Když se narodí mrtvá štěňata

Krytí proběhlo normálně, v březosti fenka žádné problémy neměla. Narodilo se osm štěňat, ale dvě z nich byla mrtvá. Myslíte si, že jsme někde udělali chybu? z veterinární ordinace“

V životě chovatele jsou věci radostné, ale i nadmíru smutné. Do druhé kategorie patří případy, kdy se fence narodí mrtvé štěně nebo mrtvá štěňata a chovatel místo radosti z krásného vrhu hledá odpověď na otázku: „Kde se stala chyba?“ Smutný není jen chovatel, ale hlavně matka fena a pohled na to, jak se snaží oživovat štěně, které je pravděpodobně několik hodin mrtvé, patří k nejhorším chovatelským zážitkům.

Zdravá štěňata českého fouska a malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Odpověď na výše uvedenou otázku je složitá a obávám se, že jasno lze udělat jen velmi těžko, a že to je téma, které přesahuje možnosti jednoho krátkého povídání. Přesněji řečeno možností, proč se narodí mrtvé štěně nebo štěňata, je opravdu hodně. A většinu z nich chovatel moc ovlivnit nemůže. Někdy se také těžko rozlišuje, zda štěně uhynulo ještě v děloze fenky nebo zda k úhynu došlo v průběhu porodu nebo těsně po něm.

V souvislosti s úhynem štěňat v děloze se často hovoří o odloučení placenty. Ta je vlastně jakousi spojnicí mezi matkou a štěnětem a to spojnicí, která zabezpečuje štěněti dostatek všeho, co potřebuje k zdárnému vývinu. Při odloučení placenty štěně brzy hyne, rozkládá se a ohrožuje život matky i sourozenců a často negativně ovlivní průběh porodu. Příčin pro odloučení placenty je hodně. Od špatné výživy fenky přes infekční onemocnění až po úraz.

Další podcasty najdete na youtube kanálu Labvetu a v podcastových aplikacích.

Dost často dochází k úhynu prvního štěněte, které se rodí. Má před sebou těžký úkol otevřít porodní cesty sourozencům. Většinou je důvodem pro úhyn přidušení nebo udušení štěněte. Příčinou může být to, že se na svět snaží protlačit dlouho, někdy jsou porodní cesty matky úzké nebo méně pružné a často také dojde k protržení obalů a přerušení pupečního provazce a štěně se nadechne dřív, než má k dispozici vzduch.

Zabránit takovému přidušení je velmi těžké, protože chovatel nemůže porod nijak uspíšit. Jediné co lze udělat je pokus o oživení štěněte. Je třeba vytřít nosní dírky a tlamičku, silnější nátury přes nějakou roušku hleny z dýchacích cest štěněte odsají. Štěněti je třeba třít hrudník. Jednak ho osušíte a také mu rozproudíte krev. Účinkovat může i jemné povytahování jazyka z tlamičky. Podráždí se tak dýchací centrum a štěně je vyprovokováno k nadechnutí. Chovatel ale musí počítat s tím, že manipulace se štěnětem velmi znervózňuje fenku, a že v zájmu dalších potomků je někdy vhodné se s mrtvým štěnětem smířit.

Další příčinou může být buď předčasný porod, nebo naopak porod v době, kdy už jsou některá štěňata mrtvá. Pokud fenka nezačne rodit do 64-65 dne po krytí, je rozumné vyhledat veterináře. Někdy bývá uváděno, že příčinou příliš časných nebo naopak opožděných porodů je velký časový rozestup mezi prvním a posledním krytím. Vypadá to, jako by v děloze fenky byla štěňata z různého krytí, mezi kterými může být i týdenní rozdíl ve vývoji. Porod pak spustí štěňata z prvního krytí a dalších x štěňat ještě není na příchod na svět připravených. Naopak mohou spustit porod štěňata z posledního krytí a jejich sourozenci z krytí prvního jsou již mrtví. Tuto teorii odmítají nebo potvrzují i vynikající odborníci. Přísahat na ni asi nelze, ale rozumný chovatel s ní počítá.

Narození mrtvých štěňat může způsobit celá řada dalších příčin. Rodit mrtvá se mohou štěňata fenky, která onemocněla herpesvirózu, brucelou canis nebo některým z dalších infekčních onemocnění. Mrtvá štěňata může mít fenka, která se v době březosti potkala s něčím toxickým. Někdy stačí jen prosté lakování podlahy nebo enormně silná dezinfekce psince.

Zdravá štěňata welšteriéra – foto Jan Tichý

Toxické vlivy mohou způsobit, že se štěňata narodí živá, ale mají nějakou vývojovou s životem neslučitelnou vadu a brzy po porodu hynou. Vývojové vady mohou být i následkem příbuzenské plemenitby.

Vždy je rozumné zvažovat případnou léčbu březí feny nebo preventivní zákroky proti vnitřním či zevním parazitům. Zda použitý přípravek může, či nemůže fence ublížit, zájemce zjistí snadno. Příbalové letáky vždy uvádějí, jak to je s použitím u březích fen nebo malých štěňat.

Těžko se radí, jak výše uvedeným problémům předejít. Asi by chovatel měl používat zdravý rozum. Krýt fenky v rozumném věku a nesnažit se pod heslem: „My jí chtěli dopřát jen jedna štěňátka,“ mámit vrh ze staré fenky. V březosti je třeba dopřát fence dostatek pohybu, ale nepřetěžovat jí.

Pokud chce chovatel odčervovat, očkovat nebo použít něco proti blechám a klíšťatům, měl by se poradit s veterinářem nebo si aspoň najít na internetu příbalový leták přípravku. Porod je rozumné sledovat, ale pokud to není nezbytně nutné, do něj nezasahovat. Zvláště u společenských plemen je třeba zachovat klid a určitě fenku nelitovat. Zkušenost učí, že taková lehce rozmazlená „závislačka“ kouká smutně na majitele a čeká, kdy to porodí za ní. Některá dokáže porod úplně zastavit a výsledkem jsou mrtvá štěňata.

Pokud není úhyn štěněte způsoben výše uvedeným udušením, je rozumné uhynulé štěně dát pitvat a to i v případě, že máme podezření, že uhynulo už v děloze matky. Věnované korunky se v zájmu příštích vrhů určitě vyplatí. Chovatel pak má šanci se dozvědět, jaká vyšetření či další opatření by měl před příštím krytím udělat.

