Prevence a laboratoř

Co může ukázat preventivní vyšetření aneb stručný průvodce laboratorními výsledky pro chovatele

Odhalení onemocnění dříve než se začne projevovat klinicky zvyšuje šanci na uzdravení nebo aspoň významné prodloužení života. Co je tedy možné testovat a co z toho poznáme? Co může ukázat hematologické vyšetření?

Biochemické vyšetření krve hodnotí funkci ledvin, jater, slinivky a hladinu glukózy a minerálů. Ledviny psa nebo kočky zodpovídají za vylučování odpadních produktů metabolismu, nadbytku sodíku a vody z krevního řečiště. Testy odhalí jejich onemocnění a selhávání.

Játra jsou orgánem s celou řadou funkcí. Zbavují organismus škodlivin a zároveň zpracovávají živiny a syntetizují látky důležité pro fungování organismu. Vyšetření jater psa, kočky nebo dalších zvířat nepoukazuje jenom na jejich vlastní onemocnění, ale též může pomoci odhalit onemocnění nadledvinek (Cushingův syndrom), infekci, leukémii, krvácivé stavy, stres a neschopnost organismu bojovat s infekcí. Také nám dokáže říci, jestli pacient není dehydratovaný.

Slinivka je další životně důležitý orgán, který vylučuje některé trávící enzymy a hormony pomáhající regulovat metabolismus. Vyšetřením krve můžeme poznat její zánět, nedostatečnou funkci nebo cukrovku. Glukóza je základní živina nutná pro fungování organismu. Její změny mohou indikovat cukrovku i jiné orgánové abnormality. Minerály jsou též kriticky důležité pro fungování těla, jejich hladiny v krvi jsou přísně udržovány v poměrně těsných hranicích. Nejčastější příčinou jejich imbalance bývá dehydratace organismu.

Hematologické vyšetření psa nebo kočky měří počty a zastoupení jednotlivých typů krvinek. Také si všímá změn v jejich vzhledu, které mohou signalizovat určitá onemocnění. Červené krvinky jsou nejpočetnější a nejdéle žijící krevní buňky. Na speciální bílkovinu vážou kyslík, který potom transportují z plic do celého těla. Bílých krvinek je několik typů a každý má svou specifickou funkci. Obecně jsou zodpovědné za boj s infekcemi. Krevní destičky mají na starost srážení krve. Z hematologického vyšetření tedy můžeme rozpoznat anémii, zánět, infekci, stres, leukémii, krvácivé poruchy, neschopnost bojovat s infekcí a stav zavodnění organismu.

Nezbytným doplněním k vyšetření ledvin a jater psa a kočky je i vyšetření moči. Kromě toho nejlépe ukáže zánět vývodných močových cest a tvorbu krystalků v moči.

U starších zvířat se doporučuje ještě vyhodnocení funkce štítné žlázy vyšetřením jejích hormonů. Ty jsou důležité pro správně fungující metabolismus. U starších psů se setkáváme se sníženou funkcí, zatímco u starších koček se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Ze dvou zkumavek krve tak můžeme získat spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nemocný pes a léky

nemocný pes

Byli jsme tady před týdnem a to očíčko se mu za tu dobu vůbec nezlepšilo. A dávala jste mu do oka tu mast, co jsem Vám předepsal? Ne pane doktore, my ji ještě nekoupili.“ z veterinární ordinace

Úspěšná léčba nemocného psa je závislá na řadě faktorů. Patří sem včasné rozeznání příznaků, pravdivé informace pro ošetřujícího veterináře, správné určení příčiny a samozřejmě léčba neboli opatření, která jsou přijata.

O tom, co a jak se bude dělat, rozhoduje veterinář. Na majiteli zvířete pak je, aby jeho doporučení uvedl v praxi. Hovoří se o takzvané „domácí péči“. Ta se může týkat řady oblastí. Patří sem výživa psa (diety, četnost krmení atd.), omezení či zvýšení jeho fyzické zátěže, úprava prostředí, v kterém se nachází ( např. umístění nemocného kotcového psa v domě) a také podávání léků.

Na první pohled se zdá, vše výše uvedené jako naprostá samozřejmost. Zkušenost učí, že to až tak jednoduché nebývá, že pro řadu lidí je nemocný pes velmi složitým problémem, a že zvláště podávání léků dělá lidem a jejich psům potíže.

Léčiva obecně bývají označována jako farmaka a vědní obor, který se jimi zabývá se nazývá farmakologie. Vše co se týká přípravy, kvality, zkoušení, označování, skladování a vydávání léčiv, je obsaženo v tak zvaném lékopise, který je jakousi přesné postupy a přístupy stanovující normou.

Celá oblast je velmi složitá a studium lékárnictví je právem považováno za jeden z nejtěžších oborů. Můžeme být jen rádi, že na nás běžných smrtelnících není požadováno, abychom byli v této oblasti odborně vzdělaní.

I když nejsme lékárníci, je asi dobře připomenout, že lék většinou není v koncentrované formě, ale že se skládá z několika složek, mezi které např. patří:

  • základní složka – účinná látka
  • korigující složka – látka, která upravuje některé vlastnosti léku, jako je např. chuť
  • vehiculum – látka, v které je účinná složka léku rozpuštěna nebo rozmělněna, tedy jakýsi lidově řečeno „nosič“

Je třeba si také uvědomit, že v případě léků platí některé zásady. Mezi ně např. patří:

  • psovi dáváme jen to, co předepsal veterinární lékař. Parkovou univerzitu a v ní působící dámy a pány doporučující pilulku, která jejich psovi pomohla, a proto je zázračná, je lepší neposlouchat.
  • používané léky musí být správně skladované. Asi není rozumné dát skleničku s kapkami na okno, kam svítí sluníčko s tím, že ji dobře vidíme a nezapomeneme kapky dát
  • nesmí se používat léky prošlé. Cena léků není zanedbatelná. To ale neznamená, že si máme brát léky s prošlou exspirací, které nám někdo za menší cenu či zadarmo nabídne. V lepším případě nemusí mít požadovanou účinnost, v horším případě mohou i uškodit.
  • používané léky musí být dávány v množství a v čase doporučeném veterinárním lékařem. Představa, že se nic neděje, když v neděli posunu dávku antibiotik o pět či šest hodin (byli jsme na oslavě a chceme se vyspat) je zavádějící stejně jako názor, že dvojnásobná dávka léku bude mít dvojnásobný účinek. Často se stává, že příznaky onemocnění odeznějí, pes se jeví zdravý, ale podle pokynů veterináře má lék užívat ještě několik dní. Určitě se v takovém případě vyplatí léky podle původního předpisu dobrat a léčbu nepřerušit.
  • je třeba dodržovat pokyny týkající se samotného podávání léků. Něco se dává před a něco po krmení a jsou i léky, které se např. nesnášejí s určitým typem potravy. Doporučení v této oblasti nejsou zbytečným otravováním pacientů a jejich majitelů, ale snahou zabezpečit co nejlepší účinnost léku.

Někdy je třeba přemýšlet i nad množstvím léku, které máme psovi podat. Základní množství určí veterinář, který např. stanoví, že pes bude brát čtvrtinu nebo polovinu tablety a nás čeká problém, jak to malé, kulaté nic rozdělit. Jsou prášky, které se dělí snadno, jsou prášky, u kterých to může být problém.

Sicilský chrt, norwich teriér – foto Jan Tichý

Lepší, než lámat malou pilulku nebo velkou tabletu mezi prsty, je použít ostrý nůž a tabletku přeseknout. Může se stát, že budeme muset i něco odměřit. Nelze očekávat, že běžný člověk doma má analytické váhy nebo odměrné válce. Existuje termín „domácí měření“, pod kterým se skrývá nikoliv přesná míra, ale velmi přesný odhad s použitím dostupných „měřidel“.

Např. po okraj naplněná kávová lžička má obsah 5 ml, polévková lžíce 15 ml a jedna kapka z běžného kapátka 0,2 ml. Je ale třeba vědět, co, čím a komu odměřujeme. Určitě není rozumné stanovovat pomocí polévkové lžíce potřebný objem projímadla a pak si s ní, aniž bychom ji umyli, nabírat polévku.

Výše uvedená pravidla určitě není problém dodržet. Daleko horší už ale může být zvláště lék předepsaný pro vnitřní užití, do psa dostat. O tom, ale bude příští povídání.


Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Dezinfekce, dezinsekce a deratizace podruhé

Chtěli jsme důkladně vydezinfikovat kotec pro štěňata. Něco jsme koupili v drogérii, zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Bylo na tom napsáno, že se to má ředit 1: 10. Tak jsme si řekli, že to uděláme silnější, aby to opravdu působilo, a nic ředit nebudeme. Štěňata teď zvrací a motají se. Myslíte si, že to může být z té dezinfekce?“ z veterinární ordinace

Hodně lidí říká, že návody jsou jen pro ty hloupé a že je normální člověk nepotřebuje číst. Leckdy to je možná pravda, jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují zásady, které je nezbytně nutné dodržovat a v následujícím textu jsou uvedeny ty nejdůležitější.

Pracovní roztoky se připravují přesně dle návodu

Některé přípravky se používají neředěné, u některého výrobce uvádí návod jak připravit tak zvaný pracovní roztok tedy roztok, který budeme přímo používat.

