Pes v zimě

Svatý Martin letos na bílém koni nepřijel, přesto je možná rozumné se trochu zamyslet nad péčí o psa v zimě. Ve fyziologii zvířat i lidí se používá termín termoregulace. Do srozumitelné řeči převedeno je to schopnost živého organizmu kontrolovat a ovlivňovat svojí tělesnou teplotu. Ta se u různých druhů zvířat liší a může se lišit i v rámci plemen, pohlaví nebo průběhu dne.

Pes v zimě, dlouhosrstý vipet – foto Jan Tichý

Pan William O. Reece ve své publikaci Fysiologie domácích zvířat uvádí u psa rozmezí tělesné teploty 37,9-39,9 oC, u slepice 40,6-43,0 oC a u velblouda 34,2-40,7 oC . Pravdou je, že pokud přijde k veterináři pes s teplotou nad 39 oC, považuje se to za zvýšenou teplotu a zvažuje se, čím je způsobena, zda chorobou nebo např. rozčilením.

Způsoby termoregulace u člověka a psa se liší. Člověk se mimo jiné ochlazuje pocením částí nebo celého těla. Pes se potí pouze na tlapkách, ale se snížením teploty organizmu to nemá moc společného. Naopak i malé dítě ví, že rychle dýchající pes s vyplazeným jazykem je asi pes, který potřebuje svůj organizmus ochladit. Dělá to pomocí rychlé výměny vzduchu, který svojí cestou dýchacím ústrojím přináší chlad a odnáší teplo. To, že je dýchání zrychlené, má praktický podklad. Chladnější vzduch se nedostává až do plicních sklípků a nedochází k jejich hyperventilaci.

Schematické znázornění nervů a žláz na řezu kůží psa. Krevní zásobení není uvedeno; a, b – součásti nervové pleteně v kůži a chlupovém váčku; c – specializovaný senzorický orgán (typický pro chlad nebo teplo). Smrštěním svalu napřimovače chlupu se napřímí chlupový folikul. Převzato z Muller GH, Kirk RW, Scott DW – Small animal dermatology.

Velký význam při termoregulaci má krev. Právě ona je tím, kdo roznáší teplo z vnitřku těla až na povrch kůže. Důležitou úlohu hraje hustá síť krevních vlásečnic v kůži psa. Celý proces je velmi složitý, ale stručně řečeno když je psovi horko, cévky se rozšiřují a umožňují tak větší výdej tepla. Když je psovi naopak zima zúží se a výdej tepla se omezí.

Zúžení či rozšíření krevních vlásečnic není jediným termoregulačním nástrojem. Mezi ty bránící výdeji tepla např. patří:

  • schopnost psa se schoulit a tak omezit plochu těla přicházející do kontaktu se zevním chladem
  • zvýšení objemu izolační vrstvy tvořené srstí. Je-li psovi zima, srst se naježí a vzduchová izolační vrstva se zvětší. Odborně se tomu říká piloerekce
  • zvětšená vrstva podkožního tuku. To je něco, co u v bytě žijících psů asi moc nevidíme. U nich jsou tukové vrstvy více následkem loudění a nadmíry dobrot než zimy.
  • zajímavý je způsob úspory tepla v případě končetin. Tepny, které vedou od srdce ohřátou krev jsou uloženy blízko žil, v kterých je naopak krev chladnější. Díky blízkému uložení část tepla přechází z tepen do žil a naopak
  • podchlazení organizmu do určité míry brání i třes těla

Obecně platí, že psům zima nevadí, i když je to pro ně stejně jako pro ostatní živé tvory náročnější období a záleží na nás lidech, jak jim ho svojí péčí usnadníme či naopak zkomplikujeme.

Majitelé psů se často ptají, zda i v zimě má mít pes hodně pohybu nebo zda jsou vhodnější krátké procházky. Odpověď na uvedenou otázku není jednoznačná. Velmi záleží na povětrnostních podmínkách. Nad zkrácením normální délky procházky bychom měli uvažovat snad až v případě silných mrazů a ani pro psy nejsou příjemné studené deště kombinované s větrem. Důležitá je i forma venčení. Něco jiného je ve sněhu radostně pobíhající pes a něco jiného pes na vodítku, který mezi loužemi a zmrazky pomalou chůzí doprovází svého majitele.

Velmi záleží také na věku a plemeni psa. Jiná je situace starších a hůře se pohybujících psů, malých štěňat nebo plemen naháčů. Roli samozřejmě hraje i zdraví psa.

