Takto majitelé často reagují na návrh veterináře dát vyšetřit trus průjmujícího zvířete na přítomnost parazitů. Jak ale samo slovo „odčervit“ říká, týká se to pouze červů. Existují však paraziti mnohem menší, kteří ale dokážou naše čtyřnohé společníky potrápit často i mnohem více.
Těmi parazity jsou prvoci, tedy jednobuněčné organismy a z nich nejčastěji giardie. Genetickými studiemi se zjistilo, že jich existuje osm skupin označených písmeny A až H. Některé se drží striktně jednoho hostitelského druhu, jiné však tak vybíravé nejsou a napadají víc druhů najednou, včetně člověka.
Hygiena především
Běžné parazitologické vyšetření psa nedokáže rozlišit o kterou skupinu se jedná, proto je vždy zapotřebí předběžná opatrnost. Přistupujeme k infikovanému zvířeti jako k možnému zdroji infekce i pro jeho dvounožce. Hlavně u dětí je nutné dbát na základní hygienická opatření. Jako rarity byly zdokumentovány případy přenosu vánočním pudinkem kontaminovaným trusem hlodavců a dršťkovou polévkou připravenou z vnitřností infikovaných ovcí.
Giardiáza je diagnostikována celosvětově. Studie v USA prokázaly prevalenci u zdravých zvířat 5% a u nemocných 15%. Americký úřad pro nákazy CDC udává prevalenci u dospělých lidí 2% a u dětí 6-8%. V rozvojových zemích je nakaženo až 33% lidí. V ČR bývá ročně hlášeno přes 100 případů. V naší laboratoři záchyt giardií nebývá žádnou vzácností, a to především u mladých zvířat. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vzácností se naopak stává škrkavka. Na jeden nález škrkavky u psa máme tři giardie.
K nákaze dochází cystami, které vylučuje infikovaný jedinec trusem. Infekční jsou okamžitě po vykálení. V prostředí jsou velmi odolné, ve vlhkém a chladném prostředí vydrží několik měsíců, běžné chlorování vody ani opakované zmražení a rozmražení je nezničí. Spolehlivý je var, UV záření, horké a suché počasí.
Parazit přilne ke střevní stěně a vyvolá změny střevní sliznice, které vedou ke zhoršenému vstřebávání živin. U většiny, hlavně dospělých zvířat, probíhá infekce, aniž bychom dokázali rozpoznat příznaky. U mláďat a oslabených jedinců však může vyvolat průjmy, často s hlenem a krví.
Diagnóza se určuje na základě parazitologického vyšetření trusu. Není-li hned napoprvé pozitivní, doporučuje se vyšetření zopakovat ještě dvakrát v rozestupu několika dní. Popřípadě je možné provést sice dražší, ale citlivější imunochromatografický test.
Kontrolu léčby provádíme opět vyšetřením trusu, a to za týden a za měsíc po jejím ukončení. Příčinou neúspěchu může být reinfekce z prostředí, ale bohužel též rezistence parazita k použitému preparátu.
Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření
