Každoroční prohlídka, kontrola výživy, vakcinačního statusu, protiparazitární péče a laboratorní vyšetření krve a moči by se měla stát běžnou normou péče.
Zatím u žádného zvířete nebylo prokázáno onemocnění (tedy nemělo příznaky) a stejně tak zatím neexistuje důkaz, že by zvířata přenášela virus SARS-CoV 2 (zjednodušeně čínská chřipka) na lidi.
Čínská chřipka
Virus byl izolován z výtěrů z nosu a tlamy u dvou psů v Hong Kongu. Prvním byl sedmnáctilety pomeranian a druhým dvouletý německý ovčák. Oba měli majitelé nemocné koronavirózou. V domácnosti druhého psa byl i čtyřletý kříženec, jehož test byl negativní. Podle malého množství viru, které měli na sliznicích, se usuzuje, že se jedná o přenos z člověka na zvíře, ne opačně.
ALE dokud nebude více informací a studií o viru a jeho chování, je potřeba dodržovat předběžnou opatrnost.
1. Běžná hygienická opatření, platná nejenom v čase koronaviru – mýt si ruce po každém kontaktu se zvířaty, jejich exkrementy, miskami na jídlo, vodu a pod.
2. Pokud onemocníte (ať už prokázaným koronavirem nebo ne) omezte kontakt se zvířaty stejně jako s lidmi. To znamená, pokud to jde, svěřte péči o mazlíčky jinému členu rodiny nebo přátelům. Pokud to nejde, před i po kontaku s nimi si myjte ruce a používejte ochranné pomůcky. Nenechte je přijít do styku se zdravými lidmi.
To je tak asi všechno, co se k tomu dá v současnosti říct.
Tak už nám, bohužel, zase běží klíšťová sezóna. Je to už pár dní, co je majitelé nachází u svých miláčků. Že by přes zimu klíšťata vymrzla je nesmysl a letos už vůbec. Četla jsem i o pokusu, kdy dali zmrznout klíště v kostce ledu, po nějaké době ho rozmrazili a ono vesele a jakoby se nic nestalo, nabralo směr nejbližší teplokrevný živočich.
Český hydrometeorologický ústav už zveřejňuje týdenní předpovědi aktivity klíšťat (ne, nedělám si legraci, vážně to ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem dělají). A také s tím začal dříve než loni.
Na jejich webu najdete i doporučení, jak se při kterém stupni v přírodě chovat, abyste minimalizovali riziko. Při tomto, nejvyšším ohrožení, se ani nedoporučuje chodit volně v lese. Jen na zpevněných cestách a prohlížet se ráno i večer, jestli se nějaké klíště u psa nenajde.
Pro nás veterináře je to čas zvýšeného zájmu o preparáty nebo obojky proti těmto roztočům. S nárůstem jejich výskytu do zeměpisných šířek i výšek roste i jejich odolnost vůči jedům, které na ně chystáme. Ale na druhou stranu jim zlepšujeme podmínky my i příroda. Oteplování, změna ve způsobu užívání půdy, přemnožená zvěř, to vše hraje v jejich prospěch.
Klíšťata táhnou na sever
Farmaceutické firmy také nezahálí a snaží se přicházet s novými, ještě účinnějšími látkami. Ona taky prognóza není příliš příznivá. Předpokládá se, že do konce století tento parazit ovládne i Skandinávii.
Klíště Ixodes ricinus si libuje v našich listnatých a smíšených lesích, kde má hlavně dostatek různě velké zvěře, na které se může živit. Ale vyhovuje mu jakékoli prostředí s dostatečnou vlhkostí a vegetací. Vyskytuje se ve čtyřech životních fázích – vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Pro dospělce je typický hřbetní štítek, který ho chrání před vysušením a jiným poškozením.
Krev sají všechna stadia (kromě vajíčka, samozřejmě), dle své velikosti si vybírají velikost hostitele. Je pro ně typická taktika, kdy trpělivě čekají na vrcholcích rostlin až půjde kolem ta správná oběť. Poznají ji speciálním senzorickým čidlem, zvaným Hallerův orgán, který reaguje na teplotu, vlhkost, oxid uhličitý a vibrace. Další vychytávkou, kterou je Matka Příroda vybavila, jsou látky v jejich slinách zabraňující srážení krve a tvorbě zánětu, aby klíšťata mohla nerušeně několik dní sát.
Jak na klíště u psa?
A které tedy přípravky použít? Z těch starých, ale stále velmi dobře fungujících, to jsou pyretroidy (spreje a spoty Bio Kill, Advantix, obojky Scalibor, Foresto a další) mající i dobrý repelentní účinek. Ale pozor, nikdy ne na kočky, s výjimkou flumethrinu (obojek Foresto), pro ně jsou toxické! Dalšími látkami jsou amitraz (pipeta ProMeris) a pyriprol (pipeta PracTic).
K nové generaci účinných látek patří isoxazoliny (tablety Bravecto, NexGard a nejnověji Simparica, pro kočky pipeta Bravecto). A ještě jednou upozorňuji, neexperimentovat u koček a podávat pouze preparáty pro ně určené.
Častý dotaz, který v různých variacích slýchají v tyto dny ve všech veterinárních ordinacích.
Strach z nebezpečí je normální, může ale přerůst ve fobii – nadměrný strach neadekvátní dané situaci. Fobii mohou vyvolat různé zvuky, petardy a silvestrovské ohňostroje jsou však nejčastější. Uvádí se, že až 50% psů se bojí nějakého zvuku. Na vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak naučené. Vyšší riziko vykazují plemena ovčácká a pastevecká, nižší naopak psi lovečtí a kříženci. Štěně, vyrůstající do šesti měsíců věku ve městě, má nižší pravděpodobnost vzniku této fobie. S tím, že s postupujícím věkem dojde k ústupu potíží, se počítat nedá.
Příznaky se u jednotlivých zvířat liší, patří k nim třes, neklid, snaha se schovat nebo utéci, zrychlené dýchání, dilatace zorniček, slinění, olizování si pysků, vyprázdnění análních žlázek, nevhodné močení či kálení, neposlouchání povelů, vokalizace atd. Každý majitel jistě na svém mazlíčkovi příznaky strachu rozpozná. Je ovšem důležité zavést opatření k jeho tlumení již při mírných symptomech, protože s každou další expozicí může jejich síla narůstat.
Nejlepší je obrátit se na odborníka na léčbu poruch chování, což však pár dní před Silvestrem už nepomůže. Nezbývá než se pokusit spojit medikamentózní prostředky s úpravou prostředí.
Zavřít zvířátko do co nejvíce odhlučněného prostředí je v běžných podmínkách asi hraběcí rada, ale přesto je dobré se snažit zamezit přístupu hluku a světelných efektů co nejvíc to jde. Zatažením závěsů a stažením žaluzií a podobně. Zkuste také „maskovat“ zvuk jinými známými zvuky, např. televizí nebo rozhlasem.
Umožněte zvířeti přístup k místu, kde se rádo schovává a cítí se v bezpečí. Pro našeho kocoura to byla skříňka v kuchyňské lince. Zbylé tři kočky zůstávaly k petardám netečné.
Buďte v jeho blízkosti a chovejte se, jakoby se nic mimořádného nedělo. Zkuste ho zabavit nějakou oblíbenou činností. Snažte se ho přes den co nejvíce unavit, fyzická i mentální únava sníží vnímavost ke zvukům. Navíc zvýšený serotonin po cvičení může působit sedativně.
Důležitý je také dobrý celkový stav zvířátka. Jakýkoli zdravotní problém zvyšuje hladinu stresu a činí ho náchylnějším k pocitům strachu. A rozhodně ho netrestejte za nežádoucí chování, které je důsledkem strachu.
Výběr vhodných medikamentů nechte na veterináři, který vaše zvířátko zná. Kromě „chemie“ existují i preparáty na přírodní bázi obsahující např. kozlík lékařský, l-theanin (aminokyselina ze zeleného čaje) a alfa-casozepin (hydrolyzát kaseinu, t.j. mléčné bílkoviny).
