Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.

Definice množíren

Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.

Návod k použití

Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.

Pozor na evidenční listy

Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.

Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.

 § 4 se doplňuje o odstavec 4,

„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“

§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.

(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.

 (2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni

  • a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
  • b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
  • c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.

Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý

(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni

  • a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
  • b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
  • c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.

(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje

  • a) identifikační údaje chovatele,
  • b) místo jejich chovu,
  • c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
  • d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
  • e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.

(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
  • c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.

(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:

  • a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
  • b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
  • c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.

(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.

(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“

„§ 7b Prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli

  • a)    na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
  • b)    na místech uvedených v § 13a odst. 5.“

S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti  množíren, ukáže praxe.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Když psa nebo kočku bolí ucho

Potřebuji poradit. Naše Barborka si pořád drbe uši. Už jsme měli několikery kapky, ale nezabraly. Trápíme se s tím půl roku a fenky nám je moc líto.“

Barborka byla ušlechtilý a něžný toy pudl určitě držený v čistotě. Majitelku velmi překvapilo, že jsme u jejího psa našli ušní prašivinu. Léčba byla rychlá a úspěšná a majitelce jsme poradili, ať se na výstavách vyhne půjčování věcí používaných při úpravě srsti.

zánět zvukovodu u psa

Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) je onemocnění, které postihuje celou řadu psů a koček. Trochu smutné je, že se jedná o záležitost ze strany majitelů občas podceňovanou. Je to velká chyba, protože zdánlivě nepodstatný problém značně komplikuje život psa i jeho využití v praxi a při zanedbání může způsobit celoživotní trápení.

U jednotlivých chorob, zánět zevního zvukovodu nevyjímaje, se většinou uvádí původce nebo příčina vzniku, léčba a také věc nadmíru důležitá, tedy prevence nebo srozumitelněji řečeno způsob, jak onemocnění předcházet.

Příčiny zánětu ucha u psa nebo kočky

Příčin vyvolávajících zánět zevního zvukovodu u psa nebo kočky je poměrně hodně a velmi často se jedná o souběh několika z nich. Otitidu, jak někdy majitelé psů i veterináři onemocnění zkráceně označují, může např. vyvolat:

  • bakteriální infekce – bakterií, které se na vzniku onemocnění podílejí nebo které jeho průběh zhoršují, je celá řada. Do této kategorie např. patří Stafylokokus intermedius, Pseudomans sp., Escheria coli, Proteus sp. a další. Bakterie dokáží vyvolat silný zánět a leckterému postiženému psovi z ucha doslova teče hnis
  • kvasinková infekce – nejčastěji je jejím původcem kvasinka Malassezia pachydermatis. Kvasinková infekce bývá provázena specifickým pachem. Kvasinky způsobují nejen zánět zvukovodu, ale postižena bývá i spodní část ušního boltce a ušní jáma.
  • parazitární infekce – zánět zevního zvukovodu u psa nebo kočky vyvolává roztoč, jehož základním hostitelem je kočka, ale který se často vyskytuje i u psa a dalších masožravců. Jedná se o strupovku ušní (Otodectes cynotis), často označovanou jako ušní svrab.
ušní svrab u psa a koček
Ušní svrab (Otodectes cynotis), nebo také ušní prašivina může potrápit vašeho psa nebo kočku – foto Jan Tichý

Strupovka, pro kterou jsou typické dlouhé chlupy na končetinách, se pohybuje po výstelce zvukovodu a napichuje v něm krevní a mízní vlásečnice. Zvukovod reaguje zvýšenou tvorbou mazu, který se následně rozkládá a vytváří živnou půdou pro pomnožení mikroorganizmů. Ty si tam často zanesou pes nebo kočka sami, když si díky strupovce silně svědivé ucho drbou.

U malých koťat je někdy invaze ušní prašiviny tak silná, že se zvukovod úplně ucpe a občas dochází i k poranění vnitřního ucha.

Samička strupovky klade vajíčka, která jsou lepivá a dobře na výstelce ucha drží. Celý vývoj strupovky probíhá ve zvukovodu a trvá cca 3 týdny.

Nepříjemného parazita mohou pes nebo kočka získat přímým kontaktem s postiženým kolegou, k přenosu může dojít i prostřednictvím chovatelských potřeb. Opravdu se nevyplatí si na výstavě vzájemně půjčovat kartáče, hřebeny, trimovací nože nebo nůžky.

  • cizí těleso – velké problémy vyvolávají zvláště u psa do zvukovodu zapadlé travní osiny, úlomky částí rostlin, voda a bohužel často i vata, která ve zvukovodu uvízne po neodborném ošetření

Jak to poznám?

Občas se majitelé ptají, jak poznají, že určité onemocnění u psa nebo kočky propuklo. V případě zánětu zevního zvukovodu jsou příznaky celkem jasné. Pes nebo kočka klepe hlavou, a někdy ji nosí na stranu. Nemocné ucho si drbe, na pokožce ušního boltce, v ušní jámě a ve viditelné části zevního zvukovodu se mění vzhled pokožky. Je červená, leckdy oteklá a produkuje sekret různého charakteru, který často nepříjemně páchne.

Pokud se některý z uvedených příznaků objeví, je rozumné navštívit veterinárního lékaře. Má možnost ucho detailně vyšetřit, „podívat se do něj“ a ověřit, zda příčinou problému není cizí těleso. V ideálním případě udělá laboratorní vyšetření, které nejen určí přesnou příčinu problému, ale pomůže správným směrem vést léčbu.

Ona totiž ani sebelepší antibiotika nezničí ušní svrab a naopak ani kvalitní proti svrabové léky nezvládnou kvasinkovou nebo bakteriální infekci. V případě záchytu bakterií je možné udělat citlivost, na jejímž základě se zvolí antibiotika, která na danou bakterii zabírají.

péče o psí uši
Po aplikaci kapek je nutno ucho důkladně promasírovat – foto Jan Tichý

V současné době existují speciální přípravky, které se při léčbě otitidy úspěšně používají. Leckdy se ale zapomíná na to, že i ten nejlepší a nejvhodnější lék může fungovat pouze tehdy, pokud je správně aplikován. Na co je tedy třeba si dávat pozor:

  1. lék je třeba aplikovat do vyčištěného zvukovodu. I laik pochopí, že je-li ucho plné rozloženého mazu a sekretu, který produkuje nemocná tkáň, může lék působit jen omezeně. Majitelé se čištění zvukovodů svých psů brání. Mají obavy, že psovi víc ublíží, než pomohou. Přitom se nejedná o žádný nadměrně složitý úkon, ale je pravdou, že psovi ani kočce nemusí být příjemný.
  2. lék, který je nejčastěji ve formě kapek, je třeba podávat tak, aby se dostal i do hlubších částí zvukovodu. Postup je podobný jako u čištění. Ušní boltec se lehce natáhne vzhůru a do otevřeného zvukovodu je pak možné vsunout aplikátor a nakapat potřebný počet kapek. Důkladné promnutí umožní rozestření léku po celé ploše zvukovodu. Podobně se aplikuje i mast, jen se v jejím případě doporučuje nanést malé množství na vatový smotek a zvukovod jím vytřít. Pokud je postižená vnitřní plocha boltce, je třeba lék aplikovat i na ni.
  3. přemýšlet je třeba nad množstvím podávaného léku. Je rozumné dodržovat veterinářem nebo návodem k přípravku určené dávkování. Není vhodné ucho lékem zahltit. Naopak je třeba dodržet dobu léčení a to i v případě, že se zdá, že je zánět vyléčen. Recidivy jsou u tohoto onemocnění nepříjemně časté a je dobře jim předcházet.
  4. je třeba udržovat v čistotě okolí ucha. Někdy ze zvukovodu vytéká sekret. Pokud zaschne na srsti okolo uší, hrozí nebezpečí vytvoření jakési zásobárny infekcí. Psovi se zánětem zevního zvukovodu není rozumné ponechávat neustále na krku obojek. Jak již bylo řečeno, klepe pes hlavou a je schopný si o obojek otlouct až do krve okraje boltců. Napravení tohoto problému v kombinaci se zánětem zvukovodu je velmi složité.

Zánět zevního zvukovodu u psů a koček je onemocnění, u kterého není prevence jednoduchá. Hovoří se o dědičných vlohách a velkou roli hraje utváření ušního boltce a nasazení a nesení ucha. To všechno jsou věci, které majitel psa těžko ovlivní. Přece jen ale jsou určité zásady, jejichž dodržování může výskyt nepříjemného onemocnění výrazně snížit.

