Problém zvaný anální žlázky

Můžete mně prodat tabletku na odčervení? Náš Karlos asi má roupy. Sice žádné červíčky nevidíme, ale jezdí po zadečku a olizuje si konečník. Vnučka si přinesla roupy ze školky a také ji zadeček tak strašně svědil.“ z veterinární ordinace

Paní si místo léku na odčervení odnesla informaci, že roup jako cizopasník na rozdíl od člověka, koně nebo králíka u psa neexistuje, a také radu, aby se zastavila se s Karlosem v ordinaci, protože asi potřebuje vyčistit anální žlázky. Zároveň ať přinese Karlosův trus. Vyšetříme ho a řekneme, zda je třeba psa odčervit a pokud ano, tak čím. Problémy s análními žlázkami trápí celou řadu psů a možná je třeba na to upozornit.

Co to vlastně anální žlázky jsou?

Někdo anální žlázky u psa označuje jako rudiment, tedy za něco zakrnělého, co už pes nepoužívá. Skutečnost je trochu jiná. Anální neboli pachové žlázy mají i další šelmy např. kočka, liška, lasička nebo tchoř. Fungují jako součást obranného systému a také jako prostředek, kterým si zvíře označuje svoje teritorium.

Jedná se o párový útvar tvořený kožní vchlípeninou a uložený po obou stranách konečníku. Pokud bychom si konečník představili jako hodinový ciferník, najdeme anální žlázky zhruba na číslech 4 a 8. Každá žlázka je tvořena váčkem, který je spojený rourovitým vývodem s okrajem konečníku. Velikost análních žlázek se liší podle plemene psa a hlavně pak podle toho, jak jsou naplněny.

V análních žlázkách se tvoří sekret, jehož konzistence i barva může být velmi různorodá od vodnaté a lehce nažloutlé s pevnějšími vločkami, přes hnědavou pastu až po tmavou a poměrně tuhou hmotu. Sekret obsahuje určité procento tuku a má svůj specifický pach, který nám lidem určitě není příjemný. Většinou obsah análních žlázek odchází při kálení. Někdy, např. když je pes vyděšen, dojde k samovolnému uvolnění obsahu.

čištění análních žlázek
Čištění análních žlázek, sekret ze zdravých žlázek

Bohužel se poměrně úzký vývod anální žlázky občas ucpe. Sekret vzniká, ale nemůže ven, což není psovi příjemné a není to příjemné ani jeho okolí. Takový pes většinou nevoní a majitel pak chodí k veterináři s dotazem: “Co mám dělat? Najednou strašně „smrtí.“ Problémem není jen to, že se žlázky přeplňují. Komplikací jsou kvasinkové nebo bakteriální infekce, které způsobí zánět. A ten bývá často obtížně léčitelný. Pokud si majitel psa včas problému nevšimne, může dojít až k prasknutí žlázky a někdy musí celý problém skončit chirurgickým odstraněním análních žlázek.

Co dělat, když pes sáňkuje?

Příznaků je celá řada. Patří k nim výše uvedená svědivost, která se projevuje tím, že pes takzvaně sáňkuje, tedy otírá si konečník o zem a také se v jeho oblasti olizuje nebo se okusuje v oblasti kořene ocasu. Řada psů opravdu mění svůj pach a velmi častá je svědivost celého těla a také záněty kůže. Ty bývají lokalizovány v hřbetní liště, tedy v pomyslném pruhu od týlu přes kohoutek až po kořen ocasu. V uvedené oblasti je větší množství mazových žláz a ty na přeplnění análních váčků reagují. Praktická zkušenost učí, že se leckdy u onemocnění kůže hledají různé exotické příčiny a problémů by psa zbavilo vyčištění análních žlázek.

Výše uvedené problémy ještě nemusí znamenat, že došlo k zánětu análních váčků, může se jednat jen o jejich přeplnění. Pokud přeplnění přesáhne únosnou míru nebo se přidá kvasinková či bakteriální infekce, k zánětu dojde. Sekret z análních žlázek pak je hnisavý a často s příměsí krve. To už není psovi jen nepříjemné, ale jedná se i o dost bolestivou záležitost.

Příjemná není ani léčba. Ze zanícených a bolestivých žlázek je třeba uvolnit sekret, často se přistupuje k antibiotickým výplachům a obstřikům a někdy je třeba žlázky chirurgicky odstranit. Vzhledem k tomu, že zánět probíhá v okolí konečníku, je vše z hlediska dalších infekcí velmi problematické.

Pokud se podaří zánět zvládnout, je vždy třeba počítat s tím, že zvláště ve vývodech žlázek mohlo dojít k zajizvení a srůstům, a že se pes s podobnými problémy bude potýkat i v budoucnosti.

Prevence je důležitá

I v případě análních žlázek platí, že prevence je důležitá. Majitel může případným problémům předcházet. Pokud pes začne sáňkovat, nebo se více věnovat oblasti okolo konečníku, je rozumné s tím začít něco dělat. Majitel např. může před procházkou, na které pes kálí, dát na konečník teplý (nikoliv horký) obklad. Ten většinou rozehřeje tukový špunt ve vývodech žlázek a při kálení se obsah uvolní.

Pokud takový jednoduchý zákrok nepomůže je čas navštívit veterináře a nechat žlázky vyprázdnit. Někdy umí svého psa ošetřit i samotný majitel. Je ale třeba, aby to dělal citlivě. Ono k zánětu análních žlázek nemusí dojít jen na základě přeplnění nebo infekce. Podobný problém může vyvolat i zhmoždění způsobené špatným přístupem.

Anální žlázky lze uvolnit nebo vyprázdnit dvěma způsoby. Ten první spočívá v tom, že se palcem a ukazováčkem podeberou žlázky ze spodu a tlakem nahoru se obsah vytlačí. Lépe jsou na tom psi, které je možné držet za ocas a jeho pomocí regulovat napětí okolo konečníku. Druhý způsob spočívá v tom, že se jeden prst vloží psovi do konečníku, druhý se opře o žlázku zvenku a obsah se opět vytlačí. Druhý způsob je psovi mnohem méně příjemný a použít by jej měl v indikovaných případech pouze veterinární lékař. Jinak hrozí poranění konečníku.

Velmi individuální je časový rozestup čištění análních žlázek. Některý pes potřebuje takový zákrok jednou za měsíc, jiný jednou za čtvrt roku, jiný občas a některý vůbec ne. Jsou plemena, kterým se žlázky nadměrně plní a jsou naopak plemena, u kterých o probíraném tématu vůbec nic nevědí. Hodně také záleží na kondici psa nebo přesněji řečeno na pohybu, který mu majitel umožní. Velkou roli hraje i výživa.

Teď si možná majitelé některých psů dávají za vinu, že svému čtyřnohému příteli nikdy nenechali anální žlázky vyčistit. Ono ale platí, že se to má dělat jen tam, kde je to třeba. Pokud pes nemá k problémům sklony, je lepší nechat vše přírodě. Někdy prostě méně znamená více.

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Stříhání drápků u psa

deformace drápků a tlapky u mopse

Můžete Chrisovi ostříhat drápy? Má je tak dlouhé, že nemůže skákat do postele. z veterinární ordinace

Majitelé psů se poměrně často obracejí na veterináře s požadavkem na zkrácení drápků. Stříhání drápků většinou také bývá součástí úpravy psa. Na první pohled je to záležitost jednoduchá.

deformace drápků a tlapky u mopse

Vezmou se kleštičky, několikrát se udělá „cvak,“ drápy jsou zkráceny a pes vesele utíká domů. Skutečnost ale bývá jiná. Opravdu se vezmou kleště, opravdu se udělá „cvak,“ i dráp je zkrácen, ale pes kvílí, krev z něj teče a vzhledem k velmi bolestivému zážitku si příště nenechá na tlapky sáhnout vůbec nebo jen s velkou nechutí.

Psí pedikúra

V lidské podobě se péče o nehty na nohou nazývá pedikúra a ten, kdo ji chce provozovat, musí mít patřičné vzdělání. Určitě neplatí, že by psovi směl drápy stříhat jen absolvent specializovaného rekvalifikačního kurzu. Potřebné vědomosti by ale měl mít každý, kdo chce drápy psa upravit.

Z anatomického hlediska se psí drápy (unguiculae) dají přirovnat k lidským nehtům. Na každém drápu lze, podle toho co vidíme či nevidíme , rozeznat dvě části.

  1. kořen drápu – je lidskému oku skrytý, navazuje na drápovou kost, která zakončuje poslední článek prstu a je krytý a chráněný kožním valem.
  2. tělo drápu – je lehce zakřivené, mělo by opisovat zhruba jednu čtvrtinu pomyslného kruhu a bývá zakončeno různě ostrým hrotem, kterým se dráp dotýká podložky.