Počítat je třeba i s tím, že mrtvá štěňata nebo nedostatečně života schopná štěňata mohou být následkem nejen příbuzenské plemenitby, ale i nevhodného spojení, které nemáme šanci předem zjistit. Některý pár, i když se nejedná o příbuzenskou plemenitbu, na sebe prostě „nesedne.“ Nad volbou spojení je třeba uvažovat i z tohoto pohledu. Bohužel v poslední době chovatele více zajímají tituly voleného psa než jeho zdraví, povaha a počty odchovů.

Čtěte také: Péče o březí fenku – očkování a odčervení


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

eCanis.cz: Proč se rodí mrtvá štěňata?

7 tipů pro „cat friendly“ domácnost

Život bytových koček může být někdy jednotvárný. Abyste předešli nudě a stereotypu, snažte se mazlíčkovi domácnost obohatit. Když bude mít zábavu, nebude tolik zlobit. 

Kočičí strom

Základem je stabilní a pevné kočičí škrabadlo nebo kočičí strom. Ideální je, když jsou jeho součástí vyvýšené plochy a různé kukaně, které lákají k odpočinku. Kočky škrábou shora dolů, ze strany na stranu a do stran. Vyhněte se laciným škrabadlům a vyberte kousek, který nabízí všechny tři úhly pro škrábání. Naučte už malé kotě, že si má škrábat drápky na škrabadle, aby váš nábytek zůstal ušetřen.

Rozmanité vyvýšené plochy 

Kočky rády zkoumají své okolí z výšky. Vytvořte svému mazlíčkovi vyvýšená místa k odpočinku. Můžete mu udělat místo na policích, vyklidit horní část skříně, nebo mu vytvořit soustavu kočičích poliček. Místo toho, abyste na zeď v obývacím pokoji zavěsily obrazy, namontujte tam pevné, pro kočku lákavé police s různými přístupovými cestami (rampa, schůdky, opěrka pohovky). Na odpočinek se hodí i závěsný pelíšek na radiátor, který se stane oblíbeným místem vašeho čtyřnohého mazlíčka: pěkně v teple a nad zemí.

Pozorovací místa

Kočky také rády pozorují dění za oknem, takže uvítají pohodlné místo na parapetu, klidně tam můžete dát měkkou podložku. Pokud máte doma akvárium, kočka ho bude nadšené pozorovat. Akvárium je pro kočku jako televize. 

Krabice a hračky 

Kočku kromě různorodých hraček potěší i různé obyčejné věci. Například prázdná lepenková krabice, do které se může schovat. Můžete vyrobit i různé interaktivní hračky například z ruliček od toaletního papíru. Fantazii se meze nekladou. Hlavně dbejte na bezpečnost, aby kočka některou z částí nespolkla. Na internetu najdete spoustu nápadů na hračky, které můžete kočce vlastnoručně vyrobit (do vyhledávače stačí zadat heslo DIY Cat Toys). Hračky obměňujte a vždy po čase některé schovejte a zase je po čase vyndejte, aby kočce nezevšedněly. 

Kočičí tráva a šanta

Pěstujte kočce kočičí trávu nebo šáchor. To ji odradí od okusování pokojových rostlin, které mohou být jedovaté. A na balkóně můžete pěstovat šantu kočičí. 

Jedna navíc

Máte několik koček? Při nákupu hraček, pelíšků a kočičích toalet nezapomeňte na pravidlo: jeden pro každou kočku plus jeden navíc. Tím se zabrání stresu mezi zvířaty, kdo bude používat záchod, oblíbenou hračku nebo místo na spaní.

Čas na hraní

Každé ráno a večer si vyhraďte 5 až 10 minut na hraní s kočkou. Tahejte před ní po zemi udici s hračkou, házejte jí míčky nebo myš s šantou, aby měla na co skákat a lovit to. Některé kočky baví honit světýlko z laserového ukazovátka. Ranní hry můžete vynechat, pokud nemáte čas, ale večerní hrátky by měly být součástí vašeho každodenního rituálu. Tím, že se kočce budete večer věnovat, zvýšíte šance na nerušený spánek. Kočka vybije přebytečnou energii a bude spokojená.

Zdroj::


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Osina u psa

Psali jsme tu na stejné téma už loni. Osina u psa je ale problém, který se každý rok vrací a právě jsme v období, kdy je vhodné připomenout si, oč jde.

Wikipedie praví že: „Osina (arista) je vláskovitý nebo štětinovitý výrůstek, často dosti dlouhý, drsný a tuhý, dlouhý i přes 1 cm. Vyskytuje se v jednoduchém květenství klásku, např. u čeledi lipnicovité (Poaceae) nebo šáchorovité (Cyperaceae). Osinou je zakončena pleva nebo častěji plucha, což jsou ochranné obaly semene, které ho chrání při dozrání proti poškození. Osiny u některých rostlin také slouží podpoře rozmnožování. Např. u kakostů je osina vývrtkovitě stočena a u posledního závitu pravoúhle kolénkovitě ohnutá. Navlhčením rosou nebo deštěm se osina narovná a ostře zašpičatělou částí se zavrtává se semenem do země. Podobně funguje dlouhá osina na pluchách kavylůovsůovsířů a jiných druhů trav. U některých rostlin umožňuje osina navlháním a vysušováním i posunout semeno do místa s měkčí půdou. Osiny pro svůj ostrý hrot způsobují i nepříjemné problémy mnoha savcům např. psům, kterým se zapichují (v lepším případě) do tlapek a způsobují záněty.“

Vypadá to romanticky, dokud vám do toho nevběhne americký kokršpaněl… Foto vpravo Jan Tichý

Wikipedie má v tomto případě naprostou pravdu. V letních a podzimních měsících se na veterinární pracoviště obracejí majitelé psů s problémy způsobenými právě osinami, které podobně jako jehla snadno vnikají do psí kůže, která nejen osinu propustí, ale většinou se za ní uzavře. Osina se tak dostává do podkoží, které mechanicky zraňuje a vzhledem k tomu, že do těla psa přišla z nepříliš čistého venkovního prostředí i infikuje. Výsledkem pak je bolestivý zánět.

Postižené mohou být různé části těla. Ošetřovali jsme psa s osinou v oblasti krku, čas od času se objeví pacient, kterému zapadla do zevního zvukovodu nebo do spojivkového vaku. Nejčastěji jsou postiženy končetiny v meziprstí.

Pes kulhá, většinou si velmi intenzivně líže postižené místo a ve zvláště těžkých případech se objeví teplota a nechutenství. Kůže mezi některými prsty je červená a horká a celá oblast je na dotek bolestivá. Po krátké době se v meziprstí objeví podhnisaná bulka, která časem praskne a z uzavřeného hnisavého procesu se stává proces otevřený. Psovi se většinou výrazně uleví, to ale neznamená, že je celá záležitost vyřešena.