Často míváme sklony si věci zjednodušovat a někdy také máme pocit, že když někam něčeho dáme víc, bude to lépe fungovat. Podobný přístup v případě dezinfekce je nesmyslný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že roztok v silnější koncentraci, než je požadováno, může ublížit a také nemusí být účinný. Mimo to kvalitní dezinfekční prostředky něco stojí a při zvýšené dávce, než je požadováno, vlastně vyhazujeme peníze.

Problém může vzniknout i tam, kde si člověk řekne, že výrobci ve svých návodech přehánějí a že menší množství nebo kratší doba působnosti musí stačit. Je to smutné, ale většinou nestačí. Při přípravě pracovních roztoků by se měl dodržovat návod a člověk by opravdu měl vážit, či měřit. Klasický český přístup „přece to odhadnu“ většinou končí tak, že je koncentrace nedostatečná nebo naopak příliš silná.

Důležitý je čas působení přípravku. Prošlá expirace může znamenat neúčinnost. Označení přípravku

Neuvádí-li výrobce jinak, ředí se přípravky studenou vodou

Je třeba počítat s tím, že použije-li se teplá nebo horká voda, dochází k jejímu odpařování a tím se mění i koncentrace pracovního roztoku

Při přípravě dezinfekčních roztoků se dodávaný přípravek považuje za stoprocentní

Může se stát, že na lahvi s dezinfekčním prostředkem je napsáno, že se jedná o 5% roztok něčeho a zároveň se v návodu uvádí, že se přípravek má použít v 3% ředění. Normální člověk se začne děsit nutnosti propočítávání % a vzpomíná na školní léta, předmět chemii a křížové pravidlo. Trápí se ale zbytečně. 3% pracovní roztok v tomto případě připravíme smícháním 97 ml vody a 3 ml roztoku.

Předměty znečistěné infekčním materiálem se nejdříve dezinfikují a teprve pak myjí

Uvedený postup zabraňuje dalšímu šíření infekce a chrání nejen zvíře a prostředí, ale i toho, kdo s materiálem pracuje. Mohlo by se zdát, že se tento bod týká pouze veterinárních pracovišť. S infekčním materiálem ale mohou přijít do kontaktu i nástroje, které běžně používáme doma.

Může se stát, že odstraňujeme srst v okolí zhnisané rány a při tom sekretem z ní vytékajícím umažeme nůžky. Nebo má pes průjem a existuje podezření, že se jedná o problém infekčního původu. Znečistěné místo je lepší polít dezinfekčním prostředkem, např. Savem a teprve následně drhnout a mýt.

Pracovní plochy se při běžné údržbě naopak nejdříve mechanicky očistí a pak teprve dezinfikují

Upravujeme příteli nepříliš čistého, ale zdravého psa a na stůl z něj vypadává hlína a bláto. Asi budeme chtít stůl před dalším použitím vydezinfikovat. Přímé nebezpečí ale pravděpodobně nehrozí a lepší a jednodušší je mechanicky nečistoty odstranit a pak teprve dezinfikovat.

Bez doporučení výrobce se dezinfekční přípravky nesmějí míchat s jinými látkami

Leckdo si myslí, že získá víceúčelový dezinfekční prostředek tím, že smíchá přípravek, u kterého je uvedeno, že působí na viry s dalším, který má působit na plísně. Výsledek ale může být zcela mimo očekávání. V lepším případě se získá nefunkční roztok, v horším pak tekutina, která může mít řadu nečekaných vlastností, např. schopnost rozleptat věci, s kterými se dostane do kontaktu včetně psí i lidské kůže.

Dezinfekční přípravky je třeba skladovat v původních nebo v jasně označených nádobách

Dezinfekční roztoky často bývají ve velkém balení, s kterým se může obtížně manipulovat. Běžně se tedy potřebná část přelívá do jiné menší a vhodnější nádoby. Další nádobu používáme i tam, kde připravujeme pracovní roztok. V obou případech nastává situace, kdy se dezinfekční roztok odlévá do jiného, než originálního obalu. V takovém případě je nezbytně nutné jasně označit, co náhradní obal obsahuje.

To označení by mělo být v rámci možností trvanlivé, tedy takové, které se nedá setřít nebo smýt. Případů, kdy si někdo nalil do lahve od piva dezinfekční roztok a pak se napil, není málo a asi se nejedná o zážitek příjemný. Pivo má určitě lepší chuť, pravděpodobně po něm nedostaneme průjem a určitě nám nepoleptá zažívací trakt.

Při práci s dezinfekčními přípravky je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce

Bezpečnost práce je termín, který lidé příliš nemilují. Je to ale věc, nad kterou je třeba přemýšlet a kterou je třeba dodržovat a to i v případě dezinfekčních prostředků. Bezpečně určitě nepracoval pán, který s představou, že výborně vtipkuje, nastříkal své kolegyni do vlasů Septonex a neuvědomil si, že mimo vlasů spray zasáhne i její oči. Bezpečně nepracuje ani ten, kdo nalije dezinfekční prostředek na stůl, kde se manipuluje s potravou a pak na něj položí chleba. Dalších příkladů se najde celá řada a zdaleka ne vždy jsou úsměvné.

Parson Russell teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Vždy je nutno dodržovat přesně návod výrobce

Tato oblast se netýká jen dříve uvedeného ředění dezinfekčních prostředků a dodržení doby exspirace. Důležitá je i doba, po kterou má přípravek působit a důležité jsou i informace o způsobu manipulace a případné první pomoci.

Přítomnost mikroorganizmů v prostředí nebo na pracovních plochách a nástrojích je možné ověřit

Tento bod je velmi důležitý z hlediska veterinárních, zdravotních či potravinářských provozů, kde by kontrola prostředí měla být samozřejmou věcí. Týká se ale i jiných pro zvířata určených zařízení. Prostřednictvím laboratorního vyšetření může např. majitel úpravny zjistit, zda místnost, v které dělá psy krásné, není zároveň zdrojem např. plísňové infekce.

Problematika dezinfekce, jejího provádění a používaných přípravků je velmi obsáhlá. Pozornost jí věnuje i naše legislativa, např. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví nebo Zákon č.350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.

Nabídka vhodných prostředků je v současné době velmi pestrá. Běžný majitel psa se možná k různým specialitám nedostane. Pravdou ale je, že na první pohled obyčejné SAVO dokáže být velmi účinné a je snadno dostupné. Poradit, co použít a jak postupovat, by měl i ošetřující veterinář.

reprodukce psů webinář

Majitele psů samozřejmě zajímá i dezinsekce, tedy hubení hmyzu a škodlivých členovců. Pod složitým názvem se skrývá boj s blechami, klíšťaty a jinými „breberkami“. Je třeba si uvědomit, že:

V PŘÍPADĚ DEZINSEKCE PLATÍ STEJNÁ PRAVIDLA JAKO U DEZINFEKCE

Z hlediska chovatelů psů nebo z hlediska např. úpraven, psích hotelů atd. je dezinsekci možné rozdělit do dvou oblastí:

  1. co děláme sami – např. preventivní opatření proti blechám, které se množí v prostředí, tedy mimo svého hostitele
  2. a o co je lepší pořádat odbornou firmu – např. v okamžiku, kdy se nám v bytě objeví šváby, sami si neporadíme

Do odborných rukou by mělo patřit i poslední z trojice „D“ – deratizace. Jedná se o hubení škodlivých hlodavců a jedná se o stále aktuálnější problém. Odbornou pomocí tady může být deratizační firma, odbornou pomocí ale může být i temperamentní parson russell teriér, lakeland, welsh či foxteriér. Určitě si také většina kníračů vzpomene, proč se dříve jmenovali stájoví pinčové a proč byl každý majitel koní rád, když takového kosmatého vousatého suveréna ve své konírně měl.

Čtěte také: DDD aneb dezinfekce, dezinsekce a deratizace


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.

Definice množíren

Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.

Návod k použití

Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.

Pozor na evidenční listy

Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.

Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.

 § 4 se doplňuje o odstavec 4,

„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“

§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.

(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.

 (2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni

  • a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
  • b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
  • c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.

Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý

(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni

  • a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
  • b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
  • c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.

(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje

  • a) identifikační údaje chovatele,
  • b) místo jejich chovu,
  • c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
  • d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
  • e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.

(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
  • c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
  • c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.

(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.

(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“

„§ 7b Prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

  • a)    na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
  • b)    na místech uvedených v § 13a odst. 5.“

S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti  množíren, ukáže praxe.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Sladké sny!!

Jsme v ročním čase, kdy se ježci ukládají k zimnímu spánku. Coby hmyzožravci jsou v zimě připraveni o přirozenou potravu a tak toto období překonávají ve stavu odborně nazvaném hibernace.

Na rozdíl od spánku, kdy všechny tělesné funkce zùstávají víceméně normální, je u zimního spánku potřeba energie silně omezena a metabolismus tak téměř zastaven. Ježci upadají do nehybnosti, snižuje se počet tepů z cca 190 na 20 za minutu, tělesná teplota klesá z 35°C na 10°C i méně a dech se zpomalí na jedno nadechnutí za několik minut.

Na konci podzimu si začínají hledat vhodná místa k vybudování hnízd s odborným téměř strašidelným názvem hibernaculum. Takovými místy jsou živé ploty, kořeny stromů, hromady dřeva nebo kompostu, opuštěné králičí nory, kůlny a dřevěné přístřešky.

