Průvodce psí reprodukcí

Žijeme v době internetu a hodně lidí hledá informace právě v něm. Leckdy máme problém se v získaných informacích orientovat a hlavně často nevíme, zda jsou či nejsou pravdivé a odborně podložené. Internet prostě snese hodně.

Trochu lepší to je v odborných publikacích. Na našem trhu jich je celkem dost. Většina bývá přeložená ze zahraničních materiálů a i v jejich případě můžeme narazit na problémy. Např. holandská literatura často doporučuje vakcinaci proti Aujezského chorobě. Zvláště majitelé loveckých plemen by to určitě přivítali, ale vakcína u nás není a zatím se nezdá, že by se v budoucnu situace zlepšila.

Velkým problémem v publikacích zaměřených na reprodukci bývá to, že jsou z pera zkušeného chovatele, který toho sice z praktického pohledu hodně ví, ale detailní odborné znalosti mu chybí. Může to být i naopak. Veterinář radí, co a jak dělat, ale při bližším zkoumání zjistíte, že nikdy nezažil přirozené krytí nebo přirozený porod fenky.

Z uvedených důvodů určitě udělá radost všem, kdo se o reprodukci psů zajímají, novinka na našem knižním trhu. Jmenuje se PRŮVODCE PSÍ REPRODUKCÍ a podepsáni pod ní jsou Roman Kvapil a Renata Kvapilová. Majitelé psů z Prahy a okolí a také chovatelé boxerů a bostonků určitě vědí, že se jedná o dva veterináře působící v tak zvané „malé praxi“ a také o zkušené chovatele.

To, že se v autorech snoubí odborné vzdělání s chovatelskou a veterinární praxí je na publikaci znát. Zájemce v ní najde nejen podstatné informace, ale i velký počet autentických fotografií.

To, jak je knížka výborně strukturovaná, zjistí čtenář v okamžiku, kdy si otevře seznam kapitol. Od anatomie pohlavních orgánů přes fyziologii pohlavních funkcí, krytí, březost, porod, výživu štěňat až po různá onemocnění typu pyrometry a kastraci, v ní začátečník i zkušený chovatel najde potřebné informace.

Asi by se daly jednotlivé pasáže probírat podrobněji. Daleko rozumnější ale je si knížku pořídit. Určitě nebudete litovat.

Kniha je v prodeji i u nás v Labvetu.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Opravdu stoupají počty psů?

Když se v médiích objeví článek na téma psi, vždy je na místě se trochu bát. Řada z nich totiž psům a jejich majitelům příliš nepomáhá. Podobné to je i v současné době, kdy se novináři soustředili na stoupající počty psů a otevřeli otázku: „Jsou majitelé schopní nové čtyřnohé členy rodiny vychovat?“ nebo „Vzniká generace nezvládnutelných psů?“

Otázky to jsou určitě zajímavé a často bývají dávány do souvislosti s tím, že jsou uzavřeny cvičáky a také školy a školky pro psy. Kdo má zájem ale určitě, najde kontakt na někoho, kdo mu poradí. I na našem webu jsou různé zajímavé nabídky. Pro některé majitele určitě může být výchova psa bez odborné pomoci složitá, na druhou stranu je třeba říci, že uvedené instituce mohou majiteli poradit, ale to, jakou autoritu u svého psa má, za něj nevyřeší.

Německý krátkosrstý ohař, štěňata malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Osobně nemám velké obavy z toho, že v době, kdy se situace vrátí do normálu, se začnou plnit útulky. Člověk si na psa rychle zvykne a nerad se ho vzdává. Potíže ale mohou vznikat vlivem horšící se ekonomické situace rodin. Pes přece jen něco stojí, v rodinném rozpočtu se s ním musí počítat a na to je třeba myslet dřív, než si štěně domů přivedeme.

Jak to je doopravdy se zvýšeným zájmem o psy? Je to jen názor nebo existují nějaké důkazy?

Chovatelské kluby a poradci chovu určitě mohou dosvědčit, že zájem o štěňata všech plemen je velký. Lidé současnou dobu a to, že jsou více doma, často vnímají jako příležitost si splnit dávné přání a také přání dětí a psa si pořídí.

Určitý důkaz toho, že v loňském roce byl větší zájem o štěňata, je možné hledat v počtu zápisů psů a fen do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie. Pod označením „zápis do plemenné knihy“ se skrývají počty u nás narozených štěňat s průkazem původu a počty zapsaných importovaných psů fen z jiných států a to jak štěňat tak dospělých jedinců.

Každý pes dostane své číslo zápisu, které v podstatě říká o kolikátého jedince plemene zapsaného do naší plemenné knihy se jedná. Čísla zápisů jsou jedním z identifikačních znaků psů a jsou také výborným podkladem pro zpracování roční statistiky. Výsledkem je přehled říkající, jak to z pohledu počtu nových psů a fen vypadá v rámci jednotlivých plemen i v rámci Českomoravské kynologické unie celkem.

V posledních letech se ročně do naší plemenné knihy zapisovalo okolo 42-43 000 jedinců (štěňat a dovezených psů). V roce 2018 to bylo 42 986 jedinců, v roce 2019 44 116 a v roce 2020 46 105. Z uvedených čísel vyplývá, že počet zápisů rostl již v předchozích letech, ale za loňský rok poskočil cca o 2 tisíce.

Zajímavé není jen celkové číslo, ale i to, jak si vedou jednotlivá plemena. V níže uvedené tabulce je TOP patnáct plemen za rok 2020 a pro zajímavost tabulku doplňují naše národní plemena.

Zhruba se dá říci, že dlouhodobě vedou němečtí ovčáci a jezevčíci. Na dalších místech v TOP patnáctce k určitým změnám ale dochází. Je vidět, že zájem je o plemena, s kterými lze dělat různé sportovní aktivity, např. border kolie, australský ovčák nebo malinois. Své příznivce mají plemena, která by se pro svoji přátelskou povahu dala řadit mezi psy rodinné, např. retrieveři a stafordšírští bulteriéři a třetí kategorii tvoří menší společenská plemena, např. yorkshire teriér , čivava nebo kavalír king Charles španěl. Stranou nezůstávají ani plemena lovecká (jezevčík, německý krátkosrstý ohař).

Malý hrubosrstý vendeéský basset, jezevčík hrubosrstý – foto Jan Tichý

Připomenout je určitě třeba, že Českomoravská kynologická unie je u nás největší organizací zastřešující chov psů s průkazem původu, ale není organizací jedinou. Počítat je třeba s tím, že se moc neví, jaký podíl mají v české a moravské psí populaci ti s průkazem původu. Odhaduje se, že tvoří necelou 1/4 .

Pořadí plemen podle počtu zápisů do plemenné knihy ČMKU v roce 2020

pořadíplemenopočet zápisů
1.Německý ovčák4 621
2.Jezevčík1 973
3.Stafordšírský bullterier1 506
4.Border kolie1 342
5.Labradorský retriever1 333
6.Čivava1 326
7.Australský ovčák1 093
8.Yorkšírský terier1 075
9.Zlatý retriever887
10.Kavalír King Charles španěl809
11.Belgický ovčák – Malinois805
12.Německý ohař krátkosrstý731
13.Francouzský buldoček682
14.Německý špic681
15.Pudl620
19.Chodský pes549
32.Český fousek402
41.Pražský krysařík302
52.Československý vlčák247
77.Český strakatý pes145
89.Český horský pes89
235.Český teriér3

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Péče o březí fenku – očkování a odčervení

Naše Andulka začala barvit a chceme ji krýt. Nevíme ale, jak to je s očkováním a odčervením. Každý nám říká něco jiného. Poradíte?“ dotaz z veterinární ordinace

Dotazy jak to je s preventivními úkony u březích fen jsou poměrně časté a je pravdou, že názory na tuto problematiku se rozcházejí. Někdo přísahá na odčervení a naopak zamítá očkování, jiný by se všemu u březí fenky raději vyhnul a další si myslí, že očkování, odčervování a případné ošetření proti zevním parazitům nemá s březostí nic společného.

Thajský ridgeback, anglický toy teriér – foto Jan Tichý

Dříve se doporučovalo odčervit fenku před očekávanou říjí a pak v polovině březosti a to zejména přípravkem zaměřeným na škrkavky. I při sebevětší péči se může stát, že se u březí feny objeví některá z tasemnic. Nejčastěji se jedná o tasemnici psí, která má jako mezihostitele blechu. Staří chovatelé si určitě pamatují na doby, kdy bylo zcela vyloučeno zbavit březí fenu tasemnice. Tehdy používané přípravky většinou vyvolávaly silný průjem a přímo kolikové bolesti. Mohlo se stát, že s vypuzovanou tasemnicí odešla i štěňata.

S dalšími parazity se dřívější chovatelé příliš často nepotkávali a ani oni, ani veterináři se jimi nezabývali. Dnes je situace trochu jiná. Mimo uvedených škrkavek a tasemnic se v chovu psů potýkáme s řadou dalších vnitřních parazitů. Naše psy např. trápí giardie, různé druhy isospor nebo tenkohlavec liščí. Nepříjemné je to, že jednorázové odčervení uvedené parazity z psího organizmu neodstraní.

Rozumné tedy je nechat vyšetřit trus fenky před krytím, v polovině březosti a neuškodí ani vyšetření v týdnu před předpokládaným porodem. Pokud se něco najde, jsou k dispozici přípravky, které lze použít, aniž by březí fence uškodily.Nemá-li chovatel možnost nechat trus vyšetřit, určitě neudělá chybu, pokud fenku odčerví před říjí a v polovině březosti.

Počítat je ale třeba s tím, že i když je nález koprologického vyšetření trusu negativní nebo byla fenka odčervena, mohou se u štěňat objevit škrkavky. Důvod spočívá ve způsobu vývoje škrkavek a v tělních (somatických) larvách, které má fenka v sobě a které se v průběhu březosti uvolní. Somatické larvičky se vyšetřením trusu neprokáží a nezničí je běžné odčervení. V praxi to znamená, že by chovatel měl nechat vyšetřit trus štěňat ve věku okolo 14 dnů nebo štěňata odčervit.

Březí fenu nemusí trápit jen paraziti vnitřní. Pokud přichází do kontaktu s dalšími psy a není ničím preventivně chráněna, může si opatřit vlastní soukromou menažérii v podobě blech nebo dravčíků a z procházky si přinést klíšťata. Zvláště první dvě „breberky“ se snadno přenesou na štěňata a mohou pro štěňata znamenat velkou zátěž. Pokud naší fenku něco podobného v březosti postihne, je třeba zakročit. Musí se to ale dělat s rozumem. S nepříjemnými cizopasníky přece nechceme odstranit i štěňata.

V případě zevních i vnitřních parazitů platí, že veškerá léčba by měla být konzultována s veterinářem a přesně cílená. Její součástí musí samozřejmě být i opatření zaměřená na prostředí. Je třeba počítat s tím, že problém, který se dá u březí feny vyřešit bez většího nebezpečí může pro malá štěňata znamenat velmi ztížený životní start.

Tenkohlavec liščí a Giardia canis (označené a uprostřed zvětšené), vpravo dravčík.

V otázce očkování březích fen se mohou názory lehce rozcházet. Většina chovatelů se snaží mít své feny v potřebné imunitě a očkuje s určitým předstihem před krytím. Mimo očkování proti herpesviróze by se fena neměla očkovat těsně před nebo po krytí. Očkovat lze, pokud je použita vhodná očkovací látka, v polovině březosti, v některých případech i daleko později.

Z hlediska štěňat se jeví nejdůležitější očkování proti psince, parvoviróze, coronaviróze a infekčnímu zánětu jater. U fen, u kterých byla prokázána herpesviróza nebo kterým uhynula na toto onemocnění štěňata, je rozumné očkovat proti herpesviróze. Vakcina se aplikuje okolo krytí a pak ještě jednou v týdnu před předpokládaným porodem. Trochu opatrnější je třeba být v případě očkování proti leptospiróze a vzteklině. Typ použité vakcíny by měl určovat veterinář. On zná nákazovou situaci, složení očkovací látky i to, zda je pro daný případ vhodná či ne. I tady platí, že by se nemělo kombinovat odčervení s očkováním.

Pokud byla fenka pravidelně očkovaná a říje přijde v takovém termínu, že očkování lidově řečeno prochází, nic moc se neděje. Většina vakcín vyvolává dostatečnou imunitu a očkování můžeme přeložit na dobu po odstavu štěňat.

Velmi záleží na nákazové situaci. V době, kdy naše chovy likvidovala parvoviróza, se očkování proti ní v polovině březosti velmi doporučovalo. Zdůvodňovalo se to v rámci možností výbornou hladinou protilátek štěňat od takto očkované feny.

Očkování a odčervení březích fen jsou věci, které by měl chovatel konzultovat s ošetřujícím veterinářem. Opatrnost a odborné vedení v těchto oblastech se určitě vyplatí. Mezi chovateli kolující „zaručeně nejlepší léky“ v sobě skrývají řadu nebezpečí. Patří sem nevhodnost přípravku pro daný problém, neznalost správného dávkování, problematické skladování a často i několik let prošlá doba použitelnosti.

Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Výživa březí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Výživa březí feny

Včera jsme kryli. Ode dneška jí dávám 2x víc žrádla, přece chci, aby měla hodně štěňat.“ takychovatel

Chovatelé by většinou chtěli vědět, zda je jejich fena březí co nejdříve po krytí. Vede je k tomu řada důvodů. Vyjma toho, že si občas někdo chce naplánovat psí „mateřskou dovolenou,“ přemýšlejí hlavně o tom, jak změnit a zlepšit péči věnovanou feně. Z hlediska očekávaného potomstva i samotné matky jsou podobné úvahy určitě rozumné, ale uvést je v praxi není vždy zcela jednoduché.

Začínající, ale bohužel často i zkušení chovatelé často zapomínají na tři úzce související pravidla, která nelze při péči o březí fenu pominout.

  • Březost je fyziologický, tedy normální stav.

Chovatelé občas mívají sklony zacházet s březí fenou stejně jako s nemocným jedincem. Podobné jednání neprospívá feně, případným potomkům ani chovateli samotnému.

  • Méně někdy znamená více.

Březí fena samozřejmě zvýšenou péči potřebuje. Nic ale nelze přehánět. Přemíra péče často mívá opačný výsledek, než chovatel očekává.

  • O průběhu březosti i porodu do velké míry rozhoduje péče o fenu nejen v období, kdy se chystá být matkou, ale v celém jejím životě.

I když je mateřství zcela normální a přirozenou záležitostí, znamená pro každou matku (feny nevyjímaje) značnou fyzickou i psychickou zátěž. Celková kondice hraje v průběhu březosti, porodu i odchovu potomstva nesmírně velkou roli. Chovatel by měl dbát na to, aby kondice feny byla v naprostém pořádku již před krytím. Pokud není, neměl by fenu krýt.

Celkem jednoduchá bývá situace pracovně zatížených fen nebo fen zvyklých na pravidelný pohyb. Horší už je to v případech, kdy se fenka „mazlíček“ ve svém každodenním životě dostane ven jen na nezbytně nutnou dobu k vyvenčení a pak se rychle vrací domů, do prostředí chráněného před zlými lidmi, psy a pro ni příjemnou a pro majitele nevítanou námahou svalů.

Do podobné situace se dostávají i feny, které v podstatě neopouští svůj kotec. Očekávat, že potřebnou „fyzičku“ fena dožene v průběhu březosti, je značně riskantní. Fyzická zátěž březí fenky by měla být úměrná, ale dostatečná. Ke konci březosti je třeba vše přizpůsobit počtu štěňat nebo přesněji řečeno velikosti bříška. Honit fenku jezevčíka, která tahá březí bříško skoro po zemi po schodech do čtvrtého patra určitě není rozumné.

Kerry blue teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Nesmyslné je předpokládat, že mateřství spraví případné zdravotní potíže. Je pravda, že v době březosti se aktivizuje celý obranný systém nastávající matky a její organizmus se snaží využít i nejskrytější rezervy. Březost, porod i odchov štěňat mohou proběhnout přímo ukázkově a zdravotní problémy se zdají být zažehnány. Po odstavu štěňat se však většinou potíže objevují znova a velmi často v daleko horší míře, než před krytím.

Určitou výjimku mohou tvořit problémy gynekologického rázu. Např. po zánětu dělohy nebo po císařském řezu se doporučuje krýt fenku při následující říji. To ale neznamená, že fenku neschopnou rodit jinak než „císařem“ máme krýt každého půl roku. Jeden císařský řez je smůla, dva by měly být důvodem k vyřazení fenky z chovu.

I u feny, která je po všech stránkách k mateřství ideálně připravená, by se měl chovatel zamýšlet nad několika oblastmi, v kterých může, vzhledem k březosti, dojít k určitým změnám. Jedná se zejména o výživu a preventivním zákrokům typu odčervení a očkování

Otázka krmení patří k nejvíce diskutovaným problémům v chovu psů vůbec a v případě březích fen zvlášť. Pro řadu chovatelů je ideálem fena v blahobytné kondici a u řady z nich stále přetrvávají názory typu „Čím víc budu krmit, tím víc štěňat bude a také fena bude mít víc mléka.“ Neuvědomují si rozdíl mezi správnou kondicí a přetučnělostí a často se pak diví, že fena obtížně zabřezává a ještě obtížněji rodí, a že ani s laktací to není nejlepší.

Do poloviny březosti je růst zárodků a později plodů v děloze feny náročný spíše z hlediska vývoje než hmotnosti. Změny, které probíhají v jejím organizmu, mimo jiné způsobují i lepší využívání všeho, co se jí v oblasti výživy dostává. V tomto období tedy fena zcela vystačí s běžnou krmnou dávkou.

Zhruba od pátého týdne nároky feny na výživu stoupají a měnit by se tedy měla i krmná dávka. Doporučováno je zvýšení o 5 – 10% týdně. V praxi to znamená, že ke konci březosti se zvýší krmná dávka feny ve srovnání s dobou krytí asi cca o jednu třetinu.

Někdy je uváděn koeficient zvýšené potřeby energie v době březosti. Ten se trochu liší v souvislosti s velikostí a hmotností plemen. Pokud by jako příklad byla použita níže uvedená plemena, vypadala by příslušná čísla asi následovně:

Plemenováha v kgenergetická potřeba dospělý pes kcal/ denkoeficientenergetická potřeba vysokobřezí fena kcal/den
čivava1,51001,3130
americký
kokršpaněl
74501,4630
kerry blue
teriér
151 0001,41 400
irský setr251 5001,52 250
gigantická
plemena
603 5001,75 950

Čísla uvedená v tabulce jsou vysloveně orientační. Jejich skutečnou hodnotu je třeba odvodit od potřeb jednotlivých fen, jejich kondice, zátěže i určeného či odhadovaného počtu štěňat.

S přibývajícími týdny březosti je třeba nejen mírně zvyšovat objem krmné dávky, ale zároveň ji feně předkládat víckrát denně a v menších porcích. Důvodem k tomu je zvětšující se velikost dělohy, která tlačí na ostatní břišní orgány a omezuje je tak do určité míry v jejich činnosti. Méně se toho vejde do psího žaludku či střev, náročnější se stává i trávení.

Samostatnou kapitolu ve výživě březí feny tvoří oblast vitamínů a minerálií. Právě tady se leckdo ve snaze feně co nejvíce pomoci dopouští chyb. Řada chovatelů se zcela oprávněně obává poporodní eklampsie (odvápnění) feny. Většinou k němu dochází cca okolo 14-20 dne po vrhu, tedy v době, kdy je na fenku z pohledu kojení kladená největší zátěž. K odvápnění ale může dojít i před porodem nebo těsně po něm.

Velkou roli při vzniku uvedeného onemocnění hraje vápník a to nejen v souvislosti s jeho množstvím v organizmu, ale také jeho poměr např. k fosforu nebo hořčíku. Chovatelé si důležitost vápníku uvědomují, a snaží se eklampsii velkými dávkami vápník obsahujících přípravků předejít. I v tomto případě méně znamená více.

Organismus feny, který dostává vápník v množství daleko přesahujícím jeho momentální potřebu, si tento důležitý prvek přestává sám brát z potravy. Má jej přece chovatelem předložený jako na dlani, proč by se tedy namáhal. V době nejvyšší laktace, kdy fena potřebuje zužitkovat úplně všechno, najednou neví, jak si z předkládaného krmiva vápník vzít. Dostává se do situace netrénovaného sportovce. Měsíce je vozen autem v obavě, aby se příliš neunavil, a pak jej někdo pošle běhat maratón.

Chovatelé se někdy obtížně smiřují s tím, že sklony k eklampsii jsou velmi často i geneticky podmíněnou záležitostí a to jak z hlediska určitých plemen, tak i jednotlivých rodin. Z toho vyplývá, že fena, u které se opakovaně problémy tohoto typu objevily, by neměla být dále využívána v chovu.

Z pohledu výživy mají určitě o něco jednodušší situaci chovatelé krmící granulemi a to těmi, které jsou určeny pro březí fenky. Chybu určitě nedělá ani ten, kdo krmí tradičně. Vždy by se mělo vycházet z potřeb dané fenky, z její kondice i z toho, co vyžaduje a naopak odmítá. Určitě by se neměly dělat žádné rychlé a násilné změny, ale plynule pokračovat v běžné výživě.

Počítat je třeba i s tím, že březí fena má zvýšené nároky na příjem tekutin. Je tedy zvláště nutné dbát na to, aby měla k dispozici dostatečné množství čisté vody.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?

Dobře jsme nakryli, tak teď už je to jen na vás. Hlavně fenu hlídejte zítra. To se vajíčka zavrtávají do dělohy. Kdyby moc skákala, tak vypadnou,“ rádoby vzdělaný majitel krycího psa.

Po spáření spermie psa putují přes děložní krček, děložní tělo a děložní rohy až k vejcovodům, kde čekají na vajíčka. Údajně jsou spermie v pohlavních orgánech fenky schopné oplodnit vajíčko 4-5 dnů.

Zajímavá je rychlost, jakou spermie putují. Např. MVDr. Jan Koller uváděl, že spermie se pohybuje rychlostí 3 – 5 mm za minutu. Děložní tělo s děložními rohy u feny průměrné velikosti (beagle, kokršpaněl, střední pudl) jsou dlouhé zhruba okolo 220 mm. Znamená to, že spermie se s vajíčky mohou setkat již hodinu po uskutečněném krytí. V průběhu této doby prodělává spermie další vývoj, který ji připravuje na celkem složitý úkol – proniknout do vajíčka přes obtížně průchodnou obranou bariéru.

Schopnost spermie tuto bariéru překonat je dána biochemickými pochody narušujícími stěnu vajíčka a aktivním pohybem spermie. Po spojení spermie s vajíčkem splynou i prvojádra obou pohlavních buněk. Jedná se o velmi složitý proces, jehož výsledkem je oplozená vaječná buňka – zygota.

Zygota postupuje vejcovodem směrem k děloze a přitom prodělává první stádia růstu. Z původního jednobuněčného útvaru se stává útvar dvoubuněčný, čtyřbuněčný, osmibuněčný, šestnáctibuněčný atd. Celý proces se nazývá rýhováním vajíčka. V době, kdy zygota sestoupí až do dělohy, vypadá jako z mnoha buněk složená kulička. Její označení – morula – je odvozeno od latinského názvu plodu moruše (morulla), který svým tvarem připomíná.

Jednotlivé zárodky se v děložních rozích rozptýlí a začíná probíhat proces označovaný nidace nebo implantace. Česky by se toto dění dalo nazvat usazováním nebo zahnízděním zárodků ve sliznici děložní. U psa k němu dochází přibližně 16. – 17. den po krytí. Proces je to velmi složitý a březí fena by měla mít náležitou péči. V tomto období by neměla být vystavována příliš velké zátěži ani stresům.

Na nidaci zárodků reaguje děloha, která se v průběhu březosti několikanásobně zvětší. Zvětšuje se i žluté tělísko, které mimo jiné produkuje tolikrát citovaný progesteron, který v průběhu březosti zabraňuje jejímu přerušení. Další proměny prodělává i samotný zárodek. Vytvářejí se v něm tři buněčné vrstvy – zárodečné listy, které tvoří základ pro vývoj tkání a orgánů budoucího mláděte.

V počátku vývoje si jsou zárodky savců, ryb a ptáků velmi podobné. V určitém období se i u savců objevují náznaky žaber, které postupně vymizí. Dokud nejsou vyjádřeny zřetelné znaky druhové, to je přibližně v 1/3 doby nitroděložního vývoje, je vznikající organizmus nazýván zárodkem (embryem). V době, kdy už je poznat, co že ze zárodku vyroste, mluvíme o plodu (fetu).

Prosté zahnízdění zárodku v děložní sliznici nestačí k jeho dalšímu zdárnému vývoji. K tomu je třeba daleko pevnějšího spojení zárodku a matky. Začínají vznikat tak zvané plodové obaly. Jsou to blanité vaky, které zárodek a později plod chrání, umožňují jeho výživu, dýchání a také vyměšování. Spojení plodových obalů s plodem zajišťuje pupeční provazec.

Vnější plodový obal bývá nazýván „klkatý“. Svůj název má podle výrůstků – klků, které lze najít na jeho vnější části a které prorůstají do děložní sliznice. Klky obsahují jemné vlásečnice, které do nich byly přivedeny z pupečního provazce. Jejich jemnými stěnami prolíná krevní plazma z těla matky do těla plodu.

V březosti zůstává přezka povolená a prosáklá.

Podle rozložení klků se rozeznávají typy placent (lůžek). Např. opice a hlodavci mají klky rozložené do kruhu a jejich placenta se nazývá discoidea. Šelmy, tedy i pes, mají tak zvanou placentu pásovou (placenta zonaria). Klky v ní tvoří jakýsi pás uložený kolmo na plod. V praxi to znamená opravdu pevné usazení plodů v děloze, které umožňovalo šelmám matkám lovit. Plodové obaly jednotlivých štěňat se mohou v děloze matky dotýkat, ale nesrůstají. Každé štěně má tedy svoje plodové obaly i své vlastní lůžko.

Plíce plodu jsou v době nitroděložního vývoje nefunkční a jeho krevní oběh je jiný než u narozených jedinců. O přísun potřebného kyslíku se stará matka. Přesto tvoří krevní oběh matky i plodu dva samostatné celky, protože jejich cévy na sebe přímo nenavazují.

Zhruba okolo 28 dne březosti mají zárodky kulovitý tvar a děloha připomíná růženec, v kterém počet navlečených korálků odpovídá počtu štěňat. Dokud nebyl k dispozici ultrazvuk, bylo nahmatání „růžence“ jedním ze způsobů potvrzení březosti fenky. Dnes se v tomto období dělá sonografické vyšetření. Upozornit je asi třeba na to, že radost z potvrzení štěňat může být předčasná a že i v pozdějším období je fenka schopná plody vstřebat.

Většina dění během březosti feny probíhá skrytá před zvědavým pohledem chovatele. Jsou ovšem určité známky, které můžeme vidět. U řady fen se po krytí nevrací přezka do normálního stavu. Stejně jako další části pohlavního ústrojí feny zůstává mírně zduřelá, jakoby prosáknutá. U většiny fen se objevuje hlenovitý čirý nebo lehce zabarvený výtok.

Chovatelé se děsí a mají podezření na onemocnění typu zánětu dělohy. Pokud výtok není hnisavý a páchnoucí, není žádný důvod k obavám. Příroda chrání nenarozené potomstvo proti všem možným nebezpečím a tedy i proti infekci. Jednou z obranných bariér je i zvýšená sekrece v oblasti pochvy.

Asi po třech až čtyřech týdnech se začíná projevovat reakce mléčné žlázy. Struky jsou zarůžovělé, mírně zvětšené a jakoby ztuhlé. Připomínají malé gumové zátky trčící do prostoru. Postupně se začíná zvětšovat objem feny v krajině posledních žeber. Tam se totiž v první polovině březosti děloha skrývá. V druhé polovině březosti se zvětšuje objem celé dutiny břišní.

Zhruba 10 – 7 dní před porodem lze přes stěnu břišní nahmatat pohyby plodů. Asi týden před porodem výrazně zduří mléčná žláza, u některých fen se v tomto období objevuje první sekret. Ve stejném období se břišní svaly feny povolují, děloha klesá a vše se chystá k porodu.

K uvedeným změnám nedochází u všech fen ve stejné míře. Velmi záleží na typu plemene, počtu štěňat ve vrhu i na tom, kolikátý vrh fena čeká. Jinak bude reagovat svalovina břišní stěny u malého kvadratického plemene, např. west highland white teriéra při prvním porodu feny a třech štěňatech a jinak bude vypadat sedmiletá fenka českého fouska, která na svět přivedla již dva početné vrhy a právě čeká dalších osm štěňat.

Některým fenám se v průběhu březosti nevyhýbají potíže, odpovídající nevolnostem nastávající lidské maminky. Jsou feny, které trpí zvracením nebo nechutenstvím, jsou i feny, které v době březosti projevují doposud skryté chutě.

Highland white teriér, český housek – foto Jan Tichý

Měla jsem fenku, u které nejlepším způsobem potvrzení březosti byla její neukojitelná touha po mrkvi. Jinak ji s přesvědčením masožravce odmítala a s pečlivostí Popelky oddělila sebemenší kousky zeleniny od ostatního krmiva. Do týdne po krytí zapomněla na slušné vychování a speciálně mrkev byla ochotna ukrást v krámě nebo sousedům ji vytahat ze záhonu.

Hodně chovatelů uvádí změny v chování březích fen. Nastávající psí matky bývají spavé, línější, celkově na sebe opatrnější a řada z nich touží po lidské společnosti a pohlazení daleko více, než jindy. Na některé feně není poznat vůbec nic. Důstojnost mateřství se jí vyhýbá a ani rostoucí objem není důvodem k tomu, aby přestala honit kočky a plavat v každé louži, která se jí naskytne.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Proč nám zase fena nezabřezla?

V titulu uvedená otázka nebo spíše povzdech slýcháváme z úst chovatelů a problémy s reprodukcí jsou stále častějším důvodem, pro který majitelé fen vyhledávají pomoc veterináře.

fena nezabřezla
Co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit? Foto Jan Tichý

Srovnáváme-li současnou situaci s obdobím cca před čtyřiceti lety, jsme na tom z pohledu úspěšných krytí, tedy krytí, jejichž výsledkem je normálně početný vrh, daleko hůře. Tenkrát se uvádělo, že zabřezává cca 80% krytých fen. Dnes je toto číslo mnohem nižší a u některých plemen se pohybuje okolo 50 %.

Možná stojí za to si připomenout, co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit a zda je možné a z chovatelského hlediska vhodné  určité problémy řešit.

Nevhodný termín krytí

Nevhodný termín krytí patří asi mezi nejčastější důvody, pro které fenka nezabřezne. Přesvědčení, že ideální je krýt fenku 10-11 dne od začátku barvení velmi často neplatí. Celá řada fen si první fázi barvení zkracuje nebo ji vynechává úplně a jsou tedy ke krytí mnohem dříve.

U minimálně stejného nebo možná většího množství fen se naopak říje prodlužuje, k ovulaci dochází daleko později a fenka je ke krytí někdy až 20 den. Do kategorie nevhodného dne krytí patří i případy, kdy majiteli fenky začátek říje zcela unikne a on prostě neví, podle čeho krycí den zvolit.

Problém s nevhodným termínem krytí může vyřešit zkušený krycí pes. Trochu ošidné je se spoléhat na chování fen. Zkušený chovatel ví, že jsou fenky, které psovi drží od prvního do posledního dne a naopak fenky, které nedrží vůbec. S řešením problému může pomoci laboratorní vyšetření.

Velké možnosti nabízí stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky. Je to metoda, která celkem spolehlivě určí, zda vůbec a kdy fena dojde k ovulaci a kdy je tedy vhodné ji krýt. Platí ale, že i fena, která je krytá v optimální den, nemusí zabřeznout.

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky

Existují fenky, které sice mají zdánlivě normální příznaky říje, ale jejich hormonální naladění není dostatečné, nedochází k ovulaci a nejsou tedy k dispozici vajíčka, která by bylo možné oplodnit.

Existuje tak zvaná „rozštěpená říje“. Fenka započaté barvení po několika dnech ukončí úplně nebo na nějakou dobu přeruší , aniž by dospěla k ovulaci. K rozštěpeným říjím dochází např. v případě, kdy fenku vyprovokuje mimo obvyklý termín k barvení jiná fena, nebo když je fenka v psychické nepohodě (např. dlouhá cesta za krycím psem u feny, která není zvyklá cestovat).

Progesteron má vliv i na udržení březosti. Dojde-li k nežádoucímu  poklesu hladiny progesteronu, je březost ukončena. Případy rozštěpených říjí nebo nefyziologického poklesu hladiny progesteronu v průběhu březosti může pomoci odhalit výše uvedené stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky.

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky se může vztahovat k jedné určité říji, a z chovatelského hlediska to není problém. Může se ale jednat o setrvalý stav, který je možné ovlivnit dodáváním chybějících hormonů. Problém ale bývá často dědičný a na takových fenách by se nemělo chovat.

Změny na reprodukčních orgánech

Ani fenám se nevyhnou problémy typu neprůchodných vaječníků nebo nedostatku vajíček během ovulace. Vyšetření pro vyloučení tohoto typu problémů by mělo dělat specializované pracoviště, které má potřebné vybavení.

Bakteriální infekce  

Občas se stane, že důvodem pro nezabřeznutí fenky je skrytá bakteriální infekce v pohlavních orgánech hlavně pak v děloze. Fenka většinou neprojevuje žádné příznaky onemocnění typu zánětu, ale přítomné bakterie negativně ovlivní zabřeznutí.

Bakteriální infekci je možné odhalit vyšetřením prováděným na začátku říje, kdy se povolí děložní krček a lze se tedy dostat k sekretu z dělohy. Vzorek se musí nabírat z oblasti před děložním krčkem. Pouhý výtěr z přezky je zavádějící a neposkytuje odpovídající výsledky.

Mezi nejčastější záchyt patogenních zárodků z děložního krčku fenky patří např. streptokok, pseudomonas, stafylokok, e. coli atd. Provede-li se vyšetření na začátku barvení, zbývá dostatek času na stanovení citlivosti určitého zárodku na antibiotika a následnou přímo cílenou léčbu a fenka může být ještě při této říji krytá.

V poslední době se hodně hovoří o mykoplazmóze. Pravdou je, že názory se trochu rozcházejí. Někdo považuje mykoplazmózu za závažný problém, jiný říká, že to je zárodek běžně přítomný v psím organizmu, který se ale může přemnožit a následně působit problémy. Mykoplazmóza se běžnou kultivací prokázat příliš nedá. Ideální je využít možnosti genetických vyšetření. Průkaz mykoplazmózy se může provádět i v klidové hormonální fázi fenky a i tady jsou k dispozici antibiotika pro léčbu, která je ale dlouhá  3-4 týdny.

Zajímavé je, že stále více zahraničních majitelů krycích psů požaduje před krytím doklad o tom, že fence bylo bakteriologické vyšetření provedeno a že bylo negativní.

Virová onemocnění

Do této kategorie patří především herpesviróza, která může ovlivnit zabřezávání fen, vyvolávat potraty, nebo porody mrtvých plodů a úhyny sajících štěňat. Proti herpesviróze je možné fenky chránit vakcinací a i herpesvirózu je možné prokázat genetickým vyšetřením.

Etologické příčiny  

Problémy se zabřezáváním mohou mít např. chovatelé, kteří mají více fen a některá z nich je velmi dominantní a jiná naopak vysloveně podřízená. Ta první zabřezává a rodí bez problémů, u té druhé se normální březost vůbec nerozvine. Řešení je celkem jednoduché a spočívá v oddělení fen.

Existují situace, kdy žádný zdravotní či etologický problém zabřeznutí fenky nebrání, ale fena stejně nezabřezne. Zdá se, že něco, můžeme to nazvat instinkty, přírodou či nějak jinak, prostě ví, že určité spojení není vhodné a fena to ví. Existují i jiné důvody pro to, aby spojení určitého páru nevycházelo. Proto platí zásada říkající, že by se při nezabřeznutí fenky měl pro příští krytí vybrat jiný pes. Dodržet to je ale složité, zvláště když se zaplatily poplatky za krytí a v dohodě mezi majitelem krycího psa a chovatelem je zakotveno náhradní krytí.

Jezevčík drsnosrstý, irský setr – foto Jan Tichý

Zdravotní stav feny

Může se zdát, že je zbytečné o něčem takovém vůbec hovořit. Bohužel se velmi často stává, že chovatel má snahu krýt nemocnou fenu a odůvodňuje to tím, že březost zaktivizuje její obranyschopnost a fenka se uzdraví.

I zdánlivě zdravá fenka ale může mít nějaký skrytý problém. U nezabřezávající fenky by se mělo provést vyšetření zaměřené na funkci základních orgánů. Určitě neuškodí si leccos ověřit vyšetřením krve.

V poslední době se velmi často hovoří o souvislosti mezi reprodukčními problémy a onemocněním štítné žlázy- hypotyreózou. I tento problém může odhalit vyšetření krve, při kterém se ověřuje hladina hormonů např. T4 a TSH.

Vliv chovatele

Jako první je asi třeba zmínit věk, kdy dochází k prvnímu krytí feny. Majitel chce absolvovat výstavy a zkoušky, získat co nejvíce titulů a ocenění a když je fence pět nebo šest let začne přemýšlet o krytí.

Velkou roli hraje výběr krycího psa. Je s podivem, kolik chovatelů jede za krásným, ale krytí neschopným psem nebo za psem, o kterého je takový zájem, že kryje takřka každý den. Je také zvláštní, že chovatelé jsou ochotni investovat velké finance do vyšetření nezabřezávající feny, ale doporučení, že je vhodné změnit krycího psa, neuposlechnou. Zapomínat by se nemělo ani na negativní dopad příbuzenské plemenitby.

Důvodů, proč fena nezabřezne, by se asi našla ještě celá řada. Výše uvedené příčiny patří mezi nejčastější a i o nich by se toho dalo napsat mnohem více. Běžného majitele feny ale nejvíce zajímá, jak problém s nezabřezáváním řešit. Rozumné je uvažovat o prvním krytí feny v době, kdy k tomu má optimální věk a vybrat si psa, o kterém víme, že dobře kryje, že po něm je potomstvo a za kterým nemusíme jet tisíce km. Nezabřezne-li fenka, neuškodí se poradit s veterinářem a zvažovat výše uvedené příčiny a jejich možné řešení.  Chovatel si ale může také říci, že chce chovat jen na feně, která se v reprodukci bez problémů uplatňuje a že mámit štěňata z fenky, u které jsou okolo toho viditelné problémy, odporuje chovatelské etice a zdravému selskému rozumu.

V úvahu je třeba brát také vliv životního prostředí, který negativně ovlivňuje reprodukce schopnost nejen u psů, ale i u dalších zvířat a v podstatě i u lidí. To ale sami nemůžeme nijak ovlivnit.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Inseminace

Nebudete věřit, co se nám stalo. Nechali jsme si poslat zmražené sperma z USA. V papírech chybělo potvrzení o vzteklině. Obratem nám je majitel psa poslal, ale než se vše vyřídilo, sperma čekající na letišti rozmrzlo a bylo nepoužitelné. Drahý špás a také mezinárodní ostuda,“ smutná chovatelka.

Koronaviróza zasáhla do celé řady oblastí, chov psů nevyjímaje. Mimo jiné stoupl ze strany chovatelů zájem o inseminaci a to zvláště v případě zahraničního krytí. Dokladem je počet žádostí na povolení inseminací u fen prvniček, které vyřizuje P ČMKU. Je to pochopitelné, Cestování je problematické, a pokud lze věci posílat letadly, je inseminace určitě řešením.

Odborné slovníky vysvětlují termín inseminace jako umělé oplodnění. V podstatě se jedná o přenos ejakulátu zvoleného psa do pohlavních orgánů feny. Z pohledu ejakulátu se používají tři způsoby. Může se jednat o přenos čerstvě odebraného ejakulátu, může se jednat o ejakulát chlazený a stále častěji chovatelé využívají ejakulát zmrazený.