Přejeme Vám i Vašim zvířátkům šťastný vstup do nového roku.
Od 1. ledna 2020 vstupuje v platnost novela Zákona o veterinární péči (Zák. 166/1999 Sb. znění 1. 1. 2020), která podstatným způsobem upravuje otázku vakcinace proti vzteklině v případě psů. Stále platí požadavky zakotvené v probíraném zákoně v §4 – Povinnosti chovatelů, bod (1), podle kterého je chovatel povinen „zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“
Nový požadavek vztahující se pouze na psy, tedy nikoliv na lišky nebo jezevce, je zakotven ve stejném §, v bodě (4)a zní: “Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“
Do srozumitelné řeči přeloženo to znamená, že vakcinace proti vzteklině je platná pouze u psů, kteří jsou identifikačně označeni čipem. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Číslo čipu musí být uvedeno v očkovacím průkazu nebo v pasu psa. Štěně musí být čipem označeno nejpozději v době prvního očkování proti vzteklině, tedy nejpozději v šesti měsících věku. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa.
Důležité je to, že požadavek platí i pro psy již očkované.
Je jedno, zda je v očkovacím průkaze napsaná platnost
vakcinace např. do 30. 6. 2020. Není-li pes čipován, vakcinace
není považována za platnou. Za připomínku stojí, že pokud
vakcinace není platná, může být majiteli psa uložena pokuta.
Můžeme si o novém požadavku zákona myslet, co chceme, podstatné
je, že platí. Lze očekávat, že běžní majitelé psů nebudou
novým pravidlům věnovat pozornost. Rozumné by tedy bylo
v propozicích zkoušek, soutěží a svodů ve veterinárních
podmínkách na to, že platná je pouze vakcinace proti vzteklině
v případě, že je pes označen čipem, upozornit.
Otravy rozinkami jsou tak trochu záhadné. Asi polovina psů je pravděpodobně může pozřít bez jakýchkoli následků, u některých nešťastníků však mohou vyvolat selhání ledvin.
Od roku 1989 americká organizace APCC (Animal Poison Control Center) tyto případy sleduje a vydává doporučení k terapii. Protože není známá minimální toxická dávka, je možné, že se jedná o tzv. idiosynkratickou reakci, to znamená výjimečnou reakci jednotlivce. Byla zaznamenána otrava osmikilového psa po požití pěti kuliček vína. Rozinky jsou asi čtyřikrát koncentrovanější a pes by se k nim neměl dostat.
Proto se dnes ke každému jejich pozření přistupuje jako k možné intoxikaci. Mechanismus účinku není znám, uvažovalo se o pesticidech, herbicidech a fungicidech přítomných v rozinkách, ale nic se neprokázalo. Jediné, co se potvrdilo laboratorně, bylo poškození buněčné kultury psích ledvin extraktem z rozinek.
Otrava psa rozinkami?
První klinické příznaky se mohou projevit už několik hodin poté, co si pejsek pochutnal. Nejdříve to bývá zvracení a průjem, potom následuje slabost, letargie, nechutenství. Může se objevit i zvýšené pití a třes. Nedojde-li ke včasnému zásahu, do 72 hodin nastane selhání ledvin.
Jako první pomoc, kterou mohou poskytnout i majitelé doma, je vyvolání zvracení. Obecně se udává doba dvou hodin po pozření jedu, v tomto případě je to až dvanáct hodin, protože u psů to trvá déle, než jsou rozinky ze žaludku přesunuty dál do střeva.
Použít se dá 3% peroxid vodíku v dávce 2ml/kg váhy, ale celkově ne víc než 45 ml. Potom se podává živočišné uhlí v dávce 1g/kg váhy – je to obrovská dávka, ale je to tak. Asi není nutné připomínat, že zvracení nemůžeme vyvolávat u zvířat, kde je už porušené vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků.
Není znám účinný protijed, proto další terapie spočívá v agresívní infuzní terapii aspoň 48h. Stav ledvin se hlídá 3 dny po sobě a potom ještě jednou za 7 až 10 dní.
