Problém zvaný škrkavka

„Přivezli jsme si domů štěňátko. Hned v prvním exkrementu, který vytvořilo doma na koberci, mělo klubko hádků. Volali jsme chovatelce a ta nám řekla, že štěňata hrabala na zahradě a žrala žížaly. Moc se nám to nezdá. Co máme dělat?“ dotaz v ordinaci

Výše uvedená majitelka přinesla do ordinace vzorek trusu a také jednoho hádka. Nebyl důvod moc zkoumat, oč se jedná. Štěně mělo škrkavky. Majitelka dostala radu, jak odčervit a žížaly vstoupily do naší databáze lidmi vymyšlených hloupostí. Měla jsem příležitost se chovatelky na případ zeptat. Byla velmi překvapená a říkala, že štěňata má v naprosté čistotě, nepřijdou do kontaktu s jinými psy a neví tedy, kde by škrkavky mohla získat. Není sama, kdo neví, jak vypadá vývoj tohoto z pohledu štěňat nepříjemného a celkem nebezpečného parazita.

Jak vypadá škrkavka psí?

Vnitřní parazity je možné podle tvaru a velikosti rozdělit na červy oblé, červy ploché a prvoky. Z červů oblých se v našem chovu často vyskytuje právě škrkavka psí (Toxocara canis). 

Dospělá škrkavka má zhruba 15 cm dlouhé, na koncích zašpičatělé a chitinovým obalem pokryté tělo. Žije v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Samičky kladou poměrně velká tlustostěnná vajíčka. Ta s obsahem střevním opouštějí organismus psa, na vzduchu dozrávají a jsou připravená nakazit dalšího hostitele.

Ve středoevropském klimatickém prostředí může být vajíčko škrkavky životaschopné 1 – 2 roky. Nepříjemné je, že vzhledem k síle a pevnosti obalu, jsou škrkavčí vajíčka velmi odolná. Psem pozřené dozrálé vajíčko se dostává zažívacím traktem do střeva. Zde se z něj uvolní malá larvička, která přes stěnu střevní vniká do drobných cévek – krevních kapilár. Tím začíná její dlouhé putování, které jí i dalo název – migrační larva.

škrkavka psí vajíčka a larva
Z vyšetření trusu můžeme ve střevě zjistit jak larvu, tak vajíčka škrkavky psí

Vývoj škrkavky je docela složitý

Další cesta migrační larvičky může být dvojí:
1) Larvička, nesená krevním oběhem, se přes játra a srdce dostává do plicních sklípků a postupně až do horních dýchacích cest hostitele, kterého dráždí ke kašli. Do tlamy vykašlanou larvičku pes polyká a tím ji vrací zpět do zažívacího traktu a hlavně pak do tenkého střeva, kde škrkavka psí dospívá. Celý vývoj probíhá cca 3-4 týdny, tedy za tuto dobu od pozření vajíčka může mít pes ve střevě dospělou a rozmnožování schopnou škrkavku.
2) V případě fen vlivem hormonální hladiny vývoj škrkavky probíhá jinak. Již v době, kdy je fenka malým štěnětem je výše popsaný vývoj pozměněn nebo přesněji řečeno zastaven. Larvičky jsou krevním oběhem zanášeny do různých orgánů. Tam se usadí a opouzdří se. Jsou nazývány larvami somatickými (somatický – tělesný) a do určité míry připomínají „spící princezny.“ Jejich klid je ale zdánlivý.

Jak se budí spící larvy?

Pes se může škrkavkami nakazit pozřením dozrálých vajíček. Daleko častějším zdrojem, hlavně v případě štěňat, však jsou somatické larvičky, které mohou za určitých okolností pokračovat ve svém vývoji. Takovým „impulsem k jejich probuzení“ je březost feny. V tomto období probíhající hormonální změny způsobí, že se část somatických larviček uvolní zpět do krevního řečiště a přes placentu se dostává do plodů v děloze. Přitom dále pokračuje jejich vývoj.

Tento proces probíhá zhruba od šestého týdne březosti a v praxi znamená, že již deseti až čtrnáctidenní štěňata mohou mít ve střevě dospělé a rozmnožování schopné škrkavky. Určité množství somatických larev je po porodu krví zaneseno do mléčné žlázy feny a štěně s přijímaným mlékem získává další „porci“ infekce.

Týká se to jen prvního vrhu fenky?

V době březosti a laktace se neuvolní všechny ve feně uložené larvičky, ale jen jejich část. Zbytek zůstává k dispozici pro další vrhy. Fena si nežádoucí zásoby somatických larviček vytváří v době, kdy je ještě psím batoletem. V praxi to znamená, že množství škrkavek u našeho vrhu do značné míry ovlivňuje přístup chovatele, od kterého jsme si fenku koupili. Zásoba „spících“ larviček je dále doplňována v průběhu celého života feny, například i tím, že olizuje své potomstvo a s odstraňovanými nečistotami polyká i vývojová stádia škrkavek.

Jak škrkavky škodí?

Škrkavky štěně zatěžují v několika směrech. Parazitují v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Znamená to, že do určité míry sdílejí se psem jeho krmnou dávku. Škodí však také mechanicky. Samotná přítomnost poměrně velkých červů omezuje činnost střeva. Při opravdu velké invazi škrkavek může dojít až k jeho ucpání nebo dokonce prasknutí.

Porcelaine, mops – foto Jan Tichý

Larvičky procházející stěnou střevní ji zraňují, stejně jako další části organismu, kterými putují. Organismus značně oslabují i toxiny, které škrkavky vylučují. Zaškrkavčená štěňata bývají smutná, hubená a mají nafouklá a bolestivá bříška. Srst bývá matná, zježená a oči mají typický, jakoby zaslzený výraz. V horších případech se objevuje chudokrevnost a někdy dokonce i nervové potíže.

V trusu se mohou objevit červi připomínající tvrdý stočený drát. I malá, na chování a vzhledu štěněte ještě neviditelná invaze, dokáže rostoucímu organismu způsobit řadu potíží. Velmi negativně ovlivňuje jeho celkový vývoj, snižuje odolnost a zhoršuje průběh závažnějších onemocnění. Zaškrkavčené štěně většinou není schopné si na základě očkování vytvořit potřebnou hladinu protilátek a také hůře snáší přechod od chovatele k novému majiteli.

U dospělých psů nemívá invaze škrkavek žádné vnější příznaky a psa zdaleka nepoškozuje tak, jak to je v případě štěňat. To ale neznamená, že by se toxokaróze, jak se onemocnění nazývá, u dospělých psů neměla věnovat pozornost.

Nejdůležitější je prevence

Boj se škrkavkami není, vzhledem k jejich složitému vývoji, nijak jednoduchý. Dostupné přípravky dokáží postihnout dospělé škrkavky ve střevě napadeného jedince, v některých případech i určitá vývojová stádia, zatím však nejsou běžně k dispozici léky schopné zlikvidovat somatické larvičky. Znamená to, že je třeba přes veškerou péči počítat s tím, že se zvláště u štěňat mohou škrkavky objevit.

Rozumný chovatel s možnou invazí škrkavky psí vždy počítá

Stejně jako u očkování by si v případě odčervení psa měl chovatel předem stanovit časový rozvrh neboli odčervovací schéma. Časové rozestupy by měly být voleny se znalostí vývoje příslušného cizopasníka. Následující schéma je pouze jedním z možných.

  • 1) Feny se obvykle odčervují před krytím, někdo doporučuje ještě odčervení v první polovině březosti. Lepším řešením je vyšetření trusu, které řekne, zda je či není třeba odčervovat a také odhalí parazity, na které lze odčervení zaměřit.
  • 2) První vyšetření trusu štěňat doporučujeme ve věku 2 – 3 týdnů a pak ještě nejméně 2x, a to po 2 – 3 týdnech. Je to rozumnější než přímo odčervovat. Není nutné vyšetřovat trus každého štěněte zvlášť. Stačí směsný vzorek od celého vrhu. Pokud by totiž škrkavky mělo jedno štěně, je třeba odčervit i jeho sourozence.
  • 3) Pokud chovatel štěňata nechává očkovat, je třeba počítat s tím, že mezi očkováním a odčervením by měl být alespoň desetidenní rozestup.
  • 4) Po odchodu štěňat by měla být fena alespoň dvakrát vyšetřena preventivně na přítomnost parazitů.
  • 5) U dospělých psů by mělo být prováděno 2x ročně koprologické vyšetření, které určí, zda je odčervení psa nutné či ne. Pokud se nález škrkavek potvrdí, je třeba psa odčervit a vyšetření a eventuálně i další odčervení s 3-4 týdenním intervalem zopakovat. Pes může být odčervován i preventivně, je ale třeba počítat s tím, že takové odčervení asi postihne škrkavky, v případě jiných parazitů, např. giardií úspěšné nebude.

A co prostředí?

Asanace prostředí není v případě škrkavek nijak jednoduchá záležitost. Vajíčka jsou nesmírně odolná a běžné prostředky na ně nestačí. Zničí je snad jen horká voda, louh a oheň. V malých chovech se problém řeší celkem snadno. Většinu věcí lze vydrhnout horkou vodou, měkké podložky se vyvaří nebo spálí. Ve velkých chovatelských zařízeních podobná opatření dají více práce.

Největší problém tvoří výběhy. Písek, trávu nebo zeminu prostě desinfikovat nejde. V případě silného zamoření škrkavkami se nabízí jediná možnost. Odstranit půdu do hloubky 15 – 20 cm. To určitě není nijak jednoduchá a snadná práce a také se nedá příliš často opakovat. Takže zbývá jediné. Pravidelně sbírat exkrementy z výběhů a dělat vše pro to, aby trus našich psů nebyl zdrojem infekce škrkavek.

Pozor na lidi s horší imunitou

Stejný typ vývoje jako u fen nebo spíše jeho část prodělává psí škrkavka i u pro ni netypických hostitelů, mezi které patří např. hlodavci, prasata a ke škodě všech zúčastněných také člověk. V případě lidí se škrkavka psí do stádia dospělého jedince nikdy nedostane a svůj vývoj končí v popisované fázi somatických larviček. Ty ale mají schopnost se usazovat v obzvláště nepříjemných místech, např. ve vlásečnicích očního pozadí. Poškození, která mohou způsobit, jsou závažná.

U většiny lidí si imunitní systém organizmu s larvičkami škrkavek dokáže poradit. Ohroženy mohou být malé děti nebo lidé s výrazně oslabenou imunitou. Je málo nemocí, kterými pes dokáže člověka ohrozit. Škrkavky mezi ně patří, a i když se jedná o ojedinělý problém, je přece jen třeba s touto možností počítat.

Škrkavky a nejen ony, jsou jedním z důvodů, proč se dětská pískoviště mají zakrývat a proč v některých státech písek z nich pravidelně prohánějí pecí. To, že máme sbírat exkrementy, které naši psi zanechají na chodníku nebo v parku, nemá jen estetický význam a pejskaři by si to měli uvědomit. Potěšitelné je, že člověk se psem, který má v ruce připravený igelitový pytlík nebo speciální sáček už není vůbec výjimkou.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Roste vaše štěně do krásy

Původně se zdálo, že doba covidová výrazně sníží zájem o štěňata. Opak je ale pravdou a řada lidí si štěňata pořizuje. V praxi to znamená, že takzvaně „neporostou do sluníčka“ a že tedy nároky na jejich výživu mohou být o něco složitější než u jarních vrhů, a že by se tedy jejich výživě měla věnovat větší péče. Neznamená to zvýšené dávky krmiva, ale rozumný chovatel bude nad výživou svého čtyřnohého přítele více uvažovat a to jak co do formy zvoleného krmiva, tak v otázce kontroly výživy štěněte jako celku.

Někdo přísahá na granule, jiný naopak volí BARF. V obou případech se otevírá otázka, zda zvolený způsob výživy našemu štěněti vyhovuje, a zda rostoucímu štěněti máme přidávat přípravky s vápníkem a fosforem. Hodně řekne kondice a chování psa. Hravé, lehce baculaté, ale nikoliv přetloustlé štěně s lesklou srstí a tvarovaným trusem, je pravděpodobně krmeno správně.

Úroveň výživy a to, zda odpovídá svým složením věku štěněte, je ale vhodné ověřit i laboratorním vyšetřením. V LABVETu jsme pro něj zvolili označení „růstový test.“ Jedná se o vyšetření krve zaměřené na úroveň bílkovinné, glycidové a minerální výživy a na některé růstové enzymy. Ze samotného názvu vyplývá, že je test určen štěňatům v období růstu. Ideální je jej provádět u štěňat ve věku cca 5-6 měsíců.

Vyšetření je vhodné podstatě u všech štěňat. Provádět by se hlavně mělo u štěňat velkých a obřích plemen, kde snadno dojde k nepoměru mezi celkovou váhou a vývojem kostry. Rozumné je růst a vývoj štěněte zkontrolovat také tam, kde jsou vidět poruchy postavení končetin, prošláplá nadprstí nebo bolestivost kloubů.

Pokud si někdo říká, že tohle vše přece napraví přidávání přípravků s vápníkem, dost se mýlí. Ony vztahy mezi vápníkem a fosforem jsou složité a nadměrné přidávání jedné ze složek může způsobit nežádoucí odbourávání složky druhé. Lepší je proto vědět, co se má v krmné dávce štěněte ubrat nebo naopak přidat.

A právě to se dozvíte z růstového testu. Pacient, kterému se má odebírat krev se zaměřením na růstový test by měl být nalačno, pít může kolik chce. Odběry provádíme od pondělka do čtvrtka od 7-14 hod, v pátek od 7-12 hod. Termín odběru si můžete rezervovat online. Jste-li z větší dálky, může odebrat krev váš veterinář a zaslat ji poštou nebo naším svozem.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Od koho si koupíme příštího člena rodiny?

Rodina se shodla na tom, že si pořídí psa, rozhodli se, zda chtějí psa nebo fenku a volba padla na určité plemeno. Ještě musí zvážit, zda sáhnou po psovi s průkazem původu či po tak zvaném „čistokrevném, ale bez rodokmenu.“

V druhém případě je třeba odpovědět na otázku, proč ten „čistokrevný pes, ale bez rodokmenu,“ průkaz původu nemá? Je-li to proto, že se chovatel nechce zabývat administrativními náležitostmi chovu, lze to pochopit.

Od koho si koupíme příštího člena rodiny?

Velmi často se ale za problémem skrývá povahová nebo zdravotní vada, která neumožňuje psovi nebo fence aby potomstvo s průkazem původu měli. Často uváděné důvody jako „je šestý ve vrhu a rodokmen mít nemůže“ nebo „oni se v chovatelském klubu bojí konkurence“ atd. jsou nesmysl. Zavání podezřením, že se jedná o množitele. A štěně z množírny bývá problémem pro štěně samotné a také psychickou a finanční zátěží pro jeho majitele.

Velmi se také mýlí ten, kdo předpokládá, že takové štěně bude levnější. Opak často bývá pravdou. Pořízení tak zvaného čistokrevného psa, ale bez rodokmenu, je vždy třeba zvážit .

Zájemci o štěně často nevědí, kde zjistit, kdo právě to naše vyvolené plemeno chová a kde jsou štěňata k mání. Zájemce o psa může navštívit výstavu psů, svod, zkoušky nebo bonitaci a vybírat chovatele podle toho, co vidí nebo co si najde v příslušném katalogu. Může také oslovit chovatelský klub, který plemeno zastřešuje a hledat informace tak řečeno „u zdroje”.

jak na štěně
Foto Jan Tichý: pomeranian, malý hrubosrstý vendeéský basset, norwich teriér

Hodně lidí hledá v inzerátech. Jedná-li se o odborný tisk nebo informace na webu chovatelského klubu, není to špatný postup. Ostatním inzerátům je lepší se vyhnout. Dokonce o tom hovoří na svém webu Státní veterinární správa (www.svscr.cz). V rubrice „koupě zvířete najdete celou řadu výborných rad a doporučení, čemu se vyhnout.

Zájemci o štěňata se velmi často ptají:Jak poznám solidního chovatele?” Tato otázka je často kladena nejen u nás, ale i v zahraničí a v následujícím textu jsou uvedeny nejčastější odpovědi.

Znaky charakterizující dobrý chov:

  • chovatelská stanice se specializuje na jediné plemeno nebo skupinu plemen
  • chov je tak malý, že všichni psi mají neustálý úzký kontakt s rodinou nebo u většího chovu je zabezpečený kontakt s lidmi různých věkových kategorií. Odborně se tomu říká „socializace psa“.
  • psi mají v místě svého ubytování dostatek místa, porodní bedna, psi i celý pozemek jsou čisté a bez nepřiměřeného zápachu
  • matka štěňat je přítomná, o krycím psovi jsou k dispozici informace, např. fotografie se jménem a adresou majitele
  • štěňata jsou čilá, zvědavá a důvěřivá, chovná fena nereaguje na návštěvu vzrušeně ani agresivně. Vůči osobě chovatele projevují štěňata důvěru a dobře patrnou příchylnost.
  • štěňata nereagují na hlasité zvuky a rychlé pohyby úlekem. Se štěňaty si chvilku hrajte, abyste mohli posoudit jejich reakce.
  • chovatelská stanice neprovádí žádnou agresivní reklamu a nepokouší se vnutit zájemci štěně formulacemi typu „špičková chovatelská stanice,” „prvotřídní chov“ atd. Dobré zboží se přece chválí samo.
  • u plemen, kde se vyskytují dědičně podmíněné choroby má chovatel k dispozici nálezy z vyšetření např. dysplazie kyčelního kloubu obou rodičů, PRA atd
  • k dispozici jsou všechny podklady o chovných zvířatech a to v originálech nebo kopiích (průkazy původu rodičů, doklady o eventuálních oceněních a zkouškách z výkonu, pokud nejsou tyto výsledky uvedeny v průkazech původu, kopie krycího listu, očkovací průkazy štěňat atd)
  • chovatel si udělá čas, aby odpověděl na otázky, vyhne se při tom chovatelské latině. Nepokouší se zájemci vnutit štěně a vyhne se také cenovým srovnáním s konkurencí.
  • chovatel se informuje o budoucích podmínkách držení štěněte
  • štěňata působí čilým a zdravým dojmem, jsou stará 50 dní a více a v době odběru jsou opatřena mikročipem. K dispozici je očkovací průkaz nebo pet pas a v něm uvedené informace o očkování a odčervení
  • chovatel uvede na přímou otázku rovnou bez podmínek a vytáček požadovanou cenu za štěně
  • chovatel dává se štěnětem písemné pokyny týkající se péče o něj a eventuálně smlouvu, v které jsou uvedeny základní informace
  • průkaz původ nemusí být v době odběru štěněte ještě k dispozici, přece jen trvá chvíli, než se průkazy původu vystaví.
jak na štěně
Foto Labvet: kokršpaněl, dlouhosrstá kolie, anglický setr

