Problém zvaný škrkavka

„Přivezli jsme si domů štěňátko. Hned v prvním exkrementu, který vytvořilo doma na koberci, mělo klubko hádků. Volali jsme chovatelce a ta nám řekla, že štěňata hrabala na zahradě a žrala žížaly. Moc se nám to nezdá. Co máme dělat?“ dotaz v ordinaci

Výše uvedená majitelka přinesla do ordinace vzorek trusu a také jednoho hádka. Nebyl důvod moc zkoumat, oč se jedná. Štěně mělo škrkavky. Majitelka dostala radu, jak odčervit a žížaly vstoupily do naší databáze lidmi vymyšlených hloupostí. Měla jsem příležitost se chovatelky na případ zeptat. Byla velmi překvapená a říkala, že štěňata má v naprosté čistotě, nepřijdou do kontaktu s jinými psy a neví tedy, kde by škrkavky mohla získat. Není sama, kdo neví, jak vypadá vývoj tohoto z pohledu štěňat nepříjemného a celkem nebezpečného parazita.

Jak vypadá škrkavka psí?

Vnitřní parazity je možné podle tvaru a velikosti rozdělit na červy oblé, červy ploché a prvoky. Z červů oblých se v našem chovu často vyskytuje právě škrkavka psí (Toxocara canis). 

Dospělá škrkavka má zhruba 15 cm dlouhé, na koncích zašpičatělé a chitinovým obalem pokryté tělo. Žije v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Samičky kladou poměrně velká tlustostěnná vajíčka. Ta s obsahem střevním opouštějí organismus psa, na vzduchu dozrávají a jsou připravená nakazit dalšího hostitele.

Ve středoevropském klimatickém prostředí může být vajíčko škrkavky životaschopné 1 – 2 roky. Nepříjemné je, že vzhledem k síle a pevnosti obalu, jsou škrkavčí vajíčka velmi odolná. Psem pozřené dozrálé vajíčko se dostává zažívacím traktem do střeva. Zde se z něj uvolní malá larvička, která přes stěnu střevní vniká do drobných cévek – krevních kapilár. Tím začíná její dlouhé putování, které jí i dalo název – migrační larva.

škrkavka psí vajíčka a larva
Z vyšetření trusu můžeme ve střevě zjistit jak larvu, tak vajíčka škrkavky psí

Vývoj škrkavky je docela složitý

Další cesta migrační larvičky může být dvojí:
1) Larvička, nesená krevním oběhem, se přes játra a srdce dostává do plicních sklípků a postupně až do horních dýchacích cest hostitele, kterého dráždí ke kašli. Do tlamy vykašlanou larvičku pes polyká a tím ji vrací zpět do zažívacího traktu a hlavně pak do tenkého střeva, kde škrkavka psí dospívá. Celý vývoj probíhá cca 3-4 týdny, tedy za tuto dobu od pozření vajíčka může mít pes ve střevě dospělou a rozmnožování schopnou škrkavku.
2) V případě fen vlivem hormonální hladiny vývoj škrkavky probíhá jinak. Již v době, kdy je fenka malým štěnětem je výše popsaný vývoj pozměněn nebo přesněji řečeno zastaven. Larvičky jsou krevním oběhem zanášeny do různých orgánů. Tam se usadí a opouzdří se. Jsou nazývány larvami somatickými (somatický – tělesný) a do určité míry připomínají „spící princezny.“ Jejich klid je ale zdánlivý.

Jak se budí spící larvy?

Pes se může škrkavkami nakazit pozřením dozrálých vajíček. Daleko častějším zdrojem, hlavně v případě štěňat, však jsou somatické larvičky, které mohou za určitých okolností pokračovat ve svém vývoji. Takovým „impulsem k jejich probuzení“ je březost feny. V tomto období probíhající hormonální změny způsobí, že se část somatických larviček uvolní zpět do krevního řečiště a přes placentu se dostává do plodů v děloze. Přitom dále pokračuje jejich vývoj.

Tento proces probíhá zhruba od šestého týdne březosti a v praxi znamená, že již deseti až čtrnáctidenní štěňata mohou mít ve střevě dospělé a rozmnožování schopné škrkavky. Určité množství somatických larev je po porodu krví zaneseno do mléčné žlázy feny a štěně s přijímaným mlékem získává další „porci“ infekce.

Týká se to jen prvního vrhu fenky?