Takže pozor, nezapomeňte v předvánočním shonu dobře ukrýt rozinky před svým chundelatým degustátorem.
A pokud máte nějaký recept na vlastní pamlsky pro psa, podělte se o něj ve skupině Psi pozitivně.
Váš pejsek se škrkavkami může nakazit dvěma způsoby. Buď pozře ze země přímo vajíčko nebo si uloví nějakého přenašeče, např. myš. Další osud tohoto parazita záleží na věku a imunitě jeho hostitele. Jinak probíhá infekce u štěňat do šesti měsíců a jinak u psů starších. Z vajíčka se ve střevě vylíhne larvička, která se přes jeho stěnu dostává dál do těla.
Škrkavky u štěňat
U štěňat putuje larva škrkavky tzv. hepatotracheální migrací (přes játra a krevní oběh) do průdušnice. A po vykašlání a spolknutí skončí opět ve střevě. To už je konečně natolik zralá, aby se z ní vyvinula dospělá škrkavka psí, která se může dále množit a vylučovat vajíčka do prostředí. Tomu se říká patentní infekce a jenom tu dokáže odčervení zlikvidovat.
U starších psů se ale vyvine přirozená imunita, která zabrání hepatotracheální migraci. Larvičky si tak putují tělem (tzv. somatická migrace) a usadí se v různých tkáních, kde se „uloží ke spánku“. Na tuto infekci ale odčervení nezabírá.
Jiná je situace, pokud pes pozře přenašeče, ve kterém si larvička škrkavky už odbyla své putování a tak se může rovnou usadit ve střevě. V tomto případě se opět jedná o patentní infekci s vylučováním vajíček do prostředí citlivou na odčervení.
Březí feny
Zvláštní kapitolou jsou březí fenky. Po 45. dni březosti u nich dojde vlivem hormonálních změn k „probuzení“ larviček ve tkáních a jejich přestupu přes placentu do plodů. Štěňátka se tak již narodí se škrkavkami.
Některé larvičky se dostávají přes mléčnou žlázu do mléka a tím opět dochází k nakažení štěňat. A protože jediná infekce škrkavkami zajistí fence dostatek larviček pro všechny vrhy, doporučuje se vždy odčervování štěňat, i když u fenky patentní infekci neprokážeme.
Výskyt škrkavky u psů
Jaký je výskyt škrkavek u populace našich psů, nevíme. Neexistují žádné studie, které by to mapovaly. Čísla z jiných zemí jsou nepřenosná, protože se neliší jen jednotlivé země, ale i jejich regiony.
Na veterinární fakultě v holandském
Utrechtu proběhla v letech 2011 až 2014 rozsáhlá studie, která
sledovala výskyt reinfekcí škrkavkami u skupiny 938 psů. Po tuto
dobu prováděli každý měsíc parazitologické vyšetření trusu
od každého psa zahrnutého do studie. Všichni byli starší šesti
měsíců.
Celkový podíl pozitivních nálezů byl 4,5 %. Téměř 70 % psů nikdy nemělo žádný záchyt škrkavky, u 17,5 % psů byl záchyt pouze jednou a u 14,6 % psů vícekrát. Medián výskytu první infekce byl 5 měsíců a reinfekce 9 měsíců. Jako rizikové faktory byly identifikovány požírání trusu nebo půdy, venčení na volno, urologické nebo respirační potíže, stres a užívání kortikoidů.
Jaké závěry z toho pro nás můžeme
vyvodit?
1. U dospělého psa není příliš velké riziko, že bude mít patentní infekci a bude zdrojem infekce pro okolní prostředí.
2. Rutinní odčervování naslepo je ve většině případů zbytečné.
3. Pravidelné vyšetření trusu jednou za čtvrt až půl roku odhalí nosiče nákazy a umožní cílené odčervení psa.
4. Větší obezřetnost je zapotřebí u psů spadajících do některé z rizikových skupin (koprofágie, geofágie, venčení na volno, chronické onemocnění, stres, kortikoidy).