Dráp má i svoji strukturu, kterou tvoří:

  1. rohovinová vrstva – je to vnější část drápu, která je zformována do tvaru připomínajícího pouzdro na šípy a bývá proto označována jako toulec. Většina rohoviny toulce je pevná a tvrdá. Výjimkou je tak zvaná chodidlová část, která je tvořena měkčí a většinou snadno se drobící rohovinou. Z vnějšku to vypadá jako by na spodku drápu byl malý žlábek. Barva rohoviny bývá jedním ze znaků uváděných ve standardech plemen a je zajímavá i z hlediska ošetřování drápů.
  2. škára – vyplňuje velkou část drápu a v místě kde kořen drápu navazuje na okostici drápové kosti vytváří tak zvané lůžko. Škára je protkána nervovými vlákny a je i bohatě krvená. Poranění lůžka drápu i zhmoždění škáry vyplňující část toulce je pro psa velmi bolestivé a dochází i k nepříjemnému a někdy těžko zastavitelnému krvácení.
Přerostlý dráp na hrudní končetině, hrudní končetina norského lundehunda – foto Jan Tichý

Tak zvaný prstový orgán masožravců tvoří mimo článků prstů a na ně navazujících drápů ještě polštářky (tori). Právě ony nesou největší váhu těla a tlumí nárazy vznikající při pohybu. Na povrchu polštářků je 2-3mm silná zrohovatělá ale celkem ohebná vrstva, která má typickou „rourkovitou“strukturu. Potřebnou pružnost polštářků zajišťuje vazivová a tuková tkáň podkoží a také velké množství žlázek, jejichž sekret udržuje polštářky vláčné.

Kolik má prstů?

V různých soutěžích bývá občas zařazována otázka na počet psích prstů a ne všechny odpovědi počítají s tím, že v této oblasti jsou hrudní a pánevní končetiny rozdílné. Na hrudní končetině má pes pět prstů.

První prst je uložen na vnitřní straně končetiny a to tak vysoko, že nedochází ke kontaktu s podložkou a často nemá vyvinutý polštářek. Funkce tohoto prstu je zdrojem diskusí. Staří chovatelé uváděli, že určuje výšku kroku psa. Pravdou je, že se anatomické atlasy v označení tohoto prstu rozcházejí. Někdy je označován jako první a někdy jako pátý.

U některých plemen se poměrně často vyskytuje vrozená absence tohoto prstu a jsou plemena (dlouhosrstá, dostihová), u kterých snadno dochází k jeho poranění nebo spíše zatržení. Chovatelé preventivně snadno zranitelný prst odstraňují a určitě nelze říci, že by u takto ošetřeného psa docházelo ke změně pohybu. Připomenout je asi třeba, že odstranění pátých prstů může být hodnoceno jako změna exteriéru psa a tedy i jako porušení Zákona na ochranu zvířat.

Další čtyři prsty jsou vybavené polštářky, jejich drápy se dotýkají podložky a jejich postavení určuje tvar tlapky. Na hrudní končetině jsou ještě dva, přímo na prsty nenavazující polštářky. Jeden je poměrně velký a tvoří základ šlapací plochy, druhý připomíná palec bez nehtu a je umístěn na zadní straně končetiny.

Deformace drápků a tlapky u mopse, stříhání drápků – foto Jan Tichý

Na pánevní končetině jsou čtyři polštářky opatřené prsty, jejichž drápky přicházejí do kontaktu s podložkou. Je zde rovněž velký, šlapadlovou plochu tvořící, polštářek. I na pánevní končetině někdy bývá na vnitřní straně končetiny uložen prst. Jeho velikost může být velmi rozdílná od kožního drápkem zakončeného útvaru až po zdvojený poměrně velkými polštářky vybavený prst s vyvinutým kostním podkladem. Je označován jako rudiment (zakrnělý orgán), vlčí dráp nebo paspárek a u většiny plemen je nežádoucí.

Jsou ovšem plemena (např. briard), která mají požadavek na paspárek zakotven přímo ve standardu a u kterých by jeho odstranění bylo nepříjemnou chybou. Existuje i plemeno, které má standardem daný větší počet prstů na hrudní i pánevní končetině. Jmenuje se norský lundehund a zvláštní utváření tlapky mu pomáhalo při prolézání skalnatými komíny fjordů.

Kdy stříhat, kdy pilovat?

Jak už bylo řečeno, bývá zkracování drápků považováno za samozřejmou, je ovšem otázkou, zda vždy nutnou, součást psí hygieny. Běžný zdravý pes, který má správně utvářenou tlapku a dostatek pohybu a to i po pevné a úměrně hrubé podložce si drápy obrušuje sám a žádný zákrok ze strany majitele ani nikoho jiného nepotřebuje. Jeho drápy jsou pevné, hrot zakončující tělo drápu není nijak ostrý.

Pečovat je třeba pouze o neobrušující se dráp prvního prstu na hrudní končetině, který bývá ostrý a někdy přerůstá do té míry, že se svým hrotem zapichuje zpět do prstu, z kterého vyrůstá.

Nemá-li pes dostatek pohybu nebo v případě špatně utvářené tlapky nemusí docházet k postupnému obrušování drápku. Ten přerůstá a dochází k změně jeho tvaru. Místo ideální linie, při které se drápek ohýbá ve tvaru 1/4 kruhu může dojít k výraznějšímu zakřivení nebo naopak k narovnání drápu.

Zdánlivá banalita má pro psa řadu nepříjemných následků. Mění se úhel kontaktu s podložkou, končetiny prokluzují, tlapka přestává být pružná a nedokáže tedy tlumit nárazy tak, jak je třeba. Změna rozevření prstů může být časem bolestivá a určitě velké trápení způsobí případy, kdy se dráp stočí tak, že zarůstá do tkáně prstu. Pokud jsou drápy přerostlé, je tedy třeba je zkrátit. To se může dělat dvěma způsoby.

Opilování – je vhodné tam, kde má dráp odpovídající délku, ale jeho hrot je příliš ostrý. Používá se obyčejný pilník na lidské nehty, kterým se opatrně ostrá špička zabrousí. Tento přístup je dobře využitelný např. u malých štěňat. Ta se většinou po pevném a drápy obrousit schopném podkladě nepohybují a lidská pomoc tedy může být vítaná.

Stříhání – zkracování drápků vyžaduje určitou šikovnost a také znalost anatomie. Je totiž třeba odhadnout, kam až v zkracovaném drápku dosahuje škára a drápek krátit několik mm pod místem, kde končí. Jinak dojde k bolestivému a krvácejícímu poranění. Odhadnout správné místo nemusí být jednoduché. U nepigmentovaných drápů je rozhraní dobře vidět, u pigmentovaných naopak vidět není. Pak je rozumné zkracovat drápek postupně a řídit se tím, jak vypadá na řezu.

Důležitá není jen volba správného místa, ale i správného nástroje. Ideální jsou kleště, v kterých břit funguje jako gilotina. V jejich případě je řez ostrý. Jako nepříliš vhodné se jeví klasické nůžky nebo kleště z lidské manikúry. I ony dráp zkrátí, ale předem jej stisknou a vzhledem k jeho toulcovitému tvaru tak může dojít ke zhmoždění drápu i několik mm nad vybraným místem řezu. Pes reaguje bolestivě, a pokud je rohovina drápu hodně tvrdá, může se vytvořit podélná prasklina, která zasahuje až k lůžku. Prasklina je zdrojem bolesti a může být i místem vhodným pro vniknutí infekce.

Jack Russell terier, pointer na honu – foto Jan Tichý

I při největší opatrnosti se může stát, že se dráp tak zvaně zastřihne, tedy že dojde k narušení škáry. Poraněné místo je třeba dezinfikovat a případné krvácení zastavit. Dobře se osvědčil Traumacel (prášek zastavující krvácení), výborné zkušenosti jsou s hodně tmavým roztokem hypermanganu nebo s lapisem.

O tom kdy začít se zkracováním drápků a jak často je dělat se vedou mezi chovateli velké diskuse. Velmi často je také otevírána otázka, zda příčinou špatného tvaru tlapky jsou přerůstající drápy, které tlapu deformují či zda je špatné utváření tlapy a postavení prstů důvodem, pro který drápy přerůstají. Někdy se zdá, že je to stejné jako s otázkou zda byla dříve slepice nebo vejce.

Obecně se ví, že je lepší problémům předcházet než je následně řešit. Platí to i v případě drápů. Prevencí tady ale není časté střihání, ale dostatek pohybu na pevné podložce. Příliš časté střihání mívá totiž jako následek zrychlený růst drápů a může se pak stát, že pes, který by nikdy podobné ošetření nepotřeboval, je bude, díky dobře myšlené snaze svého majitele, muset podstupovat poměrně často.

Chybně také uvažuje ten, kdo razí teorii, že pokud se opakovaně zkracují drápy tak krátce, že dojde k porušení škáry, dojde k jejímu zatažení a dráp pak lze stříhat bez problémů. Škára se asi opravdu trochu zatáhne, ale uvedené ošetření drápů způsobuje psovi bolest a je otázkou zda výsledek stojí za trápení, kterému je pes vystaven.

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Péče o březí fenku – očkování a odčervení

Naše Andulka začala barvit a chceme ji krýt. Nevíme ale, jak to je s očkováním a odčervením. Každý nám říká něco jiného. Poradíte?“ dotaz z veterinární ordinace

Dotazy jak to je s preventivními úkony u březích fen jsou poměrně časté a je pravdou, že názory na tuto problematiku se rozcházejí. Někdo přísahá na odčervení a naopak zamítá očkování, jiný by se všemu u březí fenky raději vyhnul a další si myslí, že očkování, odčervování a případné ošetření proti zevním parazitům nemá s březostí nic společného.