V době březosti a laktace se neuvolní všechny ve feně uložené larvičky, ale jen jejich část. Zbytek zůstává k dispozici pro další vrhy. Fena si nežádoucí zásoby somatických larviček vytváří v době, kdy je ještě psím batoletem. V praxi to znamená, že množství škrkavek u našeho vrhu do značné míry ovlivňuje přístup chovatele, od kterého jsme si fenku koupili. Zásoba „spících“ larviček je dále doplňována v průběhu celého života feny, například i tím, že olizuje své potomstvo a s odstraňovanými nečistotami polyká i vývojová stádia škrkavek.

Jak škrkavky škodí?

Škrkavky štěně zatěžují v několika směrech. Parazitují v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Znamená to, že do určité míry sdílejí se psem jeho krmnou dávku. Škodí však také mechanicky. Samotná přítomnost poměrně velkých červů omezuje činnost střeva. Při opravdu velké invazi škrkavek může dojít až k jeho ucpání nebo dokonce prasknutí.

Porcelaine, mops – foto Jan Tichý

Larvičky procházející stěnou střevní ji zraňují, stejně jako další části organismu, kterými putují. Organismus značně oslabují i toxiny, které škrkavky vylučují. Zaškrkavčená štěňata bývají smutná, hubená a mají nafouklá a bolestivá bříška. Srst bývá matná, zježená a oči mají typický, jakoby zaslzený výraz. V horších případech se objevuje chudokrevnost a někdy dokonce i nervové potíže.

V trusu se mohou objevit červi připomínající tvrdý stočený drát. I malá, na chování a vzhledu štěněte ještě neviditelná invaze, dokáže rostoucímu organismu způsobit řadu potíží. Velmi negativně ovlivňuje jeho celkový vývoj, snižuje odolnost a zhoršuje průběh závažnějších onemocnění. Zaškrkavčené štěně většinou není schopné si na základě očkování vytvořit potřebnou hladinu protilátek a také hůře snáší přechod od chovatele k novému majiteli.

U dospělých psů nemívá invaze škrkavek žádné vnější příznaky a psa zdaleka nepoškozuje tak, jak to je v případě štěňat. To ale neznamená, že by se toxokaróze, jak se onemocnění nazývá, u dospělých psů neměla věnovat pozornost.

Nejdůležitější je prevence

Boj se škrkavkami není, vzhledem k jejich složitému vývoji, nijak jednoduchý. Dostupné přípravky dokáží postihnout dospělé škrkavky ve střevě napadeného jedince, v některých případech i určitá vývojová stádia, zatím však nejsou běžně k dispozici léky schopné zlikvidovat somatické larvičky. Znamená to, že je třeba přes veškerou péči počítat s tím, že se zvláště u štěňat mohou škrkavky objevit.

Rozumný chovatel s možnou invazí škrkavky psí vždy počítá

Stejně jako u očkování by si v případě odčervení psa měl chovatel předem stanovit časový rozvrh neboli odčervovací schéma. Časové rozestupy by měly být voleny se znalostí vývoje příslušného cizopasníka. Následující schéma je pouze jedním z možných.

  • 1) Feny se obvykle odčervují před krytím, někdo doporučuje ještě odčervení v první polovině březosti. Lepším řešením je vyšetření trusu, které řekne, zda je či není třeba odčervovat a také odhalí parazity, na které lze odčervení zaměřit.
  • 2) První vyšetření trusu štěňat doporučujeme ve věku 2 – 3 týdnů a pak ještě nejméně 2x, a to po 2 – 3 týdnech. Je to rozumnější než přímo odčervovat. Není nutné vyšetřovat trus každého štěněte zvlášť. Stačí směsný vzorek od celého vrhu. Pokud by totiž škrkavky mělo jedno štěně, je třeba odčervit i jeho sourozence.
  • 3) Pokud chovatel štěňata nechává očkovat, je třeba počítat s tím, že mezi očkováním a odčervením by měl být alespoň desetidenní rozestup.
  • 4) Po odchodu štěňat by měla být fena alespoň dvakrát vyšetřena preventivně na přítomnost parazitů.
  • 5) U dospělých psů by mělo být prováděno 2x ročně koprologické vyšetření, které určí, zda je odčervení psa nutné či ne. Pokud se nález škrkavek potvrdí, je třeba psa odčervit a vyšetření a eventuálně i další odčervení s 3-4 týdenním intervalem zopakovat. Pes může být odčervován i preventivně, je ale třeba počítat s tím, že takové odčervení asi postihne škrkavky, v případě jiných parazitů, např. giardií úspěšné nebude.

A co prostředí?

Asanace prostředí není v případě škrkavek nijak jednoduchá záležitost. Vajíčka jsou nesmírně odolná a běžné prostředky na ně nestačí. Zničí je snad jen horká voda, louh a oheň. V malých chovech se problém řeší celkem snadno. Většinu věcí lze vydrhnout horkou vodou, měkké podložky se vyvaří nebo spálí. Ve velkých chovatelských zařízeních podobná opatření dají více práce.