Samotné hnízdo je vybudované ze suchého listí, trávy a jiné vegetace a může být až 50 cm silné. Protože během zimního spánku ztratí spáč třetinu své váhy, je životně nutné, aby před usnutím vážil aspoň 600 gramù. Proto ježci, kteří v listopadu váží méně, potřebují pomoc člověka.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co dělat, když nás poraní zvíře?

Pes je pro většinu z nás každodenním společníkem, členem rodiny a tvorem, bez kterého by náš život byl asi smutnější. Totéž se dá říci o kočkách, křečcích, morčatech, rybičkách a dalších domácích mazlíčcích. Soužití člověka a zvířete ale mohou doprovázet i jiné zážitky, než ty příjemné. Do této kategorie patří znečistěné městské ulice, štěkánci a mňoukalové znepříjemňující život sousedům a i to, že občas některý ze čtyřnohých přátel poraní člověka.

Co dělat, když nás poraní zvíře? Jack Russell terier – foto jan Tichý

Ví se, že k velkému počtu úrazů dochází při domácích pracích a kutilství, ví se také (a dokazují to statistiky), že nejčastěji poraní zvíře (pes, kočka) někoho ze své rodiny. Ony se totiž do kategorie poranění člověka započítávají případy, ke kterým např. dojde při hře se psem nebo kočkou a při jejich ošetřování.

Pod termín poranění jsou řazeny i drobné oděrky způsobené štěněčím ostrým zoubkem nebo drápkem na klín vyskakující kočky. Všichni to známe. Taháme se se psem o hračku a on místo klacíku uchopí a stiskne náš prst, kočka se rozhodne, že vyskočí na skříň a jako odrazový můstek použije naše záda nebo pes hltoun s podávaným pamlskem ukousne i kus naší kůže. K závažnějším poraněním dochází, pokud někdo sáhne mezi peroucí se psy. Podobných příkladů, z kterých lze vinit spíše majitele než zvíře, bychom našli celou řadu. Určitě neplatí, že každý ve statistice uváděný člověk poraněný psem měl tu smůlu, že potkal agresivní bestii.

Jsou samozřejmě i závažnější problémy a je třeba vědět, co se v případě poranění člověka zvířetem má dělat. Dnes zná asi každý člověk základy první pomoci a umí tedy ošetřit i poranění, které způsobí zvíře. Je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat pouze o ošetření zhmožděné tkáně, ale že zvířecí zuby a drápy nemusí oplývat čistotou a že poraněná tkáň reaguje zánětem. Základem ošetření tedy je důkladná dezinfekce. Často je to nepříjemné až bolestivé, ale je lepší malá chvilka trápení než dlouhodobé problémy se zaníceným a obtížně léčitelným poraněním.

Norwich terier, malý münsterlandský ohař – foto Jan Tichý

Počítat je třeba s tím, že existuje i určité nebezpečí přenosu infekcí. Do této kategorie např. patří tak zvaná bartonelóza neboli nemoc kočičího škrábnutí. V tlamě a v okolí drápů kočky (zdravé i nemocné) žijí bakterie, které nemají na kočku samotnou žádný vliv, ale mohou, pokud se dostanou při poranění přes kůži nebo sliznici, vyvolat onemocnění u člověka. Většinou se jedná jen o zánětlivý problém poraněné tkáně, u oslabených lidí by ale reakce mohla být větší. I v případě nemoci kočičího škrábnutí je důležitá důkladná dezinfekce rány, a pokud by nastal větší problém, zvládnou jej antibiotika.

Jsou choroby, které by nezvládlo nic. Na prvním místě určitě figuruje vzteklina. Platí, že Česká republika patří mezi státy vztekliny prosté. Přesto se s nebezpečím, které vzteklina představuje, stále počítá. Znovu k nám přenést vzteklinu mohou nejen migrující divoká zvířata, ale problémy hrozí od nerozumně dovážených zvířat v zájmovém chovu. Asi dobrým úmyslem vedený člověk se někde na bulharské či jiné pláži ujme ubohého opuštěného kotěte, štěněte nebo dospělého psa či kočky a nemyslí na to, co všechno si s ním může domů přivést.

Většina lidí si nebezpečí vztekliny uvědomuje, a pokud dojde k poranění člověka např. psem, ptají se, zda je očkován proti vzteklině a požadují předložení očkovacího průkazu. Oficiální předpisy ale říkají něco jiného a prosté předložení očkovacího průkazu jim nestačí.

