Pes a čokoláda

Před pár dny jsme v článku paní Tiché (krom jiného) doporučovali podávat nemocnému psovi tabletku v kousku čokolády jako jeden způsobů k jeho oklamání, aby tabletu pozřely. Na facebooku se pak objevily dotazy a někde i rozčilené reakce. Dnešní článek tedy pojednává o škodlivosti čokolády nejen pro psy.

Čokoláda a její toxicita pro psy

Toxicita čokolády pro psy je velmi známé a často opakované téma mezi chovateli, ale již málo z nás ví, že čokoláda je jedovatá i pro lidi. Riziko pro vašeho psa závisí na jeho věku, hmotnosti a citlivosti psa. Velký pes může sežrat mnohem větší množství čokolády, než se u něj negativní účinky projeví. Jak čokoláda působí na organismus vašeho mazlíčka, jak vypadá případná otrava a kolik by toho pejsek musel pozřít, aby se otrávil?

Čokoláda obsahuje derivát metylxantinu tzv. teobromin, což je látka podobná kofeinu, a pes ho z organismu vylučuje velmi pomalu. Teobromin tak má čas v organizmu psa působit. Metylxantiny jsou rychle vstřebávány trávicím traktem a metabolizovány v játrech, kde vstupují do enterohepatálního oběhu, díky němuž se pomalu odstraňují z těla psa ale i dalších zvířat.

Enterohepatální oběh je proces, při němž se určitá látka, např. teobromin nebo žlučové kyseliny, dostává z jater žlučí do střeva, kde se vstřebá a vrací se krví zpět do jater portální žílou. Tento proces brání velkým ztrátám látek důležitých pro organismus, ale je nevýhodný v případě některých otrav. Tento cyklus lze přerušit podáním léku, který látku váže a nedovolí její zpětné vstřebání. Metabolity metylxantinů jsou vylučovány převážně ledvinami (u psů je například 60-89 % teobrominu eliminováno močí). Poločas vylučování teobrominu se u psa pohybuje přibližně kolem 17,5 hodiny a dle nových studií se ukazuje, že závisí na věku zvířete.

Čokoláda je jedovatá i pro lidi

Můžeme tedy říci, že čím více čokolády pes sežral, tím větší množství teobrominu se do jeho těla dostane. Akutní otrava hrozí především u nemocných zvířat a mláďat. Nejnebezpečnější je čokoláda na vaření a produkty s vysokým obsahem kakaa. Naopak nejméně nebezpečná je bílá čokoláda, která neobsahuje skoro žádné nebo jen velmi malé množství kakaa. Smrtelná dávka teobrominu pro zdravého psa je 100-250 mg/kg živé hmotnosti, ale někteří autoři udávají dávku až 500 mg/kg. Pro srovnání, u člověka činí smrtelnou dávku cca 1000 mg/kg.

ČokoládaObsah teobrominu na 100 g
Mléčná150-200 mg
Hořká470-530 mg
Bílá1-4 mg
Na vaření1 700 mg
Tabulka: obsah teobrominu v čokoládě (převzato z: Veterinární toxikologie v klinické praxi, 2. aktualizované vydání)

Z výše uvedeného můžeme říci, že toxická dávka mléčné čokolády pro psa s hmotností 10 kg je více než 1 kg. U hořké čokolády je smrtelné množství poloviční (cca půl kilogramu hořké čokolády), ale u čokolády na vaření je nebezpečná i jedna tabulka této pochutiny.

Jednorázová konzumace malého množství čokolády vašemu pejskovi neublíží, ale jak je již zmíněno výše, tak toxicita čokolády vzhledem k dlouhé době jejího vylučování může být kumulativní. Dále záleží na i zdravotním stavu daného jedince, například pokud má pejsek problémy se srdcem či játry, je pro něj čokoláda více nebezpečná.

Jak teobromin působí, jaké příznaky máme sledovat a jak můžeme zasáhnout, pokud pejsek čokoládu pozře?

V těle zvířete teobromin ovlivňuje adenosin, který reguluje srdeční rytmus. Jakmile teobromin začne působit na adenosin, dojde k poruchám srdečního rytmu, které mohou být i smrtelné. Dále teobromin působí rozšíření průdušek a křeče svalstva.

Malé množství čokolády nemusí vyvolat žádné problémy, nebo může způsobit průjem a žaludeční nevolnost. Ale u zvířat otrávených čokoládou (teobrominem) dochází nejprve ke zvracení, průjmu, polyurii (nadměrné močení), hyperaktivitě, srdečním arytmiím, hypertermii a křečím. Smrt nastává v důsledku respiračního a srdečního selhání.

Pokud váš pes sežral čokoládu, než kontaktujete veterinárního lékaře, zjistěte o čokoládě co nejvíce informací (obsah kakaa) a zkuste zjistit množství, které bylo pozřeno. Veterinář vám podle informací, které mu poskytnete vysvětlí, jak dále postupovat.

Vyvolejte zvracení

Terapie otravy spočívá ve vyvolání zvracení, které je vhodné cca do 1 hodiny po té, co pes snědl čokoládu. Toho docílíme například ředěným peroxidem vodíku (3 %), který se ředí vodou v poměru 1:1, dávka: 1-1,5 ml/ kg hmotnosti psa (max. 1 polévková lžíce na 10 kg). Svého psa pozorujte asi 15 min, pokud nedojde ke zvracení po uplynutí tohoto času, dejte psovi další dávku.

Jestliže po 30 minutách nezačne zvracet, další dávku již nepodávejte a znovu kontaktujte veterinárního lékaře. Dále se pro rychlejší eliminaci teobrominu z organizmu podává aktivní uhlí každé tři hodiny po dobu 72 hod (doporučená dávka činí 1,0-4,0 g/kg rozpuštěné v 5 ml vody v jedné dávce).

Veterinární lékař může provést i výplach žaludku pacienta případně psa hospitalizovat. Vyvolávání zvracení a výplach žaludku jsou kontraindikovány při výskytu klinických příznaků otravy, naopak je v tomto případě třeba monitorovat srdeční a dechovou činnost.

Na trhu existují i alternativy ve formě psí čokolády. Tyto čokolády byly vyvinuty speciálně pro mlsné psí jazýčky a jsou v rozmanitých příchutích (bílé čokolády, mléčné čokolády, hovězí, jehněčí…) a neobsahují kakao. Takže i vaši parťáci si mohou bezpečně vychutnat stejnou pochoutku jako vy.

Čtěte také: Nebezpečí vánočního pečení


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Je čokoláda pro psy jedovatá?

Pes a čokoláda

JAK podávat psovi léky

Já mu ty tabletky nedokážu dát. Co kdybych každý den přišla a sestřička by mu je dala. Od ní si to nechá líbit.“ z veterinární ordinace

Většina z nás si pod termínem lék představuje klasickou tabletku. Škála různých přípravků je ale daleko širší a dobře se dá rozdělit podle způsobu jejich použití, tedy na léky určené k vnitřnímu použití a léky určené k vnějšímu použit.

Léky určené k vnitřnímu použití

Tato kategorie je poměrně rozsáhlá a pro lepší přehled se dá ještě rozdělit podle způsobu podávání (aplikace).

Injekční aplikace

Tato kategorie spadá do rukou odborného veterinárního personálu. A i když si leckdo z chovatelů a majitelů psů myslí, že píchnout injekci není žádný problém, je skutečnost trochu jiná. Opravdu je třeba vědět, co, kolik, kam a jak dát. Do špatného místa nebo špatně píchnutá injekce nemusí mít očekávaný léčebný efekt, protože se lék vstřebává jiným způsobem, než je třeba. Špatně nebo na špatné místo píchnutá injekce může mít i velmi nepříjemné následky. Typickým příkladem je nekróza (odumírání tkáně), ke které někdy dochází po špatné aplikaci vápníku, typickým příkladem jsou i abscesy zaviněné nečistou prací.

Aplikace per rektum

Do češtiny převedeno to znamená přes konečník. Tímto způsobem se mohou podávat různé nálevy, pěny, gely a některé léky ve formě tobolek. Nejčastěji se ale jedná o z hlediska pacientů dvou i čtyřnohých tak málo oblíbené čípky. Práce s nimi se zdá být jednoduchá, ale přece jen je třeba dodržovat určité zásady.

