Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.

Definice množíren

Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.

Návod k použití

Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.

Pozor na evidenční listy

Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.

Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.

 § 4 se doplňuje o odstavec 4,

„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“

§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.

(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.

 (2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni

  • a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
  • b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
  • c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.

Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý

(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni

  • a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
  • b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
  • c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.

(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje

  • a) identifikační údaje chovatele,
  • b) místo jejich chovu,
  • c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
  • d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
  • e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.

(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
  • c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
  • c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.

(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.

(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“

„§ 7b Prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

  • a)    na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
  • b)    na místech uvedených v § 13a odst. 5.“

S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti  množíren, ukáže praxe.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Čistit psí uši nebo nečistit?

Chtěli jsme našemu Jamesovi vyčistit uši. Na špejli jsem si namotala vatu a čistila. Jenže vata spadla do ucha. Myslíte si, že ji vyklepe?“ telefonický dotaz

Pozvali jsme psa do ordinace. Vatový smotek byl, asi tím, jak se jej majitelka snažila „vydloubnout“ ven, zatlačen tak hluboko, že by jej pes sám nevyklepal. A bez pomoci veterináře by určitě následovaly nepříjemné problémy ve formě zánětu zevního zvukovodu. Ještě že byl pes hodný a nechal si cizí těleso vytáhnout z ucha, aniž by se bránil.

Na to, zda a jak se má pečovat o psí uši, se začínající i zkušenější chovatelé ptají poměrně často. Jednoznačná rada asi neexistuje. Potřebu péče o uši, a hlavně pak o zevní zvukovod, ovlivňuje celá řada faktorů od velikosti a nesení ušního boltce, délky srsti, věku psa, jeho pracovního využití až po množství tvořícího se ušního mazu.

Něco o anatomii psího ucha

Sluchový orgán psa se dělí do tří částí na ucho zevní, střední a vnitřní. Z pohledu probírané péče je zajímavé zevní ucho, které se skládá z ušního boltce a zevního zvukovodu. Ušní boltec je tvořen pružnou chrupavkou. Kůže, která jí pokrývá, je na vnější části boltce volná a po celé ploše je porostlá srstí. Na spodní části kůže pevně přiléhá ke chrupavce, většina plochy je holá a srst tvoří jen jakési lemování.

Na vnějším okraji ušního boltce je kůže zdvojená a tvoří různě výraznou řasu, která je označována jako duplikatura nebo Henryho kapsa. Okraje uší jsou protkané drobnými krevními vlásečnicemi a dojde-li k jejich poranění, je krvácení silné a těžko se zastavuje. Místo, v kterém boltec navazuje na zevní zvukovod, bývá nazýváno jámou ušního boltce. V této oblasti kůže vytváří různé valy a záhyby.

Ušní boltec připomíná trojúhelník, který svojí základnou přiléhá k hlavě. Šířka této základny i její umístění stejně jako velikost, tvar a síla chrupavky se u jednotlivých plemen liší. Dalo by se říci, že odpovídají pracovnímu využití psů a jsou typickými exteriérovými znaky některých skupin plemen. Např. v FCI skupině č. I. převládá ucho vztyčené, v FCI skupině č. III. je nejčastější ucho vysoko nasazené a překlopené a FCI skupinu č. VI. charakterizuje velké, převislé ucho s jemnou chrupavkou.

Belgický ovčák tervueren, slovenský kopov, irský teriér – foto Jan Tichý

Zevní zvukovod

Zevní zvukovod by se dal charakterizovat jako trubice vedoucí od ušního boltce k bubínku. Stěny zvukovodu jsou pokryty jemnou výstelkou, z které vyrůstají řídké chloupky. Jejich úkolem je bránit střední a vnitřní ucho před nečistotami ze zevního prostředí. Stejnou funkci má i ušní maz produkovaný výstelkou. Malé množství ušního mazu je tedy fyziologické.

Průběh zvukovodu by se zhruba dal rozdělit do dvou úseků. První část vede od ušního boltce šikmo dolů a v druhém úseku se lehce otáčí k hlavě a takřka vodorovně pokračuje k ušnímu bubínku. V praxi to není zdaleka tak jednoznačné, ale určité zakřivení zvukovodu je patrné u všech plemen. Obava lidí, že při čištění zvukovodu hrozí nebezpečí, že propíchnou ušní bubínek, tedy není příliš opodstatněná.

Není ucho jako ucho

Průběh zvukovodu je do značné míry ovlivněn tvarem a postavením boltce. U plemen se vztyčeným uchem bývá první část přímá, naopak u plemen s velkým, převislým a těžkým uchem je možné vidět esovité zakřivení. Z hlediska ošetřování ucha je zajímavý nejen průběh zevního zvukovodu, ale i jeho délka a šířka. Jsou psi, u kterých je zvukovod široký jako tunel s čtyřproudovou vozovkou a jsou naopak jedinci, jejichž zvukovod vypadá jako uzounká a neprostupná štěrbina.

Prof. MVDr. Hugo Černý, DrSc ve VETERINÁRNÍ ANATOMII pro studium i praxi uvádí že: „malá plemena (jezevčík, malý knírač, teriéři) mají zvukovod dlouhý cca 40 mm, u větších plemen délka kolísá v rozmezí 40-65 mm a šířka zvukovodu podle plemenné příslušnosti psa se pohybuje cca od 12 mm do 18 mm. Stejný autor popisuje délku zvukovodu od ušního boltce k ohbí, tedy k místu, kde lehce zatáčí, u malých plemen v průměru 12 mm u větších 15-18 mm.“

Kdy a jak čistit zevní zvukovod

Někdo si myslí, že malé množství mazu nebo pár chloupků ve zvukovodu jsou důvodem k čištění ucha. Psí salony velmi často zařazují čistění uší jako součást úpravy a to i v případě, kdy to třeba opravdu není. Jak tedy k péči o uši přistupovat?

jak čistit psí ucho
Špinavé ucho, které je vhodné vyčisitit; čištění ucha – foto Jan Tichý

V prvé řadě je třeba pravidelná kontrola stavu uší a to zvláště po návratu z pobytu ve volné přírodě. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit.

Jak již bylo řečeno, malé množství mazu je normální a do psího ucha patří. Pokud se ale ve zvukovodu objeví jeho nadměrné množství, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe.

Někdy na špinavé ucho jen kapky nestačí a je třeba mechanické odstranění mazu. Nejedná o žádný nadměrně složitý úkon. Stačí lehce nahoru natáhnout ušní boltec. Tím se zvukovod narovná a uvolní a cesta pro správné čištění je otevřena. Nejčastěji se používají vatové smotky namočené v nějakém olejovitém roztoku. Vhodné je vatu namotat např. na chirurgickou pinzetu. Je opatřena zoubky, které zabrání sklouznutí vatového smotku do zvukovodu. Stejně funguje např. peán nebo silný drát s drážkami. Pokud je nástroj, kterým zvukovod psa čistíme, směrovaný šikmo k hlavě, nemusíme se bát, že poraníme např. bubínek.

Nevhodné jsou špejle, sirky a také vatové tyčinky používané u lidí, protože hrozí nebezpečí, že měkká vatovitá část sklouzne a majitel psa ji sám těžko vyloví ven. Vhodné není vyplachování uší vodou nebo kysličníkem a ani namáčení vaty do vodnatých přípravků. Zvyšovalo by to vlhkost ve zvukovodu a ta nadmíru vyhovuje bakteriím a kvasinkám. Sporné je používání alkoholických roztoků. Ty pro změnu výstelku zvukovodu příliš vysušují.

Pár chloupků ve zvukovodu je normální a žádoucí

Velmi přemýšlet by se mělo nad vytrháváním chlupů ze zevního zvukovodu. Ty chloupky tam nerostou bezdůvodně. Jejich úkolem je zachytit větší nečistoty, které by mohly do ucha zapadnout. Pokud se jedná o „živé“ rostoucí chlupy, dochází při jejich vytrhnutí k poranění výstelky zvukovodu a tím se otevírá vstupní brána pro infekci.

Pravdou je, že jsou jedinci, u kterých srst ve zvukovodu roste tak silně, že jej úplně uzavře. Leckdy se vytvoří chuchvalec mrtvé srsti a ten je třeba opatrně uvolnit a vytrhnout. Stříhání se moc nedoporučuje. Kořínek chlupu ve zvukovodu zůstává a může růst dál a zbytky ostříhané srsti zapadnou do zvukovodu, kde pak fungují jako cizí těleso.

