Kožní problémy u psa

„Umění dermatologie spočívá ve včasné diagnóze.“ prof. Jan Declerq, Ghent University, Belgie

Stav kůže je zrcadlem celkového zdravotního stavu a pohody organismu. Reaguje na velké množství podnětů pouze omezeným množstvím kožních reakčních vzorů, což laicky znamená že: „Všechno vypadá stejně.“

Kožní nemoci u psů bývají dlouhodobé a často se vracejí. Důležitá je pečlivost vytrvalost. Základem je ale důkladné vyšetření.

Testy na kožní nemoci u psů

Ke správné diagnóze se proto používá celá škála diagnostických testů: kožní seškraby na parazity, stěry na bakterie, kvasinky a plísně, odběry krve pro odhalení vnitřních onemocnění a kožní biopsie pro určení typu nádoru nebo druhu autoimunitního onemocnění.

Stáhněte si e-book zdarma

Téměř každý dermatologický pacient má nějaké prvotní onemocnění a k němu se pak přidává infekce. Řešíme tedy dva problémy:
O jakou infekci se jedná?
Které primární onemocnění ji vyvolalo?

Vyšetření v naší laboratoři pomůže na tyto otázky odpovědět. Je možné zaslat vzorky prostřednictvím vašeho veterináře, ale pro vyšší záchyt je ideální provést odběry přímo u nás. Objednejte se na vyšetření online.


Další články z veterinární dermatologie

PROČ se ten náš pes pořád drbe?

MVDr. Petr Vokoun

Na otázku „Proč se pes pořád drbe“ může být nasnadě i jízlivá odpověď: „Protože má blechy!“ Nemusíte se hned urazit! I na opečovávaného psa může přesednout blecha od sousedovic psa, od koček či od ježků na zahradě. Takže kontrola zablešení je vždy na prvním místě, pokud není pes chráněn dlouhodobě působícími odpuzujícími prostředky.

Pes se stále drbe?

Jestliže však blechy jako příčinu svědění spolehlivě vyloučíme, nastává složitější situace. Psí drbání může mít mnoho dalších i zdánlivě odlehlých příčin a bývá i pro veterináře jedním z diagnostických oříšků.

Nahlédněme, co vše (případně ještě více) mu v té chvíli může běžet hlavou. Tedy kromě zmíněných blech:

  • zákožky nebo ostatní paraziti?
  • alergie?
  • přehnaná či zanedbaná péče o kůži a srst?
  • způsob výživy resp. přecitlivělost na některé krmivo?
  • zánět kůže u psa s účastí bakterií či kvasinek?
  • onemocnění některého vnitřního orgánu?
  • vnitřní paraziti?
  • dráždivé látky v okolí psa?
  • či dokonce „neuróza“?
  • eventuálně další možné i nemožné příčiny svědění kůže.

Této fázi veterinářova usilování o správnou diagnózu se také říká diferenciální diagnóza. Jeho cíleně mířené otázky naznačují, že od Vás potřebuje získat co nejvíce údajů pro anamnézu neboli historii případu. To je pro něj velmi důležité východisko pro další diagnostické úvahy.

Zde může majitel nejvíce pomoci nejen veterináři, ale především svému psu co nejpřesnějšími informacemi o vzniku a dosavadním průběhu potíží a jiných zdánlivě nesouvisejících okolnostech. Náš pacient nám to bohužel nemůže sdělit, ale vy jej máte téměř stále na očích. Ze zkušenosti vím, že pečlivým majitelům neunikne ani několik chybějících chloupků nebo mikroskopický pupínek. Vaše informace jsou tedy velmi cenné k prvnímu vytřídění tak široké palety možných příčin vyvolávajících svědivost u psa.

Přesný mechanismus svědivosti není znám. Není ani zcela jasné, co vlastně spouští tvorbu svědivých podnětů v nervových zakončeních v kůži. Skutečností je, že se svědivostí jsou spojeny např. změny teploty či vlhkosti kůže, onemocnění kůže i vnitřních orgánů. I různé podněty mechanické, chemické, teplotní působící na kůži přímo i působení různých látek i léků podaných vnitřně mohou vyvolávat svědivé pocity. Podráždění se z kůže přenáší nervovými vlákny do míchy a mozkové kůry.

