenáší se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo třeba chovatelskými pomůckami. Spekuluje se i o tom, že prostředníkem mohou být blechy, vši a všenky. Napadení tímto roztočem způsobuje exfoliativní (odlupovací) dermatitidu, tedy šupinatění kůže. U psů převážně na hřbetě a u koček na hlavě, krku a hřbetě. Svědivost může i nemusí být.

Klinický obraz dále ovlivňuje případná sekundární infekce a může proto vypadat různě. Diagnostika se provádí povrchovým seškrabem kůže a záchytem roztočů na lepící pásku. Odebraný vzorek prohlížíme pod mikroskopem a hledáme vajíčka i dospělé jedince s typickým morfologickým znakem, kterým je silný háček na makadlech po stranách hlavy dravčíka.

U čistotných koček mohou být tito paraziti nalezeni i v trusu, poté, co je spolknou během své toalety. K léčbě dravčíkovitosti není sice žádný přípravek přímo registrován, ale celkem dobře zabírají ty, které se používají i na jiné roztoče, jako je svrab a demodex. Ošetřena by měla být všechna zvířata v kontaktu a též prostředí. Dospělé samičky jsou v něm totiž schopny přežít až deset dní.

Závěrem musím ještě upozornit, že ne pokaždé šupinatění kůže znamená dravčíka, příčiny mohou být i jiné a proto je nutné důkladné vyšetření.


Čtěte také: Oranžové nebezpečí


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Myslivost: Cizopasnící psů

Sladké sny!!

Jsme v ročním čase, kdy se ježci ukládají k zimnímu spánku. Coby hmyzožravci jsou v zimě připraveni o přirozenou potravu a tak toto období překonávají ve stavu odborně nazvaném hibernace.

Na rozdíl od spánku, kdy všechny tělesné funkce zùstávají víceméně normální, je u zimního spánku potřeba energie silně omezena a metabolismus tak téměř zastaven. Ježci upadají do nehybnosti, snižuje se počet tepů z cca 190 na 20 za minutu, tělesná teplota klesá z 35°C na 10°C i méně a dech se zpomalí na jedno nadechnutí za několik minut.

Na konci podzimu si začínají hledat vhodná místa k vybudování hnízd s odborným téměř strašidelným názvem hibernaculum. Takovými místy jsou živé ploty, kořeny stromů, hromady dřeva nebo kompostu, opuštěné králičí nory, kůlny a dřevěné přístřešky.

Samotné hnízdo je vybudované ze suchého listí, trávy a jiné vegetace a může být až 50 cm silné. Protože během zimního spánku ztratí spáč třetinu své váhy, je životně nutné, aby před usnutím vážil aspoň 600 gramù. Proto ježci, kteří v listopadu váží méně, potřebují pomoc člověka.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Odběr vzorků na bakteriologii trusu

Průjem u psa či kočky není nic příjemného. Naše mazlíčky dokáže občas pořádně potrápit. Při hledání příčíny je někdy nutné provést bakteriologické vyšetření trusu.

Salmonely a kampylobakterie musí přežít

Samotný odběr je často podceňovaná, ale velmi důležitá fáze vyšetření. Nejméně vhodný je přitom rektální výtěr, protože pro vyšetření poskytne jen malé množství trusu. Nejlepší je nabrat čerstvý vzorek cca 2-3 g do čisté (sterilita zde není nutná), pevně uzavíratelné nádobky.

Veterinární laboratoř Labvet provádí bakteriologická vyšetření.

Transport do veterinární laboratoře by měl být co nejrychlejší, aby se udržely naživu psí, kočičí a další salmonely a kampylobakterie. Ideální je, když se vzorek zpracuje do dvou hodin po odběru. Při delší době doručení je vhodné použít transportní medium, například Amies. Vzorky by měly být uchovány v chladu (4-10°C), ale nesmí zmrznout (např. když majitelé seberou vzorek trusu na zahradě po nočním mrazíku).

Použití antibiotik, když má pes (kočka nebo jiné zvíře) průjem, je poměrně kontroverzní téma. Neexistují jednotný pohled ani jednotná doporučení. Také není přesně známo, jak se které bakterie podílejí na potížích. Všechny je totiž můžeme najít i ve střevě naprosto zdravých zvířat. Proto by se bakteriologické vyšetření mělo dělat po důkladném  vyšetření (např. horečka, krev v trusu, celková slabost, zánětlivý leukogram, …) a epidemiologické anamnéze (kontakt s nemocným zvířetem, zkrmování syrového masa, nedávné použití ATB,…).

