Starý pes je stále náš

V poslední době se často věnujeme reprodukci psů. Určitě to je oblast, která si naší pozornost zaslouží. Zapomínat bychom ale neměli ani na stárnoucí psy. Čtyřnohý přítel nás doprovází deset a více let a jeho životní období až nepříjemně kopírují život lidský. Každé z těchto období klade rozdílné nároky na péči, kterou by měl majitel svému psovi věnovat. I pes je novorozencem, batoletem, „puberťákem,“ tvorem na vrcholu sil a stárnoucí bytostí. A právě psím seniorům je věnováno následující povídání.

Délku psího života ovlivňuje řada faktorů. Jedním z nich je příslušnost k plemeni. Zkušenost učí, že velká plemena typu německá doga nebo irský vlkodav se dožívají o několik let nižšího věku než čivava nebo norwich teriér, kteří dokáží rodinu svou společností těšit i patnáct a více let.

Velkou roli hraje způsob, jakým pes svůj život prožil. Organismus fenky neúměrně využívané v chovu nebo psa dlouhodobě pracujícího v těžkých podmínkách či naopak jedince, který prožije celý svůj život na gauči, se s nástrahami stáří vyrovnává velmi těžko.

Velkou roli samozřejmě hraje péče, kterou majitel svému čtyřnohému příteli věnuje. Do této oblasti patří výživa, prevence a také péče o dostatečnou fyzickou kondici zvířete.

Biologické hodiny tikají i psům

Přes veškerou snahu ale psí biologické hodiny tikají a jednou přijde doba, kdy se začnou projevovat příznaky stáří. Zhruba by se dalo říci, že u malých plemen se začínají objevovat ve věku 9-10 let, u středních ve věku 7-8 let a u velkých plemen psů v 6-7 letech. To je čas, kdy je třeba přemýšlet nad tím, jak pomůžeme svému psovi, aby chystající se trampoty stáří prožil v co největší pohodě.

Je asi třeba odpovědět na otázku: “Co je to stáří?“ Rozhodně to není nemoc, ale přirozený vývoj každého tvora. Je ale třeba počítat s tím, že nemoci ve stáří přicházejí častěji. Starší organizmus je k nim vnímavější a také uzdravovaní trvá déle. K tomu přistupuje snížená přizpůsobivost změnám a pokles výkonnosti tělesných funkcí. Stejně jako u lidí i u zvířat je řada zdravotních potíží, které lze označit za typické nemoci stáří. Řadu z nich nelze vyléčit, jen je zmírnit tak, aby pes senior i s nimi v rámci možností spokojeně žil.

Mezi nejčastější problémy starých psů (ale i koček) patří obtíže s příjmem a trávením potravy. Na jejich vzniku se podílí horší stav chrupu, pomalejší činnost žaludku a střev a menší výkonnost tak důležitých orgánů, jako jsou játra a ledviny.

Problémem může být ochabování svalů, kloubní potíže, horší výkonnost srdce a plic, které mají dopad v znatelném poklesu fysické kondice. Snižuje se schopnost získat energii z přijímané potravy a menší aktivitu také vykazuje hormonální činnost.

Pozor na obezitu

Uvedené skutečnosti spolu s výše zmíněnou slabší „fyzičkou“ mají vliv na zvýšený sklon k obezitě. Dochází i k zhoršenému smyslovému vnímání. Řada psů ztrácí zrak, klesá i schopnost vnímat zvuky a u některých psů stáří postihuje i pro ně tak důležitý čich. Majitelé psů se většinou obracejí na veterináře v době, kdy se některý z výše uvedených problémů projevil. To je ale pozdě. Dostane-li se náš pes do kritického věku, je třeba učinit určitá opatření. Ta se v prvé řadě týkají výživy.