Typ ejakulátu značně ovlivňuje technické provedení inseminace. Čerstvý nebo chlazený ejakulát je možné přenášet do děložního krčku feny, zmrazený ejakulát je většinou doporučováno vpravovat do vejcovodů nebo na rozmezí mezi vejcovodem a děložním rohem. To je možné dělat operativně přes stěnu břišní, stále více se ale uplatňuje aplikace přes speciální spekulum, které pod sonografickým dohledem umožňuje dodání ejakulátu až do místa určení.

Povede se to?

Zákrok to není úplně jednoduchý a určitě je rozumné vyhledat pracoviště, které má s něčím podobným zkušenost a také kladné výsledky. Způsob aplikace ejakulátu by měl vždy určovat veterinární lékař, který inseminaci provádí.

Úspěšnost inseminace ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně způsob odběru ejakulátu nebo přesněji to, zda se povede odebrat jeho semennou spermie obsahující frakci a důležitý je i postup manipulace s ním. Velmi náročná je fáze rozmrazování u zmraženého ejakulátu.

Dalším faktorem je technické provedení inseminace, které musí odpovídat fyziologii feny a samozřejmě nezbytná hygiena, která by měla celý akt provázet. Připomenout je třeba i volba optimálního dne, která se v návaznosti na použitý typ ejakulátu liší.

V případě čerstvého nebo chlazeného ejakulátu se doporučuje inseminovat ve stejném termínu, v jakém by docházelo ke krytí. V případě mrazeného ejakulátu bývá inseminace doporučována na konci fertilní periody tedy na konci období, kdy může dojít k oplodnění. I tady ale platí, že termín inseminace by měl určovat veterinář, který ji bude provádět.

Chovatelé občas zastávají názor, že inseminace není žádný problém, a že ji přece může udělat kdokoliv takzvaně „na dvoře“. Praktická zkušenost učí, že to zdaleka není tak jednoduché a nenáročné, jak si leckdo myslí. Důkazem jsou psi poranění při necitlivém odběru a výjimkou nejsou ani psi, kteří po takové zkušenosti odmítají přirozené krytí.

Baset, německý krátkosrstý ohař. Foto Jan Tichý

Důkazem jsou i feny s úrazem nebo závažnou infekcí porodních cest způsobenými neodborným zásahem. Uvedené problémy se promítají i do zákonných předpisů, podle kterých může inseminaci provádět pouze osoba odborně způsobilá, což běžný chovatel bez odpovídajícího vzdělání určitě není. Pokud někdo bez uvedeného vzdělání inseminuje, vystavuje se nebezpečí postihu.

Inseminace podle předpisů

Inseminací se zabývají i kynologické předpisy a to Chovatelský řád FCI, Zápisní řád ČMKU a od 1. 1. 2021 vešla v platnost na inseminaci zaměřená směrnice ČMKU. Jsou v ní mimo jiné řešeny i problémy vztahující se k tomu, kdo co platí a kdo a co je povinen podepsat. Inseminaci zmraženým nebo chlazeným spermatem potvrdí veterinární lékař na předepsaném formuláři ČMKU. Uvedený formulář je k dispozici na www.cmku.cz – formuláře. Připomenout je asi třeba, že doložena musí být identita (DNA) psa. Výjimku může povolit P ČMKU a povoluje se např. u delší dobu skladovaného semene, které bylo odebíráno v době, kdy se vyšetření DNA ještě nedělalo.

Do kynologických předpisů patří požadavek vztahující se na psy i fenky, který říká, že inseminace nesmí být prováděna u jedinců, kteří se ještě přirozeně neprokázali v reprodukci. Výjimku může povolit střešní organizace, v našem případě P ČMKU.

Při dovozu ejakulátu a to jak chlazeného tak zmrazeného je třeba dodržovat veterinární podmínky. Ty mohou být rozdílné v případě dovozu z členského státu EU a ze států jiných. Co bude požadováno je rozumné si ověřit na Státní veterinární správě (www.svscr.cz). Jak moc je to potřebné dokazuje na začátku tohoto povídání uvedený případ.

Nepříliš kvalitní ejakulát.

Požadavky na inseminaci jsou v současné složité době pochopitelné. Je ale velmi smutné, že jsou i chovatelé, kteří po inseminaci sáhnou proto, že zvláště u nezkušených jedinců může být rychleji „odbytá“ než přirozené krytí. Ještě horší to je tam, kde pes není schopný přirozeným způsobem krýt.

Každý, kdo o inseminaci své fenky uvažuje, by si měl uvědomit, že reprodukce schopnost a do této oblasti patří i normální průběh krytí, je základním požadavkem chovu. Měl by si uvědomit, že poruchy u psů i fen mívají velmi často dědičný základ. Platí, že špatně kryjící pes mívá stejně postižené potomstvo a problematická fena mívá stejně problematické dcery.

Určitě není možné inseminaci zavrhnout, protože v chovu má své místo. Využívaná by ale měla být s rozumem, v zájmu plemene a v souladu s platnými zákony i kynologickými předpisy.


Čtěte také: Určení dne krytí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

A co páni psové?

„Přišla k nám první fenka na krytí. Percifal se víc než na ni, díval na mě. Jako by se ptal, jestli vůbec smí něco dělat. Byla to strašná ostuda. On je multišampion a hlásí se nám fenky ze zahraničí. Poradíte, jak dál?“                                     dotaz na poradkyni chovu

V takovém případě se těžko radí. Zapomínáme na to, že krytí není jen fenka, ale že musí mít partnera a že od něj se čeká, že odvede práci. Nechce-li fenka psa, a může se to stát zvláště u temperamentních plemen, podržíme ji. Nechce-li pes fenku, těžko ho přinutíme, aby jí nakryl.

To, co je z hlediska psa přirozené, lidem někdy připadá jako nevhodné a tedy i zakazované. Foto Jan Tichý

Potíže s krytím často mívají společenská plemena, ale zažila jsem podobné problémy i u německého krátkosrstého ohaře nebo dobrmana.

Děti ve škole probírají sexuální výchovu. Nad něčím podobným bychom měli uvažovat i u našich psů.  Velmi důležité je netlumit jejich přirozené chování. Ona je totiž velmi často vina víc na straně majitele než na vrozené poruše reprodukce u psa. Do určité míry to souvisí i s hodnocením exteriéru. Je velmi smutné, že se z výstavních kruhů vytrácí požadavek na pohlavní výraz psa nebo fenky.

Existují psi, kteří mají tak vyvinutý pohlavní pud, že budou chtít fenku vždy a všude a problémem nebude to, že špatně kryjí, ale naopak, že by chtěli krýt pořád. Trochu jiná může být situace u psů méně dominantní povahy, u psů, jejichž závislost na majiteli je až patologická a také u psů, jejichž majitelé (nejčastěji majitelky) preferují svůj lidský pohled nad psím chováním. To, co je z hlediska psa přirozené, jim připadá jako odpuzující a nevhodné a tedy i zakazované.

Co to je imprinting?

Pokud si pořizujeme psa samce a máme plány jej v budoucnu využívat v chovu, měli bychom tomu trochu přizpůsobit jeho výchovu. Prvním důležitým faktorem je období rané socializace, ve kterém štěně hledá svoje místo v živočišné říši i v rodině. Jedná se o období cca od 5 do 12 týdnů věku a literatura hovoří o jedné z jeho částí nazývané vtiskávání neboli sexuální imprinting.  Štěně se v této době seznamuje se svým druhem a tedy i s tím, jak by měl v budoucnu vypadat jeho sexuální partner.

První vzor získává od matky. Příroda je ale natolik moudrá, že se vyhýbá tomu, aby partner nebo partnerka byli s matkou identičtí. Pravděpodobně se jedná o jakési přírodní opatření zamezující příbuzenské plemenitbě. Právě tady můžeme asi hledat příčinu, proč některá fenka odmítá psa stejného plemene, ale s náruživostí se nabízí tomu nejošklivějšímu voříškovi z okolí.

socializace psů
I hra je příležitostí k seznámení dvou psích pohlaví. Vpravo trenink. Foto Jan Tichý

Vtiskávání pokračuje i po té, co štěně opustí matku a sourozence. Je pochopitelné, že se majitelé bojí pustit svoje vymodlené štěně do kontaktu s cizími psy. Měli bychom ale našim budoucím psům společnost jedinců jejich druhu umožnit. Očkovaný, zdravý a ke štěněti se slušně chovající pes nebo fenka se určitě někde najde.

