Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.

Přirozená strava

Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!

Vhodné prostředí

Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.

Dostatek pohybu

Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.

Společnost

Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.

Zdraví

Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.

A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Mají kočky také chřipku?

Ano, kočky jsou, bohužel, vnímavé ke chřipkovému viru typu A. Ač nejsou přímo jeho rezervoárem, mohou být infikovány jeho různými subtypy. Byly u nich nalezeny protilátky proti lidským chřipkovým virům, psímu chřipkovému viru H3N2 (existuje ještě druhý, ale ten se u koček nenašel) i proti virům ptačí chřipky, včetně vysoce patogenního typu H5N1.

Přirozeným rezervoárem všech chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci. Z nich mohou být přeneseny na jiné druhy , kde se mohou adaptovat v subtyp vlastní příslušnému druhu. 

Před časem proběhla velká nákaza subtypem H7N2 (jeden z typů ptačí chřipky) v útulcích v New Yorku, kdy onemocnělo cca 500 koček a onemocnění se přeneslo i na jednoho ošetřujícího veterináře. Naštěstí u něj i u naprosté většiny koček proběhlo celkem lehce.

K přenosu dochází přímým kontaktem s nemocným jedincem, včetně pozření infikovaného drůbežího masa, nebo i nepřímo trusem infikovaných ptáků.

Inkubační doba je krátká, při experimentální infekci byla pouhé dva dny. Klinické příznaky mohou být různé v závislosti na typu viru a infekční dávce. Patří k nim horečka, apatie, výtok z očí a nosu, dýchací potíže, u kmene H5N1 byly navíc pozorovány nervové příznaky a výhřez třetího víčka.

Klinické příznaky nejsou typické pouze pro chřipku, podobně se mohou projevovat i další respirační infekce koček. Diagnóza tak může bý potvrzena pouze laboratorně. Léčba je podpůrná, popřípadě se podávají antibiotika proti druhotné bakteriální infekci.

Ne každá svědivost je alergie

Usilovné drbání bývá častým důvodem, proč majitel přivede svého mazlíčka do ordinace veterináře. A i když svědivost je hlavním příznakem alergie, nemusí to být vždy ta správná diagnóza.

Někdy to může trvat týdny až měsíce, než si můžeme být jisti (tedy téměř jisti, protože v biologii není nic na sto procent). Neexistuje žádný přímý jednoduchý test, který by alergii prokázal. Co tedy všechno může vyvolávat svědivost a alergii tak imitovat?

Příčiny jsou rozděleny do tří skupin. Ty tzv. primární vyvolávají svědivost přímo. Sem patří ektoparaziti (blechy, svrab, dravčík, sametka, demodex), kožní plísně (ano, ani u nich není svědivost vyloučena), jiné druhy alergie než je atopie nebo potravní alergie (alergie na bleší kousnutí, kontaktní alergie), reakce na léky a vzácněji i některé nádorové a autoimunitní choroby.

Abychom se k těmto primárním příčinám dostali, musíme nejdříve vyloučit sekundární příčiny svědivosti. Těmi jsou bakterie a kvasinky. Tady většinou stačí obarvený preparát otisku nebo stěru kůže. V případě, že se na něm najdou tyčkovité bakterie nebo pokud byl pacient opakovaně léčen antibiotiky, je indikována bakteriologická kultivace.

Třetí skupinou ovlivňující svědivost jsou tzv. modulující faktory. Ty se vyskytují v kůži nebo centrální nervové soustavě a ovlivňují zda a jak silně bude pociťována svědivost. Příkladem může být zvýšené drbání v noci, kdy utichnou podněty a vzruchy z okolí a svědivost tak „má na vrch“.

Také strach nebo stres patří k faktorům vycházejícím z nervové soustavy. Pocit svědivosti bývá vyšší v suchém prostředí nebo naopak v teplém a vlhkém prostředí, kdy je snížen nebo znemožněn odpar z kůže. A i když máme diagnózu alergie potvrzenou, je zapotřebí být stále ve střehu a hlídat sekundární infekce, ke kterým je alergik náchylnější, dodržovat protiparazitární opatření a snažit se eliminovat modulující faktory.