V prvé řadě se jedná o pravidelnou kontrolu stavu uší a to zvláště po návratu z procházky v přírodě. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit.

Pokud se ve zvukovodu objeví nadměrné množství mazu, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe. U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému.

U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat“. Velkou roli hraje i životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psi, kteří mají dostatek pohybu, trpí záněty zevního zvukovodu daleko méně, než psi, kteří tráví většinu času doma na gauči.


Čtěte také: Pane doktore, už zase klepe hlavou


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Čistit psí uši nebo nečistit?

Chtěli jsme našemu Jamesovi vyčistit uši. Na špejli jsem si namotala vatu a čistila. Jenže vata spadla do ucha. Myslíte si, že ji vyklepe?“ telefonický dotaz

Pozvali jsme psa do ordinace. Vatový smotek byl, asi tím, jak se jej majitelka snažila „vydloubnout“ ven, zatlačen tak hluboko, že by jej pes sám nevyklepal. A bez pomoci veterináře by určitě následovaly nepříjemné problémy ve formě zánětu zevního zvukovodu. Ještě že byl pes hodný a nechal si cizí těleso vytáhnout z ucha, aniž by se bránil.

Na to, zda a jak se má pečovat o psí uši, se začínající i zkušenější chovatelé ptají poměrně často. Jednoznačná rada asi neexistuje. Potřebu péče o uši, a hlavně pak o zevní zvukovod, ovlivňuje celá řada faktorů od velikosti a nesení ušního boltce, délky srsti, věku psa, jeho pracovního využití až po množství tvořícího se ušního mazu.

Něco o anatomii psího ucha

Sluchový orgán psa se dělí do tří částí na ucho zevní, střední a vnitřní. Z pohledu probírané péče je zajímavé zevní ucho, které se skládá z ušního boltce a zevního zvukovodu. Ušní boltec je tvořen pružnou chrupavkou. Kůže, která jí pokrývá, je na vnější části boltce volná a po celé ploše je porostlá srstí. Na spodní části kůže pevně přiléhá ke chrupavce, většina plochy je holá a srst tvoří jen jakési lemování.

Na vnějším okraji ušního boltce je kůže zdvojená a tvoří různě výraznou řasu, která je označována jako duplikatura nebo Henryho kapsa. Okraje uší jsou protkané drobnými krevními vlásečnicemi a dojde-li k jejich poranění, je krvácení silné a těžko se zastavuje. Místo, v kterém boltec navazuje na zevní zvukovod, bývá nazýváno jámou ušního boltce. V této oblasti kůže vytváří různé valy a záhyby.

Ušní boltec připomíná trojúhelník, který svojí základnou přiléhá k hlavě. Šířka této základny i její umístění stejně jako velikost, tvar a síla chrupavky se u jednotlivých plemen liší. Dalo by se říci, že odpovídají pracovnímu využití psů a jsou typickými exteriérovými znaky některých skupin plemen. Např. v FCI skupině č. I. převládá ucho vztyčené, v FCI skupině č. III. je nejčastější ucho vysoko nasazené a překlopené a FCI skupinu č. VI. charakterizuje velké, převislé ucho s jemnou chrupavkou.

Belgický ovčák tervueren, slovenský kopov, irský teriér – foto Jan Tichý

Zevní zvukovod

Zevní zvukovod by se dal charakterizovat jako trubice vedoucí od ušního boltce k bubínku. Stěny zvukovodu jsou pokryty jemnou výstelkou, z které vyrůstají řídké chloupky. Jejich úkolem je bránit střední a vnitřní ucho před nečistotami ze zevního prostředí. Stejnou funkci má i ušní maz produkovaný výstelkou. Malé množství ušního mazu je tedy fyziologické.

Průběh zvukovodu by se zhruba dal rozdělit do dvou úseků. První část vede od ušního boltce šikmo dolů a v druhém úseku se lehce otáčí k hlavě a takřka vodorovně pokračuje k ušnímu bubínku. V praxi to není zdaleka tak jednoznačné, ale určité zakřivení zvukovodu je patrné u všech plemen. Obava lidí, že při čištění zvukovodu hrozí nebezpečí, že propíchnou ušní bubínek, tedy není příliš opodstatněná.