Největší problém tvoří výběhy. Písek, trávu nebo zeminu prostě desinfikovat nejde. V případě silného zamoření škrkavkami se nabízí jediná možnost. Odstranit půdu do hloubky 15 – 20 cm. To určitě není nijak jednoduchá a snadná práce a také se nedá příliš často opakovat. Takže zbývá jediné. Pravidelně sbírat exkrementy z výběhů a dělat vše pro to, aby trus našich psů nebyl zdrojem infekce škrkavek.

Pozor na lidi s horší imunitou

Stejný typ vývoje jako u fen nebo spíše jeho část prodělává psí škrkavka i u pro ni netypických hostitelů, mezi které patří např. hlodavci, prasata a ke škodě všech zúčastněných také člověk. V případě lidí se škrkavka psí do stádia dospělého jedince nikdy nedostane a svůj vývoj končí v popisované fázi somatických larviček. Ty ale mají schopnost se usazovat v obzvláště nepříjemných místech, např. ve vlásečnicích očního pozadí. Poškození, která mohou způsobit, jsou závažná.

U většiny lidí si imunitní systém organizmu s larvičkami škrkavek dokáže poradit. Ohroženy mohou být malé děti nebo lidé s výrazně oslabenou imunitou. Je málo nemocí, kterými pes dokáže člověka ohrozit. Škrkavky mezi ně patří, a i když se jedná o ojedinělý problém, je přece jen třeba s touto možností počítat.

Škrkavky a nejen ony, jsou jedním z důvodů, proč se dětská pískoviště mají zakrývat a proč v některých státech písek z nich pravidelně prohánějí pecí. To, že máme sbírat exkrementy, které naši psi zanechají na chodníku nebo v parku, nemá jen estetický význam a pejskaři by si to měli uvědomit. Potěšitelné je, že člověk se psem, který má v ruce připravený igelitový pytlík nebo speciální sáček už není vůbec výjimkou.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Roste vaše štěně do krásy

Původně se zdálo, že doba covidová výrazně sníží zájem o štěňata. Opak je ale pravdou a řada lidí si štěňata pořizuje. V praxi to znamená, že takzvaně „neporostou do sluníčka“ a že tedy nároky na jejich výživu mohou být o něco složitější než u jarních vrhů, a že by se tedy jejich výživě měla věnovat větší péče. Neznamená to zvýšené dávky krmiva, ale rozumný chovatel bude nad výživou svého čtyřnohého přítele více uvažovat a to jak co do formy zvoleného krmiva, tak v otázce kontroly výživy štěněte jako celku.

Někdo přísahá na granule, jiný naopak volí BARF. V obou případech se otevírá otázka, zda zvolený způsob výživy našemu štěněti vyhovuje, a zda rostoucímu štěněti máme přidávat přípravky s vápníkem a fosforem. Hodně řekne kondice a chování psa. Hravé, lehce baculaté, ale nikoliv přetloustlé štěně s lesklou srstí a tvarovaným trusem, je pravděpodobně krmeno správně.

Úroveň výživy a to, zda odpovídá svým složením věku štěněte, je ale vhodné ověřit i laboratorním vyšetřením. V LABVETu jsme pro něj zvolili označení „růstový test.“ Jedná se o vyšetření krve zaměřené na úroveň bílkovinné, glycidové a minerální výživy a na některé růstové enzymy. Ze samotného názvu vyplývá, že je test určen štěňatům v období růstu. Ideální je jej provádět u štěňat ve věku cca 5-6 měsíců.

Vyšetření je vhodné podstatě u všech štěňat. Provádět by se hlavně mělo u štěňat velkých a obřích plemen, kde snadno dojde k nepoměru mezi celkovou váhou a vývojem kostry. Rozumné je růst a vývoj štěněte zkontrolovat také tam, kde jsou vidět poruchy postavení končetin, prošláplá nadprstí nebo bolestivost kloubů.

Pokud si někdo říká, že tohle vše přece napraví přidávání přípravků s vápníkem, dost se mýlí. Ony vztahy mezi vápníkem a fosforem jsou složité a nadměrné přidávání jedné ze složek může způsobit nežádoucí odbourávání složky druhé. Lepší je proto vědět, co se má v krmné dávce štěněte ubrat nebo naopak přidat.