U zvířat vnímavých na vzteklinu je v případě, že poraní člověka požadováno klinické vyšetření a to bezprostředně po poranění a pátý den po poranění. Očkování proti vzteklině je v takovém případě důležité, nikoliv ale vyšetření nahrazující. Důvod je jednoduchý. U zvířat stejně jako u lidí existuje určité procento jedinců, kteří si z různých důvodů protilátky na základě očkování nevytvoří. Vyšetření zvířete ale dá jasnou odpověď, zda vzteklinu má, či ne a zda tedy člověka může či nemůže nakazit.

Pokud vám tedy vaše štěně při hře vytrhne z ucha náušnici a vy navštívíte lékaře, aby ucho ošetřil a náušnici nasadil zpět a on bude požadovat vyšetření psa, nevzpouzejte se. Pan doktor si nevymýšlí a nechce vás otravovat, on jen zná a dodržuje platné předpisy.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Kdo může v České republice vystavovat průkazy původu psům?

V poslední době se množí otázky na téma: „Kdo může vystavovat průkazy původu pro psy? Existuje v České republice více možností?“. Celá problematika asi zaslouží trochu vysvětlení a následující povídání by mohlo pomoci se alespoň částečně zájemcům o chov psů zorientovat.

Štěňata českého fouska, foto Jan Tichý

Základním dokumentem v čistokrevném chovu, je průkaz původu. Dal by se přirovnat k lidskému rodnému listu. PP hodný toho označení, obsahuje celou řadu informací. Patří mezi ně základní údaje o psovi (plemeno, jméno a název chovatelské stanice, datum vrhu, typ a barva srsti, identifikační označení a číslo zápisu), údaje o chovateli (jméno, adresa a podpis), údaje o pracovišti, které PP vystavilo (adresa, razítko, podpis) a rodokmen psa (přehled předků, většinou 3- 4 generace).Např. PP vydané Českomoravskou kynologickou unií mají hologram, který dokazuje jejich pravost.

Průkazy původu vystavují jednotlivé kynologické organizace a průkaz původu si v podstatě může každý vystavit sám. Bez razítka plemenné knihy a nezbytných oficiálních údajů to je ale jen možná zajímavý, ale jinak neplatný kus papíru.

Lidé se ptají a bohužel někdy také neptají, která organizace může PP vystavovat. Chov psů je zájmová činnost a na rozdíl od hospodářských zvířat není tato oblast řízená zákonem. V chovu psů s průkazem původu, nebo chcete-li laicky s rodokmenem, působí celá řada organizací. Asi nejznámější jsou FCI a UCI.

FCI – Federation Cynologique Internationale je mezinárodní kynologická organizace, která vznikla v roce 1911. Jejími členy je 93 států, a některé další, např. Velká Británie nebo USA spolupracují s FCI na základě dohody. FCI dává základní pravidla chovu psů a schvaluje standardy jednotlivých plemen. Českou republiku zastupuje v FCI Českomoravská kynologická unie (ČMKU).

Průkazy původu (PP) vystavené ČMKU jsou uznávány u všech členských států FCI a je na nich logo, jehož součástí je znak FCI – zeměkoule.

UCI – United kenel Clubs International je mezinárodní kynologická organizace, která byla založena v Německu v roce 1976. Jejími členy je cca 16 států. UCI používá standardy FCI. Českou republiku v UCI zastupuje Českomoravská kynologická federace (CKF). I ona vystavuje PP pro odchovy svých chovatelů a i u ní platí, že si členové UCI vzájemně PP uznávají.

Podobných organizací zastřešujících chov jednoho nebo více plemen a vydávajících vlastní průkazy původů existuje ještě celá řada. Samostatnou kapitolu tvoří mezinárodní chovatelské kluby. Některé pracují v rámci FCI a PP pro štěňata pak vystavují plemenné knihy členských států FCI. Jiné kluby, např. v případě pitbulů, tedy plemene, které se do plemenných knih FCI nezapisuje, si vystavují PP samy.

Velmi důležitou informací pro případného zájemce by měly být základní předpisy dané organizace. V České republice platí Vyhláška 21/2013 Sb. O stanovení podmínek při chovu psů a koček. V ní jsou zakotveny požadavky zaměřené na ochranu psů a koček. Patří mezi ně např. minimální a maximální věk pro využití fen a psů v chovu, minimální věk pro odběr štěněte od fenky nebo maximální počet vrhů u jedné feny za určité období.

Některé kynologické organizace např. ČMKU mají tyto požadavky zakotvené ve svých předpisech, jiné je zcela pomíjí. Pravdou je, že požadavky platí pro všechny organizované chovatele, slušná organizace ale na jejich znění upozorňuje a např. krytí fen mimo stanovené věkové rozmezí nebo předčasný odběr štěňat od fenky trestá.

Velmi důležitá je také otázka, zda se v dané organizaci pracuje s podmínkami pro zařazení do chovu a zda jsou u plemen, kde to je třeba, sledovány vlohy pro dědičně podmíněná onemocnění.