Osina u psa má nejen schopnost snadno proniknout kůží, ale i nepříjemné sklony k dalšímu pohybu psím tělem. Často se stane, že v místě, kde do kůže vnikla, se časem utvoří hnisavé ložisko, ale osina putuje dál a vyvolává další zánět např. na spodní straně tlapky nebo v okolí zápěstních kůstek. Léčba není úplně jednoduchá.

Většinou bývá uváděno, že se postižené místo rozřízne a osina vyjme. Vzhledem k její velikosti a cestovatelským vlohám ale nemusí být úplně jednoduché ji najít. V každém případě patří léčba do rukou veterináře. Pokud právě není k dosažení, je možné použít tak zvanou „černou mast“ (ichtoxyl ung.). Nejrozumnější je vymačkat odpovídající množství na kus gázy, tu přiložit na postižené místo a tlapku zavázat. „Černá mast“ má dezinfekční účinky, působí protizánětlivě a někdy doslova osinu z psího těla vytáhne.

Německý krátkosrstý ohař a basenji při činnostech, kde je s osinami třeba počítat. Foto Jan Tichý

Určitě není možné tvrdit, že každý zánět, který se objeví v meziprstí, je vyvolán osinou. Při léčbě uvedených problémů ale je vždy třeba s její možností počítat.

Psím tlapkám většina majitelů věnuje pozornost. Ta pozornost ale bývá vyvolána spíše zájmem o pořádek v bytě, než o psa samotného. Nikoho určitě netěší, když pes přinese na opečovávané podlahy, křesla nebo majitelovu postel písek, bahno nebo větvičky z venkovní procházky.

Bohužel časté mytí tlapek psí kůži mezi polštářky a v meziprstí příliš nesvědčí. Výsledkem totiž bývá vlhké a teplé prostředí, které se nadmíru líbí kvasinkám a bakteriím a pes i jeho majitelé se začnou potýkat s dlouhodobým a obtížně řešitelným zánětem kůže. Daleko vhodnější než oplachování tlapek po každé procházce je nechat psa oschnout např. v předsíni a pak mu nečistoty z tlapek vyčesat a vykartáčovat. Tento postup se ale některým hospodyňkám velmi obtížně vysvětluje.

Možná se může zdát, že výše uvedené informace nemají s problémem zvaným osina nic společného. Opak je ale pravdou. Psi, kteří mají kůži v meziprstí narušenou zánětem hůře odolávají ostrému cizímu tělesu.

Stejně jako u jiných zdravotních potíží i u osin je rozumné přemýšlet nad prevencí. Je ale třeba přiznat, že to v tomto případě není nijak jednoduché. Mohli bychom se s naším psem vyhýbat místům, kde je suchá odkvetlá tráva. To by ale nešlo např. používat lovecké psy nebo brát sebou psy na výlet do přírody. S osinou se může potkat pes i ve městě. Při stavu „psích plácků“ a jiných míst, kde je psům volný pohyb povolen, by to ale mohlo znamenat, že pes bude odkázán na vodítko a ulici a to by mu určitě nebylo ani příjemné ani prospěšné.

Rozumné je po návratu z procházky, výcviku nebo sportování v rizikovém prostředí prohlédnout ohrožené části psího těla. Osina většinou zůstává po nějakou dobu zabodnutá v kůži a je tedy šance ji najít. Velmi důležitá je péče o srst na tlapách u dlouhosrstých plemen. Osiny se totiž dokáží v srsti zachytit a teprve v následující době pokračují dál do kůže. Tady je asi možné hledat důvod pro stříhání tlapek pudlů nebo prostříhávání meziprstí u kokršpanělů, které leckdo považuje za nesmyslnou módu, která se ale z hlediska probíraného problému jeví jako velmi rozumné.

Problémy s osinami bývají označovány jako záležitost sezónní a většinou je uváděno, že se vyskytují v době, kdy dozrávají semena trav. Pravdou ale je, že suchá travní semena nebo jejich obaly je možné na zemi najít po celý rok.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

PESWEB – První pomoc: cizí tělesa v kůži a srsti

Dovolená se psem na chalupě

Trávíte víkendy a letní dovolené nejraději na chatě? Pak s sebou jistě berete i svého zvířecího mazlíčka. To je jedna z výhod tuzemské dovolené, nemusíte pro zvíře složitě shánět hlídání a cesta není tak dlouhá jako v případě výletu do zahraničí. Jak zajistit, aby si váš čtyřnohý kamarád pobyt dosyta užil?

Jestliže s vámi zvíře cestuje na chalupu pravidelně, jistě už máte celou logistiku v malíčku. Pokud ale máte nového mazlíčka a letos s ním cestujete poprvé, nenechejte nic náhodě a důkladně se připravte. Samozřejmostí je sbalit dostatek krmiva, na které je zvíře zvyklé. Nezapomeňte ani na pamlskymiskypelíšek, oblíbené hračky a samozřejmě i vodítko s obojkem nebo postrojem.

Pro kočku přibalte také kočičí toaletu a dostatek steliva. Myslete na bezpečnou cestu autem. Zvíře by mělo být připoutané bezpečnostním pásem, nebo být v přepravním boxu či v zavazadlovém prostoru auta, které je oddělené mříží. Cestujete-li veřejnou dopravou, kočka musí být umístěna v přepravce, miniaturní pes může být přepravován v cestovní tašce, u větších psů je nutný náhubek (měl by být prostorný, aby zvíře mohlo dýchat s vyplazeným jazykem a ochlazovat se).

Je-li cesta delší, přibalte si s sebou cestovní misku a vodu na občerstvení. Psi se velmi málo potí a ochlazují se pouze zrychleným dýcháním při vyplazení jazyka. To ale odvádí z těla tekutiny, a pokud nemá zvíře k dispozici dostatek vody k pití, rychle se dehydratuje.

Berete-li mazlíčka na chalupu poprvé, vezměte mu pelíšek a hračky z domova. Budou totiž načichlé pachem domova, což zvířeti pomůže cítit se v novém prostředí lépe. Až si zvíře na chalupě zvykne a „zabydlí“ se, můžete mu tam obstarat nový pelíšek, hračky, misky, čímž vám příště odpadnou položky z cestovního seznamu. 

Průzkum nového teritoria

Při první návštěvě chalupy je velmi důležité dát zvířeti dostatek času, aby se s novým prostředím sžilo. Po příjezdu vezměte psa na vodítko a celou chatu i její okolí si s ním obejděte, aby se s novým územím seznámil a očichal si ho. Psi mají v tomto ohledu výhodu, často se přizpůsobí rychle a za chvíli se tam chovají jako doma.