Thajský ridgeback, anglický toy teriér – foto Jan Tichý

Dříve se doporučovalo odčervit fenku před očekávanou říjí a pak v polovině březosti a to zejména přípravkem zaměřeným na škrkavky. I při sebevětší péči se může stát, že se u březí feny objeví některá z tasemnic. Nejčastěji se jedná o tasemnici psí, která má jako mezihostitele blechu. Staří chovatelé si určitě pamatují na doby, kdy bylo zcela vyloučeno zbavit březí fenu tasemnice. Tehdy používané přípravky většinou vyvolávaly silný průjem a přímo kolikové bolesti. Mohlo se stát, že s vypuzovanou tasemnicí odešla i štěňata.

S dalšími parazity se dřívější chovatelé příliš často nepotkávali a ani oni, ani veterináři se jimi nezabývali. Dnes je situace trochu jiná. Mimo uvedených škrkavek a tasemnic se v chovu psů potýkáme s řadou dalších vnitřních parazitů. Naše psy např. trápí giardie, různé druhy isospor nebo tenkohlavec liščí. Nepříjemné je to, že jednorázové odčervení uvedené parazity z psího organizmu neodstraní.

reprodukce psů webinář

Rozumné tedy je nechat vyšetřit trus fenky před krytím, v polovině březosti a neuškodí ani vyšetření v týdnu před předpokládaným porodem. Pokud se něco najde, jsou k dispozici přípravky, které lze použít, aniž by březí fence uškodily.Nemá-li chovatel možnost nechat trus vyšetřit, určitě neudělá chybu, pokud fenku odčerví před říjí a v polovině březosti.

Počítat je ale třeba s tím, že i když je nález koprologického vyšetření trusu negativní nebo byla fenka odčervena, mohou se u štěňat objevit škrkavky. Důvod spočívá ve způsobu vývoje škrkavek a v tělních (somatických) larvách, které má fenka v sobě a které se v průběhu březosti uvolní. Somatické larvičky se vyšetřením trusu neprokáží a nezničí je běžné odčervení. V praxi to znamená, že by chovatel měl nechat vyšetřit trus štěňat ve věku okolo 14 dnů nebo štěňata odčervit.

Březí fenu nemusí trápit jen paraziti vnitřní. Pokud přichází do kontaktu s dalšími psy a není ničím preventivně chráněna, může si opatřit vlastní soukromou menažérii v podobě blech nebo dravčíků a z procházky si přinést klíšťata. Zvláště první dvě „breberky“ se snadno přenesou na štěňata a mohou pro štěňata znamenat velkou zátěž. Pokud naší fenku něco podobného v březosti postihne, je třeba zakročit. Musí se to ale dělat s rozumem. S nepříjemnými cizopasníky přece nechceme odstranit i štěňata.

V případě zevních i vnitřních parazitů platí, že veškerá léčba by měla být konzultována s veterinářem a přesně cílená. Její součástí musí samozřejmě být i opatření zaměřená na prostředí. Je třeba počítat s tím, že problém, který se dá u březí feny vyřešit bez většího nebezpečí může pro malá štěňata znamenat velmi ztížený životní start.

Tenkohlavec liščí a Giardia canis (označené a uprostřed zvětšené), vpravo dravčík.

V otázce očkování březích fen se mohou názory lehce rozcházet. Většina chovatelů se snaží mít své feny v potřebné imunitě a očkuje s určitým předstihem před krytím. Mimo očkování proti herpesviróze by se fena neměla očkovat těsně před nebo po krytí. Očkovat lze, pokud je použita vhodná očkovací látka, v polovině březosti, v některých případech i daleko později.

Z hlediska štěňat se jeví nejdůležitější očkování proti psince, parvoviróze, coronaviróze a infekčnímu zánětu jater. U fen, u kterých byla prokázána herpesviróza nebo kterým uhynula na toto onemocnění štěňata, je rozumné očkovat proti herpesviróze. Vakcina se aplikuje okolo krytí a pak ještě jednou v týdnu před předpokládaným porodem. Trochu opatrnější je třeba být v případě očkování proti leptospiróze a vzteklině. Typ použité vakcíny by měl určovat veterinář. On zná nákazovou situaci, složení očkovací látky i to, zda je pro daný případ vhodná či ne. I tady platí, že by se nemělo kombinovat odčervení s očkováním.

Pokud byla fenka pravidelně očkovaná a říje přijde v takovém termínu, že očkování lidově řečeno prochází, nic moc se neděje. Většina vakcín vyvolává dostatečnou imunitu a očkování můžeme přeložit na dobu po odstavu štěňat.

Velmi záleží na nákazové situaci. V době, kdy naše chovy likvidovala parvoviróza, se očkování proti ní v polovině březosti velmi doporučovalo. Zdůvodňovalo se to v rámci možností výbornou hladinou protilátek štěňat od takto očkované feny.

Očkování a odčervení březích fen jsou věci, které by měl chovatel konzultovat s ošetřujícím veterinářem. Opatrnost a odborné vedení v těchto oblastech se určitě vyplatí. Mezi chovateli kolující „zaručeně nejlepší léky“ v sobě skrývají řadu nebezpečí. Patří sem nevhodnost přípravku pro daný problém, neznalost správného dávkování, problematické skladování a často i několik let prošlá doba použitelnosti.

Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Výživa březí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Výživa březí feny

Včera jsme kryli. Ode dneška jí dávám 2x víc žrádla, přece chci, aby měla hodně štěňat.“ takychovatel

Chovatelé by většinou chtěli vědět, zda je jejich fena březí co nejdříve po krytí. Vede je k tomu řada důvodů. Vyjma toho, že si občas někdo chce naplánovat psí „mateřskou dovolenou,“ přemýšlejí hlavně o tom, jak změnit a zlepšit péči věnovanou feně. Z hlediska očekávaného potomstva i samotné matky jsou podobné úvahy určitě rozumné, ale uvést je v praxi není vždy zcela jednoduché.

Začínající, ale bohužel často i zkušení chovatelé často zapomínají na tři úzce související pravidla, která nelze při péči o březí fenu pominout.

  • Březost je fyziologický, tedy normální stav.

Chovatelé občas mívají sklony zacházet s březí fenou stejně jako s nemocným jedincem. Podobné jednání neprospívá feně, případným potomkům ani chovateli samotnému.

  • Méně někdy znamená více.

Březí fena samozřejmě zvýšenou péči potřebuje. Nic ale nelze přehánět. Přemíra péče často mívá opačný výsledek, než chovatel očekává.

  • O průběhu březosti i porodu do velké míry rozhoduje péče o fenu nejen v období, kdy se chystá být matkou, ale v celém jejím životě.

I když je mateřství zcela normální a přirozenou záležitostí, znamená pro každou matku (feny nevyjímaje) značnou fyzickou i psychickou zátěž. Celková kondice hraje v průběhu březosti, porodu i odchovu potomstva nesmírně velkou roli. Chovatel by měl dbát na to, aby kondice feny byla v naprostém pořádku již před krytím. Pokud není, neměl by fenu krýt.

Celkem jednoduchá bývá situace pracovně zatížených fen nebo fen zvyklých na pravidelný pohyb. Horší už je to v případech, kdy se fenka „mazlíček“ ve svém každodenním životě dostane ven jen na nezbytně nutnou dobu k vyvenčení a pak se rychle vrací domů, do prostředí chráněného před zlými lidmi, psy a pro ni příjemnou a pro majitele nevítanou námahou svalů.

Do podobné situace se dostávají i feny, které v podstatě neopouští svůj kotec. Očekávat, že potřebnou „fyzičku“ fena dožene v průběhu březosti, je značně riskantní. Fyzická zátěž březí fenky by měla být úměrná, ale dostatečná. Ke konci březosti je třeba vše přizpůsobit počtu štěňat nebo přesněji řečeno velikosti bříška. Honit fenku jezevčíka, která tahá březí bříško skoro po zemi po schodech do čtvrtého patra určitě není rozumné.

Kerry blue teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Nesmyslné je předpokládat, že mateřství spraví případné zdravotní potíže. Je pravda, že v době březosti se aktivizuje celý obranný systém nastávající matky a její organizmus se snaží využít i nejskrytější rezervy. Březost, porod i odchov štěňat mohou proběhnout přímo ukázkově a zdravotní problémy se zdají být zažehnány. Po odstavu štěňat se však většinou potíže objevují znova a velmi často v daleko horší míře, než před krytím.

Určitou výjimku mohou tvořit problémy gynekologického rázu. Např. po zánětu dělohy nebo po císařském řezu se doporučuje krýt fenku při následující říji. To ale neznamená, že fenku neschopnou rodit jinak než „císařem“ máme krýt každého půl roku. Jeden císařský řez je smůla, dva by měly být důvodem k vyřazení fenky z chovu.