Labvet.cz – alergologie


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Alergologické vyšetření psa

Jak to probíhá?

Než řekneme: „Váš pes je alergik,“ je třeba vyloučit všechny ostatní možné příčiny potíží a zvíře musí být dospělé. Někdy se může stát, že příčina je jinde a podaří se ji odhalit důkladným laboratorním vyšetřením.

Teprve pokud se jiné příčiny vyloučí, má smysl uvažovat o alergologických testech. Zvíře lze nechat testovat dvěma způsoby. Jednak jsou to kožní vyhledávací testy a pak testy z krve. Objednat na vyšetření se můžete online.

Alergologické vyšetření psa

Kožní alergologické testy

Dermatologové těmto testům dávají přednost, protože zjišťují reakci na alergeny přímo na orgánu, kde se projevují příznaky, tedy na kůži. Používáme sadu alergenů, kterou výrobce „ušil na míru“ našim středoevropským podmínkám.

Pro pejska to znamená oholení části kůže na vnitřní straně stehna a patnáct vpichů tenkou jehličkou, která vpraví alergen do kůže. Není to bolestivé a pro akční jedince je jediným nepohodlím nutnost vydržet chvíli ležet na boku.

Po aplikaci má od nás na dvacet minut pokoj (může se jít klidně projít) a po uplynutí této doby už pouze změříme velikost reakce. Výsledky jsou ještě týž den, je možné si na ně i počkat v čekárně.

Jedinou nevýhodou tohoto způsobu testování je sice minimální, ale přesto stále existující riziko anafylaktické rekce, a nutnost vysadit několik týdnů předem léky ovlivňující imunitní reakce (kortikoidy a antihistaminika). Pejsek se ale nemusí trápit svědivostí a na její zmírnění může i nadále používat Apoquel.

Krevní alergologické testy

Alergologické testy z krve nabývají v poslední době na popularitě především pro svou jednoduchost. Výhodou zde je, že není zapořebí vysazovat protialergickou medikaci, pokud byla podávána krátkodobě a ne ve vysokých dávkách.

Můžete se objednat na odběr nebo může krev odebrat ošetřující veterinář a poslat ji do laboratoře. Výsledky sdělujeme emailem.

Kromě testů na alergeny z prostředí zjišťujeme i potravní alergie.

Nenechte psa alergií trápit příliš dlouho!

Pokud má potíže déle než tři měsíce v roce, je vhodným kandidátem na imunoterapii. Podle zjištěných alergenů můžeme dát vyrobit pacientovi vakcínu k desenzibilizační terapii.

Na výběr je injekční nebo ve formě kapek podávaných do tlamy. S terapií je vhodné začít v co nejnižším věku. Organismus je lépe tvárný a je tak větší šance na úspěch.


Labvet.cz – alergologie


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Mazlíčci a COVID-19

Zatím u žádného zvířete nebylo prokázáno onemocnění (tedy nemělo příznaky) a stejně tak zatím neexistuje důkaz, že by zvířata přenášela virus SARS-CoV 2 (zjednodušeně čínská chřipka) na lidi.

Čínská chřipka

Virus byl izolován z výtěrů z nosu a tlamy u dvou psů v Hong Kongu. Prvním byl sedmnáctilety pomeranian a druhým dvouletý německý ovčák. Oba měli majitelé nemocné koronavirózou. V domácnosti druhého psa byl i čtyřletý kříženec, jehož test byl negativní. Podle malého množství viru, které měli na sliznicích, se usuzuje, že se jedná o přenos z člověka na zvíře, ne opačně.

ALE dokud nebude více informací a studií o viru a jeho chování, je potřeba dodržovat předběžnou opatrnost.

1. Běžná hygienická opatření, platná nejenom v čase koronaviru – mýt si ruce po každém kontaktu se zvířaty, jejich exkrementy, miskami na jídlo, vodu a pod.