Máte-li kolem chaty oplocenou zahradu, kde bude pes trávit čas bez dozoru, zkontrolujte riziková místa, kudy by mohl utéci, a zabezpečte je. Neměly by tam být jedovaté rostliny, které by mohl pes pozřít a otrávit se. To představuje riziko zejména u štěňat a mladých psů, kteří mají tendence okusovat vše možné.

Pokud je chalupa neoplocená, nenechávejte psa venku pohybovat se o samotě. Mohl by pronásledovat zajíce, zachytit pach háravé feny od sousedů apod. V neznámém prostředí je větší riziko, že se ztratí. 

Kočičí ráj

Kočky, které jsou více vázané na své teritorium, obvykle potřebují k přizpůsobení se více času a je tak lepší je nechávat pouze uvnitř chalupy. Kočku můžete zkusit vzít na obhlídku zahrady v postroji na vodítku. Ale pouze v případě, že postroj a procházky na vodítku toleruje.

Kdo chce pro kočky opravdový ráj, může jim postavit kočičí voliéru. Jde o oplocený výběh ideálně těsně sousedící s chatou, odkud kočka nemůže utéct, ale má kontakt s venkovním prostředím, může pozorovat ptáky a cvrkot na zahradě. S chalupou může být volně propojena kočičími dvířky. Kočky si tak mohou užívat venkovního prostředí, odpočívat na čerstvém vzduchu a přitom se mohou kdykoliv ukrýt v interiéru. Kočičí voliéru můžete vybavit nejrůznějšími škrabadly, posedy a hračkami, s nimiž se kočka snadno zabaví. Vhodné je zřídit zde také zastíněnou část, kde se zvíře může chladit. 

Pozor na přehřátí

Dbát o to, aby se vám mazlíček v létě nepřehřál, je velmi důležité. Pes by měl mít vždy k dispozici dostatek čisté vody na pití a útočiště ve stínu. K přehřátí psů nejčastěji dochází při fyzické aktivitě za horka. V parných dnech proto na výlety raději choďte k ránu nebo večer, pokud jdete na výlet přes den, vybírejte trasy, kde se může pes zchladit (koupání v řece, smočení v lesní tůňce).

Je lepší zvolit cestu lesem, kde je stín, než po volných prostranstvích. Na sluníčku psa zbytečně nehoňte, aportovat míček může během koupání. Na zahradě psovi zajistěte dostatek vody i chladný koutek, kde může vysoké teploty přečkat. Určitě uvítá mělký bazének nebo větší lavor jako brouzdaliště. 

Lékárnička pro první pomoc

Není od věci zjistit, kde je od chalupy nejbližší veterinář a uložit si na něj kontakt do telefonu pro případ nějakých akutních zdravotních komplikací. Na chatu je vhodné pořídit si zvířecí lékárničku.

Podobně jako autolékárničku ji lze koupit již předem vybavenou. Chybět by v ní neměla obyčejná pinzeta třeba na vytahování trnů či střepů z tlapky, speciální pinzeta nebo pomůcka na odstraňování klíšťat, dezinfekce, roztok na výplach oka či rány, mast na kůži, peroxid vodíku, s jehož pomocí lze vyvolat zvracení v případě pozření něčeho nestravitelného, a další léky určené speciálně pro zvířata, třeba proti průjmu a zvracení. Dále různé druhy obvazů a náplastí, ochranný návlek na tlapku, zahnuté nůžky na obvazy, gumové rukavice. Nezapomínejte ani na antiparazitární přípravky, které vaše zvíře ochrání před klíšťaty a dalšími cizopasníky. 

Zdroj: krmeni.cz

Čtěte také: Se psem u moře


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Dovolená se psem

Blíží se léto a mnozí z nás se chystají se psem k moři. Začíná tak nabývat na aktuálnosti otázka: „Co tam můj pes může chytit a jak ho před tím ochránit?“

Z vážnějších infekcí to je dirofilarióza neboli srdeční čevivost a leishmanióza. Z méně závažných se nově objevila thelazióza, neboli oční červivost.

Srdeční červi

Dirofilaria immitis neboli vlasovec psí je už mezi chovateli poměrně dobře známý díky screeningovým testům na krevní parazity, jejichž je nedílnou součástí, a díky některým ektoparazitikům, která ho mají v indikaci. Larvičky těchto červů přenášejí komáři čeledi Culicidae, kam patří i komáři žijící u nás. Při nedostatečné prevenci tak není vyloučeno, že by se tento zoonotický červ (zoonóza může infikovat i člověka a způsobit u něj plicní dirofilariózu) mohl zabydlet i v našich zeměpisných šířkách.

Infekce může probíhat různě, od zcela bez příznakových, přes hubnutí, slabost, dušnost a chronický kašel až po srdeční selhání. Závisí to na imunitním stavu zvířete a množství larev, které dosáhnou dospělosti a osídlí plicní cévy psa, popř. pravou část srdce. Ač léčba je velmi obtížná, prevence je naštěstí poměrně jednoduchá. Jejím principem je likvidace larviček kolujících v krevním řečišti, dříve než se usídlí v plicních cévách a dospějí. Protože to trvá několik měsíců, je poměrně dost času na včasný zásah. Doporučuje se podat vhodný preparát nejpozději za 30 dní po příjezdu do oblasti výskytu, potom během pobytu aplikaci opakovat každých 30 dní a poslední dávku dát nejpozději 30 dní po návratu.

Antiparazitika s tzv. larvicidním účinkem jsou makrocyklické laktony (ivermectin, moxidectin, selamectin a milbemycin oxim). Pro zdvojení ochrany se doporučuje použít ještě navíc prostředky s repelentním účinkem proti komárům. Screeningové vyšetření na dirofilárie z krve se doporučuje jednou ročně, a to před nasazením příslušného antiparazitika.

Ničivka

Leishmanióza, česky příznačně nazvaná ničivka, je onemocnění způsobené prvoky. Jejich přenos zajišťují komárci rodu Phlebotomus (flebotomy), kteří se u nás naštěstí nevyskytují. Najdeme je ve středomořský státech, jižní Francii a na Balkáně. Podobně jako u dirofilariózy jsou příznaky onemocnění velmi široké, od bezpříznakové infekce přes kožní, trávicí, oční, cévní a kloubní potíže až po fatální selhání ledvin. Prvním příznakem, často podceněným, je kožní změna v místě bodnutí komárem. Může se jednat o jeden nebo více pupínků až vřídků, které spontánně vymizí.