Bordfer teriér, Jack Russell teriér – foto Jan Tichý

Pokud je sníh, měli bychom věnovat v průběhu procházky pozornost psům se středně dlouhou nebo dlouhou srstí. Sníh má nepříjemnou schopnost se na srst psa nalepit a vytvářet zledovatělé koule např. mezi prsty na tlapkách. Psovi to určitě není příjemné a velmi snadno dojde k poranění měkké a citlivé kůže v meziprstí.

Zasněženou krajinu přivítají děti i dospělí a sníh se nadmíru líbí i celé řadě psů. Sníh ale neznamená jen bílou čistou krásu. Mohou se pod ním skrývat i věci psům a hlavně jejich tlapkám nebezpečné. Do této kategorie patří ostré střepy nebo zbytky plechovek, které nejsou ve sněhu vidět, a pes se jim nemá možnost vyhnout. V zimním období stoupá i počet úrazů způsobených lyžemi, sáňkami nebo bruslemi

My lidé jsme asi rádi, že jsou silnice a chodníky zbavovány sněhu a ledu. Trochu jiné to je v případě psích tlapek. Posypové materiály jsou z jejich pohledu a nakonec i z pohledu naší obuvi hodně agresivní. Očištění tlapek od posypové soli je rozumné, musí se ale dělat tak, aby to psovi neublížilo. Vhodné je tlapky ošetřit před procházkou. Někdy stačí natřít polštářky indulonou, k dispozici je i celá řada speciálních přípravků.

Často se lidé ptají i na to, zda v zimě upravovat krmnou dávku. Pokud zrovna nemáme spřežení saňových psů, s kterým jezdíme na závody, není důvod v průběhu zimy krmnou dávku psa upravovat. Vyjímku mohou tvořit psi ustájení v kotcích, pro které studené období znamená zvýšený výdej energie, kterou je pak třeba nahradit. U psů v kotci je nutné kontrolovat misky s vodou, které snadno zamrzají. Otázku tekutin je třeba řešit i u psů bytových, protože přetopené prostředí se většinou projeví větší žíznivostí.

Majitelé psů v zimě svým psům asi neúmyslně ubližují. Mezi nejčastější chyby patří:

  • Uvazování psů před obchody. Rozumné je oddělit nákupy od procházek se psem.
  • Oblékání psů. Teplá dečka u jezevčíka vyššího věku s bolavými zády je určitě rozumným opatřením. Mladý temperamentní labrador v elegantním svetru příliš spokojený nebude a dokonce může hrozit nebezpečí, že se přehřeje, začne zrychleně dýchat a velký přísun studeného vzduchu do přehřátého organizmu může mít velmi nepříjemné následky. Majitelé psů by měli zvažovat, kdy je oblékání jejich čtyřnohých přátel vhodné a kdy je výsledkem přenášením lidských představ do psího života.
  • Psi nás doprovázejí všude, tedy i na zimní dovolenou. Je ale třeba zvažovat, zda je rozumné psa brát na sjezdovku, zda má takový fyzický fond, aby dokázal tahat saně, zda jeho síly stačí na 50 km dlouhý výlet na běžkách a zda opravdu musíme na čaj do restaurace, kam našeho psa nevezmou a on na nás čeká venku v mrazu.
  • Mytí psích tlapek je záležitost zdánlivě běžná a žádoucí. Je ale třeba počítat s tím, že méně někdy znamená více a že tlapky je třeba nejen umýt, ale také důkladně vysušit.
  • Některá plemena se bez úpravy srsti neobejdou. Je ale třeba zvažovat, kdy našemu psovi sestřih zvaný „dohola“ necháme udělat. Zimní měsíce proto určitě vhodné nejsou. Přesto, že psům zima příliš nevadí, i oni se mohou nastydnout a i pro ně to může mít vážné následky.

Čtěte také: Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Co dělat, když nás poraní zvíře?

Pes je pro většinu z nás každodenním společníkem, členem rodiny a tvorem, bez kterého by náš život byl asi smutnější. Totéž se dá říci o kočkách, křečcích, morčatech, rybičkách a dalších domácích mazlíčcích. Soužití člověka a zvířete ale mohou doprovázet i jiné zážitky, než ty příjemné. Do této kategorie patří znečistěné městské ulice, štěkánci a mňoukalové znepříjemňující život sousedům a i to, že občas některý ze čtyřnohých přátel poraní člověka.