Nejúpornější svědivost neutuchající ve dne ani v noci mívají nejspíše na svědomí zákožky – roztoči způsobující u psa svrab neboli prašivinu. Na druhém místě jsou to alergie.

SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní,
vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující
omezený počet ingrediencí. Tato dieta je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy. Je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.

V případě svrabu se na svědění podílí jednak pohyb roztočů vrtajících chodbičky v kůži, který se zesílí zvláště při pobytu v teplém bytě, jednak i přecitlivělost na výměšky zákožek. Obdobné problémy s přecitlivělostí mohou nastat i při napadení blechami.

Příčinou svědění nemusí být jen reakce na štípnutí, ale často k tomu přistupuje i časem vytvořená alergie na bleší výměsky. K vyvolání svědivé kopřivkové vyrážky pak stačí přeběhnutí jedné blešky po zádech psa. Výsledkem opakování takových situací bývá zhrublá, strupovitá kůže na hřbetě složená až v záhyby a téměř olysalá. Východiskem není ani tak zabíjení každé blechy, ale spíše preventivní odpuzování blech dlouhodobě působícími prostředky.

Ty se mohou osvědčit i v odpuzování ostatních kožních cizopasníků, kteří sice nepůsobí tak dramatickou svědivost jako zákožky nebo alergie, ale obtěžují občas psa i jeho pána. Patří k nim např. dnes již i u nás dosti známý roztoč zvaný dravčík (lat. Cheyletiella), příbuzný zákožkám, ale cizopasící na povrchu pokožky temene a hřbetu psa. Pro viditelnost i pouhým okem získal přízvisko „pochodující lupy“. Občas se kvůli němu drbe celá rodina.

Původcem svědivosti psa (a občas i člověka) bývají téměř každoročně i tzv. sametky (lat. Neotrombicula). V období „zrání švestek“ tedy v druhé části léta je tráva plná těchto oranžových „pavoučků.“ Zakusují se do pokožky mezi prsty, okolo nosní houby i očních víček psa. Asi 2-4 týdny sají tkáňovou tekutinu z kůže a po té se dobrovolně pouštějí a v trávě zase dokončují svůj vývojový cyklus. I zde může hrát roli při vzniku svědivosti reakce kůže psa na látky vyměšované roztoči.

Atopie

Tím jsme se přiblížili ke druhé hlavní příčině úporné svědivosti založené na vrozených vlohách odborně zvané atopie. Jedná se o projevy přecitlivělosti vůči nejrůznějším látkám z okolí zvířete, které pronikají do těla hlavně dýchacími cestami případně i přes kůži. Dosáhne-li časem reaktivita psa opakovaným stykem s těmito alergizujícími látkami prahu svědivosti, propukají potíže. U psů s vrozenou vlohou k alergiím se to stává již mezi 1. – 3. rokem života.

Mezi nejčastější zdroje alergizujících látek patří již zmíněné blechy a pravděpodobně i cizopasící roztoči, bakterie, kvasinky a plísně (žijící běžně na pokožce psa), prach z bytu a roztoči v něm žijící, plísně ze zevního prostředí, ale i např. pylová zrnka zejména travin a plevelů. S vrozenou vlohou k přecitlivělosti třeba počítat asi u 10% psů. U některých se ale nemusí celý život projevit, pokud styk s alergizujícími látkami nepřesáhne potřebný práh.

Svědivost se u alergií soustřeďuje v prvé řadě na obličejovou část hlavy psa, uši (včetně recidivujících zánětů zevního zvukovodu), spodinu krku, břicho a tlapky. Zhoršení bývá provázeno i zánětem očních spojivek a rýmou. Zvláštním problémem v oblasti alergií je výskyt projevů přecitlivělosti na krmivo resp. některou z jeho složek.

Přirozeně nejčastější příčinou jsou přítomné bílkoviny masa, vajec, mléka nebo i soji, ale přecitlivělost se může vytvořit i na jiné složky krmiv. Proto se vyrábějí hypoalergické diety s vypuštěním poznaných alergizujících přísad.