Poznámka na závěr
Škrkavky u psů nás zajímají nejen kvůli jejich možnému onemocnění, ale i pro možný přenos na člověka. I my jim sloužíme jako přenašeči, stejně jako třeba ta výše zmíněná myš. Jen mají tu smůlu, že (pokud nás nesežere vlk) se naším prostřednictvím do defenitivního hostitele už nedostanou. Aby se vajíčko stalo infekčním, potřebuje několik týdnů na dozrání ve venkovním prostředí. Proto řetězec nákazy nejúčinněji přerušíme uklízením trusu po našich miláčcích.
Ruku na srdce, i pro nás lidi, kteří si dokážeme racionálně odůvodnit nutnost návštěvy lékaře, je tato událost spojena se zvýšením krevního tlaku, tepové frekvence a rozšířenými zorničkami. Jak teprve musí taková návštěva působit na naše čtyřnohé členy domácnosti?
Když nepočítám těch pár výjimek, které jsou schopny nás nadšením ulízat až k smrti, ať jim děláme, co děláme, pro většinu mazlíčků jsme asi nejspíš něčím jako křížencem Godzilly a doktora Frankensteina. Zde je několik tipů, jak to můžete svým mazlíčkům ulehčit.
1) Přenoska na kočku či malého psa nemá nesloužit pouze k převozu na veterinu. Nechte ji doma k volnému použití, ať se stane známým místem, kde se zvířátko cítí v bezpečí.
2) Podobně je to i s cestou autem, zvíře si ji má spojovat i s příjemnými zážitky jako hra v parku nebo výlet.
3) Poprvé navštivte veterinu, jen aby se zvířátko seznámilo s prostředím. Domluvte se s personálem a nechte budoucího pacienta, ať si očichá čekárnu i ordinaci, pozdraví se s lidmi a dostane od nich pamlsky.
4) Pokud není stav urgentní, vyberte si čas, kdy bývá v čekárně méně lidí nebo využijte objednávkového systému, pokud ho vaše veterina nabízí. Můžete se též jistě ohlásit na recepci a než na vás přijde řada, vyčkat se zvířátkem v autě.
5) Už od útlého věku zvykejte štěňátko či koťátko na manipulaci s packami, ušima, ocasem, otvírání tlamy a podobně. Ani u starších zvířat není nic ztraceno a naučí se manipulaci tolerovat. Chvalte je a odměňujte.
6) Sami buďte klidní, ať váš empatický společník nepřebírá vaši nervozitu.
7) V čekárně dbejte na bezpečí a klid vašeho zvířátka. I když ho dobře znáte, může zde reagovat nepředvídatelně. Čekárna plná psů je obzvlášť stresující pro kočky. Mějte je v přepravce a pokud možno v nějakém klidnějším koutu čekárny, stranou od jiných zvědavých mazlíčků. Některé veteriny už mají zavedeny oddělené čekárny pro psy a kočky.
8) Nechte psa vzít si s sebou svou oblíbenou hračku. Pro zvýšení pocitu jistoty můžete dát na vyšetřovací stůl jeho deku nebo váš obnošený svetr či tričko.
9) Je-li zvířátko vysoce stresované poznáte podle toho, že si odmítá vzít pamlsek, kterému jinak nikdy nedokáže odolat. Upozorněte na to personál.
10) U hodně úzkostlivých pacientů mohou pomoci preparáty na přírodní bázi, které mají zklidňující účinky a aplikují se před stresující událostí.
Takto majitelé často reagují na návrh veterináře dát vyšetřit trus průjmujícího zvířete na přítomnost parazitů. Jak ale samo slovo „odčervit“ říká, týká se to pouze červů. Existují však paraziti mnohem menší, kteří ale dokážou naše čtyřnohé společníky potrápit často i mnohem více.
Giardia canis
Těmi parazity jsou prvoci, tedy jednobuněčné organismy a z nich nejčastěji giardie. Genetickými studiemi se zjistilo, že jich existuje osm skupin označených písmeny A až H. Některé se drží striktně jednoho hostitelského druhu, jiné však tak vybíravé nejsou a napadají víc druhů najednou, včetně člověka.