Co dělat, když nás poraní zvíře? Jack Russell terier – foto jan Tichý

Ví se, že k velkému počtu úrazů dochází při domácích pracích a kutilství, ví se také (a dokazují to statistiky), že nejčastěji poraní zvíře (pes, kočka) někoho ze své rodiny. Ony se totiž do kategorie poranění člověka započítávají případy, ke kterým např. dojde při hře se psem nebo kočkou a při jejich ošetřování.

Pod termín poranění jsou řazeny i drobné oděrky způsobené štěněčím ostrým zoubkem nebo drápkem na klín vyskakující kočky. Všichni to známe. Taháme se se psem o hračku a on místo klacíku uchopí a stiskne náš prst, kočka se rozhodne, že vyskočí na skříň a jako odrazový můstek použije naše záda nebo pes hltoun s podávaným pamlskem ukousne i kus naší kůže. K závažnějším poraněním dochází, pokud někdo sáhne mezi peroucí se psy. Podobných příkladů, z kterých lze vinit spíše majitele než zvíře, bychom našli celou řadu. Určitě neplatí, že každý ve statistice uváděný člověk poraněný psem měl tu smůlu, že potkal agresivní bestii.

Jsou samozřejmě i závažnější problémy a je třeba vědět, co se v případě poranění člověka zvířetem má dělat. Dnes zná asi každý člověk základy první pomoci a umí tedy ošetřit i poranění, které způsobí zvíře. Je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat pouze o ošetření zhmožděné tkáně, ale že zvířecí zuby a drápy nemusí oplývat čistotou a že poraněná tkáň reaguje zánětem. Základem ošetření tedy je důkladná dezinfekce. Často je to nepříjemné až bolestivé, ale je lepší malá chvilka trápení než dlouhodobé problémy se zaníceným a obtížně léčitelným poraněním.

Norwich terier, malý münsterlandský ohař – foto Jan Tichý

Počítat je třeba s tím, že existuje i určité nebezpečí přenosu infekcí. Do této kategorie např. patří tak zvaná bartonelóza neboli nemoc kočičího škrábnutí. V tlamě a v okolí drápů kočky (zdravé i nemocné) žijí bakterie, které nemají na kočku samotnou žádný vliv, ale mohou, pokud se dostanou při poranění přes kůži nebo sliznici, vyvolat onemocnění u člověka. Většinou se jedná jen o zánětlivý problém poraněné tkáně, u oslabených lidí by ale reakce mohla být větší. I v případě nemoci kočičího škrábnutí je důležitá důkladná dezinfekce rány, a pokud by nastal větší problém, zvládnou jej antibiotika.

Jsou choroby, které by nezvládlo nic. Na prvním místě určitě figuruje vzteklina. Platí, že Česká republika patří mezi státy vztekliny prosté. Přesto se s nebezpečím, které vzteklina představuje, stále počítá. Znovu k nám přenést vzteklinu mohou nejen migrující divoká zvířata, ale problémy hrozí od nerozumně dovážených zvířat v zájmovém chovu. Asi dobrým úmyslem vedený člověk se někde na bulharské či jiné pláži ujme ubohého opuštěného kotěte, štěněte nebo dospělého psa či kočky a nemyslí na to, co všechno si s ním může domů přivést.

Většina lidí si nebezpečí vztekliny uvědomuje, a pokud dojde k poranění člověka např. psem, ptají se, zda je očkován proti vzteklině a požadují předložení očkovacího průkazu. Oficiální předpisy ale říkají něco jiného a prosté předložení očkovacího průkazu jim nestačí.

U zvířat vnímavých na vzteklinu je v případě, že poraní člověka požadováno klinické vyšetření a to bezprostředně po poranění a pátý den po poranění. Očkování proti vzteklině je v takovém případě důležité, nikoliv ale vyšetření nahrazující. Důvod je jednoduchý. U zvířat stejně jako u lidí existuje určité procento jedinců, kteří si z různých důvodů protilátky na základě očkování nevytvoří. Vyšetření zvířete ale dá jasnou odpověď, zda vzteklinu má, či ne a zda tedy člověka může či nemůže nakazit.

Pokud vám tedy vaše štěně při hře vytrhne z ucha náušnici a vy navštívíte lékaře, aby ucho ošetřil a náušnici nasadil zpět a on bude požadovat vyšetření psa, nevzpouzejte se. Pan doktor si nevymýšlí a nechce vás otravovat, on jen zná a dodržuje platné předpisy.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Cukrovka u kočky

MVDr. Petr Vokoun

Cukrovka – diabetes mellitus – je nejčastější hormonální onemocnění. Na 800 koček připadá jeden diabetik. Postihuje nejčastěji kastrované kocoury zpravidla ve středním věku. Nastupuje náhle.

kočka hodně pije vodu

Kočka hubne a hodně pije vodu

Prvním příznakem je žíznivost, přes velký příjem potravy postupné hubnutí, únavnost, chřadnutí, občasné zvracení a ovocný pach dechu. Bez zavedení léčby nastává rychlý úhyn vyčerpáním. Rozpoznání cukrovky je možné jedině laboratorním vyšetřením krve a moči.