  • čípky jsou většinou baleny do různých fólií. Jejich úkolem je udržet kuželovitý tvar čípku a chránit jej před znečištěním i mechanickým poškozením. Určitě není rozumné čípky, které nejsou určeny k okamžitému použití, rozbalovat a prohlížet.
  • čípky je třeba mít uloženy spíše v chladnu, neměly by ale zmrznout. Někdy si majitelé psů myslí, že je třeba čípky před použitím trochu nahřát – „aby nestudily“. S takovým tepelně ošetřeným čípkem se ale obtížně manipuluje, protože výše uvedené „vehiculum“ je uzpůsobeno k tomu, aby se v teplém střevě rozpustilo. Předehřátý čípek měkne a obtížně se pak do psího konečníku zasouvá
  • samotná aplikace není složitá, ale většinou všem zúčastněným nepříjemná. Čípek se vyjme z ochranné folie a svou zašpičatělou částí vsune do konečníku psa. Je třeba jej ale zasunout poněkud hlouběji, jinak hrozí nebezpečí, že pes čípek okamžitě vytlačí. V praxi to znamená, že s čípkem do konečníku psa vsouváme i svůj prst. Proto je lepší pracovat v gumových rukavicích nebo alespoň s gumovým návlekem na jeden prst. Důvodů je hned několik. Prst obalený psím trusem je záležitost nehygienická a neestetická. Ne každý z nás má do hladka opilované nehty a trochu ostřejší hrana dokáží psí konečník poranit. Z tohoto pohledu je rozumné prst, kterým čípek zasouváme, navlhčit nebo natřít vazelínou, mastí nebo čistým vepřovým sádlem. Manipulace je pak jednodušší a z pohledu psa příjemnější.

Aplikace per os

Přes ústa (tlamu) je asi nejčastějším způsobem podávání léků. Může se jednat o léky ve formě tekuté nebo pevné. Do první kategorie patří různé kapky, čaje nebo nálevy, do druhé tablety, tobolky, prášky atd. Všichni z nás určitě na své kůži zažili, že polykání uvedených léků je často nutné, ale také nepříjemné.

Člověk si dokáže vysvětlit, proč to dělá. Psovi můžete vyprávět kolem dokola, že když bude polykat tabletky, bude zase s námi chodit na procházky. Možná se nechá umluvit, ale stejně nebude vědět, proč mu něco tak odporného nutíte, a na lék v našich rukou bude hledět s nedůvěrou. Celou situaci ještě někdy zhoršuje to, že majitelé psů nevědí, jak do svého čtyřnohého přítele lék vpravit.

Léky v tekuté formě

Jejich podávání má jednu nevýhodu. Ne vždy je totiž snadné ověřit, zda pes opravdu vše pozřel. Výhodné naopak je, že manipulace s tekutými léčivy není příliš náročná. V podstatě existují dva způsoby, jak je psovi podat:

  • pomocí pamlsku – jedná-li se např. o kapky a nebrání tomu typ onemocnění psa, je úplně nejjednodušší nakapat potřebné množství na kostku cukru nebo piškot. Většina psů to pak bere jako odměnu a s pochoutkou pozře i lék. Méně vhodné je nakapat lék na maso. To má nevsakující strukturu a lék po něm snadno steče.
  • aplikace přímo do dutiny ústní – touto formou se většinou podává psovi větší množství tekutiny. Může to být např. léčebný čaj nebo výživa, může se ale jednat i o v tekutině rozpuštěný jiný lék (tabletu, kapky, sypký prášek). Tento typ podávání léku je z hlediska manipulace se psem trochu složitější. Pokud bychom psovi tekutinu nalili přímo do tlamy je pravděpodobné, že ji vyplivne a zároveň hrozí nebezpečí, že se tekutina dostane jinam, než chceme a že se pes začne dusit. Rozumnější je aplikovat tuto formu léku do koutku mordy, přesněji řečeno do oblasti mezi dásní a pyskem. Postup je následovný: psovi se lehce zvedne hlava, odtáhne se spodní pysk. Do utvořené řasy se pomocí lžičky nebo injekční stříkačky (bez jehly) vlije potřebné množství tekutiny. Pak se psovi přidrží morda tak, aby ji nemohl otevřít, a hlava se lehce zakloní. Tekutina vtéká samospádem psovi do hrdla a on je přinucen polykat.