Občas se stane, že se určitý jedinec právě z uvedených důvodů nedostane např. v rámci ČMKU dochovu a jeho majitel si řekne, o nic nejde, budu chovat pod jinou organizací. Člověk, který se v problematice neorientuje, pak získá štěně, které může být nepříjemně zatíženo vlohou pro nějakou chorobu.

Existují i případy, kdy je chovatel z jedné organizace pro podvody nebo nekorektní přístup k chovu psů vyloučen a klidně přestoupí do organizace jiné. Otázkou je, zda se přestup projeví na jeho morálce, nebo zda v nové organizaci bude vesele podvádět dál.

Některé organizace vzájemně spolupracují, jiné ne, a běžný člověk se v tom obtížně vyzná. Leckdy je velmi překvapen, že se jeho pes nemůže v jiné organizaci, než z které pochází, zúčastnit výstav, zkoušek nebo být zařazen do chovu. Bývá pak zklamaný a těžko se mu vysvětluje, že akce, na které se těšil, jsou pro jeho psa nepřístupné.

Existuje i další problém při vystavování PP. Někteří „také chovatelé“ klidně zájemci o štěně řeknou, že mu ho dají bez PP. Pokud ale o ten doklad stojí, za určitou částku nechají štěněti PP vystavit v zahraničí. Ta částka bývá někdy překvapivě veliká. Ví se o člověku, u kterého činí rozdíl mezi štěnětem bez PP a stejným štěnětem s PP 50 000,- Kč. Lidé jsou prostě různí a mezi těmi, kdo prodávají štěňata, se narazí i na podvodníky.

Asi nelze říkat zájemcům o chov psů s PP, že si musí brát štěně jen od chovatele z té či oné organizace. Kdo si ale chce kupovat psa, měl by velmi přemýšlet, od koho si ho bere. To samozřejmě neplatí jen o štěňatech s PP. Stále se řeší problematika množíren. Pravdou je, že pokud si lidé budou z pochybných chovů pořizovat štěňata, takové chovy budou existovat. Jde přece o „kšeft“ a pokud bude odbyt, budou i množírny.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

PESWEB

Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?

Výše uvedenou otázku si asi klade leckterá malá slečna. Možná to někoho překvapí, ale klást by si ji mohla i slečna čtyřnohá. Psí šatičky, svetry a kombinézy jsou v nabídce celé řady obchodů a prodávají se na psích výstavách a to zvláště na těch, které jsou věnovány společenským plemenům. Mezi lidmi kolují osvědčené střihy a vzory a debatuje se nad materiálem, barvou a možností údržby.

Pravdou je, že psí oblečení není výmyslem současné doby. Určitě si leckdo vzpomene na psí dečky, které byly důkazem elegance některých pánů v první polovině minulého století. Inspirovány pravděpodobně byly dečkami dostihových psů, jejichž význam ale nespočíval v ochraně psa před zimou a chladem, ale v usnadnění orientace diváků i rozhodčích. I dnes patří psí dostihy mezi oblíbené sporty a jakousi vestu používají k označování svých psů např. záchranáři nebo myslivci. To vše jsou praktické a odůvodnitelné případy.

Často ale lidé své psy oblékají ve snaze, že je chrání před nepřízní počasí a dělají jim tak výbornou službu. Leckoho, zvláště dámy, mimo to vybírání psí garderoby nadmíru těší. Otázkou je, co na šatičky říká samotný pes a zda je oblékání čtyřnohých přátel záležitostí opravdu nutnou. Stejně jako v celé řadě jiných věcí ani tady není možné jednoznačně říci ano nebo ne. Roli může hrát celá řada faktorů od věku přes zdravotní stav až po příslušnost psa k plemeni.

Obecně je možné říci, že psí termoregulace nebo spíše jejich schopnost reagovat na změny teploty, je daleko lepší než u lidí. Pes, který vyběhne z přetopeného bytu do chladného listopadového počasí, se s venkovním prostředím rychle vyrovná. Člověk to samozřejmě vnímá trochu jinak. Posuzovat, kdy je psovi zima a kdy horko podle vlastních pocitů, není nejrozumnější.

My se v létě svlékáme a v zimě oblékáme. Psi mají srst. Mezi pokožkou a jednotlivými chlupy se vytváří vzduchová vrstva, která má velkou izolační schopnost a dobře chrání psa před horkem i zimou. Platí to u krátké srsti, platí to hlavně u srsti středně dlouhé a dlouhé. Proto je třeba zvažovat, do jaké míry je rozumné omezovat funkčnost této vrstvy tím, že psa v létě oholíme a v zimě srst stlačíme do svetru.