2. Pokud onemocníte (ať už prokázaným koronavirem nebo ne) omezte kontakt se zvířaty stejně jako s lidmi. To znamená, pokud to jde, svěřte péči o mazlíčky jinému členu rodiny nebo přátelům. Pokud to nejde, před i po kontaku s nimi si myjte ruce a používejte ochranné pomůcky. Nenechte je přijít do styku se zdravými lidmi.

To je tak asi všechno, co se k tomu dá v současnosti říct.

Klíšťata jsou zpátky

Tak už nám, bohužel, zase běží klíšťová sezóna. Je to už pár dní, co je majitelé nachází u svých miláčků. Že by přes zimu klíšťata vymrzla je nesmysl a letos už vůbec. Četla jsem i o pokusu, kdy dali zmrznout klíště v kostce ledu, po nějaké době ho rozmrazili a ono vesele a jakoby se nic nestalo, nabralo směr nejbližší teplokrevný živočich.

Český hydrometeorologický ústav už zveřejňuje týdenní předpovědi aktivity klíšťat (ne, nedělám si legraci, vážně to ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem dělají). A také s tím začal dříve než loni.

Na jejich webu najdete i doporučení, jak se při kterém stupni v přírodě chovat, abyste minimalizovali riziko. Při tomto, nejvyšším ohrožení, se ani nedoporučuje chodit volně v lese. Jen na zpevněných cestách a prohlížet se ráno i večer, jestli se nějaká potvora nepřisála.

Pro nás veterináře je to čas zvýšeného zájmu o preparáty proti těmto roztočům. S nárůstem jejich výskytu do zeměpisných šířek i výšek roste i jejich odolnost vůči jedům, které na ně chystáme. Ale na druhou stranu jim zlepšujeme podmínky my i příroda. Oteplování, změna ve způsobu užívání půdy, přemnožená zvěř, to vše hraje v jejich prospěch.

Farmaceutické firmy také nezahálí a snaží se přicházet s novými, ještě účinnějšími látkami. Ona taky prognóza není příliš příznivá. Předpokládá se, že do konce století tento parazit ovládne i Skandinávii.

Klíště Ixodes ricinus si libuje v našich listnatých a smíšených lesích, kde má hlavně dostatek různě velké zvěře, na které se může živit. Ale vyhovuje mu jakékoli prostředí s dostatečnou vlhkostí a vegetací. Vyskytuje se ve čtyřech životních fázích – vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Pro dospělce je typický hřbetní štítek, který ho chrání před vysušením a jiným poškozením.

Krev sají všechna stadia (kromě vajíčka, samozřejmě), dle své velikosti si vybírají velikost hostitele. Je pro ně typická taktika, kdy trpělivě čekají na vrcholcích rostlin až půjde kolem ta správná oběť. Poznají ji speciálním senzorickým čidlem, zvaným Hallerův orgán, který reaguje na teplotu, vlhkost, oxid uhličitý a vibrace. Další vychytávkou, kterou je Matka Příroda vybavila, jsou látky v jejich slinách zabraňující srážení krve a tvorbě zánětu, aby klíšťata mohla nerušeně několik dní sát.

A které tedy přípravky použít? Z těch starých, ale stále velmi dobře fungujících, to jsou pyretroidy (spreje a spoty BioKill, ExSpot, BobMartin, Arpalit, Advantix, obojky Scalibor, Foresto) mající i dobrý repelentní účinek. Ale pozor, nikdy ne na kočky, s výjimkou flumethrinu (obojek Foresto), pro ně jsou toxické! Dalšími látkami jsou amitraz (pipeta ProMeris) a pyriprol (pipeta PracTic).

K nové generaci účinných látek patří isoxazoliny (tablety Bravecto, NexGard a nejnověji Simparica, pro kočky pipeta Bravecto). A ještě jednou upozorňuji, neexperimentovat u koček a podávat pouze preparáty pro ně určené.

Borelióza u psa a proč je obtížné ji diagnostikovat

Odpověď je jednoduchá – protože neexistuje žádný test, který by ji jednoznačně prokázal. Borelióza je klinické onemocnění a to, že dojde k infekci boreliemi, ještě neznamená, že zvíře onemocní.

Diagnostika boreliózy

Diagnóza se stanoví na základě pěti klíčových kritérii, a to jsou: klinické příznaky, výskyt klíštěte nebo vysoká pravděpodobnost expozice, pozitivní serologický test, vyloučení ostatních diferenciálních diagnóz a uspokojivá odpověď na terapii.

Proč je tak obtížné diagnostikovat borreliózu

Je zajímavé, že zatímco 90% lidí infikovaných boreliemi klinicky onemocní, u psů je to pouhých 5%. Také se u nich téměř vůbec nesetkáváme s kožní reakcí typickou pro člověka.

Příznaky boreliózy

Klinické příznaky boreliózy se u psa objevují až za několik týdnů po infekci (v experimentech to bylo 2 až 5 měsíců) a zahrnují kulhání, záněty kloubů, zvětšení mízních uzlin, letargii a horečku. U malého procenta psů mohou být vážným následkem zánět ledvin, zánět srdečního svalu a neurologické potíže.

V případě podezření na boreliózu je zapotřebí provést kompletní vyšetření krve, vyšetření moči a serologický test na protilátky. Test používaný v naší laboratoři zjišťuje výskyt protilátek proti peptidu C6, který borelie tvoří pouze po přirozené infekci v těle hostitele, a které jsou detekovatelné asi za 3 týdny po napadení. Předchozí vakcinace proti borelióze tedy není překážkou testování. Stejným testem zároveň zjistíme možnost koinfekce jinými klíšťovými patogeny, ehrlichií a anaplasmou.

I u psů, kteří nemají žádné příznaky, ale jsou ve větším riziku infekce, se doporučuje každoroční testování. Navíc se tím ověřuje úspěšnost protiklíšťových opatření a případné vakcinace.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Plíseň u psů, koček a dalších zvířat

Plísňová (správněji houbová) kožní onemocnění psů, koček a dalších zvířat jsou, podobně jako u lidí, nepříjemným zdravotním problémem. Nezřídka jsou i problémem společného soužití.

Plíseň u psa, koček a dalších zvířat

Houby, které jsou schopné vegetovat na tkáních kůže tvoří zvláštní skupinu zvanou dermatofyta. Mezi nimi jsou druhy, které častěji parazitují u člověka, jiné častěji u zvířat, ale ostrá hranice mezi nimi neexistuje. Ke vzájemnému nakažení může dojít!

Nejčastěji se kožní houby zachycují na jedincích s citlivější pletí tj. zejména na dětech respektive mláďatech zvířat, mládeži v pubertě či ženách.

Podle dlouhodobých zkušeností našeho pracoviště se stává aktuálním problémem současnosti zejména v městském prostředí přenos houby druhu Microsporum canis nejen ze psů, ale zejména z koček na členy rodiny.

Přenos Plísní

Nejčastějším zdrojem nakažení jsou v posledních letech bezprizorní toulavá koťata. Jejich soucitní zachránci bývají obyčejně i prvními postiženými. Na podobný podezřelý kontakt je proto v případě potíží třeba upozornit i ošetřujícího kožního lékaře.

Riziko přenosu se podstatně sníží prohlídkou nalezeného zvířete ve veterinární ordinaci nejlépe doplněnou o vyšetření v naší mykologické laboratoři a to i v případě, kdy zvíře nemá viditelné kožní onemocnění. Infekční zárodky hub může totiž přenášet i jen na srsti.

Plísně u králíků a morčat

Plísňová kožní onemocnění jsou nepříjemná nejen z estetického hlediska, ale především mimořádnou úporností s potřebou dlouhodobé každodenní léčby a rovněž dlouhodobým přetrváváním zárodků (spór) v prostředí bytu (v prachu, textiliích apod.). Z kůže nemocného zvířete nebo člověka se jich miliony sypou do okolí doslova jako z cukřenky.