U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému. U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat.“ Těžký boltec funguje jako poklička na hrnci a výrazně omezuje větrání zvukovodu. Celá řada majitelů např. kokršpanělů sepne psovi v době krmení uši na hlavě kolíčkem nebo uši složí do síťky. Výsledek je dvojí. Ucho dobře větrá a pes si jej nenamočí do misky se žrádlem. Při příslovečné žravosti našich psů takové opatření není psovi nepříjemné. Kolíček znamená žrádlo a tedy záležitost radostnou.

Velkou roli hraje životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psům, kteří mají dostatek pohybu v přírodě, je třeba o uši pečovat méně než u psů, kteří tráví svůj živost na gauči a pod peřinou. Pokud si majitel psa není jistý, jak má k uším přistupovat a zda je čištění potřebné či ne, může se poradit u veterináře. O kontrolu uší může požádat i při očkování.

Stále je třeba počítat s tím, že čistit uši ať mechanicky či pomocí chytrých kapek u psů, kde to není potřeba, je nejen zbytečné ale také riskantní. Přehnaná péče může být příčinou pro vznik zánětu zevního zvukovodu. A to je onemocnění nepříjemné a také často se vracející. V péči o uši psa prostě platí pravidlo říkající že: “Méně je často více!“


Čtěte také: Pane doktore, už zase klepe hlavou


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Hello Sandy: Jak vyčistit uši psa?

Sladké sny!!

Jsme v ročním čase, kdy se ježci ukládají k zimnímu spánku. Coby hmyzožravci jsou v zimě připraveni o přirozenou potravu a tak toto období překonávají ve stavu odborně nazvaném hibernace.

Na rozdíl od spánku, kdy všechny tělesné funkce zùstávají víceméně normální, je u zimního spánku potřeba energie silně omezena a metabolismus tak téměř zastaven. Ježci upadají do nehybnosti, snižuje se počet tepů z cca 190 na 20 za minutu, tělesná teplota klesá z 35°C na 10°C i méně a dech se zpomalí na jedno nadechnutí za několik minut.

Na konci podzimu si začínají hledat vhodná místa k vybudování hnízd s odborným téměř strašidelným názvem hibernaculum. Takovými místy jsou živé ploty, kořeny stromů, hromady dřeva nebo kompostu, opuštěné králičí nory, kůlny a dřevěné přístřešky.

Samotné hnízdo je vybudované ze suchého listí, trávy a jiné vegetace a může být až 50 cm silné. Protože během zimního spánku ztratí spáč třetinu své váhy, je životně nutné, aby před usnutím vážil aspoň 600 gramù. Proto ježci, kteří v listopadu váží méně, potřebují pomoc člověka.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co dělat, když nás poraní zvíře?

Pes je pro většinu z nás každodenním společníkem, členem rodiny a tvorem, bez kterého by náš život byl asi smutnější. Totéž se dá říci o kočkách, křečcích, morčatech, rybičkách a dalších domácích mazlíčcích. Soužití člověka a zvířete ale mohou doprovázet i jiné zážitky, než ty příjemné. Do této kategorie patří znečistěné městské ulice, štěkánci a mňoukalové znepříjemňující život sousedům a i to, že občas některý ze čtyřnohých přátel poraní člověka.

Co dělat, když nás poraní zvíře? Jack Russell terier – foto jan Tichý

Ví se, že k velkému počtu úrazů dochází při domácích pracích a kutilství, ví se také (a dokazují to statistiky), že nejčastěji poraní zvíře (pes, kočka) někoho ze své rodiny. Ony se totiž do kategorie poranění člověka započítávají případy, ke kterým např. dojde při hře se psem nebo kočkou a při jejich ošetřování.

Pod termín poranění jsou řazeny i drobné oděrky způsobené štěněčím ostrým zoubkem nebo drápkem na klín vyskakující kočky. Všichni to známe. Taháme se se psem o hračku a on místo klacíku uchopí a stiskne náš prst, kočka se rozhodne, že vyskočí na skříň a jako odrazový můstek použije naše záda nebo pes hltoun s podávaným pamlskem ukousne i kus naší kůže. K závažnějším poraněním dochází, pokud někdo sáhne mezi peroucí se psy. Podobných příkladů, z kterých lze vinit spíše majitele než zvíře, bychom našli celou řadu. Určitě neplatí, že každý ve statistice uváděný člověk poraněný psem měl tu smůlu, že potkal agresivní bestii.