Co nabízíme

  • kompletní vyšetření jater, ledvin, slinivky břišní, event. nadledvinek, štítné žlázy, vyšetření moči, krevního obrazu, stanovení hladiny cukru – nezbytné před zahájením léčby
  • zácvik při podávání inzulínu a vyladění dávky
  • speciální léčebné diety pro diabetiky
  • pravidelné kontroly v průběhu léčby, sledování hmotnosti, vyšetření krevního cukru a moči
  • 1 – 2x ročně celkové vyšetření jater, ledvin, slinivky břišní, které napomáhá k udržení vyhovujícího zdravotního stavu diabetika

Co Vás čeká

  • zvládnout techniku injekčního podávání inzulínu pravidelně 1 – 2x denně
  • zvládnout denní režim cukrovkáře zvláště v oblasti výživy, pravidelně podávat dietní potravu nejméně 3x denně
  • kontrolovat a udržovat optimální tělesnou hmotnost zvířete
  • pravidelné kontroly v laboratoři

Co tím získáte

Pokud je cukrovka včas podchycena, zajistí správná léčba a její kontrola prakticky normální život Vaší kočky. Při intenzivní péči a pravidelných kontrolách prodloužíte život Vaší kočce i o několik let.


Čtěte také: Co dělat, když kočka nebo pes hodně pije?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Cukrovka u psa

MVDr. Petr Vokoun

Cukrovka – diabetes mellitus – je nejčastější hormonální onemocnění. Na 200 psů připadá jeden diabetik. Postihuje častěji feny (u koček naopak spíše kastrované kocoury) než psy (v poměru 2:1) ve středním věku. Nastupuje plíživě.

Když pes hubne, příznaky cukrovky u psa

Prvním příznakem je žíznivost, přes velký příjem potravy postupné hubnutí, únavnost, chřadnutí, občasné zvracení a ovocný pach dechu. Bez zavedení léčby nastává rychlý úhyn vyčerpáním. Rozpoznání cukrovky je možné jedině laboratorním vyšetřením krve a moči.

Nabízíme kompletní vyšetření jater, ledvin, slinivky břišní, event. nadledvinek, štítné žlázy, vyšetření moči, krevního obrazu, stanovení hladiny cukru – nezbytné před zahájením léčby. Naučíme vás podávat inzulín a doporučíme speciální léčebné diety pro diabetiky.

Život diabetika, to jsou pravidelné kontroly v průběhu léčby, sledování hmotnosti, vyšetření krevního cukru a moči. 1 – 2x ročně doporučujeme celkové vyšetření jater, ledvin, slinivky břišní, které napomáhá k udržení vyhovujícího zdravotního stavu diabetika.

Co Vás čeká

Musíte zvládnout techniku injekčního podávání inzulínu pravidelně 1 – 2x denně. Nastavit denní režim cukrovkáře zvláště v oblasti výživy, pravidelně podávat dietní potravu nejméně 3x denně. Kontrolovat a udržovat optimální tělesnou hmotnost zvířete. U fen bývá potřebná kastrace.

Co tím získáte

Pokud je diabetes u psa včas podchycen, zajistí správná léčba a její kontrola prakticky normální život Vašeho zvířete. Při intenzivní péči a pravidelných kontrolách prodloužíte život vašemu psovi i o několik let.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Změny v platnosti vakcinace proti vzteklině u psů

Vladimíra Tichá

Od 1. ledna 2020 vstupuje v platnost novela Zákona o veterinární péči (Zák. 166/1999 Sb. znění 1. 1. 2020), která podstatným způsobem upravuje otázku vakcinace proti vzteklině v případě psů. Stále platí požadavky zakotvené v probíraném zákoně v §4 – Povinnosti chovatelů, bod (1), podle kterého je chovatel povinen „zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“

Nový požadavek vztahující se pouze na psy, tedy nikoliv na lišky nebo jezevce, je zakotven ve stejném §, v bodě (4)a zní: “Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Do srozumitelné řeči přeloženo to znamená, že vakcinace proti vzteklině je platná pouze u psů, kteří jsou identifikačně označeni čipem. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Číslo čipu musí být uvedeno v očkovacím průkazu nebo v pasu psa. Štěně musí být čipem označeno nejpozději v době prvního očkování proti vzteklině, tedy nejpozději v šesti měsících věku. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa.