Mírnější formy psího drbání mohou mít i prostší příčiny např. v lidské péči. Přirozeně, že zanedbaná péče o čistotu srsti bývá příčinou svědivosti. Ale dnes se setkáváme spíše s následky péče přehnané. Zejména městský člověk často přenáší své hygienické návyky i na psa a neuvědomuje si, že pokožka psa má jisté odlišnosti od pokožky lidské již ve své stavbě. Přehnaně časté užívání koupelí s odmašťujícími prostředky, zejména určenými pro lidskou pokožku, naruší ochrannou funkci kůže. Na té se mimo jiné podílí i tukové látky, enzymy a přirozená kožní mikroflóra (bakterie, kvasinky).

pes se drbe

To vše zlikviduje nevhodně zvolený a příliš často užívaný šampon. Důsledkem je buď přímé podráždění pokožky nebo přinejmenším její přesušení nebo naopak vyprovokování nadměrné tvorby kožního mazu, oslabení její přirozené ochrany a vznik infikovaných zánětů. To vše může navodit i svědivé pocity.

Psí pokožce konečně nesvědčí ani příliš suché klima našich ústředně vytápěných bytů. Působí ztrátu přirozené vlhkosti pokožky rovněž s následnou svědivostí. Veterinární dermatologové na to mají docela jednoduchý recept- alespoň 1x za 10-14 dní takového psa prostě ponořit na chvíli do vody, aby se pokožka „nasákla“.

Jinou příčinou mírnější svědivosti může být i mimořádně prašné prostředí např. okolo rozestavěného domku se zvířenými dráždivými látkami (vápno, cement a pod.).

Nezapomínejme, že pes se pohybuje v té nejzaprášenější nejspodnější vrstvě naší „jedovaté“ atmosféry! Do oblasti příčin svědivosti psí kůže v důsledku lidské „péče“ nakonec patří např. i drbání netrimovaných stříhaných kožíšků některých teriérských plemen. Příčinou svědivosti je zde přetrvávání „staré“ nevyškubané srsti ve vlasových váčcích.

Stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového zdraví psa

Dosti často se dnes zapomíná na jednu starou doktorskou zkušenost, že stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového vnitřního zdraví resp. zdraví jednotlivých vnitřních orgánů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. psi s nemocnou slinivkou břišní mají velmi často i vleklé kožní potíže spojené i se svědivostí.

Podobně se na zdravotním stavu kůže mohou podílet i onemocnění ledvin, jater, trávicího ústrojí, žláz s vnitřní sekrecí hormonů i např. nádory vnitřních orgánů. Nejen tedy nejrůznější zevní vlivy, ale i vnitřní onemocnění stávají v pozadí nemocí kůže provázených svěděním. Na sníženou obranyschopnost pokožky reagují obvykle nejrychleji vždy přítomné bakterie či kvasinky přemnožením a následným zkomplikováním základního kožního onemocnění.

Svědění kůže prožívají vždy intenzivněji jedinci s labilnější nervovou soustavou.

K doplnění výčtu příčin drbání chybí ještě zmínka o psychogenních příčinách svědivosti známých jako neurózy. Mohou být i základní příčinou.

Na počátku bývá obvykle citový stres zvířete např. z opuštěnosti a nudy, nedostatku pohybu nebo z významné změny v okolí (majitele, prostředí a p.). Pocity svědivosti se soustředí do jednoho místa – svědivého uzlu, které si pes neustále olizuje a vykusuje. Výsledkem jsou ložiska zbytnělé kůže s povrchovým mokváním až vředovatěním nejčastěji na končetinách. Je to poměrně známá potíž zejména u velkých plemen psů.

Snad i z tohoto (nejspíše ještě neúplného) výčtu možných příčin psího drbání lze uvěřit tvrzení ze začátku tohoto článku, že to není ani pro veterinárního lékaře snadná záležitost. Navíc tak jak se kožní onemocnění vesměs pozvolna rozvíjejí, tak opět i navzdory správně zvolené léčbě vesměs pozvolna ustupují. Vyžadují tedy značnou dávku trpělivosti a často i finančních obětí od majitele psa. Určitě se proto vyplatí přizvat hned na začátku ku pomoci při stanovení pravé příčiny svědění i laboratorní pracoviště. Následně pak nezatracovat zavedenou léčbu, když se úspěch nedostaví za týden či dva!

Např. léčení kožních onemocnění komplikovaných bakteriemi či kvasinkami trvá běžně nejméně 4-6 týdnů, alergických stavů několik měsíců i let. To samo jen zdůrazňuje potřebu správného zjištění příčiny potíží hned na začátku, aby se neztrácel čas a léčba měla šanci na úspěch.