A právě to se dozvíte z růstového testu. Pacient, kterému se má odebírat krev se zaměřením na růstový test by měl být nalačno, pít může kolik chce. Odběry provádíme od pondělka do čtvrtka od 7-14 hod, v pátek od 7-12 hod. Termín odběru si můžete rezervovat online. Jste-li z větší dálky, může odebrat krev váš veterinář a zaslat ji poštou nebo naším svozem.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Má-li mít laboratorní vyšetření trusu nebo moči požadovaný efekt pro pacienta i jeho majitele, je třeba dodržet určitá pravidla. Patří mezi ně nejen postup samotného vyšetření – analýzy vzorku, ale i preanalytická fáze. Do srozumitelné řeči přeloženo to je péče o vzorek před tím, než se začne odborně zpracovávat. Pod pojmem preanalytická fáze se tedy např. skrývá odběr vzorků na vyšetření, skladování moči nebo trusu, teplota, v které mají být uchovávány a samozřejmě i identifikační označení, protože záměna vzorku by nebyla ničím příjemným.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Při vyšetření krve, kožních seškrabů atd., se vzorky většinou odebírají přímo na odborném pracovišti (veterinární laboratoř, ošetřovna) a o preanalytickou fázi stará uvedené pracoviště. Trochu jiné to je v případě, kdy vzorky odebírá a do laboratoře přináší majitel zvířete. Nejčastěji se to týká vyšetření trusu nebo moči a je třeba se zamyslet nad otázkami: „Jak, kolik, do čeho a jak uchovávat?“

Odpověď na otázku „Jak?“ je zcela jednoduchá. Vždy co nečistěji a se snahou neznečistit zvíře, sebe ani vzorek.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Kolik? V případě trusu je požadován vzorek cca 1 g, což odpovídá velikosti vlašského ořechu. Z takového vzorku je možné udělat běžně dostupná vyšetření (parazitologické, chemické, bakteriologické). Moči by mělo být cca 5ml, tedy asi 1 polévková lžíce. Takový objem postačí pro pomerně podrobné vyšetření včetně vyšetření bakteriologického.

Vzorky moči i trusu by se měly odebírat do čistých nádobek. Stačí vypláchnutý kelímek od jogurtu, sklenička od marmelády nebo kelímek od kosmetického krému. Nádobky by měly být dobře uzavíratelné nebo je alespoň překryjeme igelitem nebo alobalem. Měly by také mít širší hrdlo. Ono páčit z lahvičky od kečupu trus od sedmdesátikilové dogy není nic snadného.

Sběr moči psa nebo kočky. Stačí množství o objemu polévkové lžíce.

Na požádání laboratoř samozřejmě poskytne odběrový materiál. Vhodné je nádobku se vzorkem označit tak, aby nemohlo dojít k záměně. Ideální je uvést jméno majitele a základní informace o pacientovi – plemeno, pohlaví, věk a jméno. Pokud vzorek podáváte k přepravě poštou nebo kurýrem, je dobré vystlat krabičku papírem, aby se obal nerozbil, případně vsákl unikající materiál.

Stáří vzorku – moč by se měla vyšetřovat vždy čerstvá a do laboratoře je třeba ji dodat nejlépe do 2 hod po odběru. I v případě trusu je vždy ideální vyšetřovat vzorek čerstvý. Pokud trus není vyschlý, plesnivý nebo zmrzlý, může být starý až 24 hod, při některém typu vyšetření se dokonce doporučuje sbírat vzorky tři dny po sobě. To ale neznamená, že necháme v parku ležet trus od pondělka do středy a pak jej sesbíráme. Vzorek je rozumné odebrat hned po té, co jej pacient „vytvořil“ a eventuálně skladovat při dodržení dále uvedených požadavků.

Trus psa nebo dalšího zvířete umístěte do vhodné nádoby. Stačí zvorek velikosti vlašského ořechu.

Jak skladovat moč nebo trus?

Moč by se neměla uchovávat delší dobu. S jejím stárnutím se mění řada vlastností, které mohou mít dopad na výsledek vyšetření. Jedná se např. O pH nebo o množství bakterií, které se dokáží v pro ně příjemném tekutém prostředí rychle namnožit.

Trus psa, kočky a dalších zvířat lze po nějakou dobu na suchém a stinném místě uchovávat. Nesmí zmrznout, vyschnout nebo zplesnivět. Ideální je zacházet s ním jako s vajíčkem.

Možná se někomu uváděné požadavky zdají být zbytečné. Laboratorní vyšetření se ale dělá proto, aby se správně stanovila diagnóza nebo abychom získali informace o svém čtyřnohém příteli. Mají-li být získané informace správné, musí být v pořádku celá práce se vzorkem, tedy nejen samotná analýza, ale i to, co jí předchází.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Jak často odčervovat psa?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pes z pohledu zákonů dříve a nyní

Kdo se trochu zabývá historií psích plemen a chovu psů obecně zjistí, že se psi stávali poměrně brzy objektem různých zákonů a předpisů.