Desatero pro prevenci

Zárodky v prostředí bytu přežívají až 1 rok a mohou kdykoliv znovu nakazit zvíře i člověka! Odolávají všem běžným desinfekčním prostředkům kromě speciálních. Jsou citlivé pouze na teplotu vyšší 50°C (vyváření). Pro prevenci a léčení „plísňových“ kožních onemocnění u domácích zvířat doporučujeme proto dodržovat alespoň následující „desatero“:

  1. Po každém styku se zvířetem si důkladně umyjte ruce.
  2. V prostředí, ve kterém se nemocný pes či kočka pohybují často vysávejte výkonným vysavačem, který nevíří prach a odpad likvidovat jako v bodě 5.
  3. V pelíšku zvířete používejte jen provizorní podložky, které lze likvidovat.
  4. Zamezte styk s nemocným zvířetem zejména dětem a ostatním zvířatům.
  5. Před prvním ošetřením ostříhejte okolí ložisek a odstraňte šupiny a strupy. Tuto akci, stejně jako každé vyčesávání srsti, provádějte nad omyvatelnou podložkou (tác, vanička) a vyčesanou srst a kožní šupiny desinfikujte spařením horkou vodou (eventuálně spálením) podobně jako použité kartáče, přípravky apod. Zásadně pracujte v gumových rukavicích.
  6. Nezapomínejte na nepřerušovanou každodenní léčbu zvířete podle návodu ošetřujícího veterinárního lékaře po dobu nejméně 6-8 týdnů ani při zdánlivém vyhojení.
  7. Po ukončení léčby absolvujte kontrolní stěry léčeného zvířete případně jeho okolí v naší mykologické laboratoři na přítomnost plísní.
  8. Průběžně kontrolujte a likvidujte výskyt zevních parazitů (hlavně blech), protože mohou přenášet spory plísní.
  9. Vzhledem k možnosti přenosu kožních plísní i z člověka na zvířata odborně léčit případné onemocnění lidí.
  10. Na výstavách zvířat používejte výhradně vlastní pomůcky k ošetření zvířat, dodržujte hygienická opatření při posuzování zvířat a při ošetření výstavních zařízení.

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Máte prášky proti Silvestru?

Častý dotaz, který v různých variacích slýchají v tyto dny ve všech veterinárních ordinacích.

Strach z nebezpečí je normální, může ale přerůst ve fobii – nadměrný strach neadekvátní dané situaci. Fobii mohou vyvolat různé zvuky, petardy a silvestrovské ohňostroje jsou však nejčastější. Uvádí se, že až 50% psů se bojí nějakého zvuku. Na vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak naučené. Vyšší riziko vykazují plemena ovčácká a pastevecká, nižší naopak psi lovečtí a kříženci. Štěně, vyrůstající do šesti měsíců věku ve městě, má nižší pravděpodobnost vzniku této fobie. S tím, že s postupujícím věkem dojde k ústupu potíží, se počítat nedá.

Příznaky se u jednotlivých zvířat liší, patří k nim třes, neklid, snaha se schovat nebo utéci, zrychlené dýchání, dilatace zorniček, slinění, olizování si pysků, vyprázdnění análních žlázek, nevhodné močení či kálení, neposlouchání povelů, vokalizace, atd. Každý majitel jistě na svém mazlíčkovi příznaky strachu rozpozná. Je ovšem důležité zavést opatření k jeho tlumení již při mírných symptomech, protože s každou další expozicí může jejich síla narůstat.

Nejlepší je obrátit se na odborníka na léčbu poruch chování, což však pár dní před Silvestrem už nepomůže. Nezbývá než se pokusit spojit medikamentózní prostředky s úpravou prostředí.