Vyšetřovat trus bakteriologicky jen jako „prevenci“ nebo u zdravých zvířat, u jejichž majitele bylo diagnostikováno Clostridium difficile nebo Campylobacter spp., není tedy úplně nejlepší nápad.


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co dělat, když kočka nebo pes hodně pije?

Pokud se vám zdá, že váš pes či kočka moc pije vodu, může se jednat o příznak řady závažných onemocnění. Měla by se nám vždy v hlavě rozsvítit červená kontrolka. 

Nejprve vylučte vnější příčiny jako je horké počasí, vyšší zátěž nebo podávání některých léků, způsobujících tyto symptomy, například glukokortikoidů nebo diuretik. Někdy i přechod z vlhké na suchou stravu může vést k vyšší potřebě vody. Poté zkuste změřit množství, které vaše zvíře vypije za den. Jako normální se udává 50ml/kg váhy, to je například u desetikilového psíka půl litru denně.

Co dělat, když pes nebo kočka moc pije vodu?
Co dělat, když kočka nebo pes hodně pije vodu?

Vypije-li dvojnásobek, zavání to průšvihem. U koček přesné množství vody, kterou by měly vypít denně, neznáme. Je to ale asi méně než u psů, protože kočky, jakožto potomci pouštních zvířat, s vodou v těle lépe hospodaří. Ale nesmíme podcenit ani případy, kdy zvířátko, které dosud pilo velice skromně, najednou začne pít víc, i když se množství drží v normálních mezích. I taková změna může signalizovat problém.

Dalším krokem je nabrat vzorek moči, nejlépe ranní, a navštívit veterinu. U nekastrovaných fenek je dobré si vzpomenout, kdy naposledy hárala, protože se může jednat o pyometru, neboli hnisavý zánět dělohy. Tam bývají i další, dramatičtější příznaky, jako například celková skleslost, zvracení, průjem, případně i hnisavý výtok.

Pes nebo kočka moc čůrá

Rovněž u onemocnění močových cest bývají další klinické příznaky, jako časté močení, bolestivé močení, viditelná krev v moči, pomočování. Tato onemocnění se diagnostikují poměrně snadno, jestliže však pacient nemá žádné výrazné příznaky, nastává postupné pátraní po dalších onemocněních. Vyšetření moči může ukázat jako příčinu potíží cukrovku nebo nás může nasměrovat k dalšímu vyšetření ledvin či nadledvinek.

Následujícím krokem jsou krevní testy. Ty dokáží odhalit cukrovku, onemocnění jater, ledvin a posílit podezření na onemocnění nadledvin nebo štítné žlázy. Pro potvrzení endokrinologických potíží jsou potom indikovány speciální screeningové testy. Dle uvážení ošetřujícího veterináře může být ještě provedeno rentgenové a sonografické vyšetření.

Nejčastějšími onemocněními, která vyvolávají zvýšené pití, jsou u psů i koček cukrovka, chronické selhání ledvin, onemocnění jater a z endokrinologických potíží Cushingův syndrom u psů a hypertyreóza u koček.


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Proč nepustit blechy ke kočkám

Nemoc z kočičího škrábnutí – Bartonella henselae, aneb další důvod proč nepustit blechy ke kočkám. Kromě našich mazlíčků tak chráníme i sebe. Kočičí blecha je totiž významným přenašečem výše jmenované bakterie. Ta se do blechy dostane sáním krve z infikované kočky, pomnoží se v bleším střevě a s výkaly odchází do prostředí. Zdrojem infekce je tedy bleší trus, drápky nebo zoubky našich mazlíčků jsou pouze nástrojem přenosu.

Kočičí blecha přenáší nemoc z kočičího škrábnutí

U koček tato bakterie většinou nevyvolává žádné potíže, ale má-li váš pokojový tygr opakující se horečky, zvětšené mízní uzliny, anemii, popřípadě reprodukční potíže, je třeba myslet i na toto onemocnění.

U zdravého člověka způsobí zvětšení mízních uzlin v místě infekce, které během několika týdnů až měsíců samo vymizí. U imunitně oslabených lidí však může být příčinou velmi vážných stavů s dlouhými latinskými názvy a ošklivým klinickým obrazem.