Čtěte také: Kožní problémy u psa


Harry

Harry je kříženec dvou španělů. Maminka je americký kokr a taťka kavalír.

Harry
Teď mu jsou tři roky a už delší dobu má kožní potíže.
Nejdřív jsme se podívali do ucha.
Odtud se setřel vzorek z kůže zvukovodu a pak i stěr mezi tlapkami, protože má zarudlé svědivé meziprstí.
Ještě prohlédneme bříško, mezinoží a podpaží, jestli nenajdeme něco dalšího.
V průběhu konzultace Harry zjišťuje, která děvčata u nás dnes byla před ním.
Na vzorku z tlapek už rostou bakterie.
Tady jsou už bakterie rozetřeny a jednotlivé terčíky ukazují, která antibiotika budou nejlépe zabírat.
Půda pro kultivaci kvasinek. Jejich růst trvá déle.
Na vzorku z uší bakterie nenarostly, ale půda zhemolyzovala, což naznačuje přítomnost kvasinek.

Až budou všechny testy hotové, Harry se s paničkou dostaví ke svému veterináři, a ten už bude vědět, jak ho léčit.


Veterinární dermatologie – facebooková skupina

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je FB-skupina-pro-hebký-kožíšek-Vašeho-mmiláčka1-1.png.

Nadpis

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Objednejte se k nám online


V kalendáři se zobrazují pouze volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu si můžete zavolat na 220 800 465.

Pane doktore, ten pes už zase klepe hlavou

Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) patří do top ten důvodů návštěvy veterináře a postihuje až 20% psů. Protože častou primární příčinou bývá alergie, jedná se o frustrující vracející se onemocnění.

pes klepe hlavou
Už zase váš pes klepe hlavou?

Za dramatické příznaky, kdy pes klepe hlavou skoro nepříčetně, mohou bakterie a kvasinky, které se namnoží, jakmile se ve zvukovodu vytvoří příhodné podmínky. Základem diagnostiky je šetrné otoskopické vyšetření a cytologický preparát, který odhalí, jaký typ mikroorganismů se na potížích podílí.

Léčba

Zpočátku se léčba může nastavit empiricky, ale pokud jsou v preparátu tyčkovité bakterie nebo první antibiotikum selže či se jedná o psa s chronickými problémy, měla by pomoc přijít od mikrobiologa.

Další kapky se tak vyberou na základě testování citlivosti vykultivovaných bakterií k antibiotikům. Většinou se jedná o infekci jednou bakterií, ale nejsou výjimečné i smíšené infekce. K tomu se ještě s oblibou přidávají kvasinky, které také mohou být citlivé jen k některému antimykotiku, takže vybrat vhodnou léčbu může být oříšek.

Ze statistiky naší laboratoře vyplývá, že nejčastější bakterií zachycenou ze zevního zvukovodu je Staphylococcus pseudintermedius (51%), na druhém místě je Pseudomonas spp. (18%), třetí Streptococcus spp. (15%), dále Proteus spp. (8%), ostatní stafylokoky (6%) a Escherichia coli (2%).

Jako antibiotika první volby jsou uváděna gentamicin a polymyxin B, který nám ale u stafylokoků často vychází rezistentní. Stále je však účinný proti pseudomonádě. Jen pozor na hnisavý exudát, který ho může inaktivovat. Chinolony by měly být druhou až třetí volbou a to až po kultivaci s citlivostí na antibiotika. Počkat si pár dní na výsledky z veterinární laboratoře se vyplatí.


SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující omezený počet ingrediencí. Tato dieta je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy. Je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.

Myslivost: Zánět zevního zvukovodu

Terapie šamponováním

Jednou z možností, jak předcházet vzniku rezistentních kmenů bakterií, je použití dezinfekčních medikovaných šamponů místo rutinního podávání antibiotik při povrchových zánětech kůže.

U hlubokých by měly být doplňující terapií, která může zkrátit délku užívání antibiotik. Antibakteriální složkou bývají nejčastěji chlorhexidin, benzoyl peroxid a ethyl laktát. Každá z těchto látek má jiný mechanismus účinku.