Ostříhaný Shi tzu v šatech, americký stafordšírský terier – je mně horko; foto Jan Tichý

Pro psa je nejlepší ochranou před zimou a chladem pohyb. Je trochu smutné, že si hodně lidí myslí, že dostatek pohybu psovi poskytne krátká procházka k samoobsluze a zpět. Nešťastný pes pak sedí před obchodem, pravděpodobně v průvanu a vlhku, třepotá se a čeká, až nakoupíme. Majitel si nepohodlí psa uvědomuje, ale místo, co by šel nakoupit sám a pak se s ním teprve vydal na procházku, obstará nebo uplete kabátek.

Velmi častým důvodem pro oblékání psů, a to často do celé tělo obepínajících kombinéz, je vlhko, bláto a tedy i nečistoty, které pes přinese z procházky do bytu. Je jednodušší vyprat kus látky než vyčesat nečistoty z psí srsti. Otázkou je, zda to tak také vnímá náš pes. Je celkem smutné pozorovat psa, kterého instinkty nutí, aby zvednutím nožičky označkoval své teritorium, a výchova mu nakazuje počkat na paničku, která mu napřed musí rozepnout kombinézu.

Uvědomit bychom si měli, že existují situace, kdy je teplé oblečení psa na závadu. I malé dítě asi ví, proč má v horku pes zrychlený dech a vyplazený jazyk. Pes se ochlazuje dýcháním. V zimě se pak může stát, že temperamentní teple oblečený pes běhá s čtyřnohým kolegou nebo z čiré radosti sám, zahřeje se a začne se ochlazovat zrychleným dýcháním. Dochází k velkým rozdílům mezi vnější a vnitřní teplotou psího organizmu. Studený vzduch, který se dostává do přehřátého těla a plic, může mít velmi negativní vliv na zdraví psa. I nám přece babičky radily abychom, když se uhřejeme, nepili studenou vodu.

Jsou samozřejmě situace, kdy je určitá ochrana zcela na místě. U psů, ale i koček po operativním zákroku bývá s úspěchem používána „košilka,“ která chrání operační ránu před zuby a jazykem. Rozumně pojaté oblečení najde určitě uplatnění u některých plemen. Máme např. naháče, kterým výše uvedená izolační vrstva chybí a kterým mrazivé nebo vlhké počastí opravdu nemusí svědčit. Teplá dečka asi prospěje psovi s problémy s páteří či onemocněním ledvin. Něco podobného určitě přivítají psí babičky a dědečkové, kteří se pohybem již zahřát nedokáží.

Neměli bychom zapomínat, že pes je sice členem rodiny, ale stále je to zvíře. Polidšťování mu v žádném případě nesvědčí. Platí to v celé řadě věcí, platí to i v případě psích oblečků. Měli bychom velmi zvažovat, kdy a proč na psa nějaké šaty navlékáme.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.

Přirozená strava

Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!

Vhodné prostředí

Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.

Dostatek pohybu

Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.

Společnost

Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.

Zdraví

Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.

A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

kralici.cz: Pořizujeme králíčka

Mají kočky také chřipku?

Ano, kočky jsou, bohužel, vnímavé ke chřipkovému viru typu A. Ač nejsou přímo jeho rezervoárem, mohou být infikovány jeho různými subtypy. Byly u nich nalezeny protilátky proti lidským chřipkovým virům, psímu chřipkovému viru H3N2 (existuje ještě druhý, ale ten se u koček nenašel) i proti virům ptačí chřipky, včetně vysoce patogenního typu H5N1.

Přirozeným rezervoárem všech chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci. Z nich mohou být přeneseny na jiné druhy , kde se mohou adaptovat v subtyp vlastní příslušnému druhu. 

Před časem proběhla velká nákaza subtypem H7N2 (jeden z typů ptačí chřipky) v útulcích v New Yorku, kdy onemocnělo cca 500 koček a onemocnění se přeneslo i na jednoho ošetřujícího veterináře. Naštěstí u něj i u naprosté většiny koček proběhlo celkem lehce.

K přenosu dochází přímým kontaktem s nemocným jedincem, včetně pozření infikovaného drůbežího masa, nebo i nepřímo trusem infikovaných ptáků.

Inkubační doba je krátká, při experimentální infekci byla pouhé dva dny. Klinické příznaky mohou být různé v závislosti na typu viru a infekční dávce. Patří k nim horečka, apatie, výtok z očí a nosu, dýchací potíže, u kmene H5N1 byly navíc pozorovány nervové příznaky a výhřez třetího víčka.

Klinické příznaky nejsou typické pouze pro chřipku, podobně se mohou projevovat i další respirační infekce koček. Diagnóza tak může bý potvrzena pouze laboratorně. Léčba je podpůrná, popřípadě se podávají antibiotika proti druhotné bakteriální infekci.