Faktory, jež naznačují pochybné okolnosti:

  • chovatelská stanice se rovná továrně na psy a je základem existence chovatele
  • štěňata vyrůstají bez stálého kontaktu s lidmi a jsou “nacpaní” po několika do malých kotců nebo jsou patrné jiné známky toho, že nejsou chováni v souladu s jejich potřebami
  • matka nebo štěňata se projevují bázlivě, s odporem nebo nedůvěrou vůči osobě chovatele
  • odběr štěňat se uskutečňuje na veřejném místě (benzinová pumpa, nádraží, parkoviště atd) a chovatel odmítá s výmluvami ukázat místo, kde byla štěňata odchována
  • štěňata mají matnou nebo slepenou srst, kalné oči, špinavé uši nebo se nápadně často škrabou
  • chovatel se tváří velmi zaměstnaně nebo raději než o štěňatech mluví o svých příznivých cenách
  • chovatel nabízí štěně za poloviční cenu, za to ale bez papírů nebo se snaží dokázat, že psa tohoto plemene levněji nedostanete
  • chovatel se vyhýbá odpovědím na otázky nebo se uchýlí k výmluvám, když nemá po ruce potřebné doklady
  • chovateli viditelně chybí základní vědomosti a pokouší se odvést pozornost od svých nedostatků
  • štěňata reagují na cizího člověka se strachem, pomalu couvají, jsou flegmatická nebo si nechtějí hrát. Je ale třeba odlišit, kdy se jedná o problém vyplývající z péče o vrh a o štěňata unavená dlouhou předchozí hrou.
  • matka není přítomná nebo reaguje odmítavě, agresivně nebo jeví zřetelné známky „chovatelského přetěžování”
  • štěňata v době odběru (minimálně 50 dní) nejsou doposud očkovaná, odčervená a opatřená mikročipem. Očkování povinné není, ale slušný chovatel se prevencí zabývá.
  • v očkovacím průkazu chybějí data nebo v něm nejsou vlepeny nálepky z očkovací látky nebo jsou potrhané. Různé rukopisy a rozmazaná razítka mohou znamenat falzifikáty.
  • chybí jakékoliv informace o rodičích štěňat
  • chovatel naznačuje, že štěně se má nebo musí prodat rychle
  • chovatel nedává ke štěněti „návod k použití“

Určitě žádný zájemce o štěně neudělá chybu, pokud se s výše uvedeným seznámí a bude se jím v rámci možností řídit. Je ale třeba vzít v úvahu skutečnost, že pes, je živý tvor, a že nic v jeho případě není stoprocentní, a že ne pro všechna plemena platí stejná kriteria.

Asi tedy nelze očekávat, že chovatel čivav nebo welshteriérů bude předkládat výsledky RTG dysplazie kyčelního kloubu, naopak je řada plemen, u kterých se provádějí vyšetření zaměřená i na jiné dědičně podmíněné choroby a výsledky těchto vyšetření by chovatel předkládat měl.

Informace, které chovatel zájemci o štěně předkládá, mohou být velmi různorodé a je třeba je pečlivě zvažovat. Lidé jsou prostě různí a nezkušený člověk snadno odsoudí toho, kdo toho hodně zná a o své vrhy pečuje a naopak za odborníka může považovat toho, kdo se umí dobře „prodat.”

Jedno moudré české přísloví hovoří o tom, jak „samochvála nelibě páchne.” Je také třeba brát v úvahu skutečnost, že podobná kriteria, podle kterých si zájemce o štěně vybírá chovatele, by měla platit i naopak, a že chovatel by měl zvažovat, komu své odchovy prodá.


Čtěte také: Deset otázek pro budoucího majitele psa


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Jak si vybrat budoucího člena naší rodiny?

Zájemce o psa zváží všechna pro a proti a řekne si, že má dostatek energie, času a prostoru, aby si nového čtyřnohého kamaráda mohl pořídit. Je ale třeba zvážit ještě celou řadu věcí.

Vybíráme si psa. Co o něm máme vědět?

Štěně nebo dospělého psa?

Rozhodnutí, zda novým přírůstkem bude psí miminko či starší čtyřnohá dáma nebo usedlý pan pes, záleží na podmínkách a představách majitele. Štěně si můžeme vychovávat k obrazu svému. Znamená to ale různě dlouhé období „loužiček“, než se pes naučí čistotě.

Znamená to i leccos rozkousaného a zničeného, než ze štěněte vyroste kultivovaný jedinec. Znamená to i hodně času, věnovaného výchově. Ono jen naučit psa, že má na povel přiběhnout, že se nemá zmítat na vodítku nebo že nemá znečisťovat byt ani městské chodníky, není nic jednoduchého.

Pokud psa nevychováme, stává se zdrojem potíží pro nás a pro naše okolí. Pokud jeho výchovu zvládneme, bude naším nejlepším společníkem, vedeným tak, že vyhovuje právě našim představám.