Ve Velké Británii a později i ve Francii se ze psů platily daně. Osvobozeni z nich byli psi pracovní, zejména pak psi pastevečtí. Aby se odlišili od ostatních psů, byly jim kráceny ocasy. Podle úřadů to byl jasný důkaz pracovního psa. Pravdou ale je, že toho majitelé psů zneužívali a že o ocas kvůli penězům leckdy přišel jedinec, který s pasením neměl nic společného.

Pes z pohledu zákonů dříve a nyní – foto Jan Tichý

Poplatky ze psů nejsou žádnou novinkou ani u nás. V roce 1922 byla v Československu zákonnou normou povolena nejvyšší dávka za jednoho psa ve výši 200 Kč ročně, což byla částka odpovídající cca průměrnému měsíčnímu platu. Za každého dalšího psa bylo možné dávku zvýšit o 50% základní sazby. Slevu měli psi hlídací, za které se mělo maximálně platit 50 Kč.

V Praze se platilo za prvního psa 150 Kč. Pes, ze kterého byly řádně zaplaceny dávky, dostal známku. Dnes od známek celá řada měst a obcí upouští a to z důvodů finančních nákladů a také proto, že se ke slovu dostává čipování, které identitu psa přesněji potvrdí.

V devatenáctém století stejně jako dnes byly tématem nekorektně se chovající zvířata psů nevyjímaje. Podle ministerského nařízení z roku 1854 pak bylo požadováno aby „Psi kousaví a zlostní tam, kde jich je třeba na řetězu byli uvázáni a vůbec tak zaopatřeni, aby nikomu neublížili.“ V pozdější době dokonce existoval v Trestním zákoníku §391 s názvem „Trest za zanedbání opatření zlých zvířat domácích.“

Na přelomu 19. a 20.století existovaly zákony vztahující se k nebezpečným ze zvířat na člověka přenosným nákazám. Velmi důležitou roli v nich hrál tak zvaný „pohodný“. Odchytával toulavé psy a na příkaz policie nebo státního veterináře je utrácel. Bohužel se mohlo jednat o úplně zdravého a hodného psa, který nikoho neohrožoval.

Asi se ale nelze moc divit tomu, že se lidé i úřady toulavých psů báli. Nebo přesněji řečeno že se báli vztekliny. A že to nebyly obavy zbytečné dokazují informace, které si lze přečíst na webu Státní veterinární správy (www.svscr.cz). Uvádí se v nich že „v období let 1919-1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí a téměř 25 000 jich bylo léčebně očkováno v Pasteurově ústavu v Praze.“

V boji se vzteklinou významně pomohlo nařízení, které s platností od 1. 1. 1953 zavedlo povinnou vakcinaci všech psů proti vzteklině a to vakcinaci prováděnou zdarma. Velkou roli hrála i orální vakcinace lišek, která v ČR probíhala v letech 1989 -2002.

I dnes je stanovena zákonem nejvyšší možná sazba poplatku ze psů. Nemáme pohodné, ale odchytovou službu nebo odborně proškolenou městskou či státní policii. Toulaví psi se neutrácejí, ale dávají do útulku. Vakcinace proti vzteklině je povinná stejně, jako je povinné identifikační označení psů čipem. Na rozdíl od dřívějška ale není vakcinace hrazená státem.

Staffordšírský bulterier, welsh terier – foto Jan Tichý

Vzteklina se už u nás nevyskytuje ani u lišek a jsme označování za stát vztekliny prostý. Určitě je ale rozumné si občas připomenout, jak to dříve se vzteklinou bylo a že povinná vakcinace našich psů není naprostou zbytečností. Uvědomit si je také třeba nebezpečí, které hrozí od toulavých psů a koček, které jistě v dobrém úmyslu zachrání lidé na dovolené a přivezou si je ze států, kde vzteklina stále je, domů.

Na zákony a vyhlášky nadáváme a velmi často je naše nespokojenost oprávněná. Jsou ale případy, kdy jsou zcela na místě. Opatření týkající se vztekliny patří mezi ně.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?

LABVET preventivní profilový test je soubor laboratorních vyšetření provedený z několika kapek krve, moči a případně trusu vašeho psa či kočky. Dokážeme odhalit skrytá místa onemocnění mnohem dříve, než se očividně projeví. To umožní včasnou léčbu a také zvýší šanci na její úspěšnost její. Váš mazlíček získá šanci na dlouhý život a vy ušetříte za opožděné léčení s mnohdy nejistým výsledkem.

Názorným příkladem jsou velmi častá onemocnění ledvin, která lze v časném stadiu ovlivnit jen úpravou diety!