Stárnoucí pes by měl dostávat potravu častěji ( 2-3x denně) a v menších dávkách a mělo by se jednat o potravu snadno stravitelnou a obsahující kvalitní suroviny. Je třeba přemýšlet nad trvalým zvýšeným přívodem vitamínů a to zvláště vitaminu A a vitaminů ze skupiny B. Krmná dávka by měla obsahovat i dostatečné množství minerálií. Pokud se majitele nechce nad složením krmné dávky přemýšlet, najde poměrně slušnou nabídku v komerčních dietách.

Pointer rád pracuje i ve vyšším věku, německá doga. Foto Jan Tichý

Pravidelná veterinární péče

Určitě neudělá chybu ten, kdo nechá svého psa vyšetřit se zaměřením na funkci vnitřních orgánů a zvláště pak ledvin. Z malého množství krve se dají zjistit počínající potíže. Důležité je, že se s jejich řešením začíná včas, a že to dokáže psovi nebo kočce prodloužit spokojený život i o několik roků.

Takový geriatrický test by měl psí senior opakovat každý rok nebo ještě lépe každého půl roku. Pomůže odhalit nastupující nedostatečnost ledvin, počínající cukrovku, nevyvážený poměr minerálů v krvi nebo narušenou funkci jater či slinivky břišní. Následná léčba může spočívat jen v speciálně zaměřené dietě nebo lécích podporujících funkci určitého orgánu nebo v úpravě krmné dávky se zaměřením na vyrovnání minerálního metabolismu.

Potřebnou péči je nutné věnovat psímu chrupu, a pokud naše domácí síly nestačí na rostoucí zubní kámen u psa, je třeba požádat o pomoc veterináře. Boj se zubním kamenem je nakonec nejen v zájmu psa, ale i v zájmu jeho majitele. Taková zanedbaná psí ústní dutina dokáže páchnout tak, že s postiženým psem v jedné místnosti vydrží jen silné nátury.

zubní kámem u psa
Zubní kámen u starého border teriéra. Foto Jan Tichý

Fyzická kondice stárnoucího psa je oblast, kterou je třeba řešit u každého jedince individuálně. Platí ale, že psí senior se má pohybovat úměrně ke svým schopnost a předchozí zátěži. Vytáhnout desetiletého obézního a doposud jen u televize ležícího jezevčíka na pochod Praha – Prčice je nerozumné stejně jako chtít na dvanáctileté mopsí babičce aby nás po svých doprovázela v horkém létě na výlet na kolech. Chybou je ale i opak. Zavřít a bez pohybu nechat pointra, který byl doposud využíván při výkonu práva myslivosti hraničí s týráním.

Zjistí-li majitel psa, že jeho pes hůře vidí, bývá zděšen. V této oblasti trochu přenášíme do psího života své lidské pocity. Psa snížená schopnost vidět trápí daleko méně než nás. Dokáže se vyrovnat i s tím, že oslepne úplně. Je ale na jeho majiteli, aby mu trochu usnadnil situaci. Není rozumné např. přemístit nábytek v místnosti, protože pes pak do nezvyklých překážek naráží. Na procházku je lepší chodit na vodítku. Pach majitele a vodítko poskytnou oporu i orientaci. Laskavě je třeba zacházek i s méně slyšícím psem. Je ale třeba rozlišovat, co je ztráta sluchu a co ztráta poslušnosti.

Řada lidí přemýšlí nad tím, že si ke starému psovi pořídí ještě jednoho, mladého. Pokud zrovna náš pes není „rozený rváč,“ není myšlenka na druhého psa určitě myšlenkou špatnou. Hovoří pro ni nejméně dvě věci – starý pes získá mladého přítele a většinou vedle něj omládne a až nastane doba a náš čtyřnohý kamarád odejde do věčných lovišť, náš život nezůstane tak prázdný.


Čtěte také: Ještě přeci není tak starý?

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Proč nám zase fena nezabřezla?

V titulu uvedená otázka nebo spíše povzdech slýcháváme z úst chovatelů a problémy s reprodukcí jsou stále častějším důvodem, pro který majitelé fen vyhledávají pomoc veterináře.

fena nezabřezla
Co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit? Foto Jan Tichý

Srovnáváme-li současnou situaci s obdobím cca před čtyřiceti lety, jsme na tom z pohledu úspěšných krytí, tedy krytí, jejichž výsledkem je normálně početný vrh, daleko hůře. Tenkrát se uvádělo, že zabřezává cca 80% krytých fen. Dnes je toto číslo mnohem nižší a u některých plemen se pohybuje okolo 50 %.

Možná stojí za to si připomenout, co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit a zda je možné a z chovatelského hlediska vhodné  určité problémy řešit.

Nevhodný termín krytí

Nevhodný termín krytí patří asi mezi nejčastější důvody, pro které fenka nezabřezne. Přesvědčení, že ideální je krýt fenku 10-11 dne od začátku barvení velmi často neplatí. Celá řada fen si první fázi barvení zkracuje nebo ji vynechává úplně a jsou tedy ke krytí mnohem dříve.

U minimálně stejného nebo možná většího množství fen se naopak říje prodlužuje, k ovulaci dochází daleko později a fenka je ke krytí někdy až 20 den. Do kategorie nevhodného dne krytí patří i případy, kdy majiteli fenky začátek říje zcela unikne a on prostě neví, podle čeho krycí den zvolit.

Problém s nevhodným termínem krytí může vyřešit zkušený krycí pes. Trochu ošidné je se spoléhat na chování fen. Zkušený chovatel ví, že jsou fenky, které psovi drží od prvního do posledního dne a naopak fenky, které nedrží vůbec. S řešením problému může pomoci laboratorní vyšetření.

Velké možnosti nabízí stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky. Je to metoda, která celkem spolehlivě určí, zda vůbec a kdy fena dojde k ovulaci a kdy je tedy vhodné ji krýt. Platí ale, že i fena, která je krytá v optimální den, nemusí zabřeznout.

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky

Existují fenky, které sice mají zdánlivě normální příznaky říje, ale jejich hormonální naladění není dostatečné, nedochází k ovulaci a nejsou tedy k dispozici vajíčka, která by bylo možné oplodnit.

Existuje tak zvaná „rozštěpená říje“. Fenka započaté barvení po několika dnech ukončí úplně nebo na nějakou dobu přeruší , aniž by dospěla k ovulaci. K rozštěpeným říjím dochází např. v případě, kdy fenku vyprovokuje mimo obvyklý termín k barvení jiná fena, nebo když je fenka v psychické nepohodě (např. dlouhá cesta za krycím psem u feny, která není zvyklá cestovat).

Progesteron má vliv i na udržení březosti. Dojde-li k nežádoucímu  poklesu hladiny progesteronu, je březost ukončena. Případy rozštěpených říjí nebo nefyziologického poklesu hladiny progesteronu v průběhu březosti může pomoci odhalit výše uvedené stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky.

Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky se může vztahovat k jedné určité říji, a z chovatelského hlediska to není problém. Může se ale jednat o setrvalý stav, který je možné ovlivnit dodáváním chybějících hormonů. Problém ale bývá často dědičný a na takových fenách by se nemělo chovat.

Změny na reprodukčních orgánech

Ani fenám se nevyhnou problémy typu neprůchodných vaječníků nebo nedostatku vajíček během ovulace. Vyšetření pro vyloučení tohoto typu problémů by mělo dělat specializované pracoviště, které má potřebné vybavení.

Bakteriální infekce  

Občas se stane, že důvodem pro nezabřeznutí fenky je skrytá bakteriální infekce v pohlavních orgánech hlavně pak v děloze. Fenka většinou neprojevuje žádné příznaky onemocnění typu zánětu, ale přítomné bakterie negativně ovlivní zabřeznutí.

Bakteriální infekci je možné odhalit vyšetřením prováděným na začátku říje, kdy se povolí děložní krček a lze se tedy dostat k sekretu z dělohy. Vzorek se musí nabírat z oblasti před děložním krčkem. Pouhý výtěr z přezky je zavádějící a neposkytuje odpovídající výsledky.

Mezi nejčastější záchyt patogenních zárodků z děložního krčku fenky patří např. streptokok, pseudomonas, stafylokok, e. coli atd. Provede-li se vyšetření na začátku barvení, zbývá dostatek času na stanovení citlivosti určitého zárodku na antibiotika a následnou přímo cílenou léčbu a fenka může být ještě při této říji krytá.

V poslední době se hodně hovoří o mykoplazmóze. Pravdou je, že názory se trochu rozcházejí. Někdo považuje mykoplazmózu za závažný problém, jiný říká, že to je zárodek běžně přítomný v psím organizmu, který se ale může přemnožit a následně působit problémy. Mykoplazmóza se běžnou kultivací prokázat příliš nedá. Ideální je využít možnosti genetických vyšetření. Průkaz mykoplazmózy se může provádět i v klidové hormonální fázi fenky a i tady jsou k dispozici antibiotika pro léčbu, která je ale dlouhá  3-4 týdny.

Zajímavé je, že stále více zahraničních majitelů krycích psů požaduje před krytím doklad o tom, že fence bylo bakteriologické vyšetření provedeno a že bylo negativní.

Virová onemocnění

Do této kategorie patří především herpesviróza, která může ovlivnit zabřezávání fen, vyvolávat potraty, nebo porody mrtvých plodů a úhyny sajících štěňat. Proti herpesviróze je možné fenky chránit vakcinací a i herpesvirózu je možné prokázat genetickým vyšetřením.

Etologické příčiny  

Problémy se zabřezáváním mohou mít např. chovatelé, kteří mají více fen a některá z nich je velmi dominantní a jiná naopak vysloveně podřízená. Ta první zabřezává a rodí bez problémů, u té druhé se normální březost vůbec nerozvine. Řešení je celkem jednoduché a spočívá v oddělení fen.

Existují situace, kdy žádný zdravotní či etologický problém zabřeznutí fenky nebrání, ale fena stejně nezabřezne. Zdá se, že něco, můžeme to nazvat instinkty, přírodou či nějak jinak, prostě ví, že určité spojení není vhodné a fena to ví. Existují i jiné důvody pro to, aby spojení určitého páru nevycházelo. Proto platí zásada říkající, že by se při nezabřeznutí fenky měl pro příští krytí vybrat jiný pes. Dodržet to je ale složité, zvláště když se zaplatily poplatky za krytí a v dohodě mezi majitelem krycího psa a chovatelem je zakotveno náhradní krytí.

Jezevčík drsnosrstý, irský setr – foto Jan Tichý

Zdravotní stav feny

Může se zdát, že je zbytečné o něčem takovém vůbec hovořit. Bohužel se velmi často stává, že chovatel má snahu krýt nemocnou fenu a odůvodňuje to tím, že březost zaktivizuje její obranyschopnost a fenka se uzdraví.

I zdánlivě zdravá fenka ale může mít nějaký skrytý problém. U nezabřezávající fenky by se mělo provést vyšetření zaměřené na funkci základních orgánů. Určitě neuškodí si leccos ověřit vyšetřením krve.

V poslední době se velmi často hovoří o souvislosti mezi reprodukčními problémy a onemocněním štítné žlázy- hypotyreózou. I tento problém může odhalit vyšetření krve, při kterém se ověřuje hladina hormonů např. T4 a TSH.

Vliv chovatele

Jako první je asi třeba zmínit věk, kdy dochází k prvnímu krytí feny. Majitel chce absolvovat výstavy a zkoušky, získat co nejvíce titulů a ocenění a když je fence pět nebo šest let začne přemýšlet o krytí.

Velkou roli hraje výběr krycího psa. Je s podivem, kolik chovatelů jede za krásným, ale krytí neschopným psem nebo za psem, o kterého je takový zájem, že kryje takřka každý den. Je také zvláštní, že chovatelé jsou ochotni investovat velké finance do vyšetření nezabřezávající feny, ale doporučení, že je vhodné změnit krycího psa, neuposlechnou. Zapomínat by se nemělo ani na negativní dopad příbuzenské plemenitby.

Důvodů, proč fena nezabřezne, by se asi našla ještě celá řada. Výše uvedené příčiny patří mezi nejčastější a i o nich by se toho dalo napsat mnohem více. Běžného majitele feny ale nejvíce zajímá, jak problém s nezabřezáváním řešit. Rozumné je uvažovat o prvním krytí feny v době, kdy k tomu má optimální věk a vybrat si psa, o kterém víme, že dobře kryje, že po něm je potomstvo a za kterým nemusíme jet tisíce km. Nezabřezne-li fenka, neuškodí se poradit s veterinářem a zvažovat výše uvedené příčiny a jejich možné řešení.  Chovatel si ale může také říci, že chce chovat jen na feně, která se v reprodukci bez problémů uplatňuje a že mámit štěňata z fenky, u které jsou okolo toho viditelné problémy, odporuje chovatelské etice a zdravému selskému rozumu.

V úvahu je třeba brát také vliv životního prostředí, který negativně ovlivňuje reprodukce schopnost nejen u psů, ale i u dalších zvířat a v podstatě i u lidí. To ale sami nemůžeme nijak ovlivnit.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Inseminace

Nebudete věřit, co se nám stalo. Nechali jsme si poslat zmražené sperma z USA. V papírech chybělo potvrzení o vzteklině. Obratem nám je majitel psa poslal, ale než se vše vyřídilo, sperma čekající na letišti rozmrzlo a bylo nepoužitelné. Drahý špás a také mezinárodní ostuda,“ smutná chovatelka.

Koronaviróza zasáhla do celé řady oblastí, chov psů nevyjímaje. Mimo jiné stoupl ze strany chovatelů zájem o inseminaci a to zvláště v případě zahraničního krytí. Dokladem je počet žádostí na povolení inseminací u fen prvniček, které vyřizuje P ČMKU. Je to pochopitelné, Cestování je problematické, a pokud lze věci posílat letadly, je inseminace určitě řešením.

Odborné slovníky vysvětlují termín inseminace jako umělé oplodnění. V podstatě se jedná o přenos ejakulátu zvoleného psa do pohlavních orgánů feny. Z pohledu ejakulátu se používají tři způsoby. Může se jednat o přenos čerstvě odebraného ejakulátu, může se jednat o ejakulát chlazený a stále častěji chovatelé využívají ejakulát zmrazený.

Typ ejakulátu značně ovlivňuje technické provedení inseminace. Čerstvý nebo chlazený ejakulát je možné přenášet do děložního krčku feny, zmrazený ejakulát je většinou doporučováno vpravovat do vejcovodů nebo na rozmezí mezi vejcovodem a děložním rohem. To je možné dělat operativně přes stěnu břišní, stále více se ale uplatňuje aplikace přes speciální spekulum, které pod sonografickým dohledem umožňuje dodání ejakulátu až do místa určení.

Povede se to?

Zákrok to není úplně jednoduchý a určitě je rozumné vyhledat pracoviště, které má s něčím podobným zkušenost a také kladné výsledky. Způsob aplikace ejakulátu by měl vždy určovat veterinární lékař, který inseminaci provádí.

Úspěšnost inseminace ovlivňuje celá řada faktorů. Patří mezi ně způsob odběru ejakulátu nebo přesněji to, zda se povede odebrat jeho semennou spermie obsahující frakci a důležitý je i postup manipulace s ním. Velmi náročná je fáze rozmrazování u zmraženého ejakulátu.

Dalším faktorem je technické provedení inseminace, které musí odpovídat fyziologii feny a samozřejmě nezbytná hygiena, která by měla celý akt provázet. Připomenout je třeba i volba optimálního dne, která se v návaznosti na použitý typ ejakulátu liší.

V případě čerstvého nebo chlazeného ejakulátu se doporučuje inseminovat ve stejném termínu, v jakém by docházelo ke krytí. V případě mrazeného ejakulátu bývá inseminace doporučována na konci fertilní periody tedy na konci období, kdy může dojít k oplodnění. I tady ale platí, že termín inseminace by měl určovat veterinář, který ji bude provádět.

Chovatelé občas zastávají názor, že inseminace není žádný problém, a že ji přece může udělat kdokoliv takzvaně „na dvoře“. Praktická zkušenost učí, že to zdaleka není tak jednoduché a nenáročné, jak si leckdo myslí. Důkazem jsou psi poranění při necitlivém odběru a výjimkou nejsou ani psi, kteří po takové zkušenosti odmítají přirozené krytí.

Baset, německý krátkosrstý ohař. Foto Jan Tichý

Důkazem jsou i feny s úrazem nebo závažnou infekcí porodních cest způsobenými neodborným zásahem. Uvedené problémy se promítají i do zákonných předpisů, podle kterých může inseminaci provádět pouze osoba odborně způsobilá, což běžný chovatel bez odpovídajícího vzdělání určitě není. Pokud někdo bez uvedeného vzdělání inseminuje, vystavuje se nebezpečí postihu.

Inseminace podle předpisů

Inseminací se zabývají i kynologické předpisy a to Chovatelský řád FCI, Zápisní řád ČMKU a od 1. 1. 2021 vešla v platnost na inseminaci zaměřená směrnice ČMKU. Jsou v ní mimo jiné řešeny i problémy vztahující se k tomu, kdo co platí a kdo a co je povinen podepsat. Inseminaci zmraženým nebo chlazeným spermatem potvrdí veterinární lékař na předepsaném formuláři ČMKU. Uvedený formulář je k dispozici na www.cmku.cz – formuláře. Připomenout je asi třeba, že doložena musí být identita (DNA) psa. Výjimku může povolit P ČMKU a povoluje se např. u delší dobu skladovaného semene, které bylo odebíráno v době, kdy se vyšetření DNA ještě nedělalo.

Do kynologických předpisů patří požadavek vztahující se na psy i fenky, který říká, že inseminace nesmí být prováděna u jedinců, kteří se ještě přirozeně neprokázali v reprodukci. Výjimku může povolit střešní organizace, v našem případě P ČMKU.

Při dovozu ejakulátu a to jak chlazeného tak zmrazeného je třeba dodržovat veterinární podmínky. Ty mohou být rozdílné v případě dovozu z členského státu EU a ze států jiných. Co bude požadováno je rozumné si ověřit na Státní veterinární správě (www.svscr.cz). Jak moc je to potřebné dokazuje na začátku tohoto povídání uvedený případ.

Nepříliš kvalitní ejakulát.

Požadavky na inseminaci jsou v současné složité době pochopitelné. Je ale velmi smutné, že jsou i chovatelé, kteří po inseminaci sáhnou proto, že zvláště u nezkušených jedinců může být rychleji „odbytá“ než přirozené krytí. Ještě horší to je tam, kde pes není schopný přirozeným způsobem krýt.

Každý, kdo o inseminaci své fenky uvažuje, by si měl uvědomit, že reprodukce schopnost a do této oblasti patří i normální průběh krytí, je základním požadavkem chovu. Měl by si uvědomit, že poruchy u psů i fen mívají velmi často dědičný základ. Platí, že špatně kryjící pes mívá stejně postižené potomstvo a problematická fena mívá stejně problematické dcery.

Určitě není možné inseminaci zavrhnout, protože v chovu má své místo. Využívaná by ale měla být s rozumem, v zájmu plemene a v souladu s platnými zákony i kynologickými předpisy.


Čtěte také: Určení dne krytí feny


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online