Důležité je to, že požadavek platí i pro psy již očkované. Je jedno, zda je v očkovacím průkaze napsaná platnost vakcinace např. do 30. 6. 2020. Není-li pes čipován, vakcinace není považována za platnou. Za připomínku stojí, že pokud vakcinace není platná, může být majiteli psa uložena pokuta. Můžeme si o novém požadavku zákona myslet, co chceme, podstatné je, že platí. Lze očekávat, že běžní majitelé psů nebudou novým pravidlům věnovat pozornost. Rozumné by tedy bylo v propozicích zkoušek, soutěží a svodů ve veterinárních podmínkách na to, že platná je pouze vakcinace proti vzteklině v případě, že je pes označen čipem, upozornit.

PROČ se ten náš pes pořád drbe?

MVDr. Petr Vokoun

Na otázku „Proč se pes pořád drbe“ může být nasnadě i jízlivá odpověď: “Protože má blechy!“ Nemusíte se hned urazit! I na opečovávaného psa může přesednout blecha od sousedovic psa, od koček či od ježků na zahradě. Takže kontrola zablešení je vždy na prvním místě, pokud není pes chráněn dlouhodobě působícími odpuzujícími prostředky.

pes se pořád drbe
Pes se stále drbe?

Jestliže však blechy jako příčinu svědění spolehlivě vyloučíme, nastává složitější situace. Psí drbání může mít mnoho dalších i zdánlivě odlehlých příčin a bývá i pro veterináře jedním z diagnostických oříšků.

Nahlédněme, co vše (případně ještě více) mu v té chvíli může běžet hlavou. Tedy kromě zmíněných blech:

  • zákožky nebo ostatní paraziti?
  • alergie?
  • přehnaná či zanedbaná péče o kůži a srst?
  • způsob výživy resp. přecitlivělost na některé krmivo?
  • zánět kůže u psa s účastí bakterií či kvasinek?
  • onemocnění některého vnitřního orgánu?
  • vnitřní paraziti?
  • dráždivé látky v okolí psa?
  • či dokonce „neuróza“?
  • eventuálně další možné i nemožné příčiny svědění kůže.

Této fázi veterinářova usilování o správnou diagnózu se také říká diferenciální diagnóza. Jeho cíleně mířené otázky naznačují, že od Vás potřebuje získat co nejvíce údajů pro anamnézu neboli historii případu. To je pro něj velmi důležité východisko pro další diagnostické úvahy.

Zde může majitel nejvíce pomoci nejen veterináři, ale především svému psu co nejpřesnějšími informacemi o vzniku a dosavadním průběhu potíží a jiných zdánlivě nesouvisejících okolnostech. Náš pacient nám to bohužel nemůže sdělit, ale vy jej máte téměř stále na očích. Ze zkušenosti vím, že pečlivým majitelům neunikne ani několik chybějících chloupků nebo mikroskopický pupínek. Vaše informace jsou tedy velmi cenné k prvnímu vytřídění tak široké palety možných příčin vyvolávajících svědivost u psa.

Přesný mechanismus svědivosti není znám. Není ani zcela jasné, co vlastně spouští tvorbu svědivých podnětů v nervových zakončeních v kůži. Skutečností je, že se svědivostí jsou spojeny např. změny teploty či vlhkosti kůže, onemocnění kůže i vnitřních orgánů. I různé podněty mechanické, chemické, teplotní působící na kůži přímo i působení různých látek i léků podaných vnitřně mohou vyvolávat svědivé pocity. Podráždění se z kůže přenáší nervovými vlákny do míchy a mozkové kůry.

Nejúpornější svědivost neutuchající ve dne ani v noci mívají nejspíše na svědomí zákožky – roztoči způsobující u psa svrab neboli prašivinu. Na druhém místě jsou to alergie.

V případě svrabu se na svědění podílí jednak pohyb roztočů vrtajících chodbičky v kůži, který se zesílí zvláště při pobytu v teplém bytě, jednak i přecitlivělost na výměšky zákožek. Obdobné problémy s přecitlivělostí mohou nastat i při napadení blechami.