Není ucho jako ucho

Průběh zvukovodu je do značné míry ovlivněn tvarem a postavením boltce. U plemen se vztyčeným uchem bývá první část přímá, naopak u plemen s velkým, převislým a těžkým uchem je možné vidět esovité zakřivení. Z hlediska ošetřování ucha je zajímavý nejen průběh zevního zvukovodu, ale i jeho délka a šířka. Jsou psi, u kterých je zvukovod široký jako tunel s čtyřproudovou vozovkou a jsou naopak jedinci, jejichž zvukovod vypadá jako uzounká a neprostupná štěrbina.

Prof. MVDr. Hugo Černý, DrSc ve VETERINÁRNÍ ANATOMII pro studium i praxi uvádí že: „malá plemena (jezevčík, malý knírač, teriéři) mají zvukovod dlouhý cca 40 mm, u větších plemen délka kolísá v rozmezí 40-65 mm a šířka zvukovodu podle plemenné příslušnosti psa se pohybuje cca od 12 mm do 18 mm. Stejný autor popisuje délku zvukovodu od ušního boltce k ohbí, tedy k místu, kde lehce zatáčí, u malých plemen v průměru 12 mm u větších 15-18 mm.“

Kdy a jak čistit zevní zvukovod

Někdo si myslí, že malé množství mazu nebo pár chloupků ve zvukovodu jsou důvodem k čištění ucha. Psí salony velmi často zařazují čistění uší jako součást úpravy a to i v případě, kdy to třeba opravdu není. Jak tedy k péči o uši přistupovat?

jak čistit psí ucho
Špinavé ucho, které je vhodné vyčisitit; čištění ucha – foto Jan Tichý

V prvé řadě je třeba pravidelná kontrola stavu uší a to zvláště po návratu z pobytu ve volné přírodě. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit.

Jak již bylo řečeno, malé množství mazu je normální a do psího ucha patří. Pokud se ale ve zvukovodu objeví jeho nadměrné množství, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe.

Někdy na špinavé ucho jen kapky nestačí a je třeba mechanické odstranění mazu. Nejedná o žádný nadměrně složitý úkon. Stačí lehce nahoru natáhnout ušní boltec. Tím se zvukovod narovná a uvolní a cesta pro správné čištění je otevřena. Nejčastěji se používají vatové smotky namočené v nějakém olejovitém roztoku. Vhodné je vatu namotat např. na chirurgickou pinzetu. Je opatřena zoubky, které zabrání sklouznutí vatového smotku do zvukovodu. Stejně funguje např. peán nebo silný drát s drážkami. Pokud je nástroj, kterým zvukovod psa čistíme, směrovaný šikmo k hlavě, nemusíme se bát, že poraníme např. bubínek.

Nevhodné jsou špejle, sirky a také vatové tyčinky používané u lidí, protože hrozí nebezpečí, že měkká vatovitá část sklouzne a majitel psa ji sám těžko vyloví ven. Vhodné není vyplachování uší vodou nebo kysličníkem a ani namáčení vaty do vodnatých přípravků. Zvyšovalo by to vlhkost ve zvukovodu a ta nadmíru vyhovuje bakteriím a kvasinkám. Sporné je používání alkoholických roztoků. Ty pro změnu výstelku zvukovodu příliš vysušují.

Pár chloupků ve zvukovodu je normální a žádoucí

Velmi přemýšlet by se mělo nad vytrháváním chlupů ze zevního zvukovodu. Ty chloupky tam nerostou bezdůvodně. Jejich úkolem je zachytit větší nečistoty, které by mohly do ucha zapadnout. Pokud se jedná o „živé“ rostoucí chlupy, dochází při jejich vytrhnutí k poranění výstelky zvukovodu a tím se otevírá vstupní brána pro infekci.

Pravdou je, že jsou jedinci, u kterých srst ve zvukovodu roste tak silně, že jej úplně uzavře. Leckdy se vytvoří chuchvalec mrtvé srsti a ten je třeba opatrně uvolnit a vytrhnout. Stříhání se moc nedoporučuje. Kořínek chlupu ve zvukovodu zůstává a může růst dál a zbytky ostříhané srsti zapadnou do zvukovodu, kde pak fungují jako cizí těleso.