Léky v pevné formě

Je jich celá řada. Do této kategorie např. patří:

  • pilulky – kulaté prášky velikosti hrášku
  • tablety – většinou ploché lisované prášky
  • Dražé – potažené prášky trochu připomínající bonbóny. Jejich obal zabraňuje předčasnému rozpuštění
  • tobolky (kapsule) – v tomto případě obal tobolky tvoří pouzdro, do kterého je lék nasypán. Dříve býval obal tobolky z oplatky, v současné době se většinou jedná o želatinu. Obal tobolky je upraven tak, aby se rozpustil až v určitém úseku zažívacího traktu a tím se dosáhne toho, že lék začíná působit opravdu v místě svého určení. Chybu dělá ten, kdo tobolku rozlomí, její obsah vysype a zamíchá např. do potravy, protože tím snižuje nebo úplně omezuje účinek léku.
  • sypká forma – do této kategorie patří např. zažívací soda

Zkušenost řady majitelů psů učí, že bez ohledu na to, zda se jedná o malou pilulku nebo větší tobolku, nemusí být vůbec snadné lék do psa dostat. Zkušenost také učí, že po té, co celá rodina svede se psem boj, a všichni jsou přesvědčeni, že se dílo podařilo, pes zamele jazykem a lék je opět v rodinném kruhu. Řada psů s výrazem „to jsem hodný, že jsem to tak krásně spolkl“ dokáže i několik minut schovávat tabletu pod jazykem či na patře a v nestřeženém okamžiku ji pak vyplivne pod stůl.

Způsobů jak přinutit psa, aby lék pozřel, je celá řada. Ty dále uvedené patří mezi nejčastěji používané:

  • nejjednodušší je psa trochu podvést a jde-li to, podat lék ve formě pamlsku. Jako trojský kůň pro lék dobře poslouží plněná čokoláda, kousek masa, paštika nebo máslem spojený dětský piškotek. Malou pilulku je možné do pamlsku skrýt celou, větší prášek je možné rozdrtit. Je ale třeba dodržovat výše naznačené požadavky na podávání léku a také typ choroby psa. Není tedy možné rozdrtit tobolku a není také možné pravidelně podávat léky v čokoládě psovi s cukrovkou (pokud ovšem nepoužijeme čokoládu pro diabetiky). Pravdou je, že řada psů se chová jako příslovečná Popelka. Takový šikula dokáže oddělit prášek od pamlsku jako popel od hrachu. Hodně psů také náš podvod odhalí a pamlsek, který jindy považuje za pochoutku, odmítá nebo s odporem plive
  • máme také možnost se nezabývat tím, co pes chce či nechce a prášek mu prostě vnutíme. Psovi otevřeme mordu a prášek položíme až na kořen jazyka. Platí, že čím dál, tím lépe. Pak mordu zavřeme a stiskneme mu čelisti. Tím zabráníme psovi nejen otevřít mordu, ale zároveň mu omezujeme možnost hýbat jazykem do stran a prášek tak někam vysunout či zasunout. Psí hlavu lehce zakloníme a prsty mu hladíme hrdlo. Požadovaný směr hlazení je shora dolů. Tím zvenku podráždíme celou oblast a byl-li prášek umístěn dostatečně dozadu, pes jej spolkne. Celá akce připomíná doby nedávno minulé, kdy hospodyně v čase předvánočním vykrmovaly husy pomocí speciálních kvalitní potravou tvořených šišek. Pokud máme pocit, že pes polykal, otevřeme mu mordu a podíváme se, zda prášek nezůstal někde viset. Je třeba zkontrolovat nejen patro, kam se léky rády lepí, ale i postranní části mordy. Psi jsou prostě ve skrývání nepozřených léků praví kouzelníci a je třeba ověřit, kdo zvítězil, zda pán nebo pes.
  • existuje i možnost lék rozdrtit, rozpustit jej v malém množství tekutiny a podat jako výše uvedené léčivo v tekuté formě. I tady je ale třeba brát v úvahu typ léku a také to, že většina rozdrcených léků bývá hořká a to psi velmi špatně snáší.
  • někdo používá pro umístění tabletky pinzetu nebo speciální podavač. Osobně se trochu obávám, že v případě neklidného nebo bránícího se psa může dojít k poranění patra.

Podávání léků je určitou zkouškou výchovy psa. Jedinec, který je zvyklý na to, že s ním pán manipuluje, léky užívá s menšími problémy než zvíře, které vládne celé rodině. O tom, jak bude probíhat případná léčba našeho psa rozhodujeme v době, kdy je ještě malým štěnětem. Je-li naše výchova správná, problémy nebudou.

Čtěte také: Nemocný pes a léky


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

VETHOPE – Jak psovi podávat léky v tabletách?

MŮJ PES – Aplikace léků

Prevence a laboratoř

Co může ukázat preventivní vyšetření aneb stručný průvodce laboratorními výsledky pro chovatele

Odhalení onemocnění dříve než se začne projevovat klinicky zvyšuje šanci na uzdravení nebo aspoň významné prodloužení života. Co je tedy možné testovat a co z toho poznáme? Co může ukázat hematologické vyšetření?

Biochemické vyšetření krve hodnotí funkci ledvin, jater, slinivky a hladinu glukózy a minerálů. Ledviny psa nebo kočky zodpovídají za vylučování odpadních produktů metabolismu, nadbytku sodíku a vody z krevního řečiště. Testy odhalí jejich onemocnění a selhávání.

Játra jsou orgánem s celou řadou funkcí. Zbavují organismus škodlivin a zároveň zpracovávají živiny a syntetizují látky důležité pro fungování organismu. Vyšetření jater psa, kočky nebo dalších zvířat nepoukazuje jenom na jejich vlastní onemocnění, ale též může pomoci odhalit onemocnění nadledvinek (Cushingův syndrom), infekci, leukémii, krvácivé stavy, stres a neschopnost organismu bojovat s infekcí. Také nám dokáže říci, jestli pacient není dehydratovaný.

Slinivka je další životně důležitý orgán, který vylučuje některé trávící enzymy a hormony pomáhající regulovat metabolismus. Vyšetřením krve můžeme poznat její zánět, nedostatečnou funkci nebo cukrovku. Glukóza je základní živina nutná pro fungování organismu. Její změny mohou indikovat cukrovku i jiné orgánové abnormality. Minerály jsou též kriticky důležité pro fungování těla, jejich hladiny v krvi jsou přísně udržovány v poměrně těsných hranicích. Nejčastější příčinou jejich imbalance bývá dehydratace organismu.

Hematologické vyšetření psa nebo kočky měří počty a zastoupení jednotlivých typů krvinek. Také si všímá změn v jejich vzhledu, které mohou signalizovat určitá onemocnění. Červené krvinky jsou nejpočetnější a nejdéle žijící krevní buňky. Na speciální bílkovinu vážou kyslík, který potom transportují z plic do celého těla. Bílých krvinek je několik typů a každý má svou specifickou funkci. Obecně jsou zodpovědné za boj s infekcemi. Krevní destičky mají na starost srážení krve. Z hematologického vyšetření tedy můžeme rozpoznat anémii, zánět, infekci, stres, leukémii, krvácivé poruchy, neschopnost bojovat s infekcí a stav zavodnění organismu.

Nezbytným doplněním k vyšetření ledvin a jater psa a kočky je i vyšetření moči. Kromě toho nejlépe ukáže zánět vývodných močových cest a tvorbu krystalků v moči.

U starších zvířat se doporučuje ještě vyhodnocení funkce štítné žlázy vyšetřením jejích hormonů. Ty jsou důležité pro správně fungující metabolismus. U starších psů se setkáváme se sníženou funkcí, zatímco u starších koček se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Ze dvou zkumavek krve tak můžeme získat spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nemocný pes a léky

nemocný pes

Byli jsme tady před týdnem a to očíčko se mu za tu dobu vůbec nezlepšilo. A dávala jste mu do oka tu mast, co jsem Vám předepsal? Ne pane doktore, my ji ještě nekoupili.“ z veterinární ordinace

Úspěšná léčba nemocného psa je závislá na řadě faktorů. Patří sem včasné rozeznání příznaků, pravdivé informace pro ošetřujícího veterináře, správné určení příčiny a samozřejmě léčba neboli opatření, která jsou přijata.

O tom, co a jak se bude dělat, rozhoduje veterinář. Na majiteli zvířete pak je, aby jeho doporučení uvedl v praxi. Hovoří se o takzvané „domácí péči“. Ta se může týkat řady oblastí. Patří sem výživa psa (diety, četnost krmení atd.), omezení či zvýšení jeho fyzické zátěže, úprava prostředí, v kterém se nachází ( např. umístění nemocného kotcového psa v domě) a také podávání léků.