Koupě dospělého psa může řadu uvedených problémů odstranit. Otázkou vždy je, proč se někdo dospělého psa zbavuje. Hrají roli osobní problémy majitele nebo je vina v povaze či zdravotním stavu psa? Ne vždy totiž máme jistotu, že si pořizujeme zvíře, které zvládá základy psího slušného vychování.

Ne vždy také máme jistotu, že starší pes bude bez problémů poslouchat naše povely a tolerovat naše děti. A ne vždy máme jistotu, že nás pes v průběhu doby nepřekvapí opakujícím se zdravotním problémem.

Samostatnou kapitolu tvoří psi nalezení, na kterých je vidět, že za sebou mají řadu nepříjemných zkušeností. Rozhodující není, zda se jich ujme přímo ten, kdo je nalezl, či zda nového majitele musí hledat prostřednictvím psího útulku.

Někdy trvá delší dobu, než se pes z dřívějších zážitků vzpamatuje, získá důvěru ve svého člověka a začne žít normální psí život. Péče, kterou kdokoliv z nás takovému psovi věnuje, se mnohonásobně vrací.

Dojemné příběhy o vděčnosti psa za poskytnutý domov a přátelství člověka vypadají na první pohled velmi barvotiskově a zdá se, že patří spíše do oblasti mírně pokleslé literatury. Přesto jsou většinou pravdivé.

Foto Jan Tichý: kavalír King Charles španěl, malý münsterlandský ohař, peruánský naháč

Psa nebo fenu?

Určitě nelze jednoznačně rozhodnout, které pohlaví je lepší. Zkušenost učí, že fenky bývají přítulnější a ovladatelnější.

Leckoho však od feny odrazují potíže, které očekává v souvislosti s jejím barvením a případným mateřstvím. Někomu může více než fena vyhovovat osobnost psa – samce.

Ten bývá dominantnější a i jeho provázejí potíže, patřící do oblasti reprodukce. Takový „zamilovaný“ pes dokáže ztratit hlavu, jeho vyvolená je pro něj důležitější než majitel a o poslušnosti se nedá hovořit.

Pes je také trochu náročnější z hlediska venčení. Fence většinou stačí udělat jednu dostatečně velkou loužičku. Pes si chce označit celý rajón a proto jej potřebuje každý den obejít a na všech důležitých místech zanechat trochu svého já.

Při rozhodování, zda novým členem rodiny žijící v domě s více nájemníky bude pes nebo fena, je rozumné brát v úvahu i složení zde žijící psí populace. Pokud v patře s námi bydlí majitelé čtyř fen, není určitě v zájmu domovního klidu vhodné si pořídit psa.

Pokud jsou tam naopak čtyři temperamentní psí samci, fenka v jejich blízkosti by v době barvení asi komplikovala život všem zúčastněným.

Teď si asi leckdo říká: „Nechám ji nebo jeho vykastrovat a bude po problémech!“ Kastrace je docela módní záležitostí a názory na ni jsou různé. V úvahu je ale třeba vzít i to, že ne vždy se obejde bez (psovi i majiteli) život komplikujících následků. To se může projevit v onemocnění kůže nebo u fen zvláště větších a těžších plemen pomočováním.

Psí organizmus je složitý a dal by se přirovnat ke klasickým hodinkám. Pokud z nich vyjmete nějaké kolečko, přestanou spolehlivě fungovat. Někdy si lidé myslí, že kastrace pomůže u rvavých a obtížně zvladatelných psů samců. Praktická zkušenost učí, že případů, kdy chování psa ovlivní, je minimum.

Někdy je ale kastrace rozumným řešením. Vhodná je např. u vodicích psů, u fen se silným a pravidelným falešným mateřstvím nebo u fen s cukrovkou, u kterých je říje velmi rizikovým obdobím.

Čistokrevný pes nebo kříženec?

Zájemce o štěně má několik možností. Může sáhnout po tak zvané uliční směsi. Tato varianta většinou nebývá finančně náročná, ale skrývá v sobě některá úskalí.

Nevíme, co ze štěněte vyroste. Leckdo se dočká překvapení popsaného v Poláčkově knize „Pučálkovic Amina“. Kupuje si fenku, z které má vyrůst drobný rodinný mazlíček a za rok nejraději v nočních hodinách (aby nikoho nepotkal) chodí venčit psa velikosti menšího koně a s povahou hladového tygra.

Štěňatům kříženců velmi často jejich „chovatel“ nevěnuje potřebnou péči. Sem může patřit zanedbaná výživa stejně jako neochota věnovat finance do potřebného odčervení nebo očkování.

Trochu jednodušší to mají ti, kdo se rozhodnou pro psa z útulku. Ani oni nebudou vědět, co si pes v minulosti prožil. Zaměstnanci útulku ale většinou výborně odhadnou povahu psa a poradí i s tím, jak s ním zacházet.

Zájemce o štěně se může také rozhodnout pro, jak většinou prodávající říká, „čistokrevné“ štěně, ale bez průkazu původu. Tedy jedince, jehož rodiče jsou známi a vykazují vlastnosti určitého plemene a velmi často mají i rodokmeny, které prokazují jejich původ. Otázka je, proč nemohou být oficiálně využiti v čistokrevném chovu.

Zájemce o štěně se většinou dozví, že chovatel nechce svojí fenku otravovat výstavami nebo že se jedná o páté či šesté štěně ve vrhu, které už nemůže průkaz původu získat. To jsou vymyšlené historky a velmi často se rodiče štěněte nedostanou do chovu pro závažný zdravotní nebo povahový problém.

V poslední době nabízejí čistokrevná štěňata ale bez průkazu původu nechvalně známé množírny. Těm je rozumné se vyhnout. Tomu jak poznat dobrého chovate, se budeme věnovat příště.

Chce-li zájemce příslušníka určitého plemene, je určitě rozumné sáhnout po psovi s průkazem původu. Rozhodně nelze tvrdit, že jen ten, kdo si koupí psa s průkazem původu, získá toho správného čtyřnohého přítele. Právo na laskavého pána a klidný domov mají určitě ve stejné míře psi s průkazem původu, kříženci i ti „čistokrevní, ale bez rodokmenu.“

Psa si ale nepořizujeme na týden nebo měsíc. Každý, kdo se pro koupi psa rozhodne, by měl znát možné klady i rizika rizika své volby.