Celý systém této objektivní zdravotní kontroly byl prověřen dlouholetou péčí o služební psy ozbrojených složek. Prováděná vyšetření pak jsou kvalitou zpracování totožná s vyšetřeními, jež se běžně provádějí u lidí.

Náš „preventivní profilový test“ je tak nejvyšším stupněm kontroly zdraví, který můžete vašemu psovi či kočce poskytnout.

Kdy je vhodné test absolvovat? U starších zvířat doporučujeme vyšetření po 6. – 7. roce věku pravidelně jednou za 1-2 roky. U nově nakoupených zvířat Vám můžeme ušetřit peníze za zvíře se skrytými zdravotními vadami, za nákladné léčení a ochránit zdraví Vaší rodiny před přenosnými nemocemi.

Testy jsou vhodné i pro rychle rostoucí štěňata větších plemen. Zkontrolujme vyrovnanost přívodu živin a minerálií důležitých pro dobrý tělesný vývoj a prevenci nenapravitelných poruch vývoje kostry. Tento test označujeme jako „růstový“.

Dalším příkladem mohou být sportovní plemena, kde má být zdravotní kontrola součástí péče k udržení sportovní nebo pracovní výkonnosti.

Ceny testů se pohybují od 500 do 2000 Kč. Vždy záleží na rozsahu požadovaných vyšetřeních po konzultaci s veterinárním lékařem.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online



Mazlíčci a COVID-19

Zatím u žádného zvířete nebylo prokázáno onemocnění (tedy nemělo příznaky) a stejně tak zatím neexistuje důkaz, že by zvířata přenášela virus SARS-CoV 2 (zjednodušeně čínská chřipka) na lidi.

Čínská chřipka

Virus byl izolován z výtěrů z nosu a tlamy u dvou psů v Hong Kongu. Prvním byl sedmnáctilety pomeranian a druhým dvouletý německý ovčák. Oba měli majitelé nemocné koronavirózou. V domácnosti druhého psa byl i čtyřletý kříženec, jehož test byl negativní. Podle malého množství viru, které měli na sliznicích, se usuzuje, že se jedná o přenos z člověka na zvíře, ne opačně.

ALE dokud nebude více informací a studií o viru a jeho chování, je potřeba dodržovat předběžnou opatrnost.

1. Běžná hygienická opatření, platná nejenom v čase koronaviru – mýt si ruce po každém kontaktu se zvířaty, jejich exkrementy, miskami na jídlo, vodu a pod.

2. Pokud onemocníte (ať už prokázaným koronavirem nebo ne) omezte kontakt se zvířaty stejně jako s lidmi. To znamená, pokud to jde, svěřte péči o mazlíčky jinému členu rodiny nebo přátelům. Pokud to nejde, před i po kontaku s nimi si myjte ruce a používejte ochranné pomůcky. Nenechte je přijít do styku se zdravými lidmi.

To je tak asi všechno, co se k tomu dá v současnosti říct.

Klíšťata jsou zpátky

Tak už nám, bohužel, zase běží klíšťová sezóna. Je to už pár dní, co je majitelé nachází u svých miláčků. Že by přes zimu klíšťata vymrzla je nesmysl a letos už vůbec. Četla jsem i o pokusu, kdy dali zmrznout klíště v kostce ledu, po nějaké době ho rozmrazili a ono vesele a jakoby se nic nestalo, nabralo směr nejbližší teplokrevný živočich.

Český hydrometeorologický ústav už zveřejňuje týdenní předpovědi aktivity klíšťat (ne, nedělám si legraci, vážně to ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem dělají). A také s tím začal dříve než loni.

jak na klíšťata

Na jejich webu najdete i doporučení, jak se při kterém stupni v přírodě chovat, abyste minimalizovali riziko. Při tomto, nejvyšším ohrožení, se ani nedoporučuje chodit volně v lese. Jen na zpevněných cestách a prohlížet se ráno i večer, jestli se nějaká potvora nepřisála.

Pro nás veterináře je to čas zvýšeného zájmu o preparáty proti těmto roztočům. S nárůstem jejich výskytu do zeměpisných šířek i výšek roste i jejich odolnost vůči jedům, které na ně chystáme. Ale na druhou stranu jim zlepšujeme podmínky my i příroda. Oteplování, změna ve způsobu užívání půdy, přemnožená zvěř, to vše hraje v jejich prospěch.

Farmaceutické firmy také nezahálí a snaží se přicházet s novými, ještě účinnějšími látkami. Ona taky prognóza není příliš příznivá. Předpokládá se, že do konce století tento parazit ovládne i Skandinávii.