U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému. U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat.“ Těžký boltec funguje jako poklička na hrnci a výrazně omezuje větrání zvukovodu. Celá řada majitelů např. kokršpanělů sepne psovi v době krmení uši na hlavě kolíčkem nebo uši složí do síťky. Výsledek je dvojí. Ucho dobře větrá a pes si jej nenamočí do misky se žrádlem. Při příslovečné žravosti našich psů takové opatření není psovi nepříjemné. Kolíček znamená žrádlo a tedy záležitost radostnou.

Velkou roli hraje životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psům, kteří mají dostatek pohybu v přírodě, je třeba o uši pečovat méně než u psů, kteří tráví svůj živost na gauči a pod peřinou. Pokud si majitel psa není jistý, jak má k uším přistupovat a zda je čištění potřebné či ne, může se poradit u veterináře. O kontrolu uší může požádat i při očkování.

Stále je třeba počítat s tím, že čistit uši ať mechanicky či pomocí chytrých kapek u psů, kde to není potřeba, je nejen zbytečné ale také riskantní. Přehnaná péče může být příčinou pro vznik zánětu zevního zvukovodu. A to je onemocnění nepříjemné a také často se vracející. V péči o uši psa prostě platí pravidlo říkající že: “Méně je často více!“


Čtěte také: Pane doktore, už zase klepe hlavou


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Hello Sandy: Jak vyčistit uši psa?

Problém zvaný škrkavka

„Přivezli jsme si domů štěňátko. Hned v prvním exkrementu, který vytvořilo doma na koberci, mělo klubko hádků. Volali jsme chovatelce a ta nám řekla, že štěňata hrabala na zahradě a žrala žížaly. Moc se nám to nezdá. Co máme dělat?“ dotaz v ordinaci

Výše uvedená majitelka přinesla do ordinace vzorek trusu a také jednoho hádka. Nebyl důvod moc zkoumat, oč se jedná. Štěně mělo škrkavky. Majitelka dostala radu, jak odčervit a žížaly vstoupily do naší databáze lidmi vymyšlených hloupostí. Měla jsem příležitost se chovatelky na případ zeptat. Byla velmi překvapená a říkala, že štěňata má v naprosté čistotě, nepřijdou do kontaktu s jinými psy a neví tedy, kde by škrkavky mohla získat. Není sama, kdo neví, jak vypadá vývoj tohoto z pohledu štěňat nepříjemného a celkem nebezpečného parazita.

Jak vypadá škrkavka psí?

Vnitřní parazity je možné podle tvaru a velikosti rozdělit na červy oblé, červy ploché a prvoky. Z červů oblých se v našem chovu často vyskytuje právě škrkavka psí (Toxocara canis). 

Dospělá škrkavka má zhruba 15 cm dlouhé, na koncích zašpičatělé a chitinovým obalem pokryté tělo. Žije v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Samičky kladou poměrně velká tlustostěnná vajíčka. Ta s obsahem střevním opouštějí organismus psa, na vzduchu dozrávají a jsou připravená nakazit dalšího hostitele.

Ve středoevropském klimatickém prostředí může být vajíčko škrkavky životaschopné 1 – 2 roky. Nepříjemné je, že vzhledem k síle a pevnosti obalu, jsou škrkavčí vajíčka velmi odolná. Psem pozřené dozrálé vajíčko se dostává zažívacím traktem do střeva. Zde se z něj uvolní malá larvička, která přes stěnu střevní vniká do drobných cévek – krevních kapilár. Tím začíná její dlouhé putování, které jí i dalo název – migrační larva.

škrkavka psí vajíčka a larva
Z vyšetření trusu můžeme ve střevě zjistit jak larvu, tak vajíčka škrkavky psí

Vývoj škrkavky je docela složitý

Další cesta migrační larvičky může být dvojí:
1) Larvička, nesená krevním oběhem, se přes játra a srdce dostává do plicních sklípků a postupně až do horních dýchacích cest hostitele, kterého dráždí ke kašli. Do tlamy vykašlanou larvičku pes polyká a tím ji vrací zpět do zažívacího traktu a hlavně pak do tenkého střeva, kde škrkavka psí dospívá. Celý vývoj probíhá cca 3-4 týdny, tedy za tuto dobu od pozření vajíčka může mít pes ve střevě dospělou a rozmnožování schopnou škrkavku.
2) V případě fen vlivem hormonální hladiny vývoj škrkavky probíhá jinak. Již v době, kdy je fenka malým štěnětem je výše popsaný vývoj pozměněn nebo přesněji řečeno zastaven. Larvičky jsou krevním oběhem zanášeny do různých orgánů. Tam se usadí a opouzdří se. Jsou nazývány larvami somatickými (somatický – tělesný) a do určité míry připomínají „spící princezny.“ Jejich klid je ale zdánlivý.

Jak se budí spící larvy?

Pes se může škrkavkami nakazit pozřením dozrálých vajíček. Daleko častějším zdrojem, hlavně v případě štěňat, však jsou somatické larvičky, které mohou za určitých okolností pokračovat ve svém vývoji. Takovým „impulsem k jejich probuzení“ je březost feny. V tomto období probíhající hormonální změny způsobí, že se část somatických larviček uvolní zpět do krevního řečiště a přes placentu se dostává do plodů v děloze. Přitom dále pokračuje jejich vývoj.

Tento proces probíhá zhruba od šestého týdne březosti a v praxi znamená, že již deseti až čtrnáctidenní štěňata mohou mít ve střevě dospělé a rozmnožování schopné škrkavky. Určité množství somatických larev je po porodu krví zaneseno do mléčné žlázy feny a štěně s přijímaným mlékem získává další „porci“ infekce.

Týká se to jen prvního vrhu fenky?

V době březosti a laktace se neuvolní všechny ve feně uložené larvičky, ale jen jejich část. Zbytek zůstává k dispozici pro další vrhy. Fena si nežádoucí zásoby somatických larviček vytváří v době, kdy je ještě psím batoletem. V praxi to znamená, že množství škrkavek u našeho vrhu do značné míry ovlivňuje přístup chovatele, od kterého jsme si fenku koupili. Zásoba „spících“ larviček je dále doplňována v průběhu celého života feny, například i tím, že olizuje své potomstvo a s odstraňovanými nečistotami polyká i vývojová stádia škrkavek.

Jak škrkavky škodí?

Škrkavky štěně zatěžují v několika směrech. Parazitují v tenkém střevě a živí se jeho obsahem. Znamená to, že do určité míry sdílejí se psem jeho krmnou dávku. Škodí však také mechanicky. Samotná přítomnost poměrně velkých červů omezuje činnost střeva. Při opravdu velké invazi škrkavek může dojít až k jeho ucpání nebo dokonce prasknutí.

Porcelaine, mops – foto Jan Tichý

Larvičky procházející stěnou střevní ji zraňují, stejně jako další části organismu, kterými putují. Organismus značně oslabují i toxiny, které škrkavky vylučují. Zaškrkavčená štěňata bývají smutná, hubená a mají nafouklá a bolestivá bříška. Srst bývá matná, zježená a oči mají typický, jakoby zaslzený výraz. V horších případech se objevuje chudokrevnost a někdy dokonce i nervové potíže.

V trusu se mohou objevit červi připomínající tvrdý stočený drát. I malá, na chování a vzhledu štěněte ještě neviditelná invaze, dokáže rostoucímu organismu způsobit řadu potíží. Velmi negativně ovlivňuje jeho celkový vývoj, snižuje odolnost a zhoršuje průběh závažnějších onemocnění. Zaškrkavčené štěně většinou není schopné si na základě očkování vytvořit potřebnou hladinu protilátek a také hůře snáší přechod od chovatele k novému majiteli.

U dospělých psů nemívá invaze škrkavek žádné vnější příznaky a psa zdaleka nepoškozuje tak, jak to je v případě štěňat. To ale neznamená, že by se toxokaróze, jak se onemocnění nazývá, u dospělých psů neměla věnovat pozornost.

Nejdůležitější je prevence

Boj se škrkavkami není, vzhledem k jejich složitému vývoji, nijak jednoduchý. Dostupné přípravky dokáží postihnout dospělé škrkavky ve střevě napadeného jedince, v některých případech i určitá vývojová stádia, zatím však nejsou běžně k dispozici léky schopné zlikvidovat somatické larvičky. Znamená to, že je třeba přes veškerou péči počítat s tím, že se zvláště u štěňat mohou škrkavky objevit.