I u feny, která je po všech stránkách k mateřství ideálně připravená, by se měl chovatel zamýšlet nad několika oblastmi, v kterých může, vzhledem k březosti, dojít k určitým změnám. Jedná se zejména o výživu a preventivním zákrokům typu odčervení a očkování

Otázka krmení patří k nejvíce diskutovaným problémům v chovu psů vůbec a v případě březích fen zvlášť. Pro řadu chovatelů je ideálem fena v blahobytné kondici a u řady z nich stále přetrvávají názory typu „Čím víc budu krmit, tím víc štěňat bude a také fena bude mít víc mléka.“ Neuvědomují si rozdíl mezi správnou kondicí a přetučnělostí a často se pak diví, že fena obtížně zabřezává a ještě obtížněji rodí, a že ani s laktací to není nejlepší.

Do poloviny březosti je růst zárodků a později plodů v děloze feny náročný spíše z hlediska vývoje než hmotnosti. Změny, které probíhají v jejím organizmu, mimo jiné způsobují i lepší využívání všeho, co se jí v oblasti výživy dostává. V tomto období tedy fena zcela vystačí s běžnou krmnou dávkou.

Zhruba od pátého týdne nároky feny na výživu stoupají a měnit by se tedy měla i krmná dávka. Doporučováno je zvýšení o 5 – 10% týdně. V praxi to znamená, že ke konci březosti se zvýší krmná dávka feny ve srovnání s dobou krytí asi cca o jednu třetinu.

Někdy je uváděn koeficient zvýšené potřeby energie v době březosti. Ten se trochu liší v souvislosti s velikostí a hmotností plemen. Pokud by jako příklad byla použita níže uvedená plemena, vypadala by příslušná čísla asi následovně:

Plemenováha v kgenergetická potřeba dospělý pes kcal/ denkoeficientenergetická potřeba vysokobřezí fena kcal/den
čivava1,51001,3130
americký
kokršpaněl
74501,4630
kerry blue
teriér
151 0001,41 400
irský setr251 5001,52 250
gigantická
plemena
603 5001,75 950

Čísla uvedená v tabulce jsou vysloveně orientační. Jejich skutečnou hodnotu je třeba odvodit od potřeb jednotlivých fen, jejich kondice, zátěže i určeného či odhadovaného počtu štěňat.

S přibývajícími týdny březosti je třeba nejen mírně zvyšovat objem krmné dávky, ale zároveň ji feně předkládat víckrát denně a v menších porcích. Důvodem k tomu je zvětšující se velikost dělohy, která tlačí na ostatní břišní orgány a omezuje je tak do určité míry v jejich činnosti. Méně se toho vejde do psího žaludku či střev, náročnější se stává i trávení.

Samostatnou kapitolu ve výživě březí feny tvoří oblast vitamínů a minerálií. Právě tady se leckdo ve snaze feně co nejvíce pomoci dopouští chyb. Řada chovatelů se zcela oprávněně obává poporodní eklampsie (odvápnění) feny. Většinou k němu dochází cca okolo 14-20 dne po vrhu, tedy v době, kdy je na fenku z pohledu kojení kladená největší zátěž. K odvápnění ale může dojít i před porodem nebo těsně po něm.

Velkou roli při vzniku uvedeného onemocnění hraje vápník a to nejen v souvislosti s jeho množstvím v organizmu, ale také jeho poměr např. k fosforu nebo hořčíku. Chovatelé si důležitost vápníku uvědomují, a snaží se eklampsii velkými dávkami vápník obsahujících přípravků předejít. I v tomto případě méně znamená více.

Organismus feny, který dostává vápník v množství daleko přesahujícím jeho momentální potřebu, si tento důležitý prvek přestává sám brát z potravy. Má jej přece chovatelem předložený jako na dlani, proč by se tedy namáhal. V době nejvyšší laktace, kdy fena potřebuje zužitkovat úplně všechno, najednou neví, jak si z předkládaného krmiva vápník vzít. Dostává se do situace netrénovaného sportovce. Měsíce je vozen autem v obavě, aby se příliš neunavil, a pak jej někdo pošle běhat maratón.

Chovatelé se někdy obtížně smiřují s tím, že sklony k eklampsii jsou velmi často i geneticky podmíněnou záležitostí a to jak z hlediska určitých plemen, tak i jednotlivých rodin. Z toho vyplývá, že fena, u které se opakovaně problémy tohoto typu objevily, by neměla být dále využívána v chovu.

Z pohledu výživy mají určitě o něco jednodušší situaci chovatelé krmící granulemi a to těmi, které jsou určeny pro březí fenky. Chybu určitě nedělá ani ten, kdo krmí tradičně. Vždy by se mělo vycházet z potřeb dané fenky, z její kondice i z toho, co vyžaduje a naopak odmítá. Určitě by se neměly dělat žádné rychlé a násilné změny, ale plynule pokračovat v běžné výživě.

Počítat je třeba i s tím, že březí fena má zvýšené nároky na příjem tekutin. Je tedy zvláště nutné dbát na to, aby měla k dispozici dostatečné množství čisté vody.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?

Dobře jsme nakryli, tak teď už je to jen na vás. Hlavně fenu hlídejte zítra. To se vajíčka zavrtávají do dělohy. Kdyby moc skákala, tak vypadnou,“ rádoby vzdělaný majitel krycího psa.

Po spáření spermie psa putují přes děložní krček, děložní tělo a děložní rohy až k vejcovodům, kde čekají na vajíčka. Údajně jsou spermie v pohlavních orgánech fenky schopné oplodnit vajíčko 4-5 dnů.

Zajímavá je rychlost, jakou spermie putují. Např. MVDr. Jan Koller uváděl, že spermie se pohybuje rychlostí 3 – 5 mm za minutu. Děložní tělo s děložními rohy u feny průměrné velikosti (beagle, kokršpaněl, střední pudl) jsou dlouhé zhruba okolo 220 mm. Znamená to, že spermie se s vajíčky mohou setkat již hodinu po uskutečněném krytí. V průběhu této doby prodělává spermie další vývoj, který ji připravuje na celkem složitý úkol – proniknout do vajíčka přes obtížně průchodnou obranou bariéru.

Schopnost spermie tuto bariéru překonat je dána biochemickými pochody narušujícími stěnu vajíčka a aktivním pohybem spermie. Po spojení spermie s vajíčkem splynou i prvojádra obou pohlavních buněk. Jedná se o velmi složitý proces, jehož výsledkem je oplozená vaječná buňka – zygota.

Zygota postupuje vejcovodem směrem k děloze a přitom prodělává první stádia růstu. Z původního jednobuněčného útvaru se stává útvar dvoubuněčný, čtyřbuněčný, osmibuněčný, šestnáctibuněčný atd. Celý proces se nazývá rýhováním vajíčka. V době, kdy zygota sestoupí až do dělohy, vypadá jako z mnoha buněk složená kulička. Její označení – morula – je odvozeno od latinského názvu plodu moruše (morulla), který svým tvarem připomíná.

Jednotlivé zárodky se v děložních rozích rozptýlí a začíná probíhat proces označovaný nidace nebo implantace. Česky by se toto dění dalo nazvat usazováním nebo zahnízděním zárodků ve sliznici děložní. U psa k němu dochází přibližně 16. – 17. den po krytí. Proces je to velmi složitý a březí fena by měla mít náležitou péči. V tomto období by neměla být vystavována příliš velké zátěži ani stresům.

Na nidaci zárodků reaguje děloha, která se v průběhu březosti několikanásobně zvětší. Zvětšuje se i žluté tělísko, které mimo jiné produkuje tolikrát citovaný progesteron, který v průběhu březosti zabraňuje jejímu přerušení. Další proměny prodělává i samotný zárodek. Vytvářejí se v něm tři buněčné vrstvy – zárodečné listy, které tvoří základ pro vývoj tkání a orgánů budoucího mláděte.

V počátku vývoje si jsou zárodky savců, ryb a ptáků velmi podobné. V určitém období se i u savců objevují náznaky žaber, které postupně vymizí. Dokud nejsou vyjádřeny zřetelné znaky druhové, to je přibližně v 1/3 doby nitroděložního vývoje, je vznikající organizmus nazýván zárodkem (embryem). V době, kdy už je poznat, co že ze zárodku vyroste, mluvíme o plodu (fetu).

Prosté zahnízdění zárodku v děložní sliznici nestačí k jeho dalšímu zdárnému vývoji. K tomu je třeba daleko pevnějšího spojení zárodku a matky. Začínají vznikat tak zvané plodové obaly. Jsou to blanité vaky, které zárodek a později plod chrání, umožňují jeho výživu, dýchání a také vyměšování. Spojení plodových obalů s plodem zajišťuje pupeční provazec.

Vnější plodový obal bývá nazýván „klkatý“. Svůj název má podle výrůstků – klků, které lze najít na jeho vnější části a které prorůstají do děložní sliznice. Klky obsahují jemné vlásečnice, které do nich byly přivedeny z pupečního provazce. Jejich jemnými stěnami prolíná krevní plazma z těla matky do těla plodu.

V březosti zůstává přezka povolená a prosáklá.

Podle rozložení klků se rozeznávají typy placent (lůžek). Např. opice a hlodavci mají klky rozložené do kruhu a jejich placenta se nazývá discoidea. Šelmy, tedy i pes, mají tak zvanou placentu pásovou (placenta zonaria). Klky v ní tvoří jakýsi pás uložený kolmo na plod. V praxi to znamená opravdu pevné usazení plodů v děloze, které umožňovalo šelmám matkám lovit. Plodové obaly jednotlivých štěňat se mohou v děloze matky dotýkat, ale nesrůstají. Každé štěně má tedy svoje plodové obaly i své vlastní lůžko.

Plíce plodu jsou v době nitroděložního vývoje nefunkční a jeho krevní oběh je jiný než u narozených jedinců. O přísun potřebného kyslíku se stará matka. Přesto tvoří krevní oběh matky i plodu dva samostatné celky, protože jejich cévy na sebe přímo nenavazují.

Zhruba okolo 28 dne březosti mají zárodky kulovitý tvar a děloha připomíná růženec, v kterém počet navlečených korálků odpovídá počtu štěňat. Dokud nebyl k dispozici ultrazvuk, bylo nahmatání „růžence“ jedním ze způsobů potvrzení březosti fenky. Dnes se v tomto období dělá sonografické vyšetření. Upozornit je asi třeba na to, že radost z potvrzení štěňat může být předčasná a že i v pozdějším období je fenka schopná plody vstřebat.

Většina dění během březosti feny probíhá skrytá před zvědavým pohledem chovatele. Jsou ovšem určité známky, které můžeme vidět. U řady fen se po krytí nevrací přezka do normálního stavu. Stejně jako další části pohlavního ústrojí feny zůstává mírně zduřelá, jakoby prosáknutá. U většiny fen se objevuje hlenovitý čirý nebo lehce zabarvený výtok.

Chovatelé se děsí a mají podezření na onemocnění typu zánětu dělohy. Pokud výtok není hnisavý a páchnoucí, není žádný důvod k obavám. Příroda chrání nenarozené potomstvo proti všem možným nebezpečím a tedy i proti infekci. Jednou z obranných bariér je i zvýšená sekrece v oblasti pochvy.

Asi po třech až čtyřech týdnech se začíná projevovat reakce mléčné žlázy. Struky jsou zarůžovělé, mírně zvětšené a jakoby ztuhlé. Připomínají malé gumové zátky trčící do prostoru. Postupně se začíná zvětšovat objem feny v krajině posledních žeber. Tam se totiž v první polovině březosti děloha skrývá. V druhé polovině březosti se zvětšuje objem celé dutiny břišní.

Zhruba 10 – 7 dní před porodem lze přes stěnu břišní nahmatat pohyby plodů. Asi týden před porodem výrazně zduří mléčná žláza, u některých fen se v tomto období objevuje první sekret. Ve stejném období se břišní svaly feny povolují, děloha klesá a vše se chystá k porodu.

K uvedeným změnám nedochází u všech fen ve stejné míře. Velmi záleží na typu plemene, počtu štěňat ve vrhu i na tom, kolikátý vrh fena čeká. Jinak bude reagovat svalovina břišní stěny u malého kvadratického plemene, např. west highland white teriéra při prvním porodu feny a třech štěňatech a jinak bude vypadat sedmiletá fenka českého fouska, která na svět přivedla již dva početné vrhy a právě čeká dalších osm štěňat.

Highland white teriér, český housek – foto Jan Tichý

Některým fenám se v průběhu březosti nevyhýbají potíže, odpovídající nevolnostem nastávající lidské maminky. Jsou feny, které trpí zvracením nebo nechutenstvím, jsou i feny, které v době březosti projevují doposud skryté chutě.

Měla jsem fenku, u které nejlepším způsobem potvrzení březosti byla její neukojitelná touha po mrkvi. Jinak ji s přesvědčením masožravce odmítala a s pečlivostí Popelky oddělila sebemenší kousky zeleniny od ostatního krmiva. Do týdne po krytí zapomněla na slušné vychování a speciálně mrkev byla ochotna ukrást v krámě nebo sousedům ji vytahat ze záhonu.

Hodně chovatelů uvádí změny v chování březích fen. Nastávající psí matky bývají spavé, línější, celkově na sebe opatrnější a řada z nich touží po lidské společnosti a pohlazení daleko více, než jindy. Na některé feně není poznat vůbec nic. Důstojnost mateřství se jí vyhýbá a ani rostoucí objem není důvodem k tomu, aby přestala honit kočky a plavat v každé louži, která se jí naskytne.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Starý pes je stále náš

V poslední době se často věnujeme reprodukci psů. Určitě to je oblast, která si naší pozornost zaslouží. Zapomínat bychom ale neměli ani na stárnoucí psy. Čtyřnohý přítel nás doprovází deset a více let a jeho životní období až nepříjemně kopírují život lidský. Každé z těchto období klade rozdílné nároky na péči, kterou by měl majitel svému psovi věnovat. I pes je novorozencem, batoletem, „puberťákem,“ tvorem na vrcholu sil a stárnoucí bytostí. A právě psím seniorům je věnováno následující povídání.

Délku psího života ovlivňuje řada faktorů. Jedním z nich je příslušnost k plemeni. Zkušenost učí, že velká plemena typu německá doga nebo irský vlkodav se dožívají o několik let nižšího věku než čivava nebo norwich teriér, kteří dokáží rodinu svou společností těšit i patnáct a více let.

Velkou roli hraje způsob, jakým pes svůj život prožil. Organismus fenky neúměrně využívané v chovu nebo psa dlouhodobě pracujícího v těžkých podmínkách či naopak jedince, který prožije celý svůj život na gauči, se s nástrahami stáří vyrovnává velmi těžko.

Velkou roli samozřejmě hraje péče, kterou majitel svému čtyřnohému příteli věnuje. Do této oblasti patří výživa, prevence a také péče o dostatečnou fyzickou kondici zvířete.

Biologické hodiny tikají i psům

Přes veškerou snahu ale psí biologické hodiny tikají a jednou přijde doba, kdy se začnou projevovat příznaky stáří. Zhruba by se dalo říci, že u malých plemen se začínají objevovat ve věku 9-10 let, u středních ve věku 7-8 let a u velkých plemen psů v 6-7 letech. To je čas, kdy je třeba přemýšlet nad tím, jak pomůžeme svému psovi, aby chystající se trampoty stáří prožil v co největší pohodě.

Je asi třeba odpovědět na otázku: “Co je to stáří?“ Rozhodně to není nemoc, ale přirozený vývoj každého tvora. Je ale třeba počítat s tím, že nemoci ve stáří přicházejí častěji. Starší organizmus je k nim vnímavější a také uzdravovaní trvá déle. K tomu přistupuje snížená přizpůsobivost změnám a pokles výkonnosti tělesných funkcí. Stejně jako u lidí i u zvířat je řada zdravotních potíží, které lze označit za typické nemoci stáří. Řadu z nich nelze vyléčit, jen je zmírnit tak, aby pes senior i s nimi v rámci možností spokojeně žil.

Mezi nejčastější problémy starých psů (ale i koček) patří obtíže s příjmem a trávením potravy. Na jejich vzniku se podílí horší stav chrupu, pomalejší činnost žaludku a střev a menší výkonnost tak důležitých orgánů, jako jsou játra a ledviny.

Problémem může být ochabování svalů, kloubní potíže, horší výkonnost srdce a plic, které mají dopad v znatelném poklesu fysické kondice. Snižuje se schopnost získat energii z přijímané potravy a menší aktivitu také vykazuje hormonální činnost.

Pozor na obezitu

Uvedené skutečnosti spolu s výše zmíněnou slabší „fyzičkou“ mají vliv na zvýšený sklon k obezitě. Dochází i k zhoršenému smyslovému vnímání. Řada psů ztrácí zrak, klesá i schopnost vnímat zvuky a u některých psů stáří postihuje i pro ně tak důležitý čich. Majitelé psů se většinou obracejí na veterináře v době, kdy se některý z výše uvedených problémů projevil. To je ale pozdě. Dostane-li se náš pes do kritického věku, je třeba učinit určitá opatření. Ta se v prvé řadě týkají výživy.

Stárnoucí pes by měl dostávat potravu častěji ( 2-3x denně) a v menších dávkách a mělo by se jednat o potravu snadno stravitelnou a obsahující kvalitní suroviny. Je třeba přemýšlet nad trvalým zvýšeným přívodem vitamínů a to zvláště vitaminu A a vitaminů ze skupiny B. Krmná dávka by měla obsahovat i dostatečné množství minerálií. Pokud se majitele nechce nad složením krmné dávky přemýšlet, najde poměrně slušnou nabídku v komerčních dietách.

Pointer rád pracuje i ve vyšším věku, německá doga. Foto Jan Tichý

Pravidelná veterinární péče

Určitě neudělá chybu ten, kdo nechá svého psa vyšetřit se zaměřením na funkci vnitřních orgánů a zvláště pak ledvin. Z malého množství krve se dají zjistit počínající potíže. Důležité je, že se s jejich řešením začíná včas, a že to dokáže psovi nebo kočce prodloužit spokojený život i o několik roků.