Hygiena především
Běžné parazitologické vyšetřenípsa nedokáže rozlišit o kterou skupinu se jedná, proto je vždy zapotřebí předběžná opatrnost. Přistupujeme k infikovanému zvířeti jako k možnému zdroji infekce i pro jeho dvounožce. Hlavně u dětí je nutné dbát na základní hygienická opatření. Jako rarity byly zdokumentovány případy přenosu vánočním pudinkem kontaminovaným trusem hlodavců a dršťkovou polévkou připravenou z vnitřností infikovaných ovcí.
Giardiáza je diagnostikována celosvětově. Studie v USA prokázaly prevalenci u zdravých zvířat 5% a u nemocných 15%. Americký úřad pro nákazy CDC udává prevalenci u dospělých lidí 2% a u dětí 6-8%. V rozvojových zemích je nakaženo až 33% lidí. V ČR bývá ročně hlášeno přes 100 případů. V naší laboratoři záchyt giardií nebývá žádnou vzácností, a to především u mladých zvířat. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vzácností se naopak stává škrkavka. Na jeden nález škrkavky u psa máme tři giardie.
K nákaze dochází cystami, které vylučuje infikovaný jedinec trusem. Infekční jsou okamžitě po vykálení. V prostředí jsou velmi odolné, ve vlhkém a chladném prostředí vydrží několik měsíců, běžné chlorování vody ani opakované zmražení a rozmražení je nezničí. Spolehlivý je var, UV záření, horké a suché počasí.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Parazit přilne ke střevní stěně a vyvolá změny střevní sliznice, které vedou ke zhoršenému vstřebávání živin. U většiny, hlavně dospělých zvířat, probíhá infekce, aniž bychom dokázali rozpoznat příznaky. U mláďat a oslabených jedinců však může vyvolat průjmy, často s hlenem a krví.
Diagnóza se určuje na základě parazitologického vyšetření trusu. Není-li hned napoprvé pozitivní, doporučuje se vyšetření zopakovat ještě dvakrát v rozestupu několika dní. Popřípadě je možné provést sice dražší, ale citlivější imunochromatografický test.
Kontrolu léčby provádíme opět vyšetřením trusu, a to za týden a za měsíc po jejím ukončení. Příčinou neúspěchu může být reinfekce z prostředí, ale bohužel též rezistence parazita k použitému preparátu.
Gastrointestinální červi (střevní paraziti u ovcí a koz) jsou vážným problémem malých přežvýkavců. Ovlivňují negativně produkci mléka, rozmnožování, způsobují pokles váhy, snižují kvalitu srsti a celkovou obranyschopnost organismu. Obzvláště citlivá jsou mláďata, u kterých mohou způsobit až úhyn. Pravidelné vyšetření trusu tento problém minimalizuje
Největší problémy, které přináší chov ovcí a koz, bývají při intenzívním pasení. Kozy a ovce totiž (na rozdíl od krav) spásají trávu blíže k zemi, tedy v místech, kde jsou koncentrovány larvičky parazitů.
Je zajímavé, že kozy historicky nebyly tolik nuceny k intenzívní pastvě jako ovce a živily se spíš listím na stromech a keřích, a proto nejsou tolik přizpůsobeny k soužití s parazity a dopady infestace (zamoření parazity) u nich jsou vážnější. Trus malých přežvýkavců je silně koncentrovaný, a proto na rozdíl od skotu obsahuje velké množství vajíček parazitů. Proto dochází k rychlému promoření pastvin a reinfestaci (opakovaná infekce) zvířat.
Jak často odčervovat ovce a kozy?
V rámci kontroly parazitů je třeba dbát na to, aby zvířata byla prosta parazitů během období zhoršené výživy (tedy v zimě) a během porodů.