Aby taková terapie byla úspěšná, musí být dodrženo několik zásad:

  • 1) Je-li kůže nebo srst silně znečištěna, je zapotřebí ji předem umýt čistícím šamponem, aby se účinná látka z medikovaného šamponu dostala tam, kam má.
  • 2) Šampon nenanášíme přímo na kůži, aby nedošlo k jejímu podráždění, ale předředíme si ho vodou.
  • 3) Naneseme na dobře zvlhčenou srst a kůži, napěníme a necháme působit pět až patnáct minut (dle instrukcí výrobce).
  • 4) Dobře opláchneme, protože i zbytky šamponu mohou kůži iritovat.

Frekvence terapie závisí na stavu onemocnění a druhu šamponu. Při akutních potížích to může být i denně, po odeznění se intervaly prodlužují na dobu, po kterou je ještě patrný účinek.

Nepodlehněte pokušení používat na vašeho mazlíčka produkty určené pro lidi. Kůže psů a koček je totiž značně odlišná. Proti nim jsme přímo tlustokožci, naši epidermis tvoří 10 – 15 vrstev buněk, u psů je to 3 – 5 a u koček pouze 1 – 3 vrstvy. Také pH kůže je jiné, člověk ho má kyselé, zatímco psi a kočky neutrální až mírně zásadité.

Veterinární dermatologie – facebooková skupina

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Objednejte se k nám online

Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje.
V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.

Jak odstranit spory plísní z prostředí

Vzhledem k tomu, že spory kožních plísní vydrží v prostředí životaschopné celou řadu měsíců, je zapotřebí zabránit infekci lidí, psů, koček i dalších zvířat, kteří s nimi mohou přijít do kontaktu. Jak toto provést patří k nejčastějším dotazům majitelů zvířat po sdělení diagnózy „dermatofytóza“.

Dvouměsíční kotě, alopecie na uchu, vlevo Sabouraudův agar – do týdne narostlo Microsporum spp.

Pokud vašemu domácímu mazlíčkovi diagnostikovali plísně, měli byste vědět, jak s nimi doma zatočit.

Jaké prostředky použít?

K nejvíce doporučovaným a u nás dostupným patří chlornan sodný, např. Savo, a akcelerovaný peroxid vodíku, např. Oxivir plus.

Jak postupovat u různých materiálů?

Nepórézní povrchy

Nejprve je nutné mechanicky odstranit všechny nečistoty jejich zametením nebo vyluxování. Jako druhý krok následuje omytí nějakým detergenčním prostředkem, dokud povrch není viditelně čistý. Detergent je nutné následně pečlivě omýt, protože jeho zbytky mohou inaktivovat dezinfekční prostředek. Ten potom použijeme v následujícím třetím kroku. Ale už první dva kroky zajistí účinné odstranění většiny spor.

Dezinfekce textilií

Studie na toto téma ukázala, že stačí praní ve dvou nejdelších pracích cyklech, bez nutnosti přidávat chlornan sodný. Rovněž teplota praní se neukázala důležitá. Jen se nesmí pračka přeplnit, aby se prádlo mohlo dostatečně „natřást“. Kontaminace bubnu pračky byla minimální a stačilo jej vystříkat výše zmíněným akcelerovaným peroxidem vodíku.

Alopecie na tlapce, vpravo typické makrokonidie

Koberce

Vysátí koberce nedokáže dostatečně odstranit spory plísní, ale aspoň odstraní chlupy, které mohou být jejich zdrojem. Vysavač je  dobré po použití opět vydezinfikovat akcelerovaným peroxidem vodíku. K vlastní dekontaminaci se doporučuje koberec dvakrát umýt šamponem s detergentem nebo použít metodu čištění extrakcí horké vody. U silně zamořených koberců je nejlépe před tím ještě použít dezinfekční prostředek. U něj je však bohužel pravděpodobné, že dojde k odbarvení koberce.

Dřevěné povrchy

Na tyto povrchy bohužel neexistuje bezpečný dezinfektant, ale podle jedné studie se podařilo dřevěnou podlahu dekontaminovat denním stíráním jednorázovými ubrousky na mop a následným mytím dvakrát týdně mýdlem určeným na tento typ povrchu.


🐕 Prodej vstupenek na webinář "ALERGIE U PSŮ V KOSTCE" končí 26.2. v 16h! Zarezervujte si místo právě teď! 🐕

X