Nejčastější lokalizací jsou ušní boltce, nos a břicho. Profylaxe jako u dirofilariózy neexistuje, jedinou možností je prevence napadení komáry, tedy použití repelentů se syntetickými pyrethroidy (permethrin, deltamethrin) ve formě pipet nebo obojků. A nezapomeňte chránit před flebotomy také sebe, protože leishmanióza postihuje i lidi.

kožní forma leishmaniózy

Orientální červ

Thelazióza je onemocnění, které se v Evropě objevilo relativně nedávno. Jeho označení “orientální červ” poukazuje na původní místa výskytu, kterými byla východní Asie a bývalý Sovětský svaz. Od konce 20.století se začíná rozšiřovat i po Evropě. Zachycen byl v zemích jižní Evropy, ale i v Německu, Belgii, Rakousku a na Slovensku. Dva tzv. autochtonní (tedy původní, nedovezené) případy byly už zaznamenány i u nás. Mezihostitelem je několik milimetrů velká tzv. ovocná muška Amiota (Phortica) variegata.

Dospělci i larvy se živí slzami a očním sekretem různých druhů živočichů, včetně člověka. Najdeme je pod víčky, včetně třetího, a ve spojivkovém vaku. Dráždění oka vede k zánětu spojivek, který je doprovázen zvýšeným slzením až hnisavým výtokem. Později může dojít i k otoku a zánětu rohovky, který může vyústit v rohovkový vřed. Léčba spočívá v odstranění červů v lokální anestezii a použití výše zmíněných larvicidních preparátů.

Srdeční červ, oční červ

Pokud se tedy v této době chystáte i se svým psem někam k moři, měli byste se mít na pozoru nejen před „indickou variantou.“ I váš čtyřnohý miláček si z pěkného výletu za sluncem a vodou může přivézt nepříjemný suvenýr.

Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Státní veterinární správaJaká jsou pravidla pro cestování se zvířaty do zahraničí?

Veterina SkalkaSrdeční červivost

Pes a čokoláda

Před pár dny jsme v článku paní Tiché (krom jiného) doporučovali podávat nemocnému psovi tabletku v kousku čokolády jako jeden způsobů k jeho oklamání, aby tabletu pozřely. Na facebooku se pak objevily dotazy a někde i rozčilené reakce. Dnešní článek tedy pojednává o škodlivosti čokolády nejen pro psy.

Čokoláda a její toxicita pro psy

Toxicita čokolády pro psy je velmi známé a často opakované téma mezi chovateli, ale již málo z nás ví, že čokoláda je jedovatá i pro lidi. Riziko pro vašeho psa závisí na jeho věku, hmotnosti a citlivosti psa. Velký pes může sežrat mnohem větší množství čokolády, než se u něj negativní účinky projeví. Jak čokoláda působí na organismus vašeho mazlíčka, jak vypadá případná otrava a kolik by toho pejsek musel pozřít, aby se otrávil?

Čokoláda obsahuje derivát metylxantinu tzv. teobromin, což je látka podobná kofeinu, a pes ho z organismu vylučuje velmi pomalu. Teobromin tak má čas v organizmu psa působit. Metylxantiny jsou rychle vstřebávány trávicím traktem a metabolizovány v játrech, kde vstupují do enterohepatálního oběhu, díky němuž se pomalu odstraňují z těla psa ale i dalších zvířat.

Enterohepatální oběh je proces, při němž se určitá látka, např. teobromin nebo žlučové kyseliny, dostává z jater žlučí do střeva, kde se vstřebá a vrací se krví zpět do jater portální žílou. Tento proces brání velkým ztrátám látek důležitých pro organismus, ale je nevýhodný v případě některých otrav. Tento cyklus lze přerušit podáním léku, který látku váže a nedovolí její zpětné vstřebání. Metabolity metylxantinů jsou vylučovány převážně ledvinami (u psů je například 60-89 % teobrominu eliminováno močí). Poločas vylučování teobrominu se u psa pohybuje přibližně kolem 17,5 hodiny a dle nových studií se ukazuje, že závisí na věku zvířete.

Čokoláda je jedovatá i pro lidi

Můžeme tedy říci, že čím více čokolády pes sežral, tím větší množství teobrominu se do jeho těla dostane. Akutní otrava hrozí především u nemocných zvířat a mláďat. Nejnebezpečnější je čokoláda na vaření a produkty s vysokým obsahem kakaa. Naopak nejméně nebezpečná je bílá čokoláda, která neobsahuje skoro žádné nebo jen velmi malé množství kakaa. Smrtelná dávka teobrominu pro zdravého psa je 100-250 mg/kg živé hmotnosti, ale někteří autoři udávají dávku až 500 mg/kg. Pro srovnání, u člověka činí smrtelnou dávku cca 1000 mg/kg.

ČokoládaObsah teobrominu na 100 g
Mléčná150-200 mg
Hořká470-530 mg
Bílá1-4 mg
Na vaření1 700 mg
Tabulka: obsah teobrominu v čokoládě (převzato z: Veterinární toxikologie v klinické praxi, 2. aktualizované vydání)

Z výše uvedeného můžeme říci, že toxická dávka mléčné čokolády pro psa s hmotností 10 kg je více než 1 kg. U hořké čokolády je smrtelné množství poloviční (cca půl kilogramu hořké čokolády), ale u čokolády na vaření je nebezpečná i jedna tabulka této pochutiny.

Jednorázová konzumace malého množství čokolády vašemu pejskovi neublíží, ale jak je již zmíněno výše, tak toxicita čokolády vzhledem k dlouhé době jejího vylučování může být kumulativní. Dále záleží na i zdravotním stavu daného jedince, například pokud má pejsek problémy se srdcem či játry, je pro něj čokoláda více nebezpečná.

Jak teobromin působí, jaké příznaky máme sledovat a jak můžeme zasáhnout, pokud pejsek čokoládu pozře?

V těle zvířete teobromin ovlivňuje adenosin, který reguluje srdeční rytmus. Jakmile teobromin začne působit na adenosin, dojde k poruchám srdečního rytmu, které mohou být i smrtelné. Dále teobromin působí rozšíření průdušek a křeče svalstva.

Malé množství čokolády nemusí vyvolat žádné problémy, nebo může způsobit průjem a žaludeční nevolnost. Ale u zvířat otrávených čokoládou (teobrominem) dochází nejprve ke zvracení, průjmu, polyurii (nadměrné močení), hyperaktivitě, srdečním arytmiím, hypertermii a křečím. Smrt nastává v důsledku respiračního a srdečního selhání.

Pokud váš pes sežral čokoládu, než kontaktujete veterinárního lékaře, zjistěte o čokoládě co nejvíce informací (obsah kakaa) a zkuste zjistit množství, které bylo pozřeno. Veterinář vám podle informací, které mu poskytnete vysvětlí, jak dále postupovat.

Vyvolejte zvracení

Terapie otravy spočívá ve vyvolání zvracení, které je vhodné cca do 1 hodiny po té, co pes snědl čokoládu. Toho docílíme například ředěným peroxidem vodíku (3 %), který se ředí vodou v poměru 1:1, dávka: 1-1,5 ml/ kg hmotnosti psa (max. 1 polévková lžíce na 10 kg). Svého psa pozorujte asi 15 min, pokud nedojde ke zvracení po uplynutí tohoto času, dejte psovi další dávku.

Jestliže po 30 minutách nezačne zvracet, další dávku již nepodávejte a znovu kontaktujte veterinárního lékaře. Dále se pro rychlejší eliminaci teobrominu z organizmu podává aktivní uhlí každé tři hodiny po dobu 72 hod (doporučená dávka činí 1,0-4,0 g/kg rozpuštěné v 5 ml vody v jedné dávce).

Veterinární lékař může provést i výplach žaludku pacienta případně psa hospitalizovat. Vyvolávání zvracení a výplach žaludku jsou kontraindikovány při výskytu klinických příznaků otravy, naopak je v tomto případě třeba monitorovat srdeční a dechovou činnost.

Na trhu existují i alternativy ve formě psí čokolády. Tyto čokolády byly vyvinuty speciálně pro mlsné psí jazýčky a jsou v rozmanitých příchutích (bílé čokolády, mléčné čokolády, hovězí, jehněčí…) a neobsahují kakao. Takže i vaši parťáci si mohou bezpečně vychutnat stejnou pochoutku jako vy.

Čtěte také: Nebezpečí vánočního pečení


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Je čokoláda pro psy jedovatá?

Pes a čokoláda

Prevence a laboratoř

Co může ukázat preventivní vyšetření aneb stručný průvodce laboratorními výsledky pro chovatele

Odhalení onemocnění dříve než se začne projevovat klinicky zvyšuje šanci na uzdravení nebo aspoň významné prodloužení života. Co je tedy možné testovat a co z toho poznáme? Co může ukázat hematologické vyšetření?

Biochemické vyšetření krve hodnotí funkci ledvin, jater, slinivky a hladinu glukózy a minerálů. Ledviny psa nebo kočky zodpovídají za vylučování odpadních produktů metabolismu, nadbytku sodíku a vody z krevního řečiště. Testy odhalí jejich onemocnění a selhávání.

Játra jsou orgánem s celou řadou funkcí. Zbavují organismus škodlivin a zároveň zpracovávají živiny a syntetizují látky důležité pro fungování organismu. Vyšetření jater psa, kočky nebo dalších zvířat nepoukazuje jenom na jejich vlastní onemocnění, ale též může pomoci odhalit onemocnění nadledvinek (Cushingův syndrom), infekci, leukémii, krvácivé stavy, stres a neschopnost organismu bojovat s infekcí. Také nám dokáže říci, jestli pacient není dehydratovaný.

Slinivka je další životně důležitý orgán, který vylučuje některé trávící enzymy a hormony pomáhající regulovat metabolismus. Vyšetřením krve můžeme poznat její zánět, nedostatečnou funkci nebo cukrovku. Glukóza je základní živina nutná pro fungování organismu. Její změny mohou indikovat cukrovku i jiné orgánové abnormality. Minerály jsou též kriticky důležité pro fungování těla, jejich hladiny v krvi jsou přísně udržovány v poměrně těsných hranicích. Nejčastější příčinou jejich imbalance bývá dehydratace organismu.

Hematologické vyšetření psa nebo kočky měří počty a zastoupení jednotlivých typů krvinek. Také si všímá změn v jejich vzhledu, které mohou signalizovat určitá onemocnění. Červené krvinky jsou nejpočetnější a nejdéle žijící krevní buňky. Na speciální bílkovinu vážou kyslík, který potom transportují z plic do celého těla. Bílých krvinek je několik typů a každý má svou specifickou funkci. Obecně jsou zodpovědné za boj s infekcemi. Krevní destičky mají na starost srážení krve. Z hematologického vyšetření tedy můžeme rozpoznat anémii, zánět, infekci, stres, leukémii, krvácivé poruchy, neschopnost bojovat s infekcí a stav zavodnění organismu.

Nezbytným doplněním k vyšetření ledvin a jater psa a kočky je i vyšetření moči. Kromě toho nejlépe ukáže zánět vývodných močových cest a tvorbu krystalků v moči.

U starších zvířat se doporučuje ještě vyhodnocení funkce štítné žlázy vyšetřením jejích hormonů. Ty jsou důležité pro správně fungující metabolismus. U starších psů se setkáváme se sníženou funkcí, zatímco u starších koček se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Ze dvou zkumavek krve tak můžeme získat spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nemocný pes a léky

nemocný pes

Byli jsme tady před týdnem a to očíčko se mu za tu dobu vůbec nezlepšilo. A dávala jste mu do oka tu mast, co jsem Vám předepsal? Ne pane doktore, my ji ještě nekoupili.“ z veterinární ordinace

Úspěšná léčba nemocného psa je závislá na řadě faktorů. Patří sem včasné rozeznání příznaků, pravdivé informace pro ošetřujícího veterináře, správné určení příčiny a samozřejmě léčba neboli opatření, která jsou přijata.

O tom, co a jak se bude dělat, rozhoduje veterinář. Na majiteli zvířete pak je, aby jeho doporučení uvedl v praxi. Hovoří se o takzvané „domácí péči“. Ta se může týkat řady oblastí. Patří sem výživa psa (diety, četnost krmení atd.), omezení či zvýšení jeho fyzické zátěže, úprava prostředí, v kterém se nachází ( např. umístění nemocného kotcového psa v domě) a také podávání léků.

Na první pohled se zdá, vše výše uvedené jako naprostá samozřejmost. Zkušenost učí, že to až tak jednoduché nebývá, že pro řadu lidí je nemocný pes velmi složitým problémem, a že zvláště podávání léků dělá lidem a jejich psům potíže.

Léčiva obecně bývají označována jako farmaka a vědní obor, který se jimi zabývá se nazývá farmakologie. Vše co se týká přípravy, kvality, zkoušení, označování, skladování a vydávání léčiv, je obsaženo v tak zvaném lékopise, který je jakousi přesné postupy a přístupy stanovující normou.

Celá oblast je velmi složitá a studium lékárnictví je právem považováno za jeden z nejtěžších oborů. Můžeme být jen rádi, že na nás běžných smrtelnících není požadováno, abychom byli v této oblasti odborně vzdělaní.

I když nejsme lékárníci, je asi dobře připomenout, že lék většinou není v koncentrované formě, ale že se skládá z několika složek, mezi které např. patří:

  • základní složka – účinná látka
  • korigující složka – látka, která upravuje některé vlastnosti léku, jako je např. chuť
  • vehiculum – látka, v které je účinná složka léku rozpuštěna nebo rozmělněna, tedy jakýsi lidově řečeno „nosič“

Je třeba si také uvědomit, že v případě léků platí některé zásady. Mezi ně např. patří:

  • psovi dáváme jen to, co předepsal veterinární lékař. Parkovou univerzitu a v ní působící dámy a pány doporučující pilulku, která jejich psovi pomohla, a proto je zázračná, je lepší neposlouchat.
  • používané léky musí být správně skladované. Asi není rozumné dát skleničku s kapkami na okno, kam svítí sluníčko s tím, že ji dobře vidíme a nezapomeneme kapky dát
  • nesmí se používat léky prošlé. Cena léků není zanedbatelná. To ale neznamená, že si máme brát léky s prošlou exspirací, které nám někdo za menší cenu či zadarmo nabídne. V lepším případě nemusí mít požadovanou účinnost, v horším případě mohou i uškodit.
  • používané léky musí být dávány v množství a v čase doporučeném veterinárním lékařem. Představa, že se nic neděje, když v neděli posunu dávku antibiotik o pět či šest hodin (byli jsme na oslavě a chceme se vyspat) je zavádějící stejně jako názor, že dvojnásobná dávka léku bude mít dvojnásobný účinek. Často se stává, že příznaky onemocnění odeznějí, pes se jeví zdravý, ale podle pokynů veterináře má lék užívat ještě několik dní. Určitě se v takovém případě vyplatí léky podle původního předpisu dobrat a léčbu nepřerušit.
  • je třeba dodržovat pokyny týkající se samotného podávání léků. Něco se dává před a něco po krmení a jsou i léky, které se např. nesnášejí s určitým typem potravy. Doporučení v této oblasti nejsou zbytečným otravováním pacientů a jejich majitelů, ale snahou zabezpečit co nejlepší účinnost léku.

Někdy je třeba přemýšlet i nad množstvím léku, které máme psovi podat. Základní množství určí veterinář, který např. stanoví, že pes bude brát čtvrtinu nebo polovinu tablety a nás čeká problém, jak to malé, kulaté nic rozdělit. Jsou prášky, které se dělí snadno, jsou prášky, u kterých to může být problém.

Sicilský chrt, norwich teriér – foto Jan Tichý

Lepší, než lámat malou pilulku nebo velkou tabletu mezi prsty, je použít ostrý nůž a tabletku přeseknout. Může se stát, že budeme muset i něco odměřit. Nelze očekávat, že běžný člověk doma má analytické váhy nebo odměrné válce. Existuje termín „domácí měření“, pod kterým se skrývá nikoliv přesná míra, ale velmi přesný odhad s použitím dostupných „měřidel“.

Např. po okraj naplněná kávová lžička má obsah 5 ml, polévková lžíce 15 ml a jedna kapka z běžného kapátka 0,2 ml. Je ale třeba vědět, co, čím a komu odměřujeme. Určitě není rozumné stanovovat pomocí polévkové lžíce potřebný objem projímadla a pak si s ní, aniž bychom ji umyli, nabírat polévku.

Výše uvedená pravidla určitě není problém dodržet. Daleko horší už ale může být zvláště lék předepsaný pro vnitřní užití, do psa dostat. O tom, ale bude příští povídání.


Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Dezinfekce, dezinsekce a deratizace podruhé

Chtěli jsme důkladně vydezinfikovat kotec pro štěňata. Něco jsme koupili v drogérii, zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Bylo na tom napsáno, že se to má ředit 1: 10. Tak jsme si řekli, že to uděláme silnější, aby to opravdu působilo, a nic ředit nebudeme. Štěňata teď zvrací a motají se. Myslíte si, že to může být z té dezinfekce?“ z veterinární ordinace

Hodně lidí říká, že návody jsou jen pro ty hloupé a že je normální člověk nepotřebuje číst. Leckdy to je možná pravda, jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují zásady, které je nezbytně nutné dodržovat a v následujícím textu jsou uvedeny ty nejdůležitější.

Pracovní roztoky se připravují přesně dle návodu

Některé přípravky se používají neředěné, u některého výrobce uvádí návod jak připravit tak zvaný pracovní roztok tedy roztok, který budeme přímo používat.

Často míváme sklony si věci zjednodušovat a někdy také máme pocit, že když někam něčeho dáme víc, bude to lépe fungovat. Podobný přístup v případě dezinfekce je nesmyslný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že roztok v silnější koncentraci, než je požadováno, může ublížit a také nemusí být účinný. Mimo to kvalitní dezinfekční prostředky něco stojí a při zvýšené dávce, než je požadováno, vlastně vyhazujeme peníze.

Problém může vzniknout i tam, kde si člověk řekne, že výrobci ve svých návodech přehánějí a že menší množství nebo kratší doba působnosti musí stačit. Je to smutné, ale většinou nestačí. Při přípravě pracovních roztoků by se měl dodržovat návod a člověk by opravdu měl vážit, či měřit. Klasický český přístup „přece to odhadnu“ většinou končí tak, že je koncentrace nedostatečná nebo naopak příliš silná.

Důležitý je čas působení přípravku. Prošlá expirace může znamenat neúčinnost. Označení přípravku

Neuvádí-li výrobce jinak, ředí se přípravky studenou vodou

Je třeba počítat s tím, že použije-li se teplá nebo horká voda, dochází k jejímu odpařování a tím se mění i koncentrace pracovního roztoku

Při přípravě dezinfekčních roztoků se dodávaný přípravek považuje za stoprocentní

Může se stát, že na lahvi s dezinfekčním prostředkem je napsáno, že se jedná o 5% roztok něčeho a zároveň se v návodu uvádí, že se přípravek má použít v 3% ředění. Normální člověk se začne děsit nutnosti propočítávání % a vzpomíná na školní léta, předmět chemii a křížové pravidlo. Trápí se ale zbytečně. 3% pracovní roztok v tomto případě připravíme smícháním 97 ml vody a 3 ml roztoku.

Předměty znečistěné infekčním materiálem se nejdříve dezinfikují a teprve pak myjí

Uvedený postup zabraňuje dalšímu šíření infekce a chrání nejen zvíře a prostředí, ale i toho, kdo s materiálem pracuje. Mohlo by se zdát, že se tento bod týká pouze veterinárních pracovišť. S infekčním materiálem ale mohou přijít do kontaktu i nástroje, které běžně používáme doma.

Může se stát, že odstraňujeme srst v okolí zhnisané rány a při tom sekretem z ní vytékajícím umažeme nůžky. Nebo má pes průjem a existuje podezření, že se jedná o problém infekčního původu. Znečistěné místo je lepší polít dezinfekčním prostředkem, např. Savem a teprve následně drhnout a mýt.

Pracovní plochy se při běžné údržbě naopak nejdříve mechanicky očistí a pak teprve dezinfikují

Upravujeme příteli nepříliš čistého, ale zdravého psa a na stůl z něj vypadává hlína a bláto. Asi budeme chtít stůl před dalším použitím vydezinfikovat. Přímé nebezpečí ale pravděpodobně nehrozí a lepší a jednodušší je mechanicky nečistoty odstranit a pak teprve dezinfikovat.

Bez doporučení výrobce se dezinfekční přípravky nesmějí míchat s jinými látkami

Leckdo si myslí, že získá víceúčelový dezinfekční prostředek tím, že smíchá přípravek, u kterého je uvedeno, že působí na viry s dalším, který má působit na plísně. Výsledek ale může být zcela mimo očekávání. V lepším případě se získá nefunkční roztok, v horším pak tekutina, která může mít řadu nečekaných vlastností, např. schopnost rozleptat věci, s kterými se dostane do kontaktu včetně psí i lidské kůže.

Dezinfekční přípravky je třeba skladovat v původních nebo v jasně označených nádobách

Dezinfekční roztoky často bývají ve velkém balení, s kterým se může obtížně manipulovat. Běžně se tedy potřebná část přelívá do jiné menší a vhodnější nádoby. Další nádobu používáme i tam, kde připravujeme pracovní roztok. V obou případech nastává situace, kdy se dezinfekční roztok odlévá do jiného, než originálního obalu. V takovém případě je nezbytně nutné jasně označit, co náhradní obal obsahuje.

To označení by mělo být v rámci možností trvanlivé, tedy takové, které se nedá setřít nebo smýt. Případů, kdy si někdo nalil do lahve od piva dezinfekční roztok a pak se napil, není málo a asi se nejedná o zážitek příjemný. Pivo má určitě lepší chuť, pravděpodobně po něm nedostaneme průjem a určitě nám nepoleptá zažívací trakt.

Při práci s dezinfekčními přípravky je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce

Bezpečnost práce je termín, který lidé příliš nemilují. Je to ale věc, nad kterou je třeba přemýšlet a kterou je třeba dodržovat a to i v případě dezinfekčních prostředků. Bezpečně určitě nepracoval pán, který s představou, že výborně vtipkuje, nastříkal své kolegyni do vlasů Septonex a neuvědomil si, že mimo vlasů spray zasáhne i její oči. Bezpečně nepracuje ani ten, kdo nalije dezinfekční prostředek na stůl, kde se manipuluje s potravou a pak na něj položí chleba. Dalších příkladů se najde celá řada a zdaleka ne vždy jsou úsměvné.

Parson Russell teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Vždy je nutno dodržovat přesně návod výrobce

Tato oblast se netýká jen dříve uvedeného ředění dezinfekčních prostředků a dodržení doby exspirace. Důležitá je i doba, po kterou má přípravek působit a důležité jsou i informace o způsobu manipulace a případné první pomoci.

Přítomnost mikroorganizmů v prostředí nebo na pracovních plochách a nástrojích je možné ověřit

Tento bod je velmi důležitý z hlediska veterinárních, zdravotních či potravinářských provozů, kde by kontrola prostředí měla být samozřejmou věcí. Týká se ale i jiných pro zvířata určených zařízení. Prostřednictvím laboratorního vyšetření může např. majitel úpravny zjistit, zda místnost, v které dělá psy krásné, není zároveň zdrojem např. plísňové infekce.

Problematika dezinfekce, jejího provádění a používaných přípravků je velmi obsáhlá. Pozornost jí věnuje i naše legislativa, např. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví nebo Zákon č.350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.

Nabídka vhodných prostředků je v současné době velmi pestrá. Běžný majitel psa se možná k různým specialitám nedostane. Pravdou ale je, že na první pohled obyčejné SAVO dokáže být velmi účinné a je snadno dostupné. Poradit, co použít a jak postupovat, by měl i ošetřující veterinář.

reprodukce psů webinář

Majitele psů samozřejmě zajímá i dezinsekce, tedy hubení hmyzu a škodlivých členovců. Pod složitým názvem se skrývá boj s blechami, klíšťaty a jinými „breberkami“. Je třeba si uvědomit, že:

V PŘÍPADĚ DEZINSEKCE PLATÍ STEJNÁ PRAVIDLA JAKO U DEZINFEKCE

Z hlediska chovatelů psů nebo z hlediska např. úpraven, psích hotelů atd. je dezinsekci možné rozdělit do dvou oblastí:

  1. co děláme sami – např. preventivní opatření proti blechám, které se množí v prostředí, tedy mimo svého hostitele
  2. a o co je lepší pořádat odbornou firmu – např. v okamžiku, kdy se nám v bytě objeví šváby, sami si neporadíme

Do odborných rukou by mělo patřit i poslední z trojice „D“ – deratizace. Jedná se o hubení škodlivých hlodavců a jedná se o stále aktuálnější problém. Odbornou pomocí tady může být deratizační firma, odbornou pomocí ale může být i temperamentní parson russell teriér, lakeland, welsh či foxteriér. Určitě si také většina kníračů vzpomene, proč se dříve jmenovali stájoví pinčové a proč byl každý majitel koní rád, když takového kosmatého vousatého suveréna ve své konírně měl.

Čtěte také: DDD aneb dezinfekce, dezinsekce a deratizace


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.

Definice množíren

Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.

Návod k použití

Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.

Pozor na evidenční listy

Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.

Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.

 § 4 se doplňuje o odstavec 4,

„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“

§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.

(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.

 (2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni

  • a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
  • b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
  • c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.

Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý

(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni

  • a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
  • b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
  • c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.

(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje

  • a) identifikační údaje chovatele,
  • b) místo jejich chovu,
  • c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
  • d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
  • e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.

(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
  • c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
  • c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.

(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.

(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“

„§ 7b Prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

  • a)    na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
  • b)    na místech uvedených v § 13a odst. 5.“

S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti  množíren, ukáže praxe.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online