Netlumte přirozené chování svých psů!

Štěně samec začíná poměrně brzy, někdy již okolo tří měsíců věku, projevovat sexuální zájmy. Patří mezi ně očichávání a obtěžování fen, ověřování míst, kde se vymočily, a leckdy i snaha krýt čtyřnohé kamarády a to bez ohledu na pohlaví. Majitelům takové chování připadá nevhodné, psa okřikují a leckdy i trestají. Takový poslušný pejsek si brzy uvědomí, co se jeho majitelce nelíbí a zdánlivě nevhodnému chování se vyhýbá.

Když pes poprvé zvedne nožičku a potřebu vykonává jako dospělý samec, majitelé se nad tím velmi radují. Problém nastává tam, kde pes zvedá nožičku na místech, kde si to nepřejeme. Je samozřejmé, že by to neměl dělat v bytě. Musíme si ale uvědomit, že ono zanechávání kapek na různých místech je projevem samce, který si značkuje svoje teritorium a podle toho vymezovat prostor, v kterém mu to dovolíme. Počítat musíme i s tím, že až mu jednou přijde první nevěsta, bude zvedání nožičky patřit k projevům dvoření a že bychom se s ním měli smířit i na místě, kde se to normálně nesmí.

Socializace psa
Foto Jan Tichý

Výhodu mají psi, kteří se ke krytí dostanou v mladém věku. Nic není tak smutné, jako když má někdo opečovávaného vymydleného psa, s kterým absolvuje řadu výstav, získá množství titulů a pak mu v pěti letech přivedou první fenku.  Pokud se ještě jedná o psa, který byl za svoje sexuální projevy trestán, je šance na normální krytí velmi malá. Chceme na psovi něco, co jsme mu zakazovali.

Při krytí by se měly dodržovat některé zásady

  • Vždy by měla jet fenka za psem, nikoliv pes za fenou. Pes by měl být v prostředí, kde je zvyklý a tedy i sebevědomý. Krytí na výstavách není z hlediska psů příliš etické
  • Okolo krytí by měl být klid. Udělat si výlet s dětmi a tchýní a pak nahlas komentovat, že to tomu psovi trvá a proč ji olizuje oči, proč naskakuje z boku a zesměšňovat psa i jeho majitele. Takový přístup příjemnou atmosféru okolo krytí nevytvoří a všichni asi dobře víme, jak se naše nálady na psa přenášejí
  • Na krytí by mělo být dostatek času. Zlobit se, že nám za půl hodiny začíná fotbal a ke krytí ještě nedošlo a čekat, že to pes zvládne za 10 minut není rozumné
  • Je vhodné psovi vytvořit stabilní prostředí. Bude-li vědět, že ta modrá deka je tady kvůli tomu, aby mu při krytí neklouzaly tlapky, leckdy bude stačit, když deku uvidí a bude celý nažhavený
  • Pes by před krytím neměl být příliš nažraný, naopak by měl mít k dispozici vodu
  • Majitelé chovných psů – začátečníci si často zvou na pomoc zkušenější kolegy. Určitě nedělají chybu. Měli by ale hodně zvažovat, koho pozvou. Necitelná manipulace psa spíše odradí, než mu pomůže a takový „znásilněný pes“ už nemusí nikdy krýt.

Pomůže inseminace?

Někteří chovatelé si v tomto okamžiku říkají, že když pes nekryje, o nic nejde, přece je možné udělat inseminaci.  Když pes nemá o fenku zájem, nemusí být odběr ejakulátu snadný a také hrozí necitlivá manipulace, která psa odradí. Na druhou stranu platí, že pes, který je často odebíraný, nemusí mít chuť k normálnímu krytí. Je pro něj přece jen namáhavější. Kdo by se honil za nerudnou fenkou, když to jde jinak a snáz.

Inseminace je momentálně módní záležitost a vzhledem k nemožnosti jezdit na krytí do sousedních států leckdy i nutnost. Předpisy FCI i ČMKU obsahují ustanovení říkající, že je inseminace u psů, kteří se ještě v reprodukci přirozeně neprosadili, zakázaná. Je samozřejmě možné povolit výjimku. Počítat je třeba s tím, že ustanovení není samoúčelné a že schopnost krýt a nechat se nakrýt patří mezi základní chovatelské požadavky. Problémy v této oblasti mohou být získané, ale také vrozené a bohužel značně dědičné. Někdy majitelé psů žadoní, aby jim poradce chovu alespoň jednou nějakou fenku poslal. At´pes pozná, co to je a jednou si užije.  Praktická zkušenost ale učí, že pes svojí přirozené činnosti rychle přijde na chuť a s tím, že by to mělo být jen jednou, se nechce smířit. Začne hledat háravé fenky, když je nějaká na blízku bude po ní hlasitě toužit, což není v činžáku zrovna příjemné, bude značkovat své okolí a leckterý se bude i víc prát. Krytí by si měl majitel psa vždy rozmyslet.


Čtěte také: Určení dne krytí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Progesteron u feny

Jeho testování je jednoduché a lze jej využívat pro určení času ovulace, porodu a vyšetřování některých poruch pohlavního cyklu. K jeho správné interpretaci je však potřebné pochopit jedinečnost v sekreci progesteronu u fen. 

Progesteron je steroidní hormon vylučovaný žlutým tělískem. U fen jej unikátně vylučují i zrající folikuly před ovulací. Toho využíváme při stanovení pohlavního cyklu fen k určení času ovulace. Je to jednoduchý způsob ke zvýšení plodnosti chovných fen, jelikož špatné načasování krytí je nejčastější příčinou „neplodnosti.“ Hladina progesteronu typicky narůstá před, v průběhu a po ovulaci.

Progesteron testujeme i u nás v laboratoři. Po odběru vzorku krve trvá samotná analýza dvě až tři hodiny (dle vytíženosti laboratoře). Tímto získáme spolehlivé výsledky hladiny progesteronu, které korelují s ovulací. To nám umožňuje s klientem lépe a rychle komunikovat, a pozitivně tak ovlivnit rozhodnutí ohledně managementu reprodukce.

Progesteron jsme schopni měřit v rozpětí od 0,2 do 50 μg/l, tedy v hodnotách které jsou důležité k provedení klinicky důležitého rozhodování k určení času vhodného ke krytí feny.

Analyzátor IMMULITE 1000 – Siemens používaný v Labvetu

Testování progesteronu pro určení vhodného dne krytí feny

K ovulaci dochází, když hladina plazmatického progesteronu dosáhne hodnoty 5-6 μg/l. Tato hodnota je stejná bez ohledu na velikost psa. Po ovulaci musí oocyty dozrát, to trvá přibližně 2-3 dny, a teprve pak může dojít k jejich oplodnění. Po dozrání jsou životaschopné ještě další 2 dny.

Progesteron doporučujeme testovat od 8. dne říje. Nepřestáváme s testováním až do doby, dokud dosáhne hodnoty kolem ovulace. 

Zdroj: www.vin.com

Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Bakteriologické vyšetření fen před krytím


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Několik slov o kryptorchismu

Reprodukce schopnost vyplývající mimo jiné i z normálně vyvinutých pohlavních orgánů jsou záležitostí, kterým by se v chovu psů měla věnovat prvořadá pozornost.

Skutečnost bývá trochu jiná a pro celou řadu chovatelů jsou důležitější výstavní úspěchy než to, zda je pes schopen normálně krýt a zda fenka normálně zabřezává, rodí a stará se o své potomstvo. Vše velmi úzce souvisí s chovatelskou etikou. Klub může pomoci chovných podmínek zabránit tomu, aby se do chovu nedostal jedinec s absencí řezáku. Nemůže už ale zakázat chovateli, aby kryl fenku, které má tendence zadávit štěňata, která se o ně nestará a která zabřezne jen s pomocí hormonální léčby.

V případě pánů psů se nejčastěji vyskytují problémy, které známe pod názvem kryptorchismus nebo monorchismus. Požadavky na reprodukční orgány samců jsou zakotveny ve standardech jednotlivých plemen, kde většinou poslední odstavec jasně říká že „pes musí mít dvě normálně vyvinutá a do šourku sestouplá varlata“. Požadavek je to pochopitelný a velmi rozumný, ale může okolo něj být řada problémů, které lze rozdělit do několika oblastí.