Odčervení koz a ovcí se doporučuje až při větším napadení parazity, aby se častým používáním antiparazitik nevyvinula rezistence. (Odlišně je tomu u plicních červů a jaterních motolic, kde i nález jednoho vajíčka je indikací k terapii.)
Kozy a ovce se mohou při pastvě nakazit střevními parazity
Nejsnadnější a zároveň nejpřesnější metodou kontroly přítomnosti parazitů je vyšetření trusu. Můžeme si tím i ověřit účinnost odčervení ovci nebo koz a také vyhledávat jedince geneticky disponované k větší odolnosti vůči intestinálním parazitům.
K vyšetření se zasílají vzorky čerstvé nebo chlazené. Přílišné teplo způsobí vylíhnutí larviček a zmražení zase vajíčka zničí. Množství jednoho vzorku by nemělo být větší než golfový míček. Vzorek je možno odebrat do plastového sáčku a je nutné ho řádně označit pro identifikaci zvířete nebo skupiny, ze které pochází.
Na základě vyšetření trusu vám veterinář doporučí vhodný přípravek na odčervení ovcí a koz.
Vhodně zabalené čerstvé vzorky lze zaslat (tak, aby necestovaly přes víkend) nebo donést na adresu Labvet, Bubenské nábřeží 306/13, Pražská tržnice hala 27, Praha 7, 170 00. Cena jednoho vyšetření je 234 Kč, druhé a další 160 při objednání online. V případě zásilek sdělujeme výsledky po připsání platby na náš účet. Případné další informace 220 800 465.
Je nutné, aby zdravý pes užíval prášky na odčervení, nebo to mohu vyřešit jinak?
Musím odčervovat pravidelně?
Pravidelné preventivní odčervení psa už dnes nelze jednoznačně doporučit. Je ale zřejmé, že domácí zvířata určitému riziku vystavena jsou. Co dělat, abychom je před parazity ochránili?
Zodpovězte si nejprve na několik otázek:
Je v domácnosti více zvířat, která chodí ven?
Je v okolí vašeho bydliště hodně zvířat?
Neodolá ten váš miláček a smlsne si na exkrementech jiných zvířat?
Loví?
Je ve styku s malými dětmi nebo lidmi s oslabenou imunitou?
Odpovíte-li na všechny otázky NE, je riziko nízké a stačí dvakrát ročně vyšetřit trus v laboratoři a odčervit v případě pozitivního nálezu. Odpovíte-li alespoň na jednu otázku ANO, potom vyšetřujte čtyřikrát do roka.
Vyšetřování trusu poskytne celou řadu užitečných informací, nejen je-li nutné odčervit, ale i zpětně, jestli bylo odčervení účinné a jestli nevzniká rezistence na určité antiparazitikum. Navíc nám i poskytne přehled o celkové situaci v populaci v dané lokalitě a pomůže utvářet doporučení do budoucna. Zatím bohužel chybí dostatek studií, které by prevalenci (to jest výskyt parazitů) u nás mapovaly.
Stačí přinést nebo poslat trus velikosti vlašského ořechu ve skleničce či kelímku od jogurtu a odpoledne budete mít výsledky v e-mailu.
Není nutné se objednávat, vzorek trusu pouze předáte v laboratoři. Máte-li v domácnosti zvířat téhož druhu víc, obvykle postačí jedno vyšetření ze směsi celé skupiny psů, koček nebo dalších zvířat téhož druhu.
Preventivní vyšetření trusu vám ukáže, jestli je odčervení potřeba.
V případě nákazy budete vědět, kteří paraziti vašeho miláčka trápí a jaké léky použít.
Vyšetření trusu organismus psa nezatěžuje. Odčervování naopak snižuje počet žádoucích bakterií ve střevech.
Stabilní střevní mikroflora je základem zdraví každého organismu.
Vyšetření si můžete objednat online. Vhodně zabalené čerstvé vzorky pak lze zaslat (tak aby necestovaly přes víkend) nebo donést na adresu Labvet, Bubenské nábřeží 306/13, Pražská tržnice hala 27, Praha 7, 170 00. V případě zásilek sdělujeme výsledky po připsání platby na náš účet.