Jsou samozřejmě i závažnější problémy a je třeba vědět, co se v případě poranění člověka zvířetem má dělat. Dnes zná asi každý člověk základy první pomoci a umí tedy ošetřit i poranění, které způsobí zvíře. Je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat pouze o ošetření zhmožděné tkáně, ale že zvířecí zuby a drápy nemusí oplývat čistotou a že poraněná tkáň reaguje zánětem. Základem ošetření tedy je důkladná dezinfekce. Často je to nepříjemné až bolestivé, ale je lepší malá chvilka trápení než dlouhodobé problémy se zaníceným a obtížně léčitelným poraněním.

Norwich terier, malý münsterlandský ohař – foto Jan Tichý

Počítat je třeba s tím, že existuje i určité nebezpečí přenosu infekcí. Do této kategorie např. patří tak zvaná bartonelóza neboli nemoc kočičího škrábnutí. V tlamě a v okolí drápů kočky (zdravé i nemocné) žijí bakterie, které nemají na kočku samotnou žádný vliv, ale mohou, pokud se dostanou při poranění přes kůži nebo sliznici, vyvolat onemocnění u člověka. Většinou se jedná jen o zánětlivý problém poraněné tkáně, u oslabených lidí by ale reakce mohla být větší. I v případě nemoci kočičího škrábnutí je důležitá důkladná dezinfekce rány, a pokud by nastal větší problém, zvládnou jej antibiotika.

Jsou choroby, které by nezvládlo nic. Na prvním místě určitě figuruje vzteklina. Platí, že Česká republika patří mezi státy vztekliny prosté. Přesto se s nebezpečím, které vzteklina představuje, stále počítá. Znovu k nám přenést vzteklinu mohou nejen migrující divoká zvířata, ale problémy hrozí od nerozumně dovážených zvířat v zájmovém chovu. Asi dobrým úmyslem vedený člověk se někde na bulharské či jiné pláži ujme ubohého opuštěného kotěte, štěněte nebo dospělého psa či kočky a nemyslí na to, co všechno si s ním může domů přivést.

Většina lidí si nebezpečí vztekliny uvědomuje, a pokud dojde k poranění člověka např. psem, ptají se, zda je očkován proti vzteklině a požadují předložení očkovacího průkazu. Oficiální předpisy ale říkají něco jiného a prosté předložení očkovacího průkazu jim nestačí.

U zvířat vnímavých na vzteklinu je v případě, že poraní člověka požadováno klinické vyšetření a to bezprostředně po poranění a pátý den po poranění. Očkování proti vzteklině je v takovém případě důležité, nikoliv ale vyšetření nahrazující. Důvod je jednoduchý. U zvířat stejně jako u lidí existuje určité procento jedinců, kteří si z různých důvodů protilátky na základě očkování nevytvoří. Vyšetření zvířete ale dá jasnou odpověď, zda vzteklinu má, či ne a zda tedy člověka může či nemůže nakazit.

Pokud vám tedy vaše štěně při hře vytrhne z ucha náušnici a vy navštívíte lékaře, aby ucho ošetřil a náušnici nasadil zpět a on bude požadovat vyšetření psa, nevzpouzejte se. Pan doktor si nevymýšlí a nechce vás otravovat, on jen zná a dodržuje platné předpisy.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Kdo může v České republice vystavovat průkazy původu psům?

V poslední době se množí otázky na téma: „Kdo může vystavovat průkazy původu pro psy? Existuje v České republice více možností?“. Celá problematika asi zaslouží trochu vysvětlení a následující povídání by mohlo pomoci se alespoň částečně zájemcům o chov psů zorientovat.

Štěňata českého fouska, foto Jan Tichý

Základním dokumentem v čistokrevném chovu, je průkaz původu. Dal by se přirovnat k lidskému rodnému listu. PP hodný toho označení, obsahuje celou řadu informací. Patří mezi ně základní údaje o psovi (plemeno, jméno a název chovatelské stanice, datum vrhu, typ a barva srsti, identifikační označení a číslo zápisu), údaje o chovateli (jméno, adresa a podpis), údaje o pracovišti, které PP vystavilo (adresa, razítko, podpis) a rodokmen psa (přehled předků, většinou 3- 4 generace).Např. PP vydané Českomoravskou kynologickou unií mají hologram, který dokazuje jejich pravost.

Průkazy původu vystavují jednotlivé kynologické organizace a průkaz původu si v podstatě může každý vystavit sám. Bez razítka plemenné knihy a nezbytných oficiálních údajů to je ale jen možná zajímavý, ale jinak neplatný kus papíru.

Lidé se ptají a bohužel někdy také neptají, která organizace může PP vystavovat. Chov psů je zájmová činnost a na rozdíl od hospodářských zvířat není tato oblast řízená zákonem. V chovu psů s průkazem původu, nebo chcete-li laicky s rodokmenem, působí celá řada organizací. Asi nejznámější jsou FCI a UCI.

FCI – Federation Cynologique Internationale je mezinárodní kynologická organizace, která vznikla v roce 1911. Jejími členy je 93 států, a některé další, např. Velká Británie nebo USA spolupracují s FCI na základě dohody. FCI dává základní pravidla chovu psů a schvaluje standardy jednotlivých plemen. Českou republiku zastupuje v FCI Českomoravská kynologická unie (ČMKU).

Průkazy původu (PP) vystavené ČMKU jsou uznávány u všech členských států FCI a je na nich logo, jehož součástí je znak FCI – zeměkoule.

UCI – United kenel Clubs International je mezinárodní kynologická organizace, která byla založena v Německu v roce 1976. Jejími členy je cca 16 států. UCI používá standardy FCI. Českou republiku v UCI zastupuje Českomoravská kynologická federace (CKF). I ona vystavuje PP pro odchovy svých chovatelů a i u ní platí, že si členové UCI vzájemně PP uznávají.

Podobných organizací zastřešujících chov jednoho nebo více plemen a vydávajících vlastní průkazy původů existuje ještě celá řada. Samostatnou kapitolu tvoří mezinárodní chovatelské kluby. Některé pracují v rámci FCI a PP pro štěňata pak vystavují plemenné knihy členských států FCI. Jiné kluby, např. v případě pitbulů, tedy plemene, které se do plemenných knih FCI nezapisuje, si vystavují PP samy.

Velmi důležitou informací pro případného zájemce by měly být základní předpisy dané organizace. V České republice platí Vyhláška 21/2013 Sb. O stanovení podmínek při chovu psů a koček. V ní jsou zakotveny požadavky zaměřené na ochranu psů a koček. Patří mezi ně např. minimální a maximální věk pro využití fen a psů v chovu, minimální věk pro odběr štěněte od fenky nebo maximální počet vrhů u jedné feny za určité období.

Některé kynologické organizace např. ČMKU mají tyto požadavky zakotvené ve svých předpisech, jiné je zcela pomíjí. Pravdou je, že požadavky platí pro všechny organizované chovatele, slušná organizace ale na jejich znění upozorňuje a např. krytí fen mimo stanovené věkové rozmezí nebo předčasný odběr štěňat od fenky trestá.

Velmi důležitá je také otázka, zda se v dané organizaci pracuje s podmínkami pro zařazení do chovu a zda jsou u plemen, kde to je třeba, sledovány vlohy pro dědičně podmíněná onemocnění.

Občas se stane, že se určitý jedinec právě z uvedených důvodů nedostane např. v rámci ČMKU dochovu a jeho majitel si řekne, o nic nejde, budu chovat pod jinou organizací. Člověk, který se v problematice neorientuje, pak získá štěně, které může být nepříjemně zatíženo vlohou pro nějakou chorobu.

Existují i případy, kdy je chovatel z jedné organizace pro podvody nebo nekorektní přístup k chovu psů vyloučen a klidně přestoupí do organizace jiné. Otázkou je, zda se přestup projeví na jeho morálce, nebo zda v nové organizaci bude vesele podvádět dál.

Některé organizace vzájemně spolupracují, jiné ne, a běžný člověk se v tom obtížně vyzná. Leckdy je velmi překvapen, že se jeho pes nemůže v jiné organizaci, než z které pochází, zúčastnit výstav, zkoušek nebo být zařazen do chovu. Bývá pak zklamaný a těžko se mu vysvětluje, že akce, na které se těšil, jsou pro jeho psa nepřístupné.

Existuje i další problém při vystavování PP. Někteří „také chovatelé“ klidně zájemci o štěně řeknou, že mu ho dají bez PP. Pokud ale o ten doklad stojí, za určitou částku nechají štěněti PP vystavit v zahraničí. Ta částka bývá někdy překvapivě veliká. Ví se o člověku, u kterého činí rozdíl mezi štěnětem bez PP a stejným štěnětem s PP 50 000,- Kč. Lidé jsou prostě různí a mezi těmi, kdo prodávají štěňata, se narazí i na podvodníky.

Asi nelze říkat zájemcům o chov psů s PP, že si musí brát štěně jen od chovatele z té či oné organizace. Kdo si ale chce kupovat psa, měl by velmi přemýšlet, od koho si ho bere. To samozřejmě neplatí jen o štěňatech s PP. Stále se řeší problematika množíren. Pravdou je, že pokud si lidé budou z pochybných chovů pořizovat štěňata, takové chovy budou existovat. Jde přece o „kšeft“ a pokud bude odbyt, budou i množírny.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

PESWEB

Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?

Výše uvedenou otázku si asi klade leckterá malá slečna. Možná to někoho překvapí, ale klást by si ji mohla i slečna čtyřnohá. Psí šatičky, svetry a kombinézy jsou v nabídce celé řady obchodů a prodávají se na psích výstavách a to zvláště na těch, které jsou věnovány společenským plemenům. Mezi lidmi kolují osvědčené střihy a vzory a debatuje se nad materiálem, barvou a možností údržby.

Pravdou je, že psí oblečení není výmyslem současné doby. Určitě si leckdo vzpomene na psí dečky, které byly důkazem elegance některých pánů v první polovině minulého století. Inspirovány pravděpodobně byly dečkami dostihových psů, jejichž význam ale nespočíval v ochraně psa před zimou a chladem, ale v usnadnění orientace diváků i rozhodčích. I dnes patří psí dostihy mezi oblíbené sporty a jakousi vestu používají k označování svých psů např. záchranáři nebo myslivci. To vše jsou praktické a odůvodnitelné případy.

Často ale lidé své psy oblékají ve snaze, že je chrání před nepřízní počasí a dělají jim tak výbornou službu. Leckoho, zvláště dámy, mimo to vybírání psí garderoby nadmíru těší. Otázkou je, co na šatičky říká samotný pes a zda je oblékání čtyřnohých přátel záležitostí opravdu nutnou. Stejně jako v celé řadě jiných věcí ani tady není možné jednoznačně říci ano nebo ne. Roli může hrát celá řada faktorů od věku přes zdravotní stav až po příslušnost psa k plemeni.

Obecně je možné říci, že psí termoregulace nebo spíše jejich schopnost reagovat na změny teploty, je daleko lepší než u lidí. Pes, který vyběhne z přetopeného bytu do chladného listopadového počasí, se s venkovním prostředím rychle vyrovná. Člověk to samozřejmě vnímá trochu jinak. Posuzovat, kdy je psovi zima a kdy horko podle vlastních pocitů, není nejrozumnější.

My se v létě svlékáme a v zimě oblékáme. Psi mají srst. Mezi pokožkou a jednotlivými chlupy se vytváří vzduchová vrstva, která má velkou izolační schopnost a dobře chrání psa před horkem i zimou. Platí to u krátké srsti, platí to hlavně u srsti středně dlouhé a dlouhé. Proto je třeba zvažovat, do jaké míry je rozumné omezovat funkčnost této vrstvy tím, že psa v létě oholíme a v zimě srst stlačíme do svetru.

Ostříhaný Shi tzu v šatech, americký stafordšírský terier – je mně horko; foto Jan Tichý

Pro psa je nejlepší ochranou před zimou a chladem pohyb. Je trochu smutné, že si hodně lidí myslí, že dostatek pohybu psovi poskytne krátká procházka k samoobsluze a zpět. Nešťastný pes pak sedí před obchodem, pravděpodobně v průvanu a vlhku, třepotá se a čeká, až nakoupíme. Majitel si nepohodlí psa uvědomuje, ale místo, co by šel nakoupit sám a pak se s ním teprve vydal na procházku, obstará nebo uplete kabátek.

Velmi častým důvodem pro oblékání psů, a to často do celé tělo obepínajících kombinéz, je vlhko, bláto a tedy i nečistoty, které pes přinese z procházky do bytu. Je jednodušší vyprat kus látky než vyčesat nečistoty z psí srsti. Otázkou je, zda to tak také vnímá náš pes. Je celkem smutné pozorovat psa, kterého instinkty nutí, aby zvednutím nožičky označkoval své teritorium, a výchova mu nakazuje počkat na paničku, která mu napřed musí rozepnout kombinézu.

Uvědomit bychom si měli, že existují situace, kdy je teplé oblečení psa na závadu. I malé dítě asi ví, proč má v horku pes zrychlený dech a vyplazený jazyk. Pes se ochlazuje dýcháním. V zimě se pak může stát, že temperamentní teple oblečený pes běhá s čtyřnohým kolegou nebo z čiré radosti sám, zahřeje se a začne se ochlazovat zrychleným dýcháním. Dochází k velkým rozdílům mezi vnější a vnitřní teplotou psího organizmu. Studený vzduch, který se dostává do přehřátého těla a plic, může mít velmi negativní vliv na zdraví psa. I nám přece babičky radily abychom, když se uhřejeme, nepili studenou vodu.

Jsou samozřejmě situace, kdy je určitá ochrana zcela na místě. U psů, ale i koček po operativním zákroku bývá s úspěchem používána „košilka,“ která chrání operační ránu před zuby a jazykem. Rozumně pojaté oblečení najde určitě uplatnění u některých plemen. Máme např. naháče, kterým výše uvedená izolační vrstva chybí a kterým mrazivé nebo vlhké počastí opravdu nemusí svědčit. Teplá dečka asi prospěje psovi s problémy s páteří či onemocněním ledvin. Něco podobného určitě přivítají psí babičky a dědečkové, kteří se pohybem již zahřát nedokáží.

Neměli bychom zapomínat, že pes je sice členem rodiny, ale stále je to zvíře. Polidšťování mu v žádném případě nesvědčí. Platí to v celé řadě věcí, platí to i v případě psích oblečků. Měli bychom velmi zvažovat, kdy a proč na psa nějaké šaty navlékáme.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.

Přirozená strava

Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!

Vhodné prostředí

Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.

Dostatek pohybu

Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.

Společnost

Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.

Zdraví

Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.

A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

kralici.cz: Pořizujeme králíčka

Mají kočky také chřipku?

Ano, kočky jsou, bohužel, vnímavé ke chřipkovému viru typu A. Ač nejsou přímo jeho rezervoárem, mohou být infikovány jeho různými subtypy. Byly u nich nalezeny protilátky proti lidským chřipkovým virům, psímu chřipkovému viru H3N2 (existuje ještě druhý, ale ten se u koček nenašel) i proti virům ptačí chřipky, včetně vysoce patogenního typu H5N1.

Přirozeným rezervoárem všech chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci. Z nich mohou být přeneseny na jiné druhy , kde se mohou adaptovat v subtyp vlastní příslušnému druhu. 

Před časem proběhla velká nákaza subtypem H7N2 (jeden z typů ptačí chřipky) v útulcích v New Yorku, kdy onemocnělo cca 500 koček a onemocnění se přeneslo i na jednoho ošetřujícího veterináře. Naštěstí u něj i u naprosté většiny koček proběhlo celkem lehce.

K přenosu dochází přímým kontaktem s nemocným jedincem, včetně pozření infikovaného drůbežího masa, nebo i nepřímo trusem infikovaných ptáků.

Inkubační doba je krátká, při experimentální infekci byla pouhé dva dny. Klinické příznaky mohou být různé v závislosti na typu viru a infekční dávce. Patří k nim horečka, apatie, výtok z očí a nosu, dýchací potíže, u kmene H5N1 byly navíc pozorovány nervové příznaky a výhřez třetího víčka.

Klinické příznaky nejsou typické pouze pro chřipku, podobně se mohou projevovat i další respirační infekce koček. Diagnóza tak může bý potvrzena pouze laboratorně. Léčba je podpůrná, popřípadě se podávají antibiotika proti druhotné bakteriální infekci.

Novela zákona o veterinární péči

V dotazech kynologů se stále ještě potýkáme s problematikou vztahu platnosti očkování proti vzteklině v návaznosti na identifikační označení psa. Jen pro připomenutí, za platné je považováno očkování pouze v případě, že pes je čipován. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním narození před červencem 2011.

Novela veterinárního zákona

15. ledna 2020 vstupuje v platnost další novela zákona o veterinární péči. Je v ní zakotven požadavek říkající že: „Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit Krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.“

Upozornit je třeba na to, že z pohledu zákona je chovatelem každý, kdo má nějaké zvíře, v tomto případě psa, tedy nikoliv jen ten, kdo má registrovaný název chovatelské stanice a odchovává štěňata s průkazem původu. V předchozí době platilo podobné ustanovení, jen se týkalo 5 a více fen a lovečtí psi se zkouškou lovecké upotřebitelnosti měli výjimku a hlášeni být nemuseli. Tato výjimka byla zrušena. Státní veterinární správa by údajně měla 15. ledna spustit možnost hlásit fenky elektronickou formou. Povinnost hlášení se vztahuje na domácnost. Tím, že jednu fenku napíšeme na ve společné domácnosti žijící babičku, druhou na syna a třetí na neteř se hlášení nevyhneme.

Druhá změna vyplývající z probírané novely Zákona o veterinární péči se týká identifikačního označování štěňat. Ta by měla být označena čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Tato povinnost platí pro všechna štěňata, nikoliv jen pro štěňata s průkazem původu.

Státní veterinární správa zatím nevydala žádné upřesňující informace. Pokud něco takového získáme, dáme informaci na web.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Antibiotika – dobrý sluha, ale špatný pán

Rozvoj antibiotik přinesl v uplynulém století mnoho dobrého do humánní i veterinární medicíny a stal se jedním z mezníků lékařství. Úspěšné zvládání infekcí tak umožnilo i rozvoj dalších oborů, jako chirurgie a chemoterapie. Proč tedy některé pesimistické hlasy hovoří o dnešní době jako o konci „antibiotické éry“?

Když v roce 1945 Sir Alexander Fleming přebíral Nobelovu cenu, už tehdy ve svém projevu varoval před vznikem rezistentních bakterií při nerozumném užívání penicilinu. Barvitě vylíčil fiktivní příběh pana X, který si na bolest v krku koupí penicilin a užívá ho v nízkých dávkách, takže si vypěstuje rezistentní streptokoky, které následně přenese na svou manželku. U paní X způsobí zápal plic, na který jí je naordinován opět penicilin, který je už ale na tyto streptokoky krátký a paní umírá.

Sir Fleming měl pravdu jen částečně. Penicilin je stále lékem první volby při léčbě streptokoků a účinkuje výborně. Rezistentní bakterie se však vytvořily z jiných zdrojů. Těmi jsou běžné bakterie, které žijí v nás, na nás i v okolním prostředí – Escherichia coli a tzv. ESCAPE bakterie (Enterococcus faetium, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Acinetobacter spp., Pseudomonas spp. a Enterobacter spp.).

Vytvořili jsme si je nevhodným užíváním antibiotik. K tomu patří nejen výše zmíněné poddávkování, ale i příliš časté a příliš dlouhé podávání nebo použití tehdy, když to vůbec není zapotřebí. Tedy když se nejedná o bakteriální infekci a nebo když ji lze zvládnout i jinými způsoby, než celkovým podáváním antibiotik.

Někteří odborníci dnes apelují na vytvoření studií, které by určily nejkratší možné doby užívání jednotlivých antibiotik, aby bakterie nebyly zbytečně dlouho pod selektivním tlakem, který zvyšuje pravděpodobnost vzniku rezistentních kmenů. Zatím se doba podávání antibiotik řídila spíše zkušenostmi a ze strachu ze selhání léčby se nechávala pro jistotu delší. Zatímco to, že krátké podávání antibiotik vede k rezistenci, nebylo potvrzeno, o negativním vlivu dlouhého podávání se ví s jistotou.

Farmaceutické firmy se dnes do vývoje nových látek s antimikrobními účinky nehrnou, takže těch, co máme, si musíme vážit a užívat jich s rozmyslem. Toto vše platí pro humánní i pro veterinární medicínu.

Klasické bakteriologické vyšetření není drahé a přitom nám poskytne řadu užitečných informací. Tedy především jedná-li se vůbec o bakteriální onemocnění a dále, která antibiotika můžeme použít a kterým se velkým obloukem vyhnout. Laboratoř má k dispozici dostatek dat, takže dokáže upozornit na vznik rezistence u určitých antibiotik a poradit vhodnou léčbu. V každé zemi může být situace jiná, proto je zapotřebí být v kontaktu s lokální laboratoří a s její pomocí řídit léčbu.


Objednejte se k nám online

Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje.
V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.

rezervace online