Ta první by se dala nazvat oblastí chovatelskou, tedy oblastí, která hledá odpovědi na otázky kde, proč a jak se tato vada v chovu vzala. Zajímavý je samozřejmě problém z pohledu chovatele a nabyvatele štěněte, tedy z pohledu prodávajícího a nakupujícího a určitě je třeba přemýšlet i nad zdravím postiženého psa, protože na něj často má absence varlete dopad.

Určitě je třeba vysvětlit některé v této souvislosti používané pojmy. Chovatelé běžně hovoří o tom, že pes je kryptorchid. Název je odvozený od řeckého krypto znamenajícího skrytý. V praxi to tedy znamená, že jedno nebo obě varlata jsou skrytá, nejčastěji v dutině břišní, tříselném kanále nebo v podkoží v oblasti před šourkem. Druhý v této oblasti používaný termín – monorchid, má význam trochu odlišný. Mono znamená jedno. Monorchid je tedy pes, který má vyvinuté pouze jedno varle.

Pouhým pohledem nebo pohmatem je obtížné rozhodnout, o co se vlastně jedná. Jedno nebo obě varlata nejsou v šourku hmatná a bez odborného, například sonografického vyšetření (a někdy i s ním) je velmi těžké říci, zda jsou varlata skrytá či nevyvinutá. Z hlediska chovatelského není rozhodující, zda se jedná o krypto či monorchida. V obou případech je to závažná odchylka pohlavních orgánů psa, odchylka, která může mít velmi negativní dopad na jeho plodnost a tedy odchylka z hlediska možných potomků velmi nežádoucí.

Varlata (testis) jsou orgány tvořené mimo jiné semenoplodnými kanálky, v kterých se tvoří spermie. Ty pak putují do nadvarlat, kde dozrávají a pokud dojde k páření, dostávají se prostřednictvím pyje (penisu) do pohlavních orgánů feny. Pokud k páření nedojde, jsou postupně uvolňovány a odcházejí z těla například s močí.

Kvalitu spermií ovlivňuje řada faktorů. Patří mezi ně i teplota, při které probíhá jejich vývoj. Ta nesmí být příliš vysoká a proto jsou varlata uložena mimo tělo nebo spíše mimo dutinu břišní psa. Nejsou tam ale od samého začátku jeho života. V době embryonálního vývoje jsou varlata uložena na vnější straně pobřišnice budoucího psa samce. Jak se pes postupně vyvíjí, varlata cestují, většinou se používá termín sestupují, a zhruba v šesti až sedmi týdnech věku štěněte by měla být v šourku. Věk, v kterém sestup dokončí, se řídí plemenem, zdravotním stavem psa a samozřejmě dochází k různým individuálním odchylkám.

Německý ohař krátkosrstý, normálněvyvinutá varlata – foto Jan Tichý

Chovatelé to, zda varlata sestoupila či ne, pozorně sledují. Je ale třeba si uvědomit, že zvláště u malých plemen nemusí být pro laika jednoduché rozhodnout, zda jsou varlata tam, kde mají být, tedy v šourku a pokud tam jsou, určitě není možné na 100 % tvrdit, že tam i zůstanou.

Z praxe jsou známy případy, kdy štěně ve věku šesti až sedmi týdnů obě varlata mělo prokazatelně v šourku a s odstupem dvou nebo tří měsíců bylo hmatné varle pouze jedno nebo žádné. Příčiny podobného jevu mohou být různé. Nejčastěji je uváděno, že odpovídajícím způsobem nerostou vazy, které varle drží a to je vlastně zatahováno zpět do oblasti před šourkem nebo, nedojde-li k uzavření tříselného kanálu, i do dutiny břišní. Známy jsou i případy, kdy k podobné poruše dojde následkem úrazu.

Z hlediska chovatele i nabyvatele štěněte jsou oba uváděné případy záležitostí velmi složitou. Chovatel je přesvědčen, že prodával plnohodnotné štěně a nový majitel se cítí podveden a velmi často žádá zpět peníze. Dá se říci, že k takovému „zpět vtaženému“ varleti se přistupuje podobně, jako k případům, kdy se po výměně chrupu projeví absence zubů nebo nekorektní skus. Rozumný chovatel se snaží problémům předejít, nabyvateli štěněte psa ukáže, že vše je tam, kde má být. Chybu určitě nedělá ten, kdo si nechá veterinářem štěňata prohlédnout a potvrdit jejich zdravotní stav, typ skusu i probíranou oblast.

Z chovatelského hlediska jsou samčí orgány psa velmi důležité. Smutné je pravidlo schválnosti, podle kterého většinou pes, který varlata nemá na svém místě, bývá po exteriérové stránce překrásný. Má-li pes některou z výše uvedených vad, je vyloučen z chovu, ale neznamená to, že je automaticky neplodný a nebo že ztrácí zájem o opačné pohlaví. Pořídí-li si tedy někdo takto postiženého psa s tím, že jej bez nebezpečí potomstva může ponechat s fenou nebo že se nemusí obávat toho, že by pes za háravými fenkami utíkal, mýlí se.

Je známo, že obě uvedené vady (kryptorchismus u psa, monorchismus) jsou dědičné. Například MVDr. Jan Koller uvádí, že jde o záležitost recesivní a polyvalentní, což v praxi znamená, že se uplatňuje více genů, že nepříjemnou vlohu musí získat pes od obou rodičů a že z hlediska genetického je to záležitost velmi složitá.

Leckoho asi překvapí, že nositelem čistě samčího problému je i matka fena. To je z hlediska vedení chovu velmi důležitá informace. Pokud se tedy někomu ve vrhu narodí kryptorchid, měl by z toho pro následné využití matky feny v chovu a také sester psa, vyvodit správné důsledky. Určitě by neměl opakovat stejné spojení. A přemýšlí-li o korektním chovu, neměl by si z vrhu, kde se kryptorchid vyskytl, ponechávat fenku pro další chov. Pokud to udělá, může očekávat, že se mu psi s nepříjemnou vadou objeví i v dalších vrzích.

Z pohledu chovu je nebo monorchismus kryptorchismus u psa věcí důležitou. Neméně důležitý ale je dopad, který nesestouplé varle může mít pro samotného psa. Ten kdo má takto postiženého jedince by na to měl, pokud se vyskytnou zdravotní problémy, upozornit ošetřujícího veterináře. Organismus psa je jako jemný hodinový strojek. Každé skřípající kolečko se může projevit. Zvláště to platí v oblasti zvýšené či snížené hladiny různých hormonů a ten, kdo zdravotní problém řeší, by měl vědět, že podobné nebezpečí hrozí.

U určitého procenta psů s nesestouplým varletem dochází ve vyšším věku k velmi nepříjemné komplikaci. Varle se začne zvětšovat, působí v dutině břišní jako nežádoucí těleso a ojedinělé nejsou ani případy, kdy se celá záležitost zvrhne v zhoubné bujení. Proto řada veterinářů doporučuje skryté varle operativně vyjmout v době, kdy ještě žádné zdravotní potíže nejsou.

Pokud se na to, že varle nesestupuje správným způsobem nebo je zatahováno zpět, přijde včas, je možné se pokusit problém ovlivnit léky. Z hlediska zdraví psa to může být určité řešení. Každý, kdo má podobně ovlivňovaného psa, by se ale měl na celou záležitost dívat z hlediska celého chovu, nikoliv jen z hlediska daného jedince. Měl by prostě být schopen říci: „Můj pes by bez ovlivnění léky nebyl v oblasti reprodukce v pořádku, a proto nemůže být využíván v chovu.“

Řešením určitě není operativně vložené umělé varle. Rozhodčí na výstavě nebo bonitaci asi pozná, že varle má jiný tvar a jinou konzistenci. Obtížně ale bude prokazovat, oč se jedná. Někteří majitelé psů pro výstavní úspěch sáhnou po lecčems. Z hlediska chovu plemene i samotného psa je to přehnaně řečeno barbarství. I v případě krypto nebo monorchismu, stejně jako v celém chovu psů, prostě nesmírně záleží na osobnosti majitele psa a na jeho seriózním přístupu.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online