Hypoplazie je termín, který se používá v souvislosti s nedokonalým nebo spíše neúplným vývinem některého orgánu. Humánní i veterinární medicína zná hypoplazii ledvin, srdeční komory, očního nervu, plic atd.
Existují i hypoplazie, které se na první pohled zdají být jen estetickým problémem. Do této kategorie patří i hypoplazie zubní skloviny. Úsměv, který není zářivě bílý, asi nesluší lidem ani psům. Daleko důležitější ale je to, že porucha zubní skloviny má velký dopad na výživu a v případě psů také na možnost jejich pracovní využití. K poruchám tvorby zubní skloviny může docházet z mnoha příčin, v některých případech se jedná i o problém dědičný. Chovatelé psů by tedy o existenci hypoplazie zubní skloviny měli vědět a její případný výskyt by neměli podceňovat.
Chceme-li vysvětlit, oč se v případě hypoplazie zubní skloviny jedná, je asi rozumné se napřed vrátit do školních lavic a zopakovat si něco o chrupu psa. Řeč ale nebude o řezácích, špičácích, premolárech a stoličkách, ani o zubním vzorci psa.
Z hlediska probíraného problému je důležitá stavba zubů. Na každém z nich můžeme zhruba rozeznat tři části. Ta část, která vyčnívá z dásně se nazývá korunka, část skrytá v dásni kořen a přechod mezi kořenem a korunkou je označován jako krček .
Zub psa je složen ze tří vrstev – zuboviny, tmeloviny a skloviny. Zubovina je velmi tvrdá hmota nažloutlé barvy. Chová v sobě dutinu, v které je měkká zubní dřeň bohatá na nervy a cévy. Dřeň se stará o výživu zubu a nervy v ní uložené dávají organizmu informace o tom, co se se zubem děje a také např. jaké zátěži či tlaku je momentálně vystaven.
Žlutavá tmelovina povléká zubovinu kořene a krčku. Korunka je obalena sklovinou. Její barva je bílá a u mladého psa mívá až modravý nádech. S přibývajícím věkem psa může dojít k lehké změně barvy skloviny, která se stává matnější a u psů nad deset let může být nažloutlá.
Barva skloviny se odvíjí od její síly nebo přesněji řečeno tloušťky a také od chemického složení. U psů odpadají vlivy, jako je kouření, pití silných čajů, kávy atd., které u lidí poměrně často vzhled zubů negativně ovlivňují.
Sklovina se latinsky nazývá enamelum a z cca z 95 – 98 % je tvořena anorganickými látkami. Mezi nimi je nejvíce zastoupen vápník, fosfor a hořčík a jen nepatrná část patří do kategorie látek organických. Odborná literatura uvádí, že sklovina je nejtvrdší tkání v těle obratlovců a dosahuje 5. stupně tvrdosti dle Mohsovy stupnice. Pan Mohs byl německý mineralog a svoji stupnici vymyslel v polovině XIX. století. Je postavena na schopnosti jednoho materiálu udělat vryp do materiálu druhého. Má celkem deset stupňů. Na nejnižším místě stojí mastek a na nejvyšším diamant. Zubní sklovině je přiřčeno místo v samém středu stupnice a v praxi to znamená, že zub si poradí s většinou běžných látek. To, že nestačí na křemen, topaz nebo diamant asi nikoho nepřekvapí.
Funkčnost skloviny a tedy do určité míry i funkčnost celého zubu se odvíjí od její tvrdosti, tloušťky a také celistvosti. Jakýkoli nedostatek v této oblasti znamená problém. Zub není schopen vykonávat to, co má a v případě většího poškození se stává citlivý na teplo, chlad a také na tlak. Poruchy skloviny lze rozdělit do dvou částí.
V prvním případě se jedná o mechanické nebo chemické poškození normálně vyvinuté skloviny. Tomuto typu problému je možné předejít kvalitní péčí o psa, a pokud již k nějakému poškození dojde (např. ulomený zub), dokáže stomatolog věc napravit.
Trochu složitější to je v případě druhém, kdy je narušen vývoj skloviny, tedy k probírané hypoplazii. I ta může mít několik příčin. K poruše může dojít u štěňat, jejichž matka v průběhu březosti prodělala nějaké onemocnění. Vývoj mohou narušit i nežádoucí toxické vlivy ve výživě matky v březosti nebo při kojení a také tam, kde podobné věci ovlivnily výživu již odstaveného štěněte.