Takový geriatrický test by měl psí senior opakovat každý rok nebo ještě lépe každého půl roku. Pomůže odhalit nastupující nedostatečnost ledvin, počínající cukrovku, nevyvážený poměr minerálů v krvi nebo narušenou funkci jater či slinivky břišní. Následná léčba může spočívat jen v speciálně zaměřené dietě nebo lécích podporujících funkci určitého orgánu nebo v úpravě krmné dávky se zaměřením na vyrovnání minerálního metabolismu.

Potřebnou péči je nutné věnovat psímu chrupu, a pokud naše domácí síly nestačí na rostoucí zubní kámen u psa, je třeba požádat o pomoc veterináře. Boj se zubním kamenem je nakonec nejen v zájmu psa, ale i v zájmu jeho majitele. Taková zanedbaná psí ústní dutina dokáže páchnout tak, že s postiženým psem v jedné místnosti vydrží jen silné nátury.

zubní kámem u psa
Zubní kámen u starého border teriéra. Foto Jan Tichý

Fyzická kondice stárnoucího psa je oblast, kterou je třeba řešit u každého jedince individuálně. Platí ale, že psí senior se má pohybovat úměrně ke svým schopnost a předchozí zátěži. Vytáhnout desetiletého obézního a doposud jen u televize ležícího jezevčíka na pochod Praha – Prčice je nerozumné stejně jako chtít na dvanáctileté mopsí babičce aby nás po svých doprovázela v horkém létě na výlet na kolech. Chybou je ale i opak. Zavřít a bez pohybu nechat pointra, který byl doposud využíván při výkonu práva myslivosti hraničí s týráním.

Zjistí-li majitel psa, že jeho pes hůře vidí, bývá zděšen. V této oblasti trochu přenášíme do psího života své lidské pocity. Psa snížená schopnost vidět trápí daleko méně než nás. Dokáže se vyrovnat i s tím, že oslepne úplně. Je ale na jeho majiteli, aby mu trochu usnadnil situaci. Není rozumné např. přemístit nábytek v místnosti, protože pes pak do nezvyklých překážek naráží. Na procházku je lepší chodit na vodítku. Pach majitele a vodítko poskytnou oporu i orientaci. Laskavě je třeba zacházek i s méně slyšícím psem. Je ale třeba rozlišovat, co je ztráta sluchu a co ztráta poslušnosti.

Řada lidí přemýšlí nad tím, že si ke starému psovi pořídí ještě jednoho, mladého. Pokud zrovna náš pes není „rozený rváč,“ není myšlenka na druhého psa určitě myšlenkou špatnou. Hovoří pro ni nejméně dvě věci – starý pes získá mladého přítele a většinou vedle něj omládne a až nastane doba a náš čtyřnohý kamarád odejde do věčných lovišť, náš život nezůstane tak prázdný.


Čtěte také: Ještě přeci není tak starý?

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Proč nám zase fena nezabřezla?

V titulu uvedená otázka nebo spíše povzdech slýcháváme z úst chovatelů a problémy s reprodukcí jsou stále častějším důvodem, pro který majitelé fen vyhledávají pomoc veterináře.

Srovnáváme-li současnou situaci s obdobím cca před čtyřiceti lety, jsme na tom z pohledu úspěšných krytí, tedy krytí, jejichž výsledkem je normálně početný vrh, daleko hůře. Tenkrát se uvádělo, že zabřezává cca 80% krytých fen. Dnes je toto číslo mnohem nižší a u některých plemen se pohybuje okolo 50 %.

fena nezabřezla
Co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit? Foto Jan Tichý

Možná stojí za to si připomenout, co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit a zda je možné a z chovatelského hlediska vhodné  určité problémy řešit.

Nevhodný termín krytí

Nevhodný termín krytí patří asi mezi nejčastější důvody, pro které fenka nezabřezne. Přesvědčení, že ideální je krýt fenku 10-11 dne od začátku barvení velmi často neplatí. Celá řada fen si první fázi barvení zkracuje nebo ji vynechává úplně a jsou tedy ke krytí mnohem dříve.

U minimálně stejného nebo možná většího množství fen se naopak říje prodlužuje, k ovulaci dochází daleko později a fenka je ke krytí někdy až 20 den. Do kategorie nevhodného dne krytí patří i případy, kdy majiteli fenky začátek říje zcela unikne a on prostě neví, podle čeho krycí den zvolit.

Problém s nevhodným termínem krytí může vyřešit zkušený krycí pes. Trochu ošidné je se spoléhat na chování fen. Zkušený chovatel ví, že jsou fenky, které psovi drží od prvního do posledního dne a naopak fenky, které nedrží vůbec. S řešením problému může pomoci laboratorní vyšetření.

Velké možnosti nabízí stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky. Je to metoda, která celkem spolehlivě určí, zda vůbec a kdy fena dojde k ovulaci a kdy je tedy vhodné ji krýt. Platí ale, že i fena, která je krytá v optimální den, nemusí zabřeznout.

reprodukce psů webinář

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky

Existují fenky, které sice mají zdánlivě normální příznaky říje, ale jejich hormonální naladění není dostatečné, nedochází k ovulaci a nejsou tedy k dispozici vajíčka, která by bylo možné oplodnit.

Existuje tak zvaná „rozštěpená říje“. Fenka započaté barvení po několika dnech ukončí úplně nebo na nějakou dobu přeruší , aniž by dospěla k ovulaci. K rozštěpeným říjím dochází např. v případě, kdy fenku vyprovokuje mimo obvyklý termín k barvení jiná fena, nebo když je fenka v psychické nepohodě (např. dlouhá cesta za krycím psem u feny, která není zvyklá cestovat).

Progesteron má vliv i na udržení březosti. Dojde-li k nežádoucímu  poklesu hladiny progesteronu, je březost ukončena. Případy rozštěpených říjí nebo nefyziologického poklesu hladiny progesteronu v průběhu březosti může pomoci odhalit výše uvedené stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky.

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky se může vztahovat k jedné určité říji, a z chovatelského hlediska to není problém. Může se ale jednat o setrvalý stav, který je možné ovlivnit dodáváním chybějících hormonů. Problém ale bývá často dědičný a na takových fenách by se nemělo chovat.

Změny na reprodukčních orgánech

Ani fenám se nevyhnou problémy typu neprůchodných vaječníků nebo nedostatku vajíček během ovulace. Vyšetření pro vyloučení tohoto typu problémů by mělo dělat specializované pracoviště, které má potřebné vybavení.

Bakteriální infekce  

Občas se stane, že důvodem pro nezabřeznutí fenky je skrytá bakteriální infekce v pohlavních orgánech hlavně pak v děloze. Fenka většinou neprojevuje žádné příznaky onemocnění typu zánětu, ale přítomné bakterie negativně ovlivní zabřeznutí.

Bakteriální infekci je možné odhalit vyšetřením prováděným na začátku říje, kdy se povolí děložní krček a lze se tedy dostat k sekretu z dělohy. Vzorek se musí nabírat z oblasti před děložním krčkem. Pouhý výtěr z přezky je zavádějící a neposkytuje odpovídající výsledky.

Mezi nejčastější záchyt patogenních zárodků z děložního krčku fenky patří např. streptokok, pseudomonas, stafylokok, e. coli atd. Provede-li se vyšetření na začátku barvení, zbývá dostatek času na stanovení citlivosti určitého zárodku na antibiotika a následnou přímo cílenou léčbu a fenka může být ještě při této říji krytá.

V poslední době se hodně hovoří o mykoplazmóze. Pravdou je, že názory se trochu rozcházejí. Někdo považuje mykoplazmózu za závažný problém, jiný říká, že to je zárodek běžně přítomný v psím organizmu, který se ale může přemnožit a následně působit problémy. Mykoplazmóza se běžnou kultivací prokázat příliš nedá. Ideální je využít možnosti genetických vyšetření. Průkaz mykoplazmózy se může provádět i v klidové hormonální fázi fenky a i tady jsou k dispozici antibiotika pro léčbu, která je ale dlouhá  3-4 týdny.

Zajímavé je, že stále více zahraničních majitelů krycích psů požaduje před krytím doklad o tom, že fence bylo bakteriologické vyšetření provedeno a že bylo negativní.

Virová onemocnění

Do této kategorie patří především herpesviróza, která může ovlivnit zabřezávání fen, vyvolávat potraty, nebo porody mrtvých plodů a úhyny sajících štěňat. Proti herpesviróze je možné fenky chránit vakcinací a i herpesvirózu je možné prokázat genetickým vyšetřením.

Etologické příčiny  

Problémy se zabřezáváním mohou mít např. chovatelé, kteří mají více fen a některá z nich je velmi dominantní a jiná naopak vysloveně podřízená. Ta první zabřezává a rodí bez problémů, u té druhé se normální březost vůbec nerozvine. Řešení je celkem jednoduché a spočívá v oddělení fen.