Foto Labvet: kavalír King Charles španěl x americký kokršpaněl, německý ovčák, akita inu

Jak se orientovat v plemenech?

V současné době existuje více než 400 plemen psů. Některá si jsou velmi podobná u jiných se laik a občas i odborník zarazí a ptá se: „Je to vůbec pes?“

Rozdílnost jednotlivých plemen nevznikla nijak samoúčelně, ale odvozuje se z jejich původního využití. Ten, kdo si vybírá svého budoucího čtyřnohého společníka musí počítat s tím, že se uvedené původní využití plemene, přestože řada z nich už dávno svůj účel neplní, promítne do jeho vzhledu a povahy i dnes.

Původně lovecké plemeno bude honit kočky, možná dávit slepice a v lese utíkat za zvěří. Pastevecké plemeno bude pást celou rodinu a strážní pes bude hlídat nás i náš majetek, což může být nepříjemné např. na dovolené v kempu. Začátečník ovšem většinou neví, za jakým účelem bylo určité plemeno chováno a co tedy od něj může očekávat.

Mezinárodní kynologická organizace Federation Cynologique Internationale, známá pod zkratkou FCI, dělí plemena psů do deseti skupin. V rámci jednotlivých skupin jsou ještě různé sekce a dohromady tak vzniká celkem přehledný obrázek o plemenech psů.

Toto členění do určité míry obráží pracovní zaměření a tedy i povahu jednotlivých plemen a občas také zemi jejich původu, tedy oblast, v které určité plemeno vzniklo. Na webu Českomoravské kynologické unie (organizace zastřešující chov psů s průkazem původu v České republice) je uveden seznam plemen a u každého z nich je k dispozici standard. To je mezinárodně uznávaná norma, která popisuje exteriér (vzhled) plemene a také jeho povahu.

U většiny standardů je i historie plemene. Hodně informací je možné najít u chovatelských klubů a na internetu obecně. Rozumný budoucí majitel psa informace hledá. Vyplatí se mu to.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Deset otázek pro budoucího majitele psa

Pes má ve svém životě mnoho úkolů. Tím nejdůležitějším je dělat svému člověku radost. Na nás lidech je, abychom mu to umožnili.

Předpokládalo se, že koronaviróza a s ní související nouzový stav budou mít velmi negativní dopad na zájem o štěňata. Zatím se zdá, že skutečnost je zcela opačná. Možná tedy stojí za to se trochu věnovat těm, kdo si chtějí psa pořídit.

Foto: Jan Tichý

Dále uvedené povídání se samozřejmě vztahuje na zájemce o štěně. Do určité míry se ale vztahuje i na chovatele. Ono asi není rozumné dát štěně každému, kdo se o něj přihlásí. Výše uvedené motto je určitě pravdivé a to i v požadavku, abychom psovi jeho nejdůležitější úkol umožnili. Právě rozumné zvážení našich možností před pořízením psa je z tohoto pohledu důležité.

Pokud si někdo kupuje pračku nebo ledničku, věnuje většinou výběru domácího spotřebiče velkou pozornost. Odpovědi na otázky: „Jak to funguje?“ Co to umí?“ „ Kolik stojí provoz?“ „Jak je to s každodenní údržbou?“ a „Kdo to umí opravit?“ hledá nejen v reklamě, ale i u lidí, kteří podobnou „mašinku“ doma mají. Pokud si kupujeme psa, často nepřemýšlíme vůbec nad ničím. Výsledkem pak mohou být problémy, které trápí nás, našeho psa a v nejhorším případě i okolí. Koupě psa je prostě záležitostí, kterou je třeba důkladně zvážit. Následujících deset otázek může sloužit jako podklad pro zamyšlení. Pravdivé odpovědi mohou při rozhodování zda si psa pořídit a také jakého hodně pomoci.

1. Proč vlastně psa chci?

Na první pohled se může tato otázka zdát být zcela zbytečná. Chci psa, tak si ho koupím a proč bych měl či měla sám před sebou toto přání zdůvodňovat. Určitě nikomu neuškodí, když se nad svými důvody trochu zamyslí. Pokud někdo hledá ve psovi ochránce, přítele nebo jej potřebuje k výkonu svého povolání či nějaké další činnosti, určitě není důvod, proč mu koupi psa rozmlouvat. Velkým problémem se může (ale nemusí) stát i pes, který byl možná dobře míněným, ale nedomyšleným dárkem. Daleko horší je to tam, kde je pes tou poslední kapkou, která má doplnit náš image. Máme krásný dobře zařízený dům nebo byt, pěkné auto, chatu ale ještě by to něco chtělo. Což takhle nějaké právě módní plemeno? Přesně to nám k dokonalosti chybí. Pokud zájemce o psa uvažuje tímto způsobem, najde na našem trhu celkem pestrou nabídku, z které si může vybrat. K dostání je mnoho typů psů sádrových, velcí i malí psi plyšoví a občas se najde i krásná bronzová soška. Rozhodně pro něj ale není vhodný pes, který žere, štěká, chce chodit ven a chce mít člověka, který ho bude mít rád a kterého může mít rád on.

2. Nemáme v rodině alergika?

Stále stoupá počet lidí a zvláště pak dětí trpících různými alergiemi. Máme-li dítě, které se při kontaktu se sousedovým psem osype nebo dostane astmatický záchvat, určitě nebude koupě psa tím nejlepším nápadem.

jak na štěně
Foto: Jan Tichý

3. Souhlasí s pořízením psa všichni členové rodiny?

Pes může být společnou rodinnou radostí, může ale také být zdrojem problémů. Pořizovat si psa gigantického plemene a bydlet při tom v bytě 1+1u tchýně, která se bojí i jezevčíka, určitě není příliš rozumné.