Rozumný chovatel s možnou invazí škrkavky psí vždy počítá

Stejně jako u očkování by si v případě odčervení psa měl chovatel předem stanovit časový rozvrh neboli odčervovací schéma. Časové rozestupy by měly být voleny se znalostí vývoje příslušného cizopasníka. Následující schéma je pouze jedním z možných.

  • 1) Feny se obvykle odčervují před krytím, někdo doporučuje ještě odčervení v první polovině březosti. Lepším řešením je vyšetření trusu, které řekne, zda je či není třeba odčervovat a také odhalí parazity, na které lze odčervení zaměřit.
  • 2) První vyšetření trusu štěňat doporučujeme ve věku 2 – 3 týdnů a pak ještě nejméně 2x, a to po 2 – 3 týdnech. Je to rozumnější než přímo odčervovat. Není nutné vyšetřovat trus každého štěněte zvlášť. Stačí směsný vzorek od celého vrhu. Pokud by totiž škrkavky mělo jedno štěně, je třeba odčervit i jeho sourozence.
  • 3) Pokud chovatel štěňata nechává očkovat, je třeba počítat s tím, že mezi očkováním a odčervením by měl být alespoň desetidenní rozestup.
  • 4) Po odchodu štěňat by měla být fena alespoň dvakrát vyšetřena preventivně na přítomnost parazitů.
  • 5) U dospělých psů by mělo být prováděno 2x ročně koprologické vyšetření, které určí, zda je odčervení psa nutné či ne. Pokud se nález škrkavek potvrdí, je třeba psa odčervit a vyšetření a eventuálně i další odčervení s 3-4 týdenním intervalem zopakovat. Pes může být odčervován i preventivně, je ale třeba počítat s tím, že takové odčervení asi postihne škrkavky, v případě jiných parazitů, např. giardií úspěšné nebude.

A co prostředí?

Asanace prostředí není v případě škrkavek nijak jednoduchá záležitost. Vajíčka jsou nesmírně odolná a běžné prostředky na ně nestačí. Zničí je snad jen horká voda, louh a oheň. V malých chovech se problém řeší celkem snadno. Většinu věcí lze vydrhnout horkou vodou, měkké podložky se vyvaří nebo spálí. Ve velkých chovatelských zařízeních podobná opatření dají více práce.

Největší problém tvoří výběhy. Písek, trávu nebo zeminu prostě desinfikovat nejde. V případě silného zamoření škrkavkami se nabízí jediná možnost. Odstranit půdu do hloubky 15 – 20 cm. To určitě není nijak jednoduchá a snadná práce a také se nedá příliš často opakovat. Takže zbývá jediné. Pravidelně sbírat exkrementy z výběhů a dělat vše pro to, aby trus našich psů nebyl zdrojem infekce škrkavek.

Pozor na lidi s horší imunitou

Stejný typ vývoje jako u fen nebo spíše jeho část prodělává psí škrkavka i u pro ni netypických hostitelů, mezi které patří např. hlodavci, prasata a ke škodě všech zúčastněných také člověk. V případě lidí se škrkavka psí do stádia dospělého jedince nikdy nedostane a svůj vývoj končí v popisované fázi somatických larviček. Ty ale mají schopnost se usazovat v obzvláště nepříjemných místech, např. ve vlásečnicích očního pozadí. Poškození, která mohou způsobit, jsou závažná.

U většiny lidí si imunitní systém organizmu s larvičkami škrkavek dokáže poradit. Ohroženy mohou být malé děti nebo lidé s výrazně oslabenou imunitou. Je málo nemocí, kterými pes dokáže člověka ohrozit. Škrkavky mezi ně patří, a i když se jedná o ojedinělý problém, je přece jen třeba s touto možností počítat.

Škrkavky a nejen ony, jsou jedním z důvodů, proč se dětská pískoviště mají zakrývat a proč v některých státech písek z nich pravidelně prohánějí pecí. To, že máme sbírat exkrementy, které naši psi zanechají na chodníku nebo v parku, nemá jen estetický význam a pejskaři by si to měli uvědomit. Potěšitelné je, že člověk se psem, který má v ruce připravený igelitový pytlík nebo speciální sáček už není vůbec výjimkou.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online