Nejčastěji se hypoplazie zubní skloviny objevuje v případě, kdy štěně před výměnou nebo v průběhu výměny chrupu prodělalo horečnaté onemocnění. Starší chovatelé si určitě pamatují na termín „psinkový chrup.“ Právě u štěňat, která v době výměny zubů prodělala psinku, se na trvalých zubech ukazovaly poruchy skloviny. Postiženy nemusely být úplně všechny zuby. Hypoplazie se ukazovala hlavně na špičácích a řezácích a projevovala se zažloutlou barvou celého zubu a hnědavými mapami na něm. Časté byly různě velké plochy, na kterých byla sklovina tak narušená, že docházelo nejen ke změně barvy, ale i k narušení celistvosti a síly a výše uvedená mapa vypadala jako mapa plastická. Při větším narušení byla jasně viditelná zubovina. S psinkou se naštěstí v chovu psů nepotýkáme tak často, jako dřív. Existují ale i jiná horečnatá onemocnění, která mohou mít v případě skloviny stejný dopad, jako psinka.
Výše uvedené příčiny nejsou příliš časté a týkají se jednotlivých psů a fen, nikoliv plemene jako celku. Větším problémem je zvyšující se výskyt dědičně podmíněné hypoplazie skloviny. Štěně si prostě vlohu pro onemocnění přinese do života jako nežádoucí dárek od svých předků. Někdy se porucha ukáže již v mléčném chrupu, většinou se ale projeví až u chrupu trvalého.
Majitelé štěňat sledují, kolik zubů jejich budoucímu šampionovi narostlo a jaký má typ skusu. Většinou jim ale uniká, že zuby mají jinou barvu a že místo krásné namodralé bílé jsou žluté, matné a často s různými skvrnami. Ve zvláště těžkých případech tvrdý potah zubu skoro neexistuje a do kontaktu s potravou, hračkami, aportem atd. nepřichází sklovina, ale zubovina. Ta je samozřejmě daleko citlivější, snáze se poraní a obtížně odolává chemickým látkám přítomným v běžné potravě.
Léčba je složitá a hlavně neúspěšná. Postiženým jedincům se většinou dodávají minerály (vápník, fosfor, fluor) a doporučuje se zvýšená péče o hygienu mordy. To všechno jsou ale jen pokusy o usnadnění situace. Nepříjemné je to, že porucha skloviny neskončí jejím nedokonalým vývojem a nepříliš estetickým vzhledem, ale stav se bude zhoršovat.
To, co původně bylo dědičně podmíněným problémem určitého rozsahu, budou dál negativně rozvíjet přirozené životní situace. Do této kategorie patří především potrava a v ní obsažené agresivnější látky. Negativně působí zvýšený tlak na zuby vyvolaný např. aportem, kontaktem se zvěří, tvrdou potravou nebo přetahováním o hračku. Roli budou hrát i v mordě přítomné bakterie, zubní plak a následný zubní kámen.
Zub s narušenou sklovinou se snadno kazí a snadno se láme. Psi s celkovou hypoplazií skloviny do dvou nebo tří let skončí bez zubů a vytrpí si při tom své. Budou schopni přijímat jen kašovitou potravu a o pracovním využití se skoro nedá hovořit.
Dědičně podmíněná hypoplazie zubní skloviny většinou postihuje menší plemena např. parson russell teriéry, border teriéry, jagdteriéry, jezevčíky nebo anglické a americké kokršpaněly. Nevyhne se ale ani plemenům větším. Některé chovatelské kluby se problémem zabývají, některé ani nevědí, že existuje. Vady by si měli všimnout rozhodčí pro posuzování exteriéru psů a měli by ji patřičně penalizovat. Vadu by ale hlavně měli vnímat chovatelé a měli by být schopni říci:“Na takovém psovi nebo fence chovat nebudu!“. Bohužel praxe učí, že lidé v současné době podobná rozhodnutí přijímají velmi těžko. Hledají různé výmluvy, obstarávají si potvrzení od veterinářů o úrazech, otravách a jiných příčinách problému. Brání se i tím, že standardy většiny plemen o kvalitě skloviny nehovoří. To ale ještě neznamená, že by se jí v případě hodnocení exteriéru neměla věnovat pozornost a že bychom měli „množit“ psy s problémem, který je z hlediska psa i jeho majitele velmi závažný.
Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?
Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře
