Parková univerzita

To, že má pes blechy, dokazuje, že je zdravý. Jestli ho máte rádi, tak ho těch blech nebudete zbavovat,“ říká „moudrá paní v parku a majiteli psa začátečníkovi.

Výše uvedená rada není výmyslem, ale vlastní zkušeností. Pravdou je že zazněla asi před 30 lety a že dnes určitě i laici vědí, že pes by blechy ve svém zájmu i v zájmu svého okolí mít neměl. Pravdou také je, že začínající i zkušení majitelé psů jsou často vystaveni názorům, kterým se možná divíme nebo smějeme, ale kterým bohužel hodně lidí věří. Stačí, aby jim rádce sdělil, že on nebo ona už vychovali hodně psů a dobře vědí, jak to má být.

Norwich teriér, pointer – foto Jan Tichý

Pro takové rady se vžil název „parková univerzita“ a zkušenost učí, že se s ní majitelé psů nejvíce setkávají na místech, kde své čtyřnohé kamarády venčí a tedy na psích pláccích a v parcích. Vzdělávání parkové univerzity se týká široké problematiky chovu psů a hlavně péče o ně od výchovy přes výživu a hodnocení exteriéru až po oblast veterinární. Oblíbeným předmětem je i psí reprodukce.

Možná následující příklady někoho pobaví, psům, jejichž majitelé parkové univerzitě věří, ale může být ublíženo. Problém je i v tom, že rádoby odborné rady někdy znějí docela rozumně.

Mýtus a skutečnost

Vy chcete dát to malé štěně očkovat? V žádném případě to nedělejte. Je to chemikálie a štěněti jen ublíží. Lepší mu je dávat každý den olomoucké syrečky, pak žádnou psinovici nedostane.

Někdy se těžko vysvětluje, že infekční onemocnění např. typu psinky nebo parvovirózy z našeho chovu ještě nevymizely, že stále na ně hynou štěňata i dospělí psi, a jak moc je důležitá prevence.

Má blechy? Pomoc je jednoduchá. Vykoupejte ho v terpentýnu nebo v petroleji a bude po blechách.

Majitelka poslechla a psa v terpentýnu vykoupala. Jak to bylo s blechami nikdo nesledoval, protože dalo velkou práci psovi zachránit život.

Chovatel vám poradil, abyste krmili syrovým masem? Říká tomu barfování? To je hloupost, pes, který žere syrové maso, bude zlý a kousavý.

Majitel by se měl řídit při volbě krmení tím, jak jeho psovi svědčí. Kousavost a krmení syrovým masem nemají nic společného.

Veterinář mu napsal antibiotika a řekl, že je máte dávat 4x denně? Nesmysl, stačí jednou, dyť to je malý pes a velká dávka by ho mohla zabít.

Paní doktorka v ordinaci se divila, proč léčba psovi nezabírá. Majitelka se ale přiznala, že poslechla zkušenou paní v parku a nechala si vysvětlit, jak to je správně.

Drbe si uši? Musíte mu tam nalít kysličník, všechna špína vyšumí a on si uši přestane drbat.

Majitel poslechl. Vycházel i z toho, že se u dětí podobné ošetření používá. Jenže něco jiného je zánět zevního zvukovodu psa a něco jiného zánět středního ucha u dítěte. Chudinka pes si nejen dál uši drbal, ale potýkal se s hnisavým zánětem zevního zvukovodu.

Jezdí po zadečku? To má určitě červy. Strčte mu do krku čtyři stroužky česneku a bude klid.

Česnek nepomohl. Pes neměl červy, ale ucpané anální žlázky, které bez ošetření praskly. Pro psa to znamenalo bolest a pro majitele několik návštěv u veterináře.

Dívám se, že ten pes olizuje vaše dítě. To se nebojíte, že od něj dostane do mozku motolici? Když máte děti, nemáte mít psa. Je to nebezpečné.

Existuje minimum onemocnění, které může pes přenést na člověka a motolice v mozku v našich podmínkách mezi ně nepatří. Malému dítěti je určitě nebezpečnější cizí špinavá ženská olizující upadlý dudlík než dobře udržovaný a vychovaný pes.

Paní učitelka ve školce říkala, že naše Romanka dostala ty roupy od nějakého psa. Jiného než toho vašeho nezná. Tak ho koukejte odčervit. Sousedský spor v domě.

Roup jako cizopasník u psa neexistuje. Pokud má dítě roupy, získalo je nejspíše v dětském kolektivu, kde se moc nedbá na hygienu a mytí rukou.

Vy ji nechcete připustit? Každá fenka musí mít alespoň jednou štěňata. Jinak bude nemocná a vy o ni přijdete. A když bude mít jednou štěňata, už nikdy nebude mít falešnou březost.

Není důvod proč krýt fenku, pokud majitel o štěňata nestojí. Záněty dělohy nebo nádorky na mléčné liště mají feny, které štěňata měly i ty, které mateřství neprožily. Falešné mateřství nebude mít, když bude mít štěňata. Po příští říji se ale falešné mateřství zase ukáže.

Jack Russel teriér, phalene – foto Jan Tichý

Stěžujete si, že vyje, obtěžuje fenky i lidi v rodině. Pomoc je snadná. Sežeňte mu nějakou fenu a bude pokoj.

Hodně špatná rada. Není to o tom, že si pes jednou užije a pak dá pokoj. Naopak. Jak objeví půvaby krytí, bude se jej domáhat o to víc.

Když nebude krýt, budou mu zůstávat spermie ve varlatech a udělá se z nich nádor.

Čirý nesmysl. Spermie nikde nezůstávají, ale odcházejí s močí.

Vy máte čistokrevnou fenku a přeskočil vám ji voříšek? Tak to máte smůlu, už vždycky bude rodit jen křížence.

Je to s podivem, ale dotazy, zda to je pravda, stále občas padnou a někdy se těžko vysvětlujete, že předchozí krytí nemá na plemennou příslušnost dalšího vrhu žádný vliv.

Teď jste byli u psa a byli svázaní? Tak to už ji nemusíte hlídat. Ona se po krytí zašpuntuje a další pes už jí nemůže oplodnit.

Tohle tvrzení nespadá jen do kategorie parkové univerzity. To si bohužel myslí i někteří chovatelé a pak se diví, že jim má fenka vrh, v kterém jsou potomci po různých otcích.

Já se na vás dívám, jak toho psa voláte a on k vám nejde. Nevím, když nakonec přijde, proč ho chválíte. Nařezat mu máte, aby věděl, že má poslouchat.

Nejlepší způsob, jak odnaučit psa přivolání.

Podobných rad by se našlo mnohem víc. Velmi často připomínají situace z filmu Kulový blesk, kde se jedna z účastnic výměny bytu neustále odvolává na sousedku (Máňa říkala). Pokud se někomu zdá být dnešní povídání poněkud aprílové, tak se mýlí. Všechno to jsou praktické zkušenosti.

Čtěte také: Raná socializace- důležité období v životě štěněte


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Průvodce psí reprodukcí

Žijeme v době internetu a hodně lidí hledá informace právě v něm. Leckdy máme problém se v získaných informacích orientovat a hlavně často nevíme, zda jsou či nejsou pravdivé a odborně podložené. Internet prostě snese hodně.

Trochu lepší to je v odborných publikacích. Na našem trhu jich je celkem dost. Většina bývá přeložená ze zahraničních materiálů a i v jejich případě můžeme narazit na problémy. Např. holandská literatura často doporučuje vakcinaci proti Aujezského chorobě. Zvláště majitelé loveckých plemen by to určitě přivítali, ale vakcína u nás není a zatím se nezdá, že by se v budoucnu situace zlepšila.

Velkým problémem v publikacích zaměřených na reprodukci bývá to, že jsou z pera zkušeného chovatele, který toho sice z praktického pohledu hodně ví, ale detailní odborné znalosti mu chybí. Může to být i naopak. Veterinář radí, co a jak dělat, ale při bližším zkoumání zjistíte, že nikdy nezažil přirozené krytí nebo přirozený porod fenky.

Z uvedených důvodů určitě udělá radost všem, kdo se o reprodukci psů zajímají, novinka na našem knižním trhu. Jmenuje se PRŮVODCE PSÍ REPRODUKCÍ a podepsáni pod ní jsou Roman Kvapil a Renata Kvapilová. Majitelé psů z Prahy a okolí a také chovatelé boxerů a bostonků určitě vědí, že se jedná o dva veterináře působící v tak zvané „malé praxi“ a také o zkušené chovatele.

To, že se v autorech snoubí odborné vzdělání s chovatelskou a veterinární praxí je na publikaci znát. Zájemce v ní najde nejen podstatné informace, ale i velký počet autentických fotografií.

To, jak je knížka výborně strukturovaná, zjistí čtenář v okamžiku, kdy si otevře seznam kapitol. Od anatomie pohlavních orgánů přes fyziologii pohlavních funkcí, krytí, březost, porod, výživu štěňat až po různá onemocnění typu pyrometry a kastraci, v ní začátečník i zkušený chovatel najde potřebné informace.

Asi by se daly jednotlivé pasáže probírat podrobněji. Daleko rozumnější ale je si knížku pořídit. Určitě nebudete litovat.

Kniha je v prodeji i u nás v Labvetu.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Separační úzkost u psa

separační úzkost u psa

Nevíme, co máme dělat. Když odejdeme z bytu, Roxana vyje, štěká, škrábe na dveře a udělá nečistotu manželovi v posteli. Sousedé se zlobí, mají malé dítě a to nemůže spát. Dveře musel manžel oplechovat. Jsou na to nějaké léky?“ z veterinární ordinace

S popisovaným problémem se čas od času asi setká každý veterinář a určitě jej řeší na cvičácích a v psích školách a školkách, tedy všude tam, kde se zabývají výchovou psů. Nepříjemné chování má i svůj odborný název – separační úzkost.

Separační úzkost u psa může být vrozená a pak je boj s ní velmi problematický. Může být ale i získaná. Někdy si lidé myslí, že se jedná o nevychovanost nebo o projev nudy. Nelze to jednoznačně vyloučit ale ani tvrdit u všech případů. Velmi často je separační úzkost projevem panického strachu a dala by se označit za psí fobii. V takovém případě ji pes nedokáže vědomě zastavit a je třeba si uvědomit, že to pro něj není příjemná záležitost a že takové panické záchvaty strachu jsou velkým stresem.

Projevy

Projevy separační úzkosti jsou různé, od štěkání, vytí a naříkání, přes snahu se dostat z uzavřeného prostoru násilím ven, kálením v místech, kde by to pes nikdy nedělal až po individuální projevy typu nadměrného slinění, drbání se, zrychleného dýchání a třesu.

Separační úzkost postihuje psy, když zůstanou sami doma nebo uzavření v kotci. Řada psů velmi těžko snáší, když mají zůstat bez dozoru v autě a s naříkajícími psy se velmi často setkáváme u různých obchodů.

Separační úzkostí trpívají nervově labilnější psi a velmi často psi „závisláci“. Znáte to, takový svého pána nesmírně milující pes s ním chce být v úzkém kontaktu neustále. Chodí za páníčkem po bytě, spí s ním v posteli, a pokud mu to je dovoleno, provází majitele i na toaletu. Naříká, když má zůstat v jiné místnosti a pokud jej majitel uváže před krámem k nelibosti prodavaček i nakupujících kvílí tak, že jsou z toho nervózní všichni v okolí.

Někdy je separační úzkost vyvolána stresujícím zážitkem, který psa potká, když je v bytě sám. Může se např. dostavit u epileptika, kterého postihl záchvat v době, kdy byl majitel v práci. Vím o psovi, který uváděnými problémy začal trpět po té, co v domě prováděli rekonstrukci a pracovali s hlučnou sbíječkou. Příkladů by se asi našla celá řada.

Co se dá se separační úzkostí dělat?

Jako první by se mělo uvést to, co se dělat nemá. Určitě není vhodné psa trestat. Vrátit se domů a psovi vynadat případně sáhnout po fyzickém trestu je nesmysl. Nešťastník si většinou neuvědomí, zač je trestán. Pravidlo říkající, že člověk má projevit nespokojenost v okamžiku, kdy pes projeví nežádoucí chování, se tady těžko dodržuje. Naopak podobné trestání stav psa spíše zhoršuje, než pomáhá. Ke strachu ze samoty se přidá ještě strach z toho, co bude, až se páníček vrátí domů.

Separační úzkost se dá ovlivnit různými medikamenty. K dispozici jsou uklidňující léky, přípravky na bázi feromonů, spreje a dokonce i obojky, které uklidňující látku vypouští během doby, kdy je pes sám doma. Na internetu je poměrně široká nabídka, vhodné je ale vše konzultovat s veterinářem.

Těžko asi budeme své psy podmiňovat kvůli tomu, že nechtějí být sami, celoživotnímu podávání uklidňujících přípravků. Z naší strany by to možná bylo pohodlné, ale psovi nadbytek chemikálií určitě neprospívá.

Nejlepší je psa postupně na samotu navykat. Začíná se tím, že se pes třeba jen na malou chvíli ponechá sám v jiné místnosti. Doba, po kterou je sám se postupně prodlužuje. Začíná se minutami a končí např. hodinou.

Porušení zaběhnutých stereotypů

Vhodné je se např. obléknout tak, jako když jdeme ven. Pes znejistí, ale majitel neodejde a zůstane doma. Pes tak ztratí prvotní impuls ke strachu.

Podobně lze naznačovat, že opravdu odcházíme, ale jen otevřeme dveře a zase se vrátíme zpět. Později opravdu odejdeme, ale jen na minutu nebo dvě. Čas, po který majitel byt opouští, se pomalu prodlužuje. Podobné tréninky by se měly dělat několikrát denně a to vždy s ohledem na reakci psa.

Někdy pomůže zdánlivá hloupost

Měli jsme foxteriéra Arga. Byl to celkem sebevědomý pes, přesto, když měl zůstat doma sám, dával svoji nespokojenost velmi hlasitě najevo. Jednou zapomněla matka vypnout rádio. Pes spal v jedné místnosti a rádio hrálo ve druhé. Žádný nářek se neozval. Argulínek si prostě neuvědomil, že jsme všichni odešli, rádio přece hrálo a to jsme si pouštěli jen, když jsme byli doma.

Občas si lidé myslí, že když truchlícímu psovi pořídí kamaráda, nebude se sám doma bát. K jejich velkému zklamání bývá situace úplně jiná. Nový pes rychle okouká chování problematického kolegy a přidá se k němu. Místo jednoho vyjícího psa pak často majitelé mívají vyjící psy dva.

Prevence

S určitou separační úzkostí se asi někdy setkali všichni majitelé psů nebo přesněji řečeno ti, kteří si přinesli domů malé štěně. Řeč je o tesknění po mámě fence a po sourozencích. Štěně si ale většinou rychle na nové prostředí zvyká. Majitel by ale s nebezpečím separační úzkosti měl počítat a měl by štěně zvykat na samotu. Není to žádné trápení psů, ale důležitá součást výchovy. Samozřejmě ale musí počkat, než se štěně v novém prostředí aklimatizuje.

Zvláště v současné době, kdy je celá rodina včetně dětí neustále doma, je třeba štěně na to, že se jednou vrátíme do práce a do školy, připravit. Je třeba ho nechávat samotné v místnosti a později odejít na procházku bez něj. Normální štěně čas bez nás prospí a na to, že majitel nemusí být vždy k dispozici, si bez problémů zvykne.

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Opravdu stoupají počty psů?

Když se v médiích objeví článek na téma psi, vždy je na místě se trochu bát. Řada z nich totiž psům a jejich majitelům příliš nepomáhá. Podobné to je i v současné době, kdy se novináři soustředili na stoupající počty psů a otevřeli otázku: „Jsou majitelé schopní nové čtyřnohé členy rodiny vychovat?“ nebo „Vzniká generace nezvládnutelných psů?“

Otázky to jsou určitě zajímavé a často bývají dávány do souvislosti s tím, že jsou uzavřeny cvičáky a také školy a školky pro psy. Kdo má zájem ale určitě, najde kontakt na někoho, kdo mu poradí. I na našem webu jsou různé zajímavé nabídky. Pro některé majitele určitě může být výchova psa bez odborné pomoci složitá, na druhou stranu je třeba říci, že uvedené instituce mohou majiteli poradit, ale to, jakou autoritu u svého psa má, za něj nevyřeší.

Německý krátkosrstý ohař, štěňata malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Osobně nemám velké obavy z toho, že v době, kdy se situace vrátí do normálu, se začnou plnit útulky. Člověk si na psa rychle zvykne a nerad se ho vzdává. Potíže ale mohou vznikat vlivem horšící se ekonomické situace rodin. Pes přece jen něco stojí, v rodinném rozpočtu se s ním musí počítat a na to je třeba myslet dřív, než si štěně domů přivedeme.

Jak to je doopravdy se zvýšeným zájmem o psy? Je to jen názor nebo existují nějaké důkazy?

Chovatelské kluby a poradci chovu určitě mohou dosvědčit, že zájem o štěňata všech plemen je velký. Lidé současnou dobu a to, že jsou více doma, často vnímají jako příležitost si splnit dávné přání a také přání dětí a psa si pořídí.

Určitý důkaz toho, že v loňském roce byl větší zájem o štěňata, je možné hledat v počtu zápisů psů a fen do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie. Pod označením „zápis do plemenné knihy“ se skrývají počty u nás narozených štěňat s průkazem původu a počty zapsaných importovaných psů fen z jiných států a to jak štěňat tak dospělých jedinců.

Každý pes dostane své číslo zápisu, které v podstatě říká o kolikátého jedince plemene zapsaného do naší plemenné knihy se jedná. Čísla zápisů jsou jedním z identifikačních znaků psů a jsou také výborným podkladem pro zpracování roční statistiky. Výsledkem je přehled říkající, jak to z pohledu počtu nových psů a fen vypadá v rámci jednotlivých plemen i v rámci Českomoravské kynologické unie celkem.

V posledních letech se ročně do naší plemenné knihy zapisovalo okolo 42-43 000 jedinců (štěňat a dovezených psů). V roce 2018 to bylo 42 986 jedinců, v roce 2019 44 116 a v roce 2020 46 105. Z uvedených čísel vyplývá, že počet zápisů rostl již v předchozích letech, ale za loňský rok poskočil cca o 2 tisíce.

Zajímavé není jen celkové číslo, ale i to, jak si vedou jednotlivá plemena. V níže uvedené tabulce je TOP patnáct plemen za rok 2020 a pro zajímavost tabulku doplňují naše národní plemena.

Zhruba se dá říci, že dlouhodobě vedou němečtí ovčáci a jezevčíci. Na dalších místech v TOP patnáctce k určitým změnám ale dochází. Je vidět, že zájem je o plemena, s kterými lze dělat různé sportovní aktivity, např. border kolie, australský ovčák nebo malinois. Své příznivce mají plemena, která by se pro svoji přátelskou povahu dala řadit mezi psy rodinné, např. retrieveři a stafordšírští bulteriéři a třetí kategorii tvoří menší společenská plemena, např. yorkshire teriér , čivava nebo kavalír king Charles španěl. Stranou nezůstávají ani plemena lovecká (jezevčík, německý krátkosrstý ohař).

Malý hrubosrstý vendeéský basset, jezevčík hrubosrstý – foto Jan Tichý

Připomenout je určitě třeba, že Českomoravská kynologická unie je u nás největší organizací zastřešující chov psů s průkazem původu, ale není organizací jedinou. Počítat je třeba s tím, že se moc neví, jaký podíl mají v české a moravské psí populaci ti s průkazem původu. Odhaduje se, že tvoří necelou 1/4 .

Pořadí plemen podle počtu zápisů do plemenné knihy ČMKU v roce 2020

pořadíplemenopočet zápisů
1.Německý ovčák4 621
2.Jezevčík1 973
3.Stafordšírský bullterier1 506
4.Border kolie1 342
5.Labradorský retriever1 333
6.Čivava1 326
7.Australský ovčák1 093
8.Yorkšírský terier1 075
9.Zlatý retriever887
10.Kavalír King Charles španěl809
11.Belgický ovčák – Malinois805
12.Německý ohař krátkosrstý731
13.Francouzský buldoček682
14.Německý špic681
15.Pudl620
19.Chodský pes549
32.Český fousek402
41.Pražský krysařík302
52.Československý vlčák247
77.Český strakatý pes145
89.Český horský pes89
235.Český teriér3

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Problém zvaný anální žlázky

Můžete mně prodat tabletku na odčervení? Náš Karlos asi má roupy. Sice žádné červíčky nevidíme, ale jezdí po zadečku a olizuje si konečník. Vnučka si přinesla roupy ze školky a také ji zadeček tak strašně svědil.“ z veterinární ordinace

Paní si místo léku na odčervení odnesla informaci, že roup jako cizopasník na rozdíl od člověka, koně nebo králíka u psa neexistuje, a také radu, aby se zastavila se s Karlosem v ordinaci, protože asi potřebuje vyčistit anální žlázky. Zároveň ať přinese Karlosův trus. Vyšetříme ho a řekneme, zda je třeba psa odčervit a pokud ano, tak čím. Problémy s análními žlázkami trápí celou řadu psů a možná je třeba na to upozornit.

Co to vlastně anální žlázky jsou?

Někdo anální žlázky u psa označuje jako rudiment, tedy za něco zakrnělého, co už pes nepoužívá. Skutečnost je trochu jiná. Anální neboli pachové žlázy mají i další šelmy např. kočka, liška, lasička nebo tchoř. Fungují jako součást obranného systému a také jako prostředek, kterým si zvíře označuje svoje teritorium.

Jedná se o párový útvar tvořený kožní vchlípeninou a uložený po obou stranách konečníku. Pokud bychom si konečník představili jako hodinový ciferník, najdeme anální žlázky zhruba na číslech 4 a 8. Každá žlázka je tvořena váčkem, který je spojený rourovitým vývodem s okrajem konečníku. Velikost análních žlázek se liší podle plemene psa a hlavně pak podle toho, jak jsou naplněny.

V análních žlázkách se tvoří sekret, jehož konzistence i barva může být velmi různorodá od vodnaté a lehce nažloutlé s pevnějšími vločkami, přes hnědavou pastu až po tmavou a poměrně tuhou hmotu. Sekret obsahuje určité procento tuku a má svůj specifický pach, který nám lidem určitě není příjemný. Většinou obsah análních žlázek odchází při kálení. Někdy, např. když je pes vyděšen, dojde k samovolnému uvolnění obsahu.

čištění análních žlázek
Čištění análních žlázek, sekret ze zdravých žlázek

Bohužel se poměrně úzký vývod anální žlázky občas ucpe. Sekret vzniká, ale nemůže ven, což není psovi příjemné a není to příjemné ani jeho okolí. Takový pes většinou nevoní a majitel pak chodí k veterináři s dotazem: “Co mám dělat? Najednou strašně „smrtí.“ Problémem není jen to, že se žlázky přeplňují. Komplikací jsou kvasinkové nebo bakteriální infekce, které způsobí zánět. A ten bývá často obtížně léčitelný. Pokud si majitel psa včas problému nevšimne, může dojít až k prasknutí žlázky a někdy musí celý problém skončit chirurgickým odstraněním análních žlázek.

Co dělat, když pes sáňkuje?

Příznaků je celá řada. Patří k nim výše uvedená svědivost, která se projevuje tím, že pes takzvaně sáňkuje, tedy otírá si konečník o zem a také se v jeho oblasti olizuje nebo se okusuje v oblasti kořene ocasu. Řada psů opravdu mění svůj pach a velmi častá je svědivost celého těla a také záněty kůže. Ty bývají lokalizovány v hřbetní liště, tedy v pomyslném pruhu od týlu přes kohoutek až po kořen ocasu. V uvedené oblasti je větší množství mazových žláz a ty na přeplnění análních váčků reagují. Praktická zkušenost učí, že se leckdy u onemocnění kůže hledají různé exotické příčiny a problémů by psa zbavilo vyčištění análních žlázek.

Výše uvedené problémy ještě nemusí znamenat, že došlo k zánětu análních váčků, může se jednat jen o jejich přeplnění. Pokud přeplnění přesáhne únosnou míru nebo se přidá kvasinková či bakteriální infekce, k zánětu dojde. Sekret z análních žlázek pak je hnisavý a často s příměsí krve. To už není psovi jen nepříjemné, ale jedná se i o dost bolestivou záležitost.

Příjemná není ani léčba. Ze zanícených a bolestivých žlázek je třeba uvolnit sekret, často se přistupuje k antibiotickým výplachům a obstřikům a někdy je třeba žlázky chirurgicky odstranit. Vzhledem k tomu, že zánět probíhá v okolí konečníku, je vše z hlediska dalších infekcí velmi problematické.

Pokud se podaří zánět zvládnout, je vždy třeba počítat s tím, že zvláště ve vývodech žlázek mohlo dojít k zajizvení a srůstům, a že se pes s podobnými problémy bude potýkat i v budoucnosti.

Prevence je důležitá

I v případě análních žlázek platí, že prevence je důležitá. Majitel může případným problémům předcházet. Pokud pes začne sáňkovat, nebo se více věnovat oblasti okolo konečníku, je rozumné s tím začít něco dělat. Majitel např. může před procházkou, na které pes kálí, dát na konečník teplý (nikoliv horký) obklad. Ten většinou rozehřeje tukový špunt ve vývodech žlázek a při kálení se obsah uvolní.

Pokud takový jednoduchý zákrok nepomůže je čas navštívit veterináře a nechat žlázky vyprázdnit. Někdy umí svého psa ošetřit i samotný majitel. Je ale třeba, aby to dělal citlivě. Ono k zánětu análních žlázek nemusí dojít jen na základě přeplnění nebo infekce. Podobný problém může vyvolat i zhmoždění způsobené špatným přístupem.

Anální žlázky lze uvolnit nebo vyprázdnit dvěma způsoby. Ten první spočívá v tom, že se palcem a ukazováčkem podeberou žlázky ze spodu a tlakem nahoru se obsah vytlačí. Lépe jsou na tom psi, které je možné držet za ocas a jeho pomocí regulovat napětí okolo konečníku. Druhý způsob spočívá v tom, že se jeden prst vloží psovi do konečníku, druhý se opře o žlázku zvenku a obsah se opět vytlačí. Druhý způsob je psovi mnohem méně příjemný a použít by jej měl v indikovaných případech pouze veterinární lékař. Jinak hrozí poranění konečníku.

Velmi individuální je časový rozestup čištění análních žlázek. Některý pes potřebuje takový zákrok jednou za měsíc, jiný jednou za čtvrt roku, jiný občas a některý vůbec ne. Jsou plemena, kterým se žlázky nadměrně plní a jsou naopak plemena, u kterých o probíraném tématu vůbec nic nevědí. Hodně také záleží na kondici psa nebo přesněji řečeno na pohybu, který mu majitel umožní. Velkou roli hraje i výživa.

Teď si možná majitelé některých psů dávají za vinu, že svému čtyřnohému příteli nikdy nenechali anální žlázky vyčistit. Ono ale platí, že se to má dělat jen tam, kde je to třeba. Pokud pes nemá k problémům sklony, je lepší nechat vše přírodě. Někdy prostě méně znamená více.

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online