Příčinou svědění nemusí být jen reakce na štípnutí, ale často k tomu přistupuje i časem vytvořená alergie na bleší výměsky. K vyvolání svědivé kopřivkové vyrážky pak stačí přeběhnutí jedné blešky po zádech psa. Výsledkem opakování takových situací bývá zhrublá, strupovitá kůže na hřbetě složená až v záhyby a téměř olysalá. Východiskem není ani tak zabíjení každé blechy, ale spíše preventivní odpuzování blech dlouhodobě působícími prostředky.

Ty se mohou osvědčit i v odpuzování ostatních kožních cizopasníků, kteří sice nepůsobí tak dramatickou svědivost jako zákožky nebo alergie, ale obtěžují občas psa i jeho pána. Patří k nim např. dnes již i u nás dosti známý roztoč zvaný dravčík (lat. Cheyletiella), příbuzný zákožkám, ale cizopasící na povrchu pokožky temene a hřbetu psa. Pro viditelnost i pouhým okem získal přízvisko „pochodující lupy“. Občas se kvůli němu drbe celá rodina.

Původcem svědivosti psa (a občas i člověka) bývají téměř každoročně i tzv. sametky (lat. Neotrombicula). V období „zrání švestek“ tedy v druhé části léta je tráva plná těchto oranžových „pavoučků.“ Zakusují se do pokožky mezi prsty, okolo nosní houby i očních víček psa. Asi 2-4 týdny sají tkáňovou tekutinu z kůže a po té se dobrovolně pouštějí a v trávě zase dokončují svůj vývojový cyklus. I zde může hrát roli při vzniku svědivosti reakce kůže psa na látky vyměšované roztoči.

Tím jsme se přiblížili ke druhé hlavní příčině úporné svědivosti založené na vrozených vlohách odborně zvané atopie. Jedná se o projevy přecitlivělosti vůči nejrůznějším látkám z okolí zvířete, které pronikají do těla hlavně dýchacími cestami případně i přes kůži. Dosáhne-li časem reaktivita psa opakovaným stykem s těmito alergizujícími látkami prahu svědivosti, propukají potíže. U psů s vrozenou vlohou k alergiím se to stává již mezi 1. – 3. rokem života.

Mezi nejčastější zdroje alergizujících látek patří již zmíněné blechy a pravděpodobně i cizopasící roztoči, bakterie, kvasinky a plísně (žijící běžně na pokožce psa), prach z bytu a roztoči v něm žijící, plísně ze zevního prostředí, ale i např. pylová zrnka zejména travin a plevelů. S vrozenou vlohou k přecitlivělosti třeba počítat asi u 10% psů. U některých se ale nemusí celý život projevit, pokud styk s alergizujícími látkami nepřesáhne potřebný práh.

Svědivost se u alergií soustřeďuje v prvé řadě na obličejovou část hlavy psa, uši (včetně recidivujících zánětů zevního zvukovodu), spodinu krku, břicho a tlapky. Zhoršení bývá provázeno i zánětem očních spojivek a rýmou. Zvláštním problémem v oblasti alergií je výskyt projevů přecitlivělosti na krmivo resp. některou z jeho složek.

pes se drbe

Přirozeně nejčastější příčinou jsou přítomné bílkoviny masa, vajec, mléka nebo i soji, ale přecitlivělost se může vytvořit i na jiné složky krmiv. Proto se vyrábějí hypoalergické diety s vypuštěním poznaných alergizujících přísad.

Mírnější formy psího drbání mohou mít i prostší příčiny např. v lidské péči. Přirozeně, že zanedbaná péče o čistotu srsti bývá příčinou svědivosti. Ale dnes se setkáváme spíše s následky péče přehnané. Zejména městský člověk často přenáší své hygienické návyky i na psa a neuvědomuje si, že pokožka psa má jisté odlišnosti od pokožky lidské již ve své stavbě. Přehnaně časté užívání koupelí s odmašťujícími prostředky, zejména určenými pro lidskou pokožku, naruší ochrannou funkci kůže. Na té se mimo jiné podílí i tukové látky, enzymy a přirozená kožní mikroflóra (bakterie, kvasinky).

To vše zlikviduje nevhodně zvolený a příliš často užívaný šampon. Důsledkem je buď přímé podráždění pokožky nebo přinejmenším její přesušení nebo naopak vyprovokování nadměrné tvorby kožního mazu, oslabení její přirozené ochrany a vznik infikovaných zánětů. To vše může navodit i svědivé pocity.

Psí pokožce konečně nesvědčí ani příliš suché klima našich ústředně vytápěných bytů. Působí ztrátu přirozené vlhkosti pokožky rovněž s následnou svědivostí. Veterinární dermatologové na to mají docela jednoduchý recept- alespoň 1x za 10-14 dní takového psa prostě ponořit na chvíli do vody, aby se pokožka „nasákla“.