4. Dokážu ho vychovávat?

Veterináři, výcvikáři, rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, ale i řadoví občané mohou potvrdit, že počet nevychovaných psů roste. Tím nejsou v žádném případě myšleni psi agresivní, o kterých lze říci, že byli, jsou a určitě i budou spíše výjimkami, ale psi, kteří díky špatné výchovné péči majitele jsou obtížní pro celé okolí a s velkou pravděpodobností i pro svého pána. Do této kategorie patří štěkálci, psi skákající na všechny lidi, rváči, psi loudící, psi honící kola i běžce atd.

Z hlediska budoucí výchovy psa hraje velkou roli volba plemene. Je velmi rozumné si zjistit, za jakým účelem bylo plemeno, které se nám líbí, vyšlechtěno. Uvažujeme-li např. o krásně zbarveném výmarském ohaři, měli bychom si také uvědomit, že to je pes lovecký a pes, od kterého se očekávala určitá „tvrdost“. Je to tedy pes, který potřebuje hodně pohybu a pes, který potřebuje laskavé, ale nekompromisní vedení.

Pro neprůraznou, velmi zaměstnanou a v malé garsonce bydlící slečnu tedy asi nebude tím nejlepším plemenem. Nemusí být, stejně jako řada dalších loveckých plemen ani tím pravým ořechovým pro Hanspaulku. Ať se nám to líbí či ne, je Šárecké údolí revír, je v něm zvěř a nezvládnutý pes znamená problém.

5. Budu na něj mít čas?

Pes není televize, kterou lze vypnout, ani koloběžka, kterou lze odložit do sklepa. Pořídím-li si psa, pořizuji si jej na deset a více let a po celou tuto dobu musím počítat s jeho nároky na můj čas. Určitě není rozumné si pořizovat psa v době, kdy se chystáme na roční stáž do Anglie.

6. Kdo s ním bude chodit ven?

To, že je psa nutné pravidelně vyvenčovat asi nikoho nepřekvapí. Loužičky či hromádky jsme schopni tolerovat u malých štěňat, dospělý pes by se měl vykonávat a také většinou vykonává potřebu jinde než v bytě svého majitele.

Řadě lidí ale uniká to, že většina plemen potřebuje i dostatek pohybu. Je třeba tedy zvážit, zda máme dostatek času i energie na to, abychom psovi v této oblasti vyhověli. Každodenní procházka se psem přestává být radostnou záležitostí v okamžiku, kdy je dvacet stupňů pod nulou a nám právě vytrhli zub moudrosti.

Řada lidí si myslí, že pes patří do vilové čtvrti k domům se zahradou a že se s ním pak nemusí chodit na procházky. Hluboce se mýlí. Zahrada potřebný prostor pro pohyb psovi neposkytuje. Znám hodně spokojených psů bydlících v panelácích, s kterými jejich majitelé chodí pravidelně a na dostatečně dlouhou dobu ven. Znám i smutné a leckdy zanedbané psy sedící za plotem, které nikdo mimo zahradu nevezme.

7. Jak jsme na tom, vzhledem k držení psa, s bydlením?

Je třeba rozhodnout, zda pes bude v bytě či kotci. Pokud zvolíme kotec, je třeba přemýšlet nad jeho umístěním a také se domlouvat se sousedy. Takový celý den vyjící nebo štěkající psí nešťastník je problémem pro celé okolí.

jak na štěně

8. Kam s ním?

Dovolená je část roku, na kterou se všichni určitě těší. Jsou místa, kam nás pes může doprovázet, jsou místa, která jsou pro psy nevhodná nebo kam psi prostě nesmí. Je tedy třeba zvážit, zda dovolenou budeme přizpůsobovat potřebám psa, či zda jsme po nezbytně nutnou dobu schopni zajistit péči o něj jiným způsobem. Podobné problémy mohou čekat i ty z nás, pro které je pes jediným životním společníkem. Péči o něj musíme zajistit v době, kdy nás chřipka drží v posteli a nakonec i v případě, že jsme nuceni strávit nějaký čas v nemocnici.

9. Mám na to?

Pomíjet nelze ani otázku finanční. Lidé většinou počítají s tím, že se štěně kupuje, že tedy za něj určitou částku zaplatí. Trochu jim ale uniká, že tím výdaje spojené s držením psa zdaleka nekončí. Je třeba počítat s náklady na krmení, něco stojí veterinární péče (pravidelné očkování a záležitost nadmíru smutná – nemocný pes) a samozřejmě tolik diskutované poplatky ze psů.

10. Budu schopen či schopna nechat psa být psem?

Jako jeden z největších problémů řady majitelů by se dalo označit polidšťování psů. Tendence přisuzovat psům lidské pohnutky i lidské vzorce chování jsou častější, než by se na první pohled zdálo. Ten kdo se chce vyhnout potížím, kdo chce být spokojen se svým psem a kdo chce, aby spokojený byl i jeho pes, si musí uvědomit, že i když se ten tvor na nás krásně dívá, vypadá, že za chvíli promluví, je moudrý a laskavý, stále je to pes a tedy zvíře sice inteligentní, ale přesto zvíře, kterému nemůžeme vnucovat lidské chování.

Jak již bylo řečeno, by si výše uvedené otázky měl klást ten, kdo si pořizuje psa. Stejné otázky by v rámci možností zájemci o štěně ale měl klást i chovatel prodávající štěně a asi také zaměstnanec útulku hledající pro opuštěné zvíře nového majitele. Jak ukazují zkušenosti naše i v jiných státech, řada problémů vzniká tam, kde nový přírůstek v rodině nesplňuje to, co od něj bylo očekáváno nebo spíše má na své majitele nároky, které nikdo nečekal.


Čtětetaké: Raná socializace- důležité období v životě štěněte


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

eCanis

Péče o štěně

S jarem každoročně stoupá počet zájemců o štěňata. Většina nastávajících majitelů nového člena rodiny přemýšlí nad plemenem, nad tím, zda si pořídí psa nebo fenku a také nad péčí, kterou jejich čtyřnohý přítel bude vyžadovat. A když se řekne péče, znamená to v prvé řadě způsob, jakým bude zabezpečena výživa štěněte.