Existují situace, kdy žádný zdravotní či etologický problém zabřeznutí fenky nebrání, ale fena stejně nezabřezne. Zdá se, že něco, můžeme to nazvat instinkty, přírodou či nějak jinak, prostě ví, že určité spojení není vhodné a fena to ví. Existují i jiné důvody pro to, aby spojení určitého páru nevycházelo. Proto platí zásada říkající, že by se při nezabřeznutí fenky měl pro příští krytí vybrat jiný pes. Dodržet to je ale složité, zvláště když se zaplatily poplatky za krytí a v dohodě mezi majitelem krycího psa a chovatelem je zakotveno náhradní krytí.

Jezevčík drsnosrstý, irský setr – foto Jan Tichý

Zdravotní stav feny

Může se zdát, že je zbytečné o něčem takovém vůbec hovořit. Bohužel se velmi často stává, že chovatel má snahu krýt nemocnou fenu a odůvodňuje to tím, že březost zaktivizuje její obranyschopnost a fenka se uzdraví.

I zdánlivě zdravá fenka ale může mít nějaký skrytý problém. U nezabřezávající fenky by se mělo provést vyšetření zaměřené na funkci základních orgánů. Určitě neuškodí si leccos ověřit vyšetřením krve.

V poslední době se velmi často hovoří o souvislosti mezi reprodukčními problémy a onemocněním štítné žlázy- hypotyreózou. I tento problém může odhalit vyšetření krve, při kterém se ověřuje hladina hormonů např. T4 a TSH.

Vliv chovatele

Jako první je asi třeba zmínit věk, kdy dochází k prvnímu krytí feny. Majitel chce absolvovat výstavy a zkoušky, získat co nejvíce titulů a ocenění a když je fence pět nebo šest let začne přemýšlet o krytí.

Velkou roli hraje výběr krycího psa. Je s podivem, kolik chovatelů jede za krásným, ale krytí neschopným psem nebo za psem, o kterého je takový zájem, že kryje takřka každý den. Je také zvláštní, že chovatelé jsou ochotni investovat velké finance do vyšetření nezabřezávající feny, ale doporučení, že je vhodné změnit krycího psa, neuposlechnou. Zapomínat by se nemělo ani na negativní dopad příbuzenské plemenitby.

Důvodů, proč fena nezabřezne, by se asi našla ještě celá řada. Výše uvedené příčiny patří mezi nejčastější a i o nich by se toho dalo napsat mnohem více. Běžného majitele feny ale nejvíce zajímá, jak problém s nezabřezáváním řešit. Rozumné je uvažovat o prvním krytí feny v době, kdy k tomu má optimální věk a vybrat si psa, o kterém víme, že dobře kryje, že po něm je potomstvo a za kterým nemusíme jet tisíce km. Nezabřezne-li fenka, neuškodí se poradit s veterinářem a zvažovat výše uvedené příčiny a jejich možné řešení.  Chovatel si ale může také říci, že chce chovat jen na feně, která se v reprodukci bez problémů uplatňuje a že mámit štěňata z fenky, u které jsou okolo toho viditelné problémy, odporuje chovatelské etice a zdravému selskému rozumu.

V úvahu je třeba brát také vliv životního prostředí, který negativně ovlivňuje reprodukce schopnost nejen u psů, ale i u dalších zvířat a v podstatě i u lidí. To ale sami nemůžeme nijak ovlivnit.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Inseminace

Nebudete věřit, co se nám stalo. Nechali jsme si poslat zmražené sperma z USA. V papírech chybělo potvrzení o vzteklině. Obratem nám je majitel psa poslal, ale než se vše vyřídilo, sperma čekající na letišti rozmrzlo a bylo nepoužitelné. Drahý špás a také mezinárodní ostuda,“ smutná chovatelka.

Koronaviróza zasáhla do celé řady oblastí, chov psů nevyjímaje. Mimo jiné stoupl ze strany chovatelů zájem o inseminaci a to zvláště v případě zahraničního krytí. Dokladem je počet žádostí na povolení inseminací u fen prvniček, které vyřizuje P ČMKU. Je to pochopitelné, Cestování je problematické, a pokud lze věci posílat letadly, je inseminace určitě řešením.

Odborné slovníky vysvětlují termín inseminace jako umělé oplodnění. V podstatě se jedná o přenos ejakulátu zvoleného psa do pohlavních orgánů feny. Z pohledu ejakulátu se používají tři způsoby. Může se jednat o přenos čerstvě odebraného ejakulátu, může se jednat o ejakulát chlazený a stále častěji chovatelé využívají ejakulát zmrazený.

Typ ejakulátu značně ovlivňuje technické provedení inseminace. Čerstvý nebo chlazený ejakulát je možné přenášet do děložního krčku feny, zmrazený ejakulát je většinou doporučováno vpravovat do vejcovodů nebo na rozmezí mezi vejcovodem a děložním rohem. To je možné dělat operativně přes stěnu břišní, stále více se ale uplatňuje aplikace přes speciální spekulum, které pod sonografickým dohledem umožňuje dodání ejakulátu až do místa určení.

Povede se to?

Zákrok to není úplně jednoduchý a určitě je rozumné vyhledat pracoviště, které má s něčím podobným zkušenost a také kladné výsledky. Způsob aplikace ejakulátu by měl vždy určovat veterinární lékař, který inseminaci provádí.

Úspěšnost inseminace ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně způsob odběru ejakulátu nebo přesněji to, zda se povede odebrat jeho semennou spermie obsahující frakci a důležitý je i postup manipulace s ním. Velmi náročná je fáze rozmrazování u zmraženého ejakulátu.

Dalším faktorem je technické provedení inseminace, které musí odpovídat fyziologii feny a samozřejmě nezbytná hygiena, která by měla celý akt provázet. Připomenout je třeba i volba optimálního dne, která se v návaznosti na použitý typ ejakulátu liší.

V případě čerstvého nebo chlazeného ejakulátu se doporučuje inseminovat ve stejném termínu, v jakém by docházelo ke krytí. V případě mrazeného ejakulátu bývá inseminace doporučována na konci fertilní periody tedy na konci období, kdy může dojít k oplodnění. I tady ale platí, že termín inseminace by měl určovat veterinář, který ji bude provádět.

Chovatelé občas zastávají názor, že inseminace není žádný problém, a že ji přece může udělat kdokoliv takzvaně „na dvoře“. Praktická zkušenost učí, že to zdaleka není tak jednoduché a nenáročné, jak si leckdo myslí. Důkazem jsou psi poranění při necitlivém odběru a výjimkou nejsou ani psi, kteří po takové zkušenosti odmítají přirozené krytí.

Baset, německý krátkosrstý ohař. Foto Jan Tichý

Důkazem jsou i feny s úrazem nebo závažnou infekcí porodních cest způsobenými neodborným zásahem. Uvedené problémy se promítají i do zákonných předpisů, podle kterých může inseminaci provádět pouze osoba odborně způsobilá, což běžný chovatel bez odpovídajícího vzdělání určitě není. Pokud někdo bez uvedeného vzdělání inseminuje, vystavuje se nebezpečí postihu.

Inseminace podle předpisů

Inseminací se zabývají i kynologické předpisy a to Chovatelský řád FCI, Zápisní řád ČMKU a od 1. 1. 2021 vešla v platnost na inseminaci zaměřená směrnice ČMKU. Jsou v ní mimo jiné řešeny i problémy vztahující se k tomu, kdo co platí a kdo a co je povinen podepsat. Inseminaci zmraženým nebo chlazeným spermatem potvrdí veterinární lékař na předepsaném formuláři ČMKU. Uvedený formulář je k dispozici na www.cmku.cz – formuláře. Připomenout je asi třeba, že doložena musí být identita (DNA) psa. Výjimku může povolit P ČMKU a povoluje se např. u delší dobu skladovaného semene, které bylo odebíráno v době, kdy se vyšetření DNA ještě nedělalo.

Do kynologických předpisů patří požadavek vztahující se na psy i fenky, který říká, že inseminace nesmí být prováděna u jedinců, kteří se ještě přirozeně neprokázali v reprodukci. Výjimku může povolit střešní organizace, v našem případě P ČMKU.

Při dovozu ejakulátu a to jak chlazeného tak zmrazeného je třeba dodržovat veterinární podmínky. Ty mohou být rozdílné v případě dovozu z členského státu EU a ze států jiných. Co bude požadováno je rozumné si ověřit na Státní veterinární správě (www.svscr.cz). Jak moc je to potřebné dokazuje na začátku tohoto povídání uvedený případ.

Nepříliš kvalitní ejakulát.

Požadavky na inseminaci jsou v současné složité době pochopitelné. Je ale velmi smutné, že jsou i chovatelé, kteří po inseminaci sáhnou proto, že zvláště u nezkušených jedinců může být rychleji „odbytá“ než přirozené krytí. Ještě horší to je tam, kde pes není schopný přirozeným způsobem krýt.

Každý, kdo o inseminaci své fenky uvažuje, by si měl uvědomit, že reprodukce schopnost a do této oblasti patří i normální průběh krytí, je základním požadavkem chovu. Měl by si uvědomit, že poruchy u psů i fen mívají velmi často dědičný základ. Platí, že špatně kryjící pes mívá stejně postižené potomstvo a problematická fena mívá stejně problematické dcery.