Jinou příčinou mírnější svědivosti může být i mimořádně prašné prostředí např. okolo rozestavěného domku se zvířenými dráždivými látkami (vápno, cement a pod.).

Nezapomínejme, že pes se pohybuje v té nejzaprášenější nejspodnější vrstvě naší „jedovaté“ atmosféry! Do oblasti příčin svědivosti psí kůže v důsledku lidské „péče“ nakonec patří např. i drbání netrimovaných stříhaných kožíšků některých teriérských plemen. Příčinou svědivosti je zde přetrvávání „staré“ nevyškubané srsti ve vlasových váčcích.
Dosti často se dnes zapomíná na jednu starou doktorskou zkušenost, že stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového vnitřního zdraví resp. zdraví jednotlivých vnitřních orgánů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. psi s nemocnou slinivkou břišní mají velmi často i vleklé kožní potíže spojené i se svědivostí.

Podobně se na zdravotním stavu kůže mohou podílet i onemocnění ledvin, jater, trávicího ústrojí, žláz s vnitřní sekrecí hormonů i např. nádory vnitřních orgánů. Nejen tedy nejrůznější zevní vlivy, ale i vnitřní onemocnění stávají v pozadí nemocí kůže provázených svěděním. Na sníženou obranyschopnost pokožky reagují obvykle nejrychleji vždy přítomné bakterie či kvasinky přemnožením a následným zkomplikováním základního kožního onemocnění.

veterina

Svědění kůže prožívají vždy intenzivněji jedinci s labilnější nervovou soustavou.

K doplnění výčtu příčin drbání chybí ještě zmínka o psychogenních příčinách svědivosti známých jako neurózy. Mohou být i základní příčinou.

Na počátku bývá obvykle citový stres zvířete např. z opuštěnosti a nudy, nedostatku pohybu nebo z významné změny v okolí (majitele, prostředí a p.). Pocity svědivosti se soustředí do jednoho místa – svědivého uzlu, které si pes neustále olizuje a vykusuje. Výsledkem jsou ložiska zbytnělé kůže s povrchovým mokváním až vředovatěním nejčastěji na končetinách. Je to poměrně známá potíž zejména u velkých plemen psů.

Snad i z tohoto (nejspíše ještě neúplného) výčtu možných příčin psího drbání lze uvěřit tvrzení ze začátku tohoto článku, že to není ani pro veterinárního lékaře snadná záležitost. Navíc tak jak se kožní onemocnění vesměs pozvolna rozvíjejí, tak opět i navzdory správně zvolené léčbě vesměs pozvolna ustupují. Vyžadují tedy značnou dávku trpělivosti a často i finančních obětí od majitele psa. Určitě se proto vyplatí přizvat hned na začátku ku pomoci při stanovení pravé příčiny svědění i laboratorní pracoviště. Následně pak nezatracovat zavedenou léčbu, když se úspěch nedostaví za týden či dva!

Např. léčení kožních onemocnění komplikovaných bakteriemi či kvasinkami trvá běžně nejméně 4-6 týdnů, alergických stavů několik měsíců i let. To samo jen zdůrazňuje potřebu správného zjištění příčiny potíží hned na začátku, aby se neztrácel čas a léčba měla šanci na úspěch.


Čtěte také: Kožní problémy u psa


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Harry

Harry je kříženec dvou španělů. Maminka je americký kokr a taťka kavalír.

Harry
Teď mu jsou tři roky a už delší dobu má kožní potíže.
Nejdřív jsme se podívali do ucha.
Odtud se setřel vzorek z kůže zvukovodu a pak i stěr mezi tlapkami, protože má zarudlé svědivé meziprstí.
Ještě prohlédneme bříško, mezinoží a podpaží, jestli nenajdeme něco dalšího.
V průběhu konzultace Harry zjišťuje, která děvčata u nás dnes byla před ním.
Na vzorku z tlapek už rostou bakterie.
Tady jsou už bakterie rozetřeny a jednotlivé terčíky ukazují, která antibiotika budou nejlépe zabírat.
Půda pro kultivaci kvasinek. Jejich růst trvá déle.
Na vzorku z uší bakterie nenarostly, ale půda zhemolyzovala, což naznačuje přítomnost kvasinek.

Až budou všechny testy hotové, Harry se s paničkou dostaví ke svému veterináři, a ten už bude vědět, jak ho léčit.