Klíště Ixodes ricinus si libuje v našich listnatých a smíšených lesích, kde má hlavně dostatek různě velké zvěře, na které se může živit. Ale vyhovuje mu jakékoli prostředí s dostatečnou vlhkostí a vegetací. Vyskytuje se ve čtyřech životních fázích – vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Pro dospělce je typický hřbetní štítek, který ho chrání před vysušením a jiným poškozením.

Krev sají všechna stadia (kromě vajíčka, samozřejmě), dle své velikosti si vybírají velikost hostitele. Je pro ně typická taktika, kdy trpělivě čekají na vrcholcích rostlin až půjde kolem ta správná oběť. Poznají ji speciálním senzorickým čidlem, zvaným Hallerův orgán, který reaguje na teplotu, vlhkost, oxid uhličitý a vibrace. Další vychytávkou, kterou je Matka Příroda vybavila, jsou látky v jejich slinách zabraňující srážení krve a tvorbě zánětu, aby klíšťata mohla nerušeně několik dní sát.

A které tedy přípravky použít? Z těch starých, ale stále velmi dobře fungujících, to jsou pyretroidy (spreje a spoty BioKill, ExSpot, BobMartin, Arpalit, Advantix, obojky Scalibor, Foresto) mající i dobrý repelentní účinek. Ale pozor, nikdy ne na kočky, s výjimkou flumethrinu (obojek Foresto), pro ně jsou toxické! Dalšími látkami jsou amitraz (pipeta ProMeris) a pyriprol (pipeta PracTic).

K nové generaci účinných látek patří isoxazoliny (tablety Bravecto, NexGard a nejnověji Simparica, pro kočky pipeta Bravecto). A ještě jednou upozorňuji, neexperimentovat u koček a podávat pouze preparáty pro ně určené.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

eCanis

Máte prášky proti Silvestru?

Častý dotaz, který v různých variacích slýchají v tyto dny ve všech veterinárních ordinacích.

Strach z nebezpečí je normální, může ale přerůst ve fobii – nadměrný strach neadekvátní dané situaci. Fobii mohou vyvolat různé zvuky, petardy a silvestrovské ohňostroje jsou však nejčastější. Uvádí se, že až 50% psů se bojí nějakého zvuku. Na vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak naučené. Vyšší riziko vykazují plemena ovčácká a pastevecká, nižší naopak psi lovečtí a kříženci. Štěně, vyrůstající do šesti měsíců věku ve městě, má nižší pravděpodobnost vzniku této fobie. S tím, že s postupujícím věkem dojde k ústupu potíží, se počítat nedá.

Příznaky se u jednotlivých zvířat liší, patří k nim třes, neklid, snaha se schovat nebo utéci, zrychlené dýchání, dilatace zorniček, slinění, olizování si pysků, vyprázdnění análních žlázek, nevhodné močení či kálení, neposlouchání povelů, vokalizace atd. Každý majitel jistě na svém mazlíčkovi příznaky strachu rozpozná. Je ovšem důležité zavést opatření k jeho tlumení již při mírných symptomech, protože s každou další expozicí může jejich síla narůstat.

Nejlepší je obrátit se na odborníka na léčbu poruch chování, což však pár dní před Silvestrem už nepomůže. Nezbývá než se pokusit spojit medikamentózní prostředky s úpravou prostředí.

Zavřít zvířátko do co nejvíce odhlučněného prostředí je v běžných podmínkách asi hraběcí rada, ale přesto je dobré se snažit zamezit přístupu hluku a světelných efektů co nejvíc to jde. Zatažením závěsů a stažením žaluzií a podobně. Zkuste také „maskovat“ zvuk jinými známými zvuky, např. televizí nebo rozhlasem.

Umožněte zvířeti přístup k místu, kde se rádo schovává a cítí se v bezpečí. Pro našeho kocoura to byla skříňka v kuchyňské lince. Zbylé tři kočky zůstávaly k petardám netečné.

Buďte v jeho blízkosti a chovejte se, jakoby se nic mimořádného nedělo. Zkuste ho zabavit nějakou oblíbenou činností. Snažte se ho přes den co nejvíce unavit, fyzická i mentální únava sníží vnímavost ke zvukům. Navíc zvýšený serotonin po cvičení může působit sedativně.

Důležitý je také dobrý celkový stav zvířátka. Jakýkoli zdravotní problém zvyšuje hladinu stresu a činí ho náchylnějším k pocitům strachu. A rozhodně ho netrestejte za nežádoucí chování, které je důsledkem strachu.