Na první pohled se zdá, vše výše uvedené jako naprostá samozřejmost. Zkušenost učí, že to až tak jednoduché nebývá, že pro řadu lidí je nemocný pes velmi složitým problémem, a že zvláště podávání léků dělá lidem a jejich psům potíže.

Léčiva obecně bývají označována jako farmaka a vědní obor, který se jimi zabývá se nazývá farmakologie. Vše co se týká přípravy, kvality, zkoušení, označování, skladování a vydávání léčiv, je obsaženo v tak zvaném lékopise, který je jakousi přesné postupy a přístupy stanovující normou.

Celá oblast je velmi složitá a studium lékárnictví je právem považováno za jeden z nejtěžších oborů. Můžeme být jen rádi, že na nás běžných smrtelnících není požadováno, abychom byli v této oblasti odborně vzdělaní.

I když nejsme lékárníci, je asi dobře připomenout, že lék většinou není v koncentrované formě, ale že se skládá z několika složek, mezi které např. patří:

  • základní složka – účinná látka
  • korigující složka – látka, která upravuje některé vlastnosti léku, jako je např. chuť
  • vehiculum – látka, v které je účinná složka léku rozpuštěna nebo rozmělněna, tedy jakýsi lidově řečeno „nosič“

Je třeba si také uvědomit, že v případě léků platí některé zásady. Mezi ně např. patří:

  • psovi dáváme jen to, co předepsal veterinární lékař. Parkovou univerzitu a v ní působící dámy a pány doporučující pilulku, která jejich psovi pomohla, a proto je zázračná, je lepší neposlouchat.
  • používané léky musí být správně skladované. Asi není rozumné dát skleničku s kapkami na okno, kam svítí sluníčko s tím, že ji dobře vidíme a nezapomeneme kapky dát
  • nesmí se používat léky prošlé. Cena léků není zanedbatelná. To ale neznamená, že si máme brát léky s prošlou exspirací, které nám někdo za menší cenu či zadarmo nabídne. V lepším případě nemusí mít požadovanou účinnost, v horším případě mohou i uškodit.
  • používané léky musí být dávány v množství a v čase doporučeném veterinárním lékařem. Představa, že se nic neděje, když v neděli posunu dávku antibiotik o pět či šest hodin (byli jsme na oslavě a chceme se vyspat) je zavádějící stejně jako názor, že dvojnásobná dávka léku bude mít dvojnásobný účinek. Často se stává, že příznaky onemocnění odeznějí, pes se jeví zdravý, ale podle pokynů veterináře má lék užívat ještě několik dní. Určitě se v takovém případě vyplatí léky podle původního předpisu dobrat a léčbu nepřerušit.
  • je třeba dodržovat pokyny týkající se samotného podávání léků. Něco se dává před a něco po krmení a jsou i léky, které se např. nesnášejí s určitým typem potravy. Doporučení v této oblasti nejsou zbytečným otravováním pacientů a jejich majitelů, ale snahou zabezpečit co nejlepší účinnost léku.

Někdy je třeba přemýšlet i nad množstvím léku, které máme psovi podat. Základní množství určí veterinář, který např. stanoví, že pes bude brát čtvrtinu nebo polovinu tablety a nás čeká problém, jak to malé, kulaté nic rozdělit. Jsou prášky, které se dělí snadno, jsou prášky, u kterých to může být problém.

Sicilský chrt, norwich teriér – foto Jan Tichý

Lepší, než lámat malou pilulku nebo velkou tabletu mezi prsty, je použít ostrý nůž a tabletku přeseknout. Může se stát, že budeme muset i něco odměřit. Nelze očekávat, že běžný člověk doma má analytické váhy nebo odměrné válce. Existuje termín „domácí měření“, pod kterým se skrývá nikoliv přesná míra, ale velmi přesný odhad s použitím dostupných „měřidel“.

Např. po okraj naplněná kávová lžička má obsah 5 ml, polévková lžíce 15 ml a jedna kapka z běžného kapátka 0,2 ml. Je ale třeba vědět, co, čím a komu odměřujeme. Určitě není rozumné stanovovat pomocí polévkové lžíce potřebný objem projímadla a pak si s ní, aniž bychom ji umyli, nabírat polévku.

Výše uvedená pravidla určitě není problém dodržet. Daleko horší už ale může být zvláště lék předepsaný pro vnitřní užití, do psa dostat. O tom, ale bude příští povídání.


Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online