Veterinární dermatologie – facebooková skupina

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je FB-skupina-pro-hebký-kožíšek-Vašeho-mmiláčka1-1.png.

Nadpis

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Objednejte se k nám online


V kalendáři se zobrazují pouze volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu si můžete zavolat na 220 800 465.

rezervace online

Odčervení ovcí a koz

Gastrointestinální červi (střevní paraziti u ovcí a koz) jsou vážným problémem malých přežvýkavců. Ovlivňují negativně produkci mléka, rozmnožování, způsobují pokles váhy, snižují kvalitu srsti a celkovou obranyschopnost organismu. Obzvláště citlivá jsou mláďata, u kterých mohou způsobit až úhyn.

Odčervování ovcí a koz

Největší problémy bývají při intenzívním pasení. Kozy a ovce totiž (na rozdíl od krav) spásají trávu blíže k zemi, tedy v místech, kde jsou koncentrovány larvičky parazitů.

Je zajímavé, že kozy historicky nebyly tolik nuceny k intenzívní pastvě jako ovce a živily se spíš listím na stromech a keřích, a proto nejsou tolik přizpůsobeny k soužití s parazity a dopady infestace (zamoření parazity) u nich jsou vážnější. Trus malých přežvýkavců je silně koncentrovaný, a proto na rozdíl od skotu obsahuje velké množství vajíček parazitů. Proto dochází k rychlému promoření pastvin a reinfestaci zvířat.

Jak často odčervovat ovce a kozy

V rámci kontroly parazitů je třeba dbát na to, aby zvířata byla prosta parazitů během období zhoršené výživy (tedy v zimě) a během porodů.

Odčervení koz a ovcí se doporučuje až při větším napadení parazity, aby se častým používáním antiparazitik nevyvinula rezistence. (Odlišně je tomu u plicních červů a jaterních motolic, kde i nález jednoho vajíčka je indikací k terapii.)

Nejsnadnější a zároveň nejpřesnější metodou kontroly přítomnosti parazitů je vyšetření trusu. Můžeme si tím i ověřit účinnost odčervení ovci nebo koz a také vyhledávat jedince geneticky disponované k větší odolnosti vůči intestinálním parazitům.

K vyšetření se zasílají vzorky čerstvé nebo chlazené. Přílišné teplo způsobí vylíhnutí larviček a zmražení zase vajíčka zničí. Množství jednoho vzorku by nemělo být větší než golfový míček. Vzorek je možno odebrat do plastového sáčku a je nutné ho řádně označit pro identifikaci zvířete nebo skupiny, ze které pochází.

Na základě vyšetření trusu vám veterinář doporučí vhodný přípravek na odčervení ovcí a koz.

Kozy a ovce se mohou při pastvě nakazit střevními parazity

Vhodně zabalené čerstvé vzorky lze zaslat (tak, aby necestovaly přes víkend) nebo donést na adresu Labvet, Bubenské nábřeží 306/13, Pražská tržnice hala 27, Praha 7, 170 00. Cena jednoho vyšetření je 200 Kč, druhé a další 150 při objednání online. V případě zásilek sdělujeme výsledky po připsání platby na náš účet. Případné další informace 220 800 465.

#poslibobek – objednávka vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Odčervování psů postavené na hlavu?

Pravidelné, rádoby preventivní určitě.

Věděli jste, že 9 z 10 psů bere léky na odčervení zbytečně?

Pes je, pravda, schopen sežrat leccos, ale to ještě neznamená, že se s tím jeho organismus nedokáže vyrovnat.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Pokud je váš pes nakažen, dozvíte se čím a jak to léčit. Běžná antiparazitika nemusí stačit.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Poslat trus na vyšetření


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Máte doma staršího psa?

Stáří není nemoc. Je to přirozený vývoj každého tvora.

Co dělat, aby i starý pes byl zdravý?

Mimořádně důležitá jsou preventivní vyšetření, neboť stále platí, že předcházet nemocem je snazší než je léčit! Proto se pro starší zvířata doporučují pravidelné kontroly zdraví. Kontrola spočívá v základním všestranném klinickém vyšetření v ordinaci vašeho zvěrolékaře doplněném o speciálně zaměřené laboratorní vyšetření moči a krve.

Můžete si přečíst též starší text na webu Ještě přeci není tak starý?

Labvet geriatrický test

Ze dvou zkumavek krve a přinesené moči získáte spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka. Pes musí být na lačno. Ceny vyšetření se dle rozsahu pohybují od 500 do 2000 Kč vč. DPH.

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Objednejte se k nám online

Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje.
V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.

rezervace online