Výběr vhodných medikamentů nechte na veterináři, který vaše zvířátko zná. Kromě „chemie“ existují i preparáty na přírodní bázi obsahující např. kozlík lékařský, l-theanin (aminokyselina ze zeleného čaje) a alfa-casozepin (hydrolyzát kaseinu, t.j. mléčné bílkoviny).

Přejeme Vám i Vašim zvířátkům šťastný vstup do nového roku.


Čtěte také: Pes v zimě


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pejskárium: Silvestr se psem

Změny v platnosti vakcinace proti vzteklině u psů

Vladimíra Tichá

Od 1. ledna 2020 vstupuje v platnost novela Zákona o veterinární péči (Zák. 166/1999 Sb. znění 1. 1. 2020), která podstatným způsobem upravuje otázku vakcinace proti vzteklině v případě psů. Stále platí požadavky zakotvené v probíraném zákoně v §4 – Povinnosti chovatelů, bod (1), podle kterého je chovatel povinen „zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“

Nový požadavek vztahující se pouze na psy, tedy nikoliv na lišky nebo jezevce, je zakotven ve stejném §, v bodě (4)a zní: “Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Do srozumitelné řeči přeloženo to znamená, že vakcinace proti vzteklině je platná pouze u psů, kteří jsou identifikačně označeni čipem. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Číslo čipu musí být uvedeno v očkovacím průkazu nebo v pasu psa. Štěně musí být čipem označeno nejpozději v době prvního očkování proti vzteklině, tedy nejpozději v šesti měsících věku. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa.

Důležité je to, že požadavek platí i pro psy již očkované. Je jedno, zda je v očkovacím průkaze napsaná platnost vakcinace např. do 30. 6. 2020. Není-li pes čipován, vakcinace není považována za platnou. Za připomínku stojí, že pokud vakcinace není platná, může být majiteli psa uložena pokuta. Můžeme si o novém požadavku zákona myslet, co chceme, podstatné je, že platí. Lze očekávat, že běžní majitelé psů nebudou novým pravidlům věnovat pozornost. Rozumné by tedy bylo v propozicích zkoušek, soutěží a svodů ve veterinárních podmínkách na to, že platná je pouze vakcinace proti vzteklině v případě, že je pes označen čipem, upozornit.

Nebezpečí vánočního pečení

Otravy rozinkami jsou tak trochu záhadné. Asi polovina psů je pravděpodobně může pozřít bez jakýchkoli následků, u některých nešťastníků však mohou vyvolat selhání ledvin.

Od roku 1989 americká organizace APCC (Animal Poison Control Center) tyto případy sleduje a vydává doporučení k terapii. Protože není známá minimální toxická dávka, je možné, že se jedná o tzv. idiosynkratickou reakci, to znamená výjimečnou reakci jednotlivce. Byla zaznamenána otrava osmikilového psa po požití pěti kuliček vína. Rozinky jsou asi čtyřikrát koncentrovanější a pes by se k nim neměl dostat.

Proto se dnes ke každému jejich pozření přistupuje jako k možné intoxikaci. Mechanismus účinku není znám, uvažovalo se o pesticidech, herbicidech a fungicidech přítomných v rozinkách, ale nic se neprokázalo. Jediné, co se potvrdilo laboratorně, bylo poškození buněčné kultury psích ledvin extraktem z rozinek.

Otrava psa rozinkami?

První klinické příznaky se mohou projevit už několik hodin poté, co si pejsek pochutnal. Nejdříve to bývá zvracení a průjem, potom následuje slabost, letargie, nechutenství. Může se objevit i zvýšené pití a třes. Nedojde-li ke včasnému zásahu, do 72 hodin nastane selhání ledvin.

Jako první pomoc, kterou mohou poskytnout i majitelé doma, je vyvolání zvracení. Obecně se udává doba dvou hodin po pozření jedu, v tomto případě je to až dvanáct hodin, protože u psů to trvá déle, než jsou rozinky ze žaludku přesunuty dál do střeva.

Použít se dá 3% peroxid vodíku v dávce 2ml/kg váhy, ale celkově ne víc než 45 ml. Potom se podává živočišné uhlí v dávce 1g/kg váhy – je to obrovská dávka, ale je to tak. Asi není nutné připomínat, že zvracení nemůžeme vyvolávat u zvířat, kde je už porušené vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je 1AA-2.png.

Není znám účinný protijed, proto další terapie spočívá v agresívní infuzní terapii aspoň 48h. Stav ledvin se hlídá 3 dny po sobě a potom ještě jednou za 7 až 10 dní.

Takže pozor, nezapomeňte v předvánočním shonu dobře ukrýt rozinky před svým chundelatým degustátorem.


Čtěte také: Máte prášky proti Silvestru?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Hello Sandy: Smí pes vánoční cukroví?