Určitě není možné inseminaci zavrhnout, protože v chovu má své místo. Využívaná by ale měla být s rozumem, v zájmu plemene a v souladu s platnými zákony i kynologickými předpisy.


Čtěte také: Určení dne krytí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.

Definice množíren

Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.

Návod k použití

Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.

Pozor na evidenční listy

Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.

Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.

 § 4 se doplňuje o odstavec 4,

„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“

§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.

(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.

 (2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni

  • a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
  • b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
  • c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.

Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý

(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni

  • a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
  • b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
  • c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.

(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje

  • a) identifikační údaje chovatele,
  • b) místo jejich chovu,
  • c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
  • d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
  • e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.

(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
  • c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
  • c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.

(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.

(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“

„§ 7b Prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

  • a)    na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
  • b)    na místech uvedených v § 13a odst. 5.“

S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti  množíren, ukáže praxe.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Když psa nebo kočku bolí ucho

Potřebuji poradit. Naše Barborka si pořád drbe uši. Už jsme měli několikery kapky, ale nezabraly. Trápíme se s tím půl roku a fenky nám je moc líto.“

Barborka byla ušlechtilý a něžný toy pudl určitě držený v čistotě. Majitelku velmi překvapilo, že jsme u jejího psa našli ušní prašivinu. Léčba byla rychlá a úspěšná a majitelce jsme poradili, ať se na výstavách vyhne půjčování věcí používaných při úpravě srsti.

zánět zvukovodu u psa

Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) je onemocnění, které postihuje celou řadu psů a koček. Trochu smutné je, že se jedná o záležitost ze strany majitelů občas podceňovanou. Je to velká chyba, protože zdánlivě nepodstatný problém značně komplikuje život psa i jeho využití v praxi a při zanedbání může způsobit celoživotní trápení.

U jednotlivých chorob, zánět zevního zvukovodu nevyjímaje, se většinou uvádí původce nebo příčina vzniku, léčba a také věc nadmíru důležitá, tedy prevence nebo srozumitelněji řečeno způsob, jak onemocnění předcházet.

Příčiny zánětu ucha u psa nebo kočky

Příčin vyvolávajících zánět zevního zvukovodu u psa nebo kočky je poměrně hodně a velmi často se jedná o souběh několika z nich. Otitidu, jak někdy majitelé psů i veterináři onemocnění zkráceně označují, může např. vyvolat:

  • bakteriální infekce – bakterií, které se na vzniku onemocnění podílejí nebo které jeho průběh zhoršují, je celá řada. Do této kategorie např. patří Stafylokokus intermedius, Pseudomans sp., Escheria coli, Proteus sp. a další. Bakterie dokáží vyvolat silný zánět a leckterému postiženému psovi z ucha doslova teče hnis
  • kvasinková infekce – nejčastěji je jejím původcem kvasinka Malassezia pachydermatis. Kvasinková infekce bývá provázena specifickým pachem. Kvasinky způsobují nejen zánět zvukovodu, ale postižena bývá i spodní část ušního boltce a ušní jáma.
  • parazitární infekce – zánět zevního zvukovodu u psa nebo kočky vyvolává roztoč, jehož základním hostitelem je kočka, ale který se často vyskytuje i u psa a dalších masožravců. Jedná se o strupovku ušní (Otodectes cynotis), často označovanou jako ušní svrab.
ušní svrab u psa a koček
Ušní svrab (Otodectes cynotis), nebo také ušní prašivina může potrápit vašeho psa nebo kočku – foto Jan Tichý

Strupovka, pro kterou jsou typické dlouhé chlupy na končetinách, se pohybuje po výstelce zvukovodu a napichuje v něm krevní a mízní vlásečnice. Zvukovod reaguje zvýšenou tvorbou mazu, který se následně rozkládá a vytváří živnou půdou pro pomnožení mikroorganizmů. Ty si tam často zanesou pes nebo kočka sami, když si díky strupovce silně svědivé ucho drbou.

U malých koťat je někdy invaze ušní prašiviny tak silná, že se zvukovod úplně ucpe a občas dochází i k poranění vnitřního ucha.

Samička strupovky klade vajíčka, která jsou lepivá a dobře na výstelce ucha drží. Celý vývoj strupovky probíhá ve zvukovodu a trvá cca 3 týdny.

Nepříjemného parazita mohou pes nebo kočka získat přímým kontaktem s postiženým kolegou, k přenosu může dojít i prostřednictvím chovatelských potřeb. Opravdu se nevyplatí si na výstavě vzájemně půjčovat kartáče, hřebeny, trimovací nože nebo nůžky.

  • cizí těleso – velké problémy vyvolávají zvláště u psa do zvukovodu zapadlé travní osiny, úlomky částí rostlin, voda a bohužel často i vata, která ve zvukovodu uvízne po neodborném ošetření

Jak to poznám?

Občas se majitelé ptají, jak poznají, že určité onemocnění u psa nebo kočky propuklo. V případě zánětu zevního zvukovodu jsou příznaky celkem jasné. Pes nebo kočka klepe hlavou, a někdy ji nosí na stranu. Nemocné ucho si drbe, na pokožce ušního boltce, v ušní jámě a ve viditelné části zevního zvukovodu se mění vzhled pokožky. Je červená, leckdy oteklá a produkuje sekret různého charakteru, který často nepříjemně páchne.

Pokud se některý z uvedených příznaků objeví, je rozumné navštívit veterinárního lékaře. Má možnost ucho detailně vyšetřit, „podívat se do něj“ a ověřit, zda příčinou problému není cizí těleso. V ideálním případě udělá laboratorní vyšetření, které nejen určí přesnou příčinu problému, ale pomůže správným směrem vést léčbu.

Ona totiž ani sebelepší antibiotika nezničí ušní svrab a naopak ani kvalitní proti svrabové léky nezvládnou kvasinkovou nebo bakteriální infekci. V případě záchytu bakterií je možné udělat citlivost, na jejímž základě se zvolí antibiotika, která na danou bakterii zabírají.

péče o psí uši
Po aplikaci kapek je nutno ucho důkladně promasírovat – foto Jan Tichý

V současné době existují speciální přípravky, které se při léčbě otitidy úspěšně používají. Leckdy se ale zapomíná na to, že i ten nejlepší a nejvhodnější lék může fungovat pouze tehdy, pokud je správně aplikován. Na co je tedy třeba si dávat pozor:

  1. lék je třeba aplikovat do vyčištěného zvukovodu. I laik pochopí, že je-li ucho plné rozloženého mazu a sekretu, který produkuje nemocná tkáň, může lék působit jen omezeně. Majitelé se čištění zvukovodů svých psů brání. Mají obavy, že psovi víc ublíží, než pomohou. Přitom se nejedná o žádný nadměrně složitý úkon, ale je pravdou, že psovi ani kočce nemusí být příjemný.
  2. lék, který je nejčastěji ve formě kapek, je třeba podávat tak, aby se dostal i do hlubších částí zvukovodu. Postup je podobný jako u čištění. Ušní boltec se lehce natáhne vzhůru a do otevřeného zvukovodu je pak možné vsunout aplikátor a nakapat potřebný počet kapek. Důkladné promnutí umožní rozestření léku po celé ploše zvukovodu. Podobně se aplikuje i mast, jen se v jejím případě doporučuje nanést malé množství na vatový smotek a zvukovod jím vytřít. Pokud je postižená vnitřní plocha boltce, je třeba lék aplikovat i na ni.
  3. přemýšlet je třeba nad množstvím podávaného léku. Je rozumné dodržovat veterinářem nebo návodem k přípravku určené dávkování. Není vhodné ucho lékem zahltit. Naopak je třeba dodržet dobu léčení a to i v případě, že se zdá, že je zánět vyléčen. Recidivy jsou u tohoto onemocnění nepříjemně časté a je dobře jim předcházet.
  4. je třeba udržovat v čistotě okolí ucha. Někdy ze zvukovodu vytéká sekret. Pokud zaschne na srsti okolo uší, hrozí nebezpečí vytvoření jakési zásobárny infekcí. Psovi se zánětem zevního zvukovodu není rozumné ponechávat neustále na krku obojek. Jak již bylo řečeno, klepe pes hlavou a je schopný si o obojek otlouct až do krve okraje boltců. Napravení tohoto problému v kombinaci se zánětem zvukovodu je velmi složité.

Zánět zevního zvukovodu u psů a koček je onemocnění, u kterého není prevence jednoduchá. Hovoří se o dědičných vlohách a velkou roli hraje utváření ušního boltce a nasazení a nesení ucha. To všechno jsou věci, které majitel psa těžko ovlivní. Přece jen ale jsou určité zásady, jejichž dodržování může výskyt nepříjemného onemocnění výrazně snížit.

V prvé řadě se jedná o pravidelnou kontrolu stavu uší a to zvláště po návratu z procházky v přírodě. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit.

Pokud se ve zvukovodu objeví nadměrné množství mazu, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe. U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému.

U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat“. Velkou roli hraje i životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psi, kteří mají dostatek pohybu, trpí záněty zevního zvukovodu daleko méně, než psi, kteří tráví většinu času doma na gauči.


Čtěte také: Pane doktore, už zase klepe hlavou


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online