Prevence onemocnění je tedy zřejmá. Žádné blechy, žádný bleší trus a tedy ani zdroj této bakterie. A po každém poškrábání, pokousání nebo i po kontaktu s bleším trusem důkladná hygiena.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Bakteriální zánět kůže a jak na něj

Zánět kůže (dermatitis) dělíme na povrchový a hluboký, logicky podle toho, jaké vrstvy kůže postihuje. Dlouho se tento problém řešil pouze s pomocí antibiotik, ale s přibývající rezistencí bakterií se začaly hledat nové cesty. U hlubokých pyodermií zatím u antibiotik musíme zůstat, ale u těch povrchových už naštěstí máme i jiné možnosti.

Nejčastějším původcem potíží bývá Staphylococcus pseudintermedius, běžný komenzál sliznic a kůže, který se za pro něj příhodných podmínek změní v patogena. Tou podmínkou může být obyčejné zapaření nebo poranění kůže, napadení parazity, ale též nějaké vnitřní onemocnění nebo alergie. Proto se nemůžeme spokojit pouze s diagnózou bakeriální pyodermie, ale musíme se pokusit najít i její skryté příčiny.

Tam, kde to je možné, se doporučuje začít s léčbou pomocí dezinfekční látky zvané chlorhexidin. Je to v případech, když nejsou zasaženy příliš velké plochy těla nebo je-li celotělové postižení lehké a teprve počínající. Existují šampony, roztoky, gely nebo pěny, výběr závisí na preferencích majitele i na tom, co snese pacient.

Šamponování má i tu výhodu, že pomůže odstranit z těla krusty a šupiny, ve kterých jsou bakterie přítomny, a urychlí tak uzdravování. Tato terapie se vždy doporučuje jako doplňková i tam, kde se musí použít terapie antibiotiky. Zkrátí dobu jejich podávání a snižuje riziko vzniku rezistentních kmenů.

V roce 2015 byla uveřejněna studie, která prokázala stejnou účinnost 4% chlorhexidinu jako mělo antibiotikum amoxicilin s kyselinou klavulanovou. Za čtyři týdny léčby došlo k likvidaci bakterií u všech psů a to i v případě, že měli rezistentní variantu výše zmíněné bakterie.

Jako doplněk k diagnostice je vždy možné provést bakteriologické vyšetření k určení citlivosti dané bakterie na antibiotika. Důrazně je to však doporučováno v chronických nebo vracejících se případech, ale též u pacientů, kteří jsou i z jiných příčin opakovaně léčeni antibiotiky. Striktním dodržováním zásad rozumného užívání antibiotik totiž chráníme i sebe. I když je riziko, že se od psů nakazíme, velmi malé, případy přenosu na člověka zdokumentovány už byly.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.

Přirozená strava

Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!

Vhodné prostředí

Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.

Dostatek pohybu

Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.

Společnost

Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.

Zdraví

Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.

A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

kralici.cz: Pořizujeme králíčka

Mají kočky také chřipku?

Ano, kočky jsou, bohužel, vnímavé ke chřipkovému viru typu A. Ač nejsou přímo jeho rezervoárem, mohou být infikovány jeho různými subtypy. Byly u nich nalezeny protilátky proti lidským chřipkovým virům, psímu chřipkovému viru H3N2 (existuje ještě druhý, ale ten se u koček nenašel) i proti virům ptačí chřipky, včetně vysoce patogenního typu H5N1.

Přirozeným rezervoárem všech chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci. Z nich mohou být přeneseny na jiné druhy , kde se mohou adaptovat v subtyp vlastní příslušnému druhu. 

Před časem proběhla velká nákaza subtypem H7N2 (jeden z typů ptačí chřipky) v útulcích v New Yorku, kdy onemocnělo cca 500 koček a onemocnění se přeneslo i na jednoho ošetřujícího veterináře. Naštěstí u něj i u naprosté většiny koček proběhlo celkem lehce.

K přenosu dochází přímým kontaktem s nemocným jedincem, včetně pozření infikovaného drůbežího masa, nebo i nepřímo trusem infikovaných ptáků.

Inkubační doba je krátká, při experimentální infekci byla pouhé dva dny. Klinické příznaky mohou být různé v závislosti na typu viru a infekční dávce. Patří k nim horečka, apatie, výtok z očí a nosu, dýchací potíže, u kmene H5N1 byly navíc pozorovány nervové příznaky a výhřez třetího víčka.

Klinické příznaky nejsou typické pouze pro chřipku, podobně se mohou projevovat i další respirační infekce koček. Diagnóza tak může bý potvrzena pouze laboratorně. Léčba je podpůrná, popřípadě se podávají antibiotika proti druhotné bakteriální infekci.