štěně

Při převzetí štěněte je dobré zjistit dosavadní krmení u chovatele, aby se potrava v prvních dvou týdnech u nového majitele příliš nelišila.

Složení krmné dávky

Štěně by mělo dostávat maso hovězí, drůbeží, rybí (vařené, občas i syrové po několikadenním promražení), mléko a mléčné výrobky, vajíčka (lépe jen vařený žloutek 1-2x týdně), přílohy – těstoviny, rýži. Ovesné vločky raději až po 3. měsíci stáří.

Váhový poměr potravin živočišného původu (maso, mléčné výrobky, vejce) k přílohám rostlinného původu (rýže, těstoviny, vločky) by měl být přibližně do 8 měsíců věku 2:1, od 9 měsíců věku 1:1 (po 1. roce 1:2). Ve věku okolo pěti měsíců je u velkých plemen důležité omezit podíl bílkovinné složky v krmné dávce až o polovinu. Při překrmování bílkovinami může dojít k nepoměru mezi nárůstem svalové hmoty a vývinem kostí končetin.

Po celý den musí mít pes k dispozici čerstvou vodu. Potrava štěněte by měla být hutná, pevná, nikoliv kašovitá nebo ve formě polévek. Předkládaná potrava by měla být kvalitní, nezávadná a čerstvá. Množství má být voleno tak, aby pes během krátké doby celý objem sežral. Nechávat štěněti k dispozici misku s potravou po celý den je nevhodné.

Pes nesmí dostávat potravu přesolenou, kořeněnou, zmrzlou, horkou nebo jakýmkoliv způsobem znehodnocenou. Nevhodné jsou dlouhé, lámavé a ostré kosti (dlouhé kosti drůbeže a rybí) nebo větší množství sladkostí a uzenin.

Prodávaná krmiva

Zjednodušují situaci majitele, ne každý pes je ale dobře snáší. Dodržujte předepsanou návykovou dobu. Pozor na datum spotřeby (expirace) a správné skladování krmiva. Jedinec krmený suchou potravou má zvýšené nároky na příjem tekutin. Kompletní krmiva renomovaných výrobců jsou v obsahu živin, vitamínů i minerálií dobře vyvážena podle potřeby věkové kategorie a zátěže psa. Není vhodné je kombinovat s tradičním stylem krmení.

Vitamíny a minerálie

Při správně zvolené krmné dávce není důvod cokoliv přidávat. Vzhledem k tomu, že podávání vitamínů a minerálií může mít i opačný efekt, než majitel psa očekává, je vhodné vše vždy předem konzultovat s veterinárním lékařem.

Krmení štěněte

věk štěněte počet krmení
do 3 měsíců 4 – 5x denně
3 – 5 měsíců 3 – 4x denně
5 – 8 měsíců 2 – 3x denně
8 – 12 měsíců 1 – 2x denně
dospělý pes 1x denně, 1x týdně hladovka
Krmení štěněte v prvním roce života

Odčervení

První odčervení štěněte provádí zpravidla chovatel, který by o tom měl nového majitele štěněte informovat. Další odčervení by se mělo dělat na základě výsledku parazitologického vyšetření trusu. Totéž platí pro dospělého psa.

Očkování

Typ očkovací látky volí veterinář podle nákazové situace. Běžně se očkuje proti parvoviróze a coronaviróze od 6-ti týdnů věku. Od 7-8 týdnů věku lze použít kombinované vakcíny proti psince, parvoviróze a infekčnímu zánětu jater. Očkování štěněte je nutné opakovat, protože dlouhodobější imunita nastupuje až u psů očkovaných ve stáří nad 12 týdnů. V tomto věku lze očkovat štěňata i proti vzteklině, pokud jsou ovšem v dobré kondici.

Zásady očkování

Očkovat lze pouze štěně zdravé a v dobré kondici. Neměla by se očkovat začervená štěňata. Mezi odčervením a očkováním je nutno dodržet minimální 10-ti denní rozestup jinak není zajištěna tvorba protilátek. Neměla by se očkovat štěňata, která jsou nebo budou oslabena přechodem do nového prostředí.Chovatel i nový majitel musí počítat s tím, že štěně se s touto změnou vyrovnává minimálně 10 dní. V tomto období je vhodné parazitologické vyšetření trusu.

Péče o srst

Běžná údržba spočívá v pravidelném česání a kartáčování. Koupat lze štěně nejdříve ve stáří okolo 4 měsíců. Musí být dodržen dostatečný odstup od očkování. Psí kůže je velmi citlivá. Koupání (s výjimkou přírody) by mělo být posledním řešením. Šampóny a mýdla je nutno volit opatrně, při jakékoliv reakci je třeba přípravek vyřadit z používání. Součástí péče o srst je i udržení psa bez vnějších cizopasníků. Této oblasti je nutno věnovat velkou pozornost proto, že i obyčejná blecha může být příčinou dlouhodobého onemocnění kůže. V současné době je na trhu řada preventivních i léčebných přípravků. Je nutné se poradit s veterinárním lékařem o tom, který použít.

Pohyb

Ke zdárnému vývoji potřebuje štěně dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Jedinec mladší 12-ti týdnů není ještě dostatečně proočkován, je tedy nutné se s ním vyhýbat místům, kde by mohlo přijít do kontaktu s nemocným psem. Pohyb musí odpovídat fyzické vyspělosti psa. Stejně špatný dopad má jak nedostatek pohybu tak přetěžování.

Ustájení

Pokud je štěně umístěno v bytě majitele, mělo by mít vyhrazený koutek „pelíšek,“ kde je chráněno před okolím. Zvláště děti je třeba upozornit na to, že malé štěně má velkou potřebu spánku a je třeba respektovat jeho právo na období nerušeného klidu. V případě umístění psa venku, je nutné věnovat kotci i boudě dostatečnou pozornost při jejich výstavbě (prostor, zateplená bouda, povrch) i při běžné údržbě.


Čtěte také: Roste vaše štěně do krásy


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online