Zavřít zvířátko do co nejvíce odhlučněného prostředí je v běžných podmínkách asi hraběcí rada, ale přesto je dobré se snažit zamezit přístupu hluku a světelných efektů co nejvíc to jde. Zatažením závěsů a stažením žaluzií a podobně. Zkuste také „maskovat“ zvuk jinými známými zvuky, např. televizí nebo rozhlasem.

Umožněte zvířeti přístup k místu, kde se rádo schovává a cítí se v bezpečí. Pro našeho kocoura to byla skříňka v kuchyňské lince. Zbylé tři kočky zůstávaly k petardám netečné.

Buďte v jeho blízkosti a chovejte se, jakoby se nic mimořádného nedělo. Zkuste ho zabavit nějakou oblíbenou činností. Snažte se ho přes den co nejvíce unavit, fyzická i mentální únava sníží vnímavost ke zvukům. Navíc zvýšený serotonin po cvičení může působit sedativně.

Důležitý je také dobrý celkový stav zvířátka. Jakýkoli zdravotní problém zvyšuje hladinu stresu a činí ho náchylnějším k pocitům strachu. A rozhodně ho netrestejte za nežádoucí chování, které je důsledkem strachu.

Výběr vhodných medikamentů nechte na veterináři, který vaše zvířátko zná. Kromě „chemie“ existují i preparáty na přírodní bázi obsahující např. kozlík lékařský, l-theanin (aminokyselina ze zeleného čaje) a alfa-casozepin (hydrolyzát kaseinu, t.j. mléčné bílkoviny).

Přejeme Vám i Vašim zvířátkům šťastný vstup do nového roku.

Nebezpečí vánočního pečení

Otravy rozinkami jsou tak trochu záhadné. Asi polovina psů je pravděpodobně může pozřít bez jakýchkoli následků, u některých nešťastníků však mohou vyvolat selhání ledvin.

Od roku 1989 americká organizace APCC (Animal Poison Control Center) tyto případy sleduje a vydává doporučení k terapii. Protože není známá minimální toxická dávka, je možné, že se jedná o tzv. idiosynkratickou reakci, to znamená výjimečnou reakci jednotlivce. Byla zaznamenána otrava osmikilového psa po požití pěti kuliček vína. A rozinky jsou asi čtyřikrát koncentrovanější.

Proto se dnes ke každému jejich pozření přistupuje jako k možné intoxikaci. Mechanismus účinku není znám, uvažovalo se o pesticidech, herbicidech a fungicidech přítomných v rozinkách, ale nic se neprokázalo. Jediné, co se potvrdilo laboratorně, bylo poškození buněčné kultury psích ledvin extraktem z rozinek.

První klinické příznaky se mohou projevit už několik hodin poté, co si pejsek pochutnal. Nejdříve to bývá zvracení a průjem, potom následuje slabost, letargie, nechutenství. Může se objevit i zvýšené pití a třes. Nedojde-li ke včasnému zásahu, do 72 hodin nastane selhání ledvin.

Jako první pomoc, kterou mohou poskytnout i majitelé doma, je vyvolání zvracení. Obecně se udává doba dvou hodin po pozření jedu, v tomto případě je to až dvanáct hodin, protože u psů to trvá déle, než jsou rozinky ze žaludku přesunuty dál do střeva.

Použít se dá 3% peroxid vodíku v dávce 2ml/kg váhy, ale celkově ne víc než 45 ml. Potom se podává živočišné uhlí v dávce 1g/kg váhy – je to obrovská dávka, ale je to tak. Asi není nutné připomínat, že zvracení nemůžeme vyvolávat u zvířat, kde je už porušené vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků.

Není znám účinný protijed, proto další terapie spočívá v agresívní infuzní terapii aspoň 48h. Stav ledvin se hlídá 3 dny po sobě a potom ještě jednou za 7 až 10 dní.

Takže pozor, nezapomeňte v předvánočním shonu dobře ukrýt rozinky před svým chlupatým degustátorem.



Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Objednejte se k nám online

Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje.
V